Jehova je silný v moci

„Kvůli hojnosti dynamické energie, a protože je také silný v moci, ani jedna z nich nechybí.“ (IZAJÁŠ 40:26)

1, 2. (a) Na jakém doslovném zdroji energie jsme všichni závislí? (b) Vysvětlete, proč Jehova je hlavním Zdrojem veškeré energie.

ENERGIE je něco, co mnozí bereme jako samozřejmost. Málokdy například přemýšlíme o elektrické energii, díky níž máme světlo a teplo, nebo o tom, jak pohodlné je zapojit do sítě některý z našich elektrických přístrojů. Jedině nečekaný výpadek proudu nás donutí uvědomit si, že bez elektrické energie by se ve městech prakticky zastavil život. Většina elektřiny, na níž jsme závislí, nepřímo pochází z nejspolehlivějšího zdroje energie pro zemi — ze slunce.a Tento sluneční reaktor, který k zemi vyzařuje energii, jež udržuje život, spotřebuje každou vteřinu 5 milionů tun jaderného paliva.

² Odkud ale všechna sluneční energie pochází? Kdo vystavěl tuto nebeskou elektrárnu? Byl to Jehova Bůh. V Žalmu 74:16 se o něm píše: „Sám jsi připravil světelné těleso, ano slunce.“ Jehova je hlavním Zdrojem veškeré energie a je také Zdrojem veškerého života. (Žalm 36:9) Jeho moc bychom nikdy neměli považovat za samozřejmost. Prostřednictvím proroka Izajáše nás Jehova vybízí, abychom se zadívali na nebeská tělesa, například na slunce a hvězdy, a rozjímali, jak vznikla. „Vysoko pozvedněte oči a vizte. Kdo stvořil tyto věci? Je to Ten, kdo vyvádí jejich vojsko dokonce podle počtu, všechny je dokonce nazývá jménem. Kvůli hojnosti dynamické energie, a protože je také silný v moci, ani jedna z nich nechybí.“ (Izajáš 40:26; Jeremjáš 32:17)

3. Jaký užitek máme z projevů Jehovovy moci?

³ Jehova je silný v moci, a proto můžeme mít jistotu, že slunce nám bude stále dávat světlo a teplo, na kterých závisí náš život. Na Boží moci jsme však závislí nejen kvůli našim základním tělesným potřebám, ale z mnohem závažnějšího důvodu. S projevy Boží moci je totiž neoddělitelně spjato naše vyplacení z hříchu a smrti, naše naděje do budoucnosti a naše důvěra v Jehovu. (Žalm 28:6–9; Izajáš 50:2) Nespočet příkladů, které dokládají, že Jehova má moc tvořit a vyplatit, moc zachránit svůj lid a zničit jeho nepřátele, je uvedeno v Bibli.

Boží moc je patrná ve stvoření

4. (a) Jak na Davida působilo, když pozoroval noční oblohu? (b) Co nám nebeská tělesa zjevují o Boží moci?

⁴ Apoštol Pavel vysvětlil, že ‚věčnou moc našeho Stvořitele můžeme jasně pochopit z učiněných věcí‘. (Římanům 1:20) O staletí dříve si žalmista David, který se jako pastýř jistě často díval na noční oblohu, uvědomoval majestátnost vesmíru a moc Toho, kdo vesmír vytvořil. Žalmista napsal: „Když vidím tvá nebesa, díla tvých prstů, měsíc a hvězdy, které jsi připravil, co je smrtelný člověk, že ho chováš v mysli, a syn pozemského člověka, že se o něho staráš?“ (Žalm 8:3, 4) David měl o nebeských tělesech sice jen omezené znalosti, ale přesto chápal, že ve srovnání se Stvořitelem našeho nekonečného vesmíru je on sám velmi nevýznamný. Dnes toho o nezměrnosti vesmíru a o energii, která ho stále udržuje v existenci, vědí astronomové mnohem víc. Informují nás například o tom, že naše slunce vyzáří každou vteřinu takové množství energie, jaké vznikne při výbuchu sto miliard megatun trinitrotoluenu.b Této energie se na zemi sice dostane jen nepatrný zlomek, ale stačí k udržení veškerého života na naší planetě. Naše slunce však zdaleka není tou nejvýkonnější hvězdou v nebesích. Některé hvězdy totiž vyzáří za jedinou vteřinu tolik energie, kolik slunce vyzáří za celý den. Představte si tedy, jakou energií disponuje Ten, kdo tato nebeská tělesa stvořil. Elihu právem zvolal: „Pokud jde o Všemohoucího, toho jsme nenašli; je vyvýšen v moci.“ (Job 37:23)

