6. Co je zajímavého na slohu Nářků a jejich stavbě?

⁶ Stavba Nářků je pro biblického badatele velmi zajímavá. Je to pět kapitol nebo spíše pět lyrických básní. První čtyři jsou akrostické — každý verš začíná postupně jedním z 22 písmen hebrejské abecedy. Avšak třetí kapitola má 66 veršů, takže tři za sebou jdoucí verše začínají vždy týmž písmenem, než se přejde k dalšímu písmenu. Pátá báseň není akrostická, ačkoli i ta má 22 veršů.

OBSAH NÁŘKŮ

8. Jaké zpustošení popisuje první báseň, avšak jak se vyjadřuje zosobněný Jeruzalém?

⁸ „Jak usedlo osamoceně to město, které oplývalo lidmi!“ Tak začíná svůj nářek první báseň. Sionská dcera byla kněžna, ale milenci ji opustili a její lid odešel do vyhnanství. Její brány jsou zpustošeny. Jehova ji potrestal za množství přestupků. Pozbyla své nádhery. Její protivníci se smáli, když padla. Sešla zvláštním způsobem a nemá utěšitele a její zbývající lid hladoví. Ona (zosobněný Jeruzalém) se ptá: „Existuje nějaká bolest jako má bolest?“ Vztahuje ruce a říká: „Jehova je spravedlivý, vždyť jsem se vzbouřila proti jeho ústům.“ (1:1, 12, 18) Vyzývá Jehovu, aby přivedl neštěstí na její jásající nepřátele, jako je přivedl na ni.

9. a) Od koho přišlo neštěstí na Jeruzalém? b) Jak mluví Jeremjáš o opovržení, které se na Jeruzalém kupí, a o strašných podmínkách ve městě?

⁹ „Jak jen Jehova ve svém hněvu zahaluje mrakem sionskou dceru!“ (2:1) Druhá báseň ukazuje, že je to sám Jehova, kdo svrhl na zem krásu Izraele. Způsobil, že se na svátek a sabat zapomnělo, a odvrhl svůj oltář a svatyni. Na Jeruzalém je žalostný pohled. „Mé oči dospěly ke konci v čirých slzách. Má střeva jsou v kvasu. Má játra jsou vylita na samotnou zem kvůli zřícení dcery mého lidu.“ (2:11) K čemu má připodobnit jeruzalémskou dceru? Jak má utěšit sionskou dceru? Její vlastní proroci se ukázali jako nicotní a neuspokojiví. Nyní se jí kolemjdoucí opovržlivě smějí: „Je tohle to město, o němž říkávali: ‚Je dokonalostí krásy, jásotem pro celou zemi‘?“ (2:15) Její nepřátelé otevřeli ústa, hvízdli si a zaskřípali zuby a řekli: ‚To je den, v který jsme doufali, že ji spolkneme.‘ Její děti omdlévají z hladu, a ženy jedí své vlastní potomky. Mrtvoly jsou nastlány po ulicích. „V den Jehovovy zloby nebyl nikdo, jenž unikl nebo přežil.“ — 2:16, 22.

10. O kterých Božích vlastnostech se pisatel zmiňuje jako o podkladu pro naději?

¹⁰ Třetí báseň, jež má 66 veršů, zdůrazňuje naději Sionu v Boží milosrdenství. Prorok ukazuje mnoha metaforami, že je to Jehova, kdo přivodil zajetí a zpustošení. V této hořké situaci žádá pisatel Boha, aby si vzpomněl na jeho trápení, a vyjadřuje víru v Jehovovu milující laskavost a milosrdenství. Tři po sobě jdoucí verše začínají „Dobrý“ nebo „Je dobré“ a ukazují, že je vhodné čekat na záchranu od Jehovy. (3:25–27) Jehova způsobil zármutek, ale prokáže rovněž milosrdenství. Ale tentokrát Jehova neodpustil, ačkoli se přiznali ke vzpouře; postavil překážku modlitbám svého lidu a udělal z nich „pouhý odpad a smetí“. (3:45) Prorok s hořkými slzami připomíná, že ho nepřátelé lovili jako ptáka. Avšak Jehova se k němu v jámě přiblížil a řekl: „Neboj se.“ Vyzývá Jehovu, aby odpověděl na pohanu nepřítele: „Budeš je pronásledovat v hněvu a vyhladíš je zpod Jehovových nebes.“ — 3:57, 66.

11. Jakými způsoby vylil Jehova svůj hořící hněv na Sion a proč?

¹¹ „Jak jen pohasíná zlato, jež září, to dobré zlato!“ (4:1) Čtvrtá báseň truchlí nad zašlou slávou Jehovova chrámu, jehož kameny se sypou po ulicích. Drahocenní synové Sionu mají nyní malou hodnotu, jako hliněné džbány. Není voda ani chléb, a ti, kteří byli vychováni v přepychu, „museli obejmout hromady popela“. (4:5) Trest je dokonce větší než trest za hřích Sodomy. Nazarejci, kdysi ‚čistší než sníh a bělejší než mléko‘, se stali ‚tmavšími než čerň‘ a všichni jsou seschlí. (4:7, 8) Bylo lépe být zabit mečem než zemřít hladem v době, kdy ženy vařily své vlastní děti! Jehova vylil svůj hořící hněv. Stalo se neuvěřitelné — protivník vešel do bran Jeruzaléma! A proč? „Kvůli hříchům jeho proroků, provinění jeho kněží“, kteří vylévali spravedlivou krev. (4:13) Jehovův obličej k nim není obrácen. Avšak provinění sionské dcery dospělo k svému konci a ona již znovu nebude odvedena do vyhnanství. Nyní je řada na tobě, edomská dcero, abys pila hořký kalich Jehovy!

12. Jaká pokorná žádost je předložena v páté básni?

¹² Pátá báseň začíná žádostí k Jehovovi, aby se rozpomenul na svůj osiřelý lid. Obyvatelé Jeruzaléma jsou vylíčeni, jako by mluvili. Byli to jejich předkové, kteří hřešili, a jejich provinění teď musí lid nést. Panují nad nimi pouzí sluhové a jsou mučeni křečemi z hladu. Přestal jásot jejich srdce a jejich tanec se změnil v truchlení. Jejich srdce onemocnělo. Pokorně uznávají Jehovu: „Ty, Jehovo, ty budeš sedět na neurčitý čas. Tvůj trůn je po generaci za generací.“ Volají: „Přiveď nás zpět, Jehovo, k sobě, a my se pohotově vrátíme. Přines nám nové dny jako v dávné minulosti. Tys nás však rozhodně zavrhl. Velmi ses na nás rozhořčil.“ — 5:19–22.