Různé formy předsudků

„Když předsudky vyženeš dveřmi, vrátí se ti oknem.“ Pruský král Friedrich Veliký

RADŽEŠ žije v indické vesnici Palijad. Stejně jako jiní příslušníci nejnižší kasty, kteří jsou označováni jako nedotknutelní, musí i on ujít 15 minut, aby donesl domů vodu. „Nesmíme si brát vodu z kohoutku ve vesnici, protože jej používají vyšší kasty,“ vypráví Radžeš. Když chodil do školy, on a jeho přátelé se nesměli ani dotknout fotbalového míče, se kterým si hrály jiné děti. „Místo toho jsme si hráli s kameny,“ říká Radžeš.

„Cítím, že mě lidé nenávidí, ale nevím proč,“ říká Christina, dospívající dívka asijského původu, která žije v Evropě. „Je to velmi skličující,“ dodává. „Většinou se kvůli tomu lidem vyhýbám, ale tím se nic neřeší.“

„Poprvé jsem se setkal s předsudky, když mi bylo 16 let,“ říká Stanley ze západní Afriky. „Nějací cizí lidé mi řekli, abych vypadl z města. Některým lidem z mého kmene zapálili domy. Otci znemožnili přístup k jeho bankovnímu kontu. A tak jsem začal nenávidět kmen, který nás diskriminoval.“

Radžeš, Christina a Stanley se stali obětí předsudků. A nejsou sami. „Kvůli rasismu, diskriminaci a xenofobii dnes trpí stamiliony lidí,“ říká Koičiro Macuura, generální ředitel Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO). „Takové dehumanizující jednání živené neinformovaností a předsudky vedlo v mnoha zemích k vnitřním svárům a k nesmírnému lidskému utrpení.“

Pokud jste nikdy nezažili, že by lidé měli vůči vám předsudky, pak si asi neumíte představit, jak je to traumatizující. „Někteří tiše strádají. Jiní na to reagují tím, že si také vytvoří předsudky,“ je uvedeno v knize Face to Face Against Prejudice (Tváří v tvář předsudkům). Jakým způsobem mohou předsudky ničit život lidí?

Pokud patříte k nějaké menšině, možná se vám lidé vyhýbají, vrhají na vás nepřátelské pohledy nebo se vyjadřují pohrdavě o vaší kultuře. Pravděpodobně těžko najdete zaměstnání, pokud nejste ochotni přijmout podřadnou práci, kterou nikdo nechce dělat. Asi je obtížné najít i přiměřené bydlení. Vaše děti možná mají ve škole pocit, že jsou izolované a že jimi spolužáci pohrdají.

Předsudky někdy mohou vést k násilí, nebo dokonce k vraždě. Dějiny ukazují, že příčinou mnoha drásajících případů násilí včetně masakrů, genocidy a takzvaných etnických čistek byly právě předsudky.

Předsudky v průběhu staletí

V určitém období byly předsudky zaměřeny především proti křesťanům. Například krátce po Ježíšově smrti se proti nim vzedmula vlna krutého pronásledování. (Skutky 8:3; 9:1, 2; 26:10, 11) A o dvě století později se terčem krutého zacházení opět stali ti, kdo se hlásili ke křesťanství. Tertullianus, spisovatel ze třetího století, napsal: „Když dojde k nějaké pohromě, okamžitě se ozývá volání: ‚Hoďte křesťany lvům!‘“

Od 11. století, kdy začaly křížové výpravy, se nepopulární menšinou v Evropě stali Židé. Když tento kontinent postihla morová epidemie, která během několika let zahubila čtvrtinu populace, obvinění padlo na nenáviděné Židy. „Morová rána se stala záminkou k projevům nenávisti, takže lidé měli na kom vybít svůj strach,“ píše Jeanette Farrellová ve své knize Invisible Enemies (Neviditelní nepřátelé).

Nakonec jeden Žid z jižní Francie při mučení „doznal“, že epidemii způsobili Židé tím, že otrávili studny. Byla to samozřejmě křivá výpověď, ale tato informace byla zveřejněna jako pravdivá. Záhy došlo ve Španělsku, Francii a v Německu k vyvraždění celých židovských komunit. A zdá se, že skutečné příčině moru, totiž krysám, nevěnoval pozornost nikdo. Jen málo lidí si uvědomilo, že Židé umírali na mor stejně jako všichni ostatní.