5. Jaké doklady o Jehovově síle nacházíme v jeho dílech?

⁵ Jestliže budeme ‚pátrat po Božích dílech‘, jako to dělal David, uvidíme doklady jeho moci všude — ve větru a vlnách, ve hřmění a v blescích, v mohutných řekách a majestátních horách. (Žalm 111:2; Job 26:12–14) Jehova připomněl Jobovi, že o jeho síle svědčí i zvířata. K nim patří behemot neboli hroch. Jehova Jobovi řekl: „Jeho síla je v jeho bocích. . . . Jeho silné kosti jsou jako pruty z tepaného železa.“ (Job 40:15–18) V biblických dobách bylo také dobře známo, jakou obrovskou sílu má divoký býk. David se modlil, aby byl zachráněn ze „lví tlamy, a před rohy divokých býků“. (Žalm 22:21; Job 39:9–11)

6. Co v Písmu symbolizuje býk a proč? (Viz poznámku pod čarou.)

⁶ Býk je kvůli své síle používán v Bibli jako symbol Jehovovy moci.c Ve vidění Jehovova trůnu, které měl apoštol Jan, jsou popsáni čtyři živí tvorové, z nichž jeden měl obličej jako býk. (Zjevení 4:6, 7) Z toho je zřejmé, že moc je jednou ze čtyř základních Jehovových vlastností, které jsou těmito cherubíny znázorněny. Dalšími vlastnostmi jsou láska, moudrost a smysl pro právo. Moc je tedy opravdu důležitou stránkou Boží osobnosti. Když jasně porozumíme tomu, jak Jehova svou moc používá, přiblíží nás to k němu a pomůže nám to napodobovat jeho příklad tím, že veškeré své síly budeme využívat správným způsobem. (Efezanům 5:1)

‚Jehova vojsk, Mocný‘

7. Proč můžeme mít jistotu, že dobro zvítězí nad zlem?

⁷ V Písmu je Jehova nazýván „Všemohoucí Bůh“. Tento titul nám připomíná, že bychom neměli podceňovat jeho moc, ani bychom neměli pochybovat o jeho schopnosti přemoci své nepřátele. (1. Mojžíšova 17:1; 2. Mojžíšova 6:3) Může se sice zdát, že Satanův ničemný systém věcí je důkladně opevněný, ale v Jehovových očích jsou „národy . . . jako krůpěj z vědra; a jsou považovány za povlak prachu na miskách vah“. (Izajáš 40:15) Díky tomu, že Boží moc je tak velká, dobro bezpochyby zvítězí nad zlem. V době, kdy je tak rozšířena ničemnost, nás může těšit vědomí, že ‚Jehova vojsk, Izraelův Mocný‘, odstraní zlo navždy. (Izajáš 1:24; Žalm 37:9, 10)

8. Jakým nebeským vojskům velí Jehova a jaké doklady o jejich moci máme?

⁸ Slovní spojení ‚Jehova vojsk‘, které se v Bibli vyskytuje 285krát, je další připomínkou Boží moci. ‚Vojska‘, o kterých se zde mluví, jsou zástupy duchovních tvorů, jimž Jehova velí. (Žalm 103:20, 21; 148:2) Jediný z těchto andělů pobil během jedné noci 185 000 asyrských vojáků, kteří ohrožovali Jeruzalém. (2. Královská 19:35) Jestliže si uvědomujeme moc Jehovova nebeského vojska, pak nás odpůrci tak snadno nezastraší. Když byl prorok Eliša obklíčen celým vojskem, které ho hledalo, nebyl kvůli tomu znepokojen. Na rozdíl od svého sluhy totiž očima víry viděl obrovské množství nebeských sil, které ho podporovaly. (2. Královská 6:15–17)

9. Proč bychom jako Ježíš měli mít důvěru v to, že nás Bůh ochrání?

⁹ Také Ježíš si byl vědom podpory andělů, když před ním v zahradě Getsemane stál dav ozbrojený meči a kyji. Ježíš řekl Petrovi, aby vrátil svůj meč zpátky na jeho místo, a potom mu pověděl, že kdyby to bylo nutné, mohl by svého Otce požádat o „více než dvanáct legií andělů“. (Matouš 26:47, 52, 53) Jestliže podobně pohlížíme na nebeská vojska, která má Bůh k dispozici, budeme také bezvýhradně důvěřovat v Boží pomoc. Apoštol Pavel napsal: „Co tedy k tomu řekneme? Je-li Bůh při nás, kdo bude proti nám?“ (Římanům 8:31)

10. Ve prospěch koho používá Jehova svou moc?

¹⁰ Máme tedy pádné důvody k tomu, abychom důvěřovali, že nás Jehova ochrání. Svou moc vždy používá k dobrým účelům a v souladu se svými dalšími vlastnostmi — smyslem pro právo, moudrostí a láskou. (Job 37:23; Jeremjáš 10:12) Mocní lidé kvůli sobeckému zisku často utlačují chudé a ponížené, ale Jehova „pozvedá poníženého až z prachu“ a „oplývá mocí zachraňovat“. (Žalm 113:5–7; Izajáš 63:1) Marie, skromná a nenáročná Ježíšova matka, chápala, že „Ten mocný“ nesobecky projevuje svou moc ve prospěch těch, kdo se ho bojí, že pokořuje povýšené a vyvyšuje ponížené. (Lukáš 1:46–53)

