Augustin, otec nauky o předurčení

Jiní církevní otcové psali sice o předurčení už dříve, ale za zakladatele katolické i protestantské nauky o předurčení se obecně považuje Augustin (354–430 n. l.) Podle vyjádření Augustina jsou od věčnosti spravedliví předurčeni k tomu, aby získali věčné požehnání. Na druhé straně však mají být nespravedliví zaslouženě potrestáni za své hříchy, mají být zavrženi, ačkoli k tomu nejsou Bohem předurčeni v pravém slova smyslu.

Tato sporná otázka předurčení a s tím úzce spojená otázka „milosti“ — tímto výrazem církve označují to, když Bůh člověka zachraňuje a prohlašuje za spravedlivého — nabyla takových rozměrů, že v roce 1611 katolická Svatá stolice zakázala vydávat cokoli, co by se týkalo námětu předurčení a co by předtím neschválila. V sedmnáctém a osmnáctém století podporovali Augustinovo učení v katolické církvi francouzští jansenisté. Prosazovali velmi asketickou a elitní formu křesťanství a mezi jejich stoupenci byli i někteří aristokraté.