Když už předsudky jednou vznikly, nic nebránilo tomu, aby přetrvávaly další stovky let. Antisemické vášně opět roznítil v polovině 20. století Adolf Hitler, když Židy obvinil z porážky Německa v první světové válce. Na konci druhé světové války nacistický velitel koncentračního tábora v Osvětimi Rudolf Hess připustil: „Při našem vojenském výcviku a ideologickém školení se jako samozřejmost předkládalo to, že Německo musíme chránit před Židy.“ V zájmu „ochrany Německa“ Hess dozíral na vyhlazení 2 000 000 lidí, z nichž převážná většina byli Židé.

Je smutné, že k takovým zvěrstvům docházelo i v průběhu dalších desetiletí. V roce 1994 například propukla ve východní Africe nenávist mezi kmeny Tutsi a Hutu, přičemž přišlo o život nejméně půl milionu lidí. „Nebylo kam utéci,“ uvedl časopis Time. „Krev byla prolévána v kostelech, kde mnozí hledali útočiště. . . . Bojovalo se z bezprostřední blízkosti, člověk proti člověku, a bylo to úděsné. Ti, kterým se podařilo uniknout, byli následkem takové krvežíznivosti citově úplně otupělí.“ Otřesného násilí nebyly ušetřeny ani děti. „Rwanda je malinká země,“ řekl jeden místní obyvatel. „Jako by se tu sešla všechna nenávist, která je ve světě.“

Při konfliktech, které provázely rozpad bývalé Jugoslávie, přišlo o život více než 200 000 obyvatel. Lidé, kteří vedle sebe léta pokojně žili, nyní zabíjeli jeden druhého. Tisíce žen byly znásilněny a miliony lidí musely opustit svůj domov kvůli brutální taktice, které se začalo říkat etnické čistky.

Většina předsudků sice nekončí vraždou, ale jednoznačně rozděluje lidi a živí zášť. Nedávná zpráva UNESCO uvedla, že rasismus a rasová diskriminace se šíří v mnoha částech světa, a to navzdory globalizaci.

Lze něco udělat pro to, aby byly předsudky odstraněny? Abychom si na tuto otázku mohli odpovědět, musíme nejdříve zjistit, co vlastně vede k tomu, že v mysli a srdci lidí předsudky vznikají.

[Rámeček na straně 5]

Jak se předsudky projevují

Ve své knize The Nature of Prejudice (Podstata předsudků) Gordon W. Allport uvádí pět typů jednání, které jsou projevem předsudků. U člověka, který má předsudky, se obvykle objeví jeden nebo více z nich.

1. Negativní poznámky. O neoblíbené skupině lidí mluví pohrdavě.

2. Vyhýbá se kontaktu. Nechce se stýkat s nikým z dané skupiny.

3. Diskriminace. Příslušníkům dané skupiny neumožní určité typy zaměstnání, ubytování nebo sociálních výhod.

4. Fyzický útok. Podílí se na násilnostech, jejichž cílem je zastrašit lidi, které nenávidí.

5. Vyhlazení. Účastní se lynčování, masakrů a vyhlazovacích programů.

[Obrázek na straně 4]

Uprchlický tábor Benako v Tanzanii, 11. května 1994

Žena odpočívá u nádob s vodou. Do Tanzanie uteklo více než 300 000 uprchlíků, převážně rwandských Hutuů

[Podpisek]

Foto Paul Bronstein/Liaison

Kořeny předsudků

PŘEDSUDKY mohou mít řadu příčin. Avšak dvěma doloženými faktory jsou (1) potřeba najít nějakého obětního beránka a (2) zášť kvůli nespravedlnosti, která se stala kdysi v minulosti.

V předchozím článku byla zmínka o tom, že když dojde k nějaké pohromě, lidé často hledají, na koho by to mohli svést. Jestliže význačné osobnosti opakují obvinění proti nějaké menšině, a dělají to dostatečně často, veřejnost toto tvrzení přijme a vytvoří si předsudek. Běžně se například stává, že když v západních zemích dojde k hospodářskému poklesu, často jsou z nezaměstnanosti obviňováni dělníci z řad přistěhovalců, přestože obvykle vykonávají práci, kterou by většina místních lidí nedělala.