Jehova dává svou moc najevo svým služebníkům

11. Jakých dokladů Boží moci byli svědky Izraelité v roce 1513 př. n. l.?

¹¹ Při některých příležitostech Jehova svou moc projevil svým služebníkům. Jedna z takových situací nastala roku 1513 př. n. l. u hory Sinaj. V průběhu toho roku Izraelité už zažili některé působivé doklady Boží moci. Deset ničivých ran ukázalo, jak silná je Jehovova ruka a jak neschopní jsou egyptští bohové. Dalším dokladem Boží síly bylo nedlouho potom přejití Rudého moře a zničení faraónova vojska. O tři měsíce později na úpatí hory Sinaj vyzval Jehova Izraelity, aby se stali jeho „zvláštním majetkem ze všech ostatních národů“. Oni potom slíbili: „Všechno, co Jehova mluvil, jsme ochotni dělat.“ (2. Mojžíšova 19:5, 8) Jehova pak velmi působivě projevil svou moc. Za hřmění a blesků a hlasitého zvuku rohu se z hory Sinaj kouřilo a celá hora se chvěla. Lidé, kteří stáli v určité vzdálenosti, byli vyděšeni. Mojžíš jim však řekl, že tento zážitek by je měl naučit zbožné bázni, která je bude podněcovat, aby poslouchali svého všemocného a jediného pravého Boha, Jehovu. (2. Mojžíšova 19:16–19; 20:18–20)

12, 13. Jaké okolnosti vedly Elijáše k tomu, že opustil svůj svěřený úkol, ale jak ho Jehova posílil?

¹² O několik století později, v době, kdy žil Elijáš, byla hora Sinaj svědkem dalšího projevu Boží moci. Prorok Elijáš už zažil působení Boží moci. Kvůli odpadlictví izraelského národa Bůh na tři a půl roku ‚zavřel nebesa‘. (2. Paralipomenon 7:13) V důsledku toho nastalo období sucha, během něhož Elijáše v říčním údolí Kerit sytili krkavci. Později byla jedné vdově zázračným způsobem doplňována skromná zásoba mouky a oleje, aby tato žena mohla Elijášovi poskytovat jídlo. Jehova dal Elijášovi dokonce moc vzkřísit jejího syna. Nakonec, při dramatické zkoušce Božství, která se odehrála na hoře Karmel, spadl z nebe oheň a strávil Elijášovu oběť. (1. Královská 17:4–24; 18:36–40) Nedlouho potom však Elijáš dostal strach a ztratil odvahu, když Jezábel vyhrožovala, že ho zabije. (1. Královská 19:1–4) Elijáš prchl ze země, protože si myslel, že jeho působení v postavení proroka skončilo. Jehova ho chtěl uklidnit a posílit, a proto mu laskavě dal osobně najevo svou moc.

¹³ Zatímco byl Elijáš ukryt v jeskyni, uviděl, jak Jehova bázeň vzbuzujícím způsobem použil tři ze sil, které ovládá: silný vítr, zemětřesení a nakonec oheň. Když ale promlouval k Elijášovi, mluvil ‚klidným, tlumeným hlasem‘. Dal Elijášovi další práci a sdělil mu, že v zemi žije ještě 7 000 Jehovových věrných ctitelů. (1. Královská 19:9–18) Pokud se podobně jako Elijáš cítíme někdy sklíčení, protože se nám ve službě příliš nedaří, můžeme prosit Jehovu o „moc, která je nad to, co je normální“ — o moc, která nás může posílit, abychom bez ustání dál kázali dobrou zprávu. (2. Korinťanům 4:7)

Jehovova moc je zárukou splnění Božích slibů

14. Co ukazuje Jehovovo osobní jméno a jaká souvislost je mezi ním a Jehovovou mocí?

¹⁴ Moc, kterou Jehova má, je také úzce spjata s jeho jménem a s vykonáním jeho vůle. Jedinečné jméno Jehova má význam „působí, že se stane“. Ukazuje, že Jehova působí, aby se stal Splnitelem slibů. Nic a nikdo nemůže Bohu zabránit v uskutečnění jeho záměrů, i když si přehnaní skeptikové možná myslí, že může. Ježíš však svým apoštolům kdysi řekl: „U Boha je možné všechno.“ (Matouš 19:26)

15. Jak bylo Abrahamovi a Sáře připomenuto, že pro Jehovu nic není příliš mimořádné?

¹⁵ Uveďme si příklad. Jehova kdysi slíbil Abrahamovi a Sáře, že z jejich potomků učiní velký národ. Mnoho let však neměli žádné děti. Když jim Jehova řekl, že nastal čas, aby se tento slib splnil, byli oba velmi letití. Sára se smála. Anděl jí na to řekl: „Je něco pro Jehovu příliš mimořádné?“ (1. Mojžíšova 12:1–3; 17:4–8; 18:10–14) Když o čtyři století později Mojžíš naposledy shromáždil na Moabských pláních Abrahamovy potomky, kteří nyní byli velkým národem, připomněl jim, že Bůh svůj slib splnil. Mojžíš řekl: „Dále žiješ, protože [Jehova] miloval tvé praotce, takže vyvolil jejich semeno po nich a vyvedl tě před svým zrakem z Egypta svou velkou mocí, aby před tebou zahnal národy větší a mocnější než ty, aby tě uvedl, aby ti dal jejich zemi za dědictví jako v tento den.“ (5. Mojžíšova 4:37, 38)

16. Proč se saduceové dopustili té chyby, že odmítli věřit ve vzkříšení mrtvých?

¹⁶ O staletí později Ježíš káral saducey, kteří nevěřili ve vzkříšení. Proč nechtěli věřit Božímu slibu, že Bůh přivede mrtvé zpět k životu? Ježíš jim řekl: „Neznáte ani Písma, ani Boží moc.“ (Matouš 22:29) Písmo nás ujišťuje, že ‚ti všichni v pamětních hrobkách uslyší hlas Syna člověka a vyjdou‘. (Jan 5:27–29) Jestliže víme, co Bible říká o vzkříšení, naše důvěra v Boží moc nás přesvědčí, že mrtví budou vzkříšeni. Bůh „opravdu navždy pohltí smrt, . . . neboť tak mluvil sám Jehova“. (Izajáš 25:8)

17. V jakém přicházejícím dnu bude obzvláště důležité důvěřovat v Jehovu?

¹⁷ V blízké budoucnosti přijde doba, kdy každý z nás bude muset obzvláště důvěřovat v to, že Bůh má moc nás zachránit. Satan Ďábel zahájí útok na Boží lid, který se bude zdát nechráněn. (Ezekiel 38:14–16) Bůh potom projeví svou velkou moc v náš prospěch a každý bude muset poznat, že On je Jehova. (Ezekiel 38:21–23) Nyní je čas posilovat svou víru a důvěru ve Všemohoucího Boha, abychom v kritické chvíli nezakolísali.

18. (a) Jaký užitek můžeme mít z toho, že rozjímáme o Jehovově moci? (b) O jaké otázce bude pojednávat následující článek?

¹⁸ Je mnoho důvodů, proč bychom měli rozjímat o Jehovově moci. Když přemýšlíme o Jehovových dílech, vede nás to k pokoře a k tomu, abychom našeho Vznešeného Stvořitele chválili a děkovali mu, že svou moc používá tak moudrým a láskyplným způsobem. Budeme-li důvěřovat v Jehovu vojsk, pak nás nikdy nic nezastraší. Naše víra v jeho sliby bude neochvějná. Pamatujme však, že jsme byli stvořeni k Božímu obrazu. I my tedy máme určitou moc, přestože jen v omezené míře. Jak ve využívání své moci můžeme napodobovat našeho Stvořitele? O tom bude pojednávat následující článek.

[Poznámky pod čarou]

„Pátrejte po Jehovovi a jeho síle“

„Pokud jde . . . o Jehovu, jeho oči se toulají po celé zemi, aby ukázal svou sílu ve prospěch těch, jejichž srdce je vůči němu úplné.“ (2. PARALIPOMENON 16:9)

1. Co je to moc a jak ji lidé uplatňují?

SLOVO moc může mít několik významů. Může to být například získaná možnost někoho ovládat, mít nad někým autoritu nebo možnost vykonávat vliv; schopnost nějak jednat nebo něco vykonat; fyzická síla nebo duševní či mravní síla. Pokud jde o uplatňování moci, lidé nemají dobrou pověst. O tom, jak se projevuje moc v rukou politiků, se historik lord Acton vyjádřil takto: „Moc kazí a absolutní moc kazí absolutně.“ V novodobých dějinách nacházíme nespočet příkladů, z nichž je patrné, že slova lorda Actona jsou obecně platnou pravdou. Ve 20. století „člověk panuje nad člověkem k jeho škodě“, a to v dosud nevídané míře. (Kazatel 8:9) Mravně zkažení diktátoři hrubě zneužívají svou moc a připravují o život miliony lidí. Moc, která není držena na uzdě láskou, moudrostí a smyslem pro právo, je velmi nebezpečná.