Ne všechny předsudky však vycházejí z potřeby mít nějakého obětního beránka. Také mohou mít kořeny v minulosti. „Není žádnou nadsázkou říci, že v důsledku trhu s otroky došlo k rozumovému zdůvodnění rasismu a pohrdavému postoji k černochům,“ uvádí zpráva UNESCO Against Racism. Hanebné obchodování s lidmi se obchodníci s otroky snažili ospravedlnit tím, že Afričany prohlásili za podřadné. Tento neopodstatněný předsudek, který se později rozšířil i na další kolonizované národy, přetrvává dodnes.

V průběhu dějin docházelo k útlaku a nespravedlnostem na celém světě. Pro předsudky jsou takové události živnou půdou až dodnes. Nepřátelství mezi katolíky a protestanty v Irsku má počátek v 16. století, kdy angličtí panovníci katolíky pronásledovali a posílali do vyhnanství. Zvěrstva páchaná takzvanými křesťany během křížových výprav dosud vyvolávají silné negativní emoce u muslimů na Středním východě. Nepřátelství mezi Srby a Chorvaty na Balkáně bylo prohloubeno masakry civilistů během druhé světové války. Z těchto příkladů je patrné, že nepřátelstvím, jež má kořeny v minulosti, se mohou předsudky posilovat.

Zdroj nesprávných názorů

Batole nepociťuje žádnou zaujatost. Výzkumní pracovníci zjistili, že děti často nemají žádné zábrany hrát si s dítětem jiné rasy. Zdá se, že rozdíly je přitahují. Avšak ve věku deseti nebo jedenácti let již dítě může zavrhovat lidi z jiného kmene, rasy nebo náboženství. Během formativních let si osvojí soubor názorů, které pak může mít celý život.

Jak člověk tyto názory získá? Negativní postoje, ať už jsou vyjádřené slovy nebo jednáním, dítě přejímá nejprve od rodičů a pak od přátel nebo učitelů. Později jej mohou ovlivňovat lidé v jeho okolí, noviny, rozhlas a televize. Ačkoli o lidech, které nesnáší, dítě pravděpodobně ví jen velmi málo nebo neví nic, když dosáhne dospělosti, je přesvědčeno, že tito lidé jsou podřadní a nedůvěryhodní. Dokonce je může i nenávidět.

Díky rozmachu cestování a obchodování dochází k tomu, že v mnoha zemích jsou kontakty mezi různými kulturami a etnickými skupinami stále častější. Ale člověk, který si vytvořil silné předsudky, na nich obvykle lpí. Vidí svět černobíle, a proto u tisíců nebo dokonce milionů lidí automaticky předpokládá stejné špatné rysy. Každý negativní zážitek — i kdyby se týkal jen jediné osoby z dané skupiny — slouží k posílení jeho zaujatosti. Pozitivní zkušenosti naproti tomu pokládá za pouhé výjimky z obecného pravidla.

Jak se předsudků zbavit

Skoro každý člověk předsudky odsuzuje, ale jen málokdo jimi není spoután. Mnozí ze silně zaujatých lidí totiž budou tvrdit, že žádné předsudky ve skutečnosti nemají. Jiní říkají, že na tom nezáleží, pokud člověk své předsudky nedává najevo. Ve skutečnosti na tom ale záleží, protože předsudky lidem ubližují a rozdělují je. Nevědomost vede k předsudkům, a ty často vedou k nenávisti. Spisovatel Charles Caleb Colton (asi 1780–1832) napsal: „Nenávidíme někoho proto, že ho neznáme; a nemůžeme ho poznat proto, že ho nenávidíme.“ Jestliže se však předsudkům lze naučit, pak se jim také lze odnaučit. Ale jak?

[Rámeček na straně 7]

Náboženství — Podporuje snášenlivost, nebo zaujatost?

Gordon W. Allport ve své knize The Nature of Prejudice uvádí, že „v průměru členové církve mají více předsudků než ti, kdo k žádné církvi nepatří“. Tento závěr není nijak překvapující, protože náboženství byla často příčinou předsudků, a ne jejich řešením. Duchovenstvo například celá staletí podněcovalo k antisemitismu. Podle díla A History of Christianity (Dějiny křesťanství) Hitler jednou poznamenal: „Co se týče Židů, já pouze pokračuji ve stejné strategii, jakou katolická církev provádí již 1 500 let.“

Během krutostí, k nimž došlo na Balkáně, nedokázaly nauky pravoslavné ani katolické církve přimět věřící, aby svým bližním, kteří vyznávají jiné náboženství, projevovali snášenlivost a úctu.