2. Vysvětlete, jak je Jehovův způsob používání moci ovlivněn ostatními Božími vlastnostmi.

² Bůh, na rozdíl od mnoha lidí, používá svou moc vždy dobrým způsobem. „Pokud jde . . . o Jehovu, jeho oči se toulají po celé zemi, aby ukázal svou sílu ve prospěch těch, jejichž srdce je vůči němu úplné.“ (2. Paralipomenon 16:9) Jehova svou moc ovládá. Trpělivost ho vede k tomu, že rozsudek nad ničemnými nevykonává ihned, a tak jim dává možnost činit pokání. Láska podněcuje Jehovu k tomu, že nechává svítit slunce na všechny lidi — na spravedlivé i na nespravedlivé. Smysl pro právo ho nakonec podnítí k tomu, že svou neomezenou mocí zničí toho, kdo způsobuje smrt, totiž Satana Ďábla. (Matouš 5:44, 45; Hebrejcům 2:14; 2. Petra 3:9)

3. Proč je Boží nezměrná moc základem pro to, abychom Bohu důvěřovali?

³ Moc, kterou disponuje náš nebeský Otec a která vzbuzuje posvátnou úctu, je základem pro důvěru v jeho sliby i v to, že nás ochrání. Malé dítě se mezi cizími lidmi cítí bezpečně tehdy, když se svého otce drží za ruku. Ví totiž, že otec nedovolí, aby mu někdo ublížil. Podobně i náš nebeský Otec, ten, „kdo oplývá mocí zachraňovat“, nás ochrání před vším, co by nám mohlo způsobit trvalou škodu, ovšem pokud s ním chodíme. (Izajáš 63:1; Micheáš 6:8) A Jehova, protože je dobrým Otcem, vždy plní své sliby. Jeho neomezená moc je zárukou toho, že jeho ‚slovo jistě bude mít úspěch v tom, k čemu ho poslal‘. (Izajáš 55:11; Titovi 1:2)

4, 5. (a) K čemu vedlo to, že král Asa bezvýhradně důvěřoval v Jehovu? (b) Co se může stát, jestliže spoléháme na lidské řešení svých problémů?

⁴ Proč je tak důležité, abychom byli rozhodnuti neztrácet ze zřetele skutečnost, že nás nebeský Otec ochrání? Kvůli tomu, že by nás okolnosti mohly zdrtit a my bychom zapomněli, kde hledat opravdovou ochranu. To je vidět na příkladu krále Asy, který v Jehovu většinou důvěřoval. V době Asovy vlády zaútočilo na Judu etiopské vojsko čítající milion vojáků. Asa si uvědomoval, že jeho nepřátelé mají značnou vojenskou převahu, a proto se modlil: „Jehovo, když jde o pomoc, u tebe nezáleží na tom, zda jsou mnozí, nebo nemají sílu. Pomoz nám, Jehovo, náš Bože, neboť opravdu se opíráme o tebe a ve tvém jménu jsme přišli proti tomuto zástupu. Jehovo, ty jsi náš Bůh. Nedovol, aby si proti tobě uchoval sílu smrtelný člověk.“ (2. Paralipomenon 14:11) Jehova vyhověl žádosti, kterou mu Asa předložil, a umožnil mu dosáhnout přesvědčivého vítězství.

⁵ Po mnoha letech věrné služby však Asa zakolísal ve své důvěře v to, že Jehova má moc zachraňovat. Aby odvrátil vojenský útok severního království Izraele, požádal o pomoc Sýrii. (2. Paralipomenon 16:1–3) Útoku Izraele proti Judě sice zabránil tím, že uplatil syrského krále Ben-hadada, ale uzavřením smlouvy se Sýrií projevil nedostatek důvěry v Jehovu. Prorok Chanani se Asy přímo zeptal: „Cožpak nebyli Etiopové a Libyjci velmi velkou vojenskou silou v množství, ve dvoukolých vozech a v jezdcích na koních? A protože ses opíral o Jehovu, cožpak ti je nevydal do ruky?“ (2. Paralipomenon 16:7, 8) Asa však toto pokárání nepřijal. (2. Paralipomenon 16:9–12) Jestliže se dostaneme do problémů, nespoléhejme na lidská řešení, ale projevujme důvěru v Boha. Vždyť důvěra v lidskou moc nevyhnutelně vede ke zklamání. (Žalm 146:3–5)

Usilujte o moc, kterou dává Jehova

6. Proč bychom měli ‚pátrat po Jehovovi a jeho síle‘?

⁶ Jehova může dát svým služebníkům sílu a také je může ochránit. Bible nás vybízí, abychom ‚pátrali po Jehovovi a jeho síle‘. (Žalm 105:4) Proč? Jestliže totiž všechno děláme v Boží síle, potom naše moc sloužit bude k užitku druhých, a ne k jejich škodě. Nejlepším příkladem toho je pro nás Ježíš Kristus, který v ‚Jehovově moci‘ vykonal mnoho zázraků. (Lukáš 5:17) Ježíš mohl svůj život zasvětit získání bohatství, slávy, nebo dokonce postavení všemocného krále. (Lukáš 4:5–7) On však moc, kterou dostal od Boha, naopak používal k tomu, aby školil a vyučoval lidi, aby jim pomáhal a uzdravoval je. (Marek 7:37; Jan 7:46) V tom je nám opravdu znamenitým příkladem.

7. Kterou důležitou vlastnost pěstujeme, jestliže děláme věci v Boží síle, a ne svou vlastní silou?

⁷ Kromě toho, když všechno děláme v „síle, kterou opatřuje Bůh“, pomůže nám to, abychom zůstali pokorní. (1. Petra 4:11) Lidé, kteří usilují o moc pro sebe, příliš zpychnou. Dokladem toho je asyrský král Esar-chaddon, který vychloubačně prohlásil: „Jsem mocný, jsem všemohoucí, jsem hrdina, jsem gigantický, jsem kolosální.“ Jehova však „vyvolil slabé věci světa, aby zahanbil silné věci“. Když se tedy pravý křesťan chlubí, chlubí se v Jehovovi, protože ví, že to, co vykonal, nevykonal ze své vlastní síly. Jestliže se ‚pokoříme pod mocnou Boží ruku‘, budeme opravdově vyvýšeni. (1. Korinťanům 1:26–31; 1. Petra 5:6)

8. Co bychom měli v prvé řadě dělat, abychom dostali moc od Jehovy?

⁸ Jak můžeme získat Boží sílu? Především o ni musíme prosit v modlitbě. Ježíš své učedníky ujistil, že jeho Otec dá svatého ducha těm, kdo o něj žádají. (Lukáš 11:10–13) Uvažujme o tom, jak byli Kristovi učedníci naplněni mocí, když se rozhodli poslouchat Boha spíše než náboženské vůdce, kteří jim nařizovali, aby přestali svědčit o Ježíšovi. Když se k Jehovovi modlili o pomoc, Jehova jejich upřímnou modlitbu vyslyšel. Svatý duch jim pak dal sílu odvážně pokračovat v kázání dobré zprávy. (Skutky 4:19, 20, 29–31, 33)

9. Co je druhým zdrojem duchovní síly? Uveďte biblický příklad, který ukazuje, jak je to účinné.

⁹ Za druhé, duchovní sílu můžeme načerpat z Bible. (Hebrejcům 4:12) To, jakou moc má Boží slovo, bylo jasně patrné za dnů krále Josijáše. Tento judský král sice ze země odstranil pohanské modly, ale když byl v chrámu nečekaně nalezen Jehovův Zákon, podnítilo to Josijáše, aby očišťování probíhalo ještě intenzivněji.a Když Josijáš osobně přečetl Zákon lidu, celý národ uzavřel s Jehovou smlouvu, a bylo zahájeno druhé, ještě důraznější tažení proti modlářství. Josijášovy reformy měly znamenitý dopad. „Po všechny jeho dny [izraelští synové] neodbočili od následování Jehovy.“ (2. Paralipomenon 34:33)

10. Jaký je třetí způsob načerpání síly od Jehovy a proč je tak důležitý?

¹⁰ Za třetí, sílu od Jehovy získáváme prostřednictvím křesťanského společenství. Pavel křesťany vybízel, aby pravidelně navštěvovali shromáždění, kde by se „podněcovali k lásce a znamenitým skutkům“ a kde by se vzájemně povzbuzovali. (Hebrejcům 10:24, 25) Když byl Petr zázračně vysvobozen z vězení, chtěl být se svými bratry, a proto šel přímo do domu matky Jana Marka, kde „se jich celkem dost shromáždilo a modlili se“. (Skutky 12:12) Jistě, všichni mohli zůstat doma a modlit se tam. Ale rozhodli se, že se sejdou, aby se modlili a aby se v tom obtížném období vzájemně povzbudili. Ke konci své dlouhé a nebezpečné cesty do Říma se Pavel sešel s některými bratry v Puteoli. Později se setkal s jinými bratry, kteří se vydali na cestu proto, aby se s ním viděli. Jak na to reagoval? „Jakmile je Pavel zahlédl, poděkoval Bohu a sebral odvahu.“ (Skutky 28:13–15) To, že byl zase se spolukřesťany, Pavla posílilo. I my můžeme získávat sílu, když pěstujeme společenství se spolukřesťany. Jestliže máme možnost svobodně se scházet, nesmíme se pokoušet po stísněné cestě vedoucí k životu chodit sami. (Přísloví 18:1; Matouš 7:14)

11. Uveďte některé situace, kdy obzvláště potřebujeme „moc, která je nad to, co je normální“.

¹¹ Prostřednictvím pravidelné modlitby, studia Božího slova a společenství se spoluvěřícími ‚dál získáváme moc v Pánu a v mohutnosti jeho síly‘. (Efezanům 6:10) „Moc v Pánu“ totiž bezpochyby potřebuje každý z nás. Někteří křesťané trpí vysilující nemocí, další bojují s ničivými účinky stárnutí nebo se musí vyrovnávat se ztrátou svého životního druha. (Žalm 41:3) Jiní křesťané snášejí odpor nevěřícího manželského partnera. Rodiče, a zejména rodiče osamělí, možná zjišťují, že mít zaměstnání na plný úvazek a pečovat o rodinu je nesmírně namáhavý úkol. Mladí křesťané potřebují sílu, aby dokázali vzdorovat tlaku vrstevníků a odmítat drogy a nemravnost. Jestliže se s těmito problémy chceme vypořádat, nikdy bychom se neměli zdráhat prosit Jehovu o „moc, která je nad to, co je normální“. (2. Korinťanům 4:7)

„Unavenému dává sílu“

12. Jak nám Jehova pomáhá v křesťanské službě?

¹² Jehova svým služebníkům dává sílu také tehdy, když konají svou službu. V Izajášově proroctví čteme: „Unavenému dává sílu; a v člověku bez dynamické energie rozhojňuje plnou sílu. . . . Ti, kdo doufají v Jehovu, znovu získají sílu. Vznesou se na křídlech jako orli. Poběží a neumdlí; budou kráčet a neunaví se.“ (Izajáš 40:29–31) K tomu, aby mohl svou službu vykonávat, dostal osobně sílu apoštol Pavel. Díky tomu byla jeho služba účinná. Křesťanům v Tesalonice napsal: „Dobrá zpráva, kterou kážeme, se mezi vámi neukázala pouze se slovy, ale také s mocí a se svatým duchem.“ (1. Tesaloničanům 1:5) Pavlovo kázání a vyučování mělo sílu způsobit velké změny v životě těch, kdo Pavlovi naslouchali.

13. Co posílilo Jeremjáše, aby vytrval navzdory odporu?

¹³ Jestliže řadu let opakovaně sloužíme v obvodu, kde je jen malá odezva, a možná stále narážíme na lhostejnost, můžeme z toho být sklíčení. Podobně ztrácel odvahu i Jeremjáš, když se setkával s odporem, posměchem a netečností. Řekl si: „Nebudu se o [Bohu] zmiňovat a nebudu již mluvit v jeho jménu.“ Nedokázal však mlčet. Jeho poselství se „prokázalo být jako hořící oheň uzavřený v [jeho] kostech“. (Jeremjáš 20:9) Co mu dalo novou sílu tváří v tvář takovým těžkostem? „Jehova byl se mnou jako někdo strašně mocný,“ řekl. (Jeremjáš 20:11) Jeremjáš si uvědomoval, že jak jeho poselství, tak jeho pověření od Boha jsou nesmírně důležité, a proto reagoval na Jehovovo povzbuzení.

Moc ubližovat a moc uzdravovat

14. (a) Jak mocným nástrojem je jazyk? (b) Uveďte příklady, které ukazují, jaké škody může jazyk způsobit.

¹⁴ Ne všechna moc, kterou máme, pochází přímo od Boha. Například jazyk má moc ubližovat a také moc uzdravovat. Šalomoun varuje: „Smrt i život jsou v moci jazyka.“ (Přísloví 18:21) To, jak zkázonosná mohou být slova, je patrné z výsledku Satanova krátkého rozhovoru s Evou. (1. Mojžíšova 3:1–5; Jakub 3:5) I my můžeme jazykem nadělat mnoho škod. Pohrdlivými poznámkami o tom, kolik nějaké mladé děvče váží, můžeme způsobit, že si vypěstuje anorexii. Bezmyšlenkovitým vyprávěním určité pomluvy můžeme zničit dlouholeté přátelství. Ano, jazyk musíme ovládat.

15. Jak můžeme svůj jazyk používat k budování a uzdravování?

¹⁵ Jazyk však nemusí bořit, ale může budovat. Biblické přísloví říká: „Existuje člověk, který mluví neuváženě, jako by bodal mečem, ale jazyk moudrých je uzdravení.“ (Přísloví 12:18) Moudří křesťané používají moc svého jazyka k tomu, aby utěšili ty, kdo jsou sklíčení a kdo truchlí. Soucitná slova mohou povzbudit dospívající, kteří bojují se škodlivým tlakem vrstevníků. Ohleduplný jazyk může starší bratry a sestry ujistit, že jsou stále potřební a milovaní. Laskavá slova mohou vnést světlo do života těch, kdo jsou nemocní. Svůj jazyk však můžeme především používat k tomu, abychom všem, kdo chtějí naslouchat, sdělovali působivou zprávu o Království. Ohlašovat Boží slovo je v naší moci, pokud ho milujeme. Bible říká: „Nezadržuj dobro před těmi, jimž patří, když je v moci tvé ruky to učinit.“ (Přísloví 3:27)

Správné používání moci

16, 17. Jak mohou starší, rodiče, manželé a manželky napodobovat Jehovu, když uplatňují autoritu, kterou jim Bůh dal?

¹⁶ Jehova je sice všemohoucí, ale přesto nad sborem panuje s láskou. (1. Jana 4:8) Křesťanští dozorci ho napodobují, a proto se láskyplně starají o Boží stádo. To znamená, že své autority nezneužívají, ale správně ji uplatňují. Je pravda, že dozorci někdy musí ‚kárat, napomínat a vybízet‘, ale dělají to „s veškerou trpělivostí a uměním vyučovat“. (2. Timoteovi 4:2) Starší tedy neustále rozjímají o slovech, která apoštol Petr napsal těm, kdo mají autoritu ve sboru: „Paste Boží stádo, které je ve vaší péči, ne z donucení, ale ochotně; ani ne z lásky k nečestnému zisku, ale dychtivě; ani jako byste panovali nad těmi, kdo jsou Božím dědictvím, ale tak, že se stanete příkladem stádu.“ (1. Petra 5:2, 3; 1. Tesaloničanům 2:7, 8)

¹⁷ Také rodiče a manželé dostali od Jehovy autoritu. Tuto moc by měli používat k tomu, aby těm, kdo byli svěřeni do jejich péče, pomáhali, vychovávali je a s láskou opatrovali. (Efezanům 5:22, 28–30; 6:4) Ježíšův příklad ukazuje, že autoritu je možné účinně uplatňovat láskyplným způsobem. Pokud jsou děti ukázňovány vyrovnaně a důsledně, nebudou z toho sklíčené. (Kolosanům 3:21) Manželství se upevňuje, jestliže křesťanský manžel láskyplně zastává své postavení hlavy a jestliže manželka má hlubokou úctu k postavení hlavy svého manžela a nepřekračuje Bohem danou sféru působnosti s cílem ovládat manžela nebo jít svou vlastní cestou. (Efezanům 5:28, 33; 1. Petra 3:7)

18. (a) Jak bychom měli napodobovat Jehovův příklad, pokud jde o ovládání hněvu? (b) Co by se lidé s autoritou měli snažit vštěpovat těm, kdo jsou v jejich péči?

¹⁸ Ti, kdo mají autoritu v rodině a ve sboru, by měli dbát zejména na to, aby ovládali svůj hněv, protože hněv vyvolává strach, a ne lásku. Prorok Nahum řekl: „Jehova je pomalý k hněvu a velký v moci.“ (Nahum 1:3; Kolosanům 3:19) Ovládáme-li svůj hněv, je to znakem síly, ale dáváme-li mu průchod, je to důkazem slabosti. (Přísloví 16:32) V rodině i ve sboru je cílem vštěpovat všem lásku, a to lásku k Jehovovi, lásku k sobě navzájem a lásku ke správným zásadám. Láska je nejsilnějším poutem jednoty a je nejsilnější pohnutkou pro konání toho, co je správné. (1. Korinťanům 13:8, 13; Kolosanům 3:14)

19. Jaké povzbudivé ujištění dává Jehova a jak bychom na ně měli reagovat?

¹⁹ Znát Jehovu znamená uvědomovat si jeho moc. Prostřednictvím Izajáše Jehova řekl: „Nepoznal jsi ani jsi neslyšel? Jehova, Stvořitel nejzazších konců země, je Bohem na neurčitý čas. Neunavuje se ani neumdlévá.“ (Izajáš 40:28) Jehovova moc je nevyčerpatelná. Jestliže spoléháme na Jehovu, a ne sami na sebe, Jehova nás neopustí. Ujišťuje nás: „Neboj se, vždyť jsem s tebou. Nehleď upřeně kolem, vždyť jsem tvůj Bůh. Opevním tě. Skutečně ti pomohu. Skutečně tě budu pevně držet svou pravicí spravedlnosti.“ (Izajáš 41:10) Jak bychom na jeho láskyplnou péči měli reagovat? Kéž veškerou moc, kterou od Jehovy dostaneme, využíváme podobně jako Ježíš k tomu, abychom druhým pomáhali a povzbuzovali je. Kéž ovládáme svůj jazyk tak, aby uzdravoval, a ne ubližoval. A kéž jsme vždy duchovně bdělí, stojíme pevně v pravdě a sílíme v moci našeho Vznešeného Stvořitele, Jehovy Boha. (1. Korinťanům 16:13)

[Poznámka pod čarou]