Podobné to bylo ve Rwandě, kde členové církve vraždili své spoluvěřící. List National Catholic Reporter poukázal na to, že boje zahrnovaly „skutečnou a opravdovou genocidu, za kterou jsou, bohužel, odpovědní i katolíci“.

Katolická církev sama přiznala, že v minulosti projevovala nesnášenlivost. V roce 2000 papež Jan Pavel II. na veřejné mši v Římě žádal o odpuštění za „selhání v minulosti“. Během tohoto obřadu se konkrétně zmínil o „náboženské nesnášenlivosti a nespravedlnosti vůči Židům, ženám, domorodcům, přistěhovalcům, chudým a nenarozeným“.

[Obrázek na straně 6]

Nahoře: Uprchlický tábor v Bosně a Hercegovině, 20. října 1995

Dva bosenští Srbové čekající na konec občanské války

[Podpisek]

Foto Scott Peterson/Liaison

[Obrázek na straně 7]

Učí se nenávisti

Dítě může snadno převzít negativní postoje od svých rodičů, z televize i odjinud

Konec předsudkům

MŮŽEME nějak poznat, zda my sami máme nebo nemáme sklon k předsudkům? Vytváříme si například názor na člověka podle jeho barvy pleti, národnosti, etnické skupiny nebo kmene — a to i když jej vůbec neznáme? Nebo si člověka vážíme kvůli jeho konkrétním vlastnostem?

V Ježíšově době se lidé žijící v Judeji a Galileji většinou ‚nestýkali se Samaritány‘. (Jan 4:9) Jeden výrok v Talmudu nepochybně vyjadřuje postoj mnoha Židů: „Kéž mé oko nikdy nespočine na Samaritánovi.“

Určitou zaujatost vůči Samaritánům možná pociťovali dokonce i Ježíšovi apoštolové. Jednou přišli do vesnice Samaritánů, a lidé se tam k nim nezachovali laskavě. Jakub a Jan se zeptali, zda na ně mají seslat oheň. Ježíš je však kvůli tomu pokáral, a tím dal najevo, že jejich postoj není správný. (Lukáš 9:52–56)

Později Ježíš vyprávěl podobenství o muži, který šel z Jeruzaléma do Jericha a přepadli ho lupiči. Prošli kolem něj dva zbožní Židé, ale nepomohli mu. Avšak Samaritán se zastavil a ovázal mu rány. Potom zařídil, aby bylo o toho muže postaráno, dokud se neuzdraví. Tento Samaritán se prokázal jako skutečný bližní. (Lukáš 10:29–37) Ježíšovo podobenství mohlo jeho posluchačům pomoci, aby si uvědomili, že kvůli předsudkům nevidí dobré vlastnosti druhých. O několik let později se Jan do Samaří vrátil, aby kázal v mnoha vesnicích, a možná i v té, kterou kdysi chtěl zničit. (Skutky 8:14–17, 25)

Také apoštol Petr musel jednat nestranně, když mu anděl přikázal, aby o Ježíšovi mluvil s římským setníkem Kornéliem. Petr nebyl zvyklý jednat s Nežidy a kromě toho většina Židů neměla římské vojáky v lásce. (Skutky 10:28) Když ale Petr pochopil Boží pokyny týkající se pohanů, řekl: „S určitostí si uvědomuji, že Bůh není stranický, ale v každém národu je mu přijatelný ten, kdo se ho bojí a působí spravedlnost.“ (Skutky 10:34, 35)

Motivace k překonání předsudků

Zaujatost je v rozporu se základní zásadou, kterou učil Ježíš: „Všechno tedy, co chcete, aby vám lidé činili, budete také podobně činit jim.“ (Matouš 7:12) Kdo by chtěl, aby jím druzí pohrdali pouze kvůli místu jeho narození, barvě pleti nebo původu? Předsudky jsou také v rozporu s Božími měřítky, ke kterým patří i nestrannost. Bible nás učí, že Jehova „udělal z jednoho člověka každý lidský národ, aby bydleli na celém zemském povrchu“. (Skutky 17:26) Všichni lidé jsou tudíž bratři.

Navíc Bůh posuzuje každého člověka jednotlivě. Nikoho neodsuzuje kvůli tomu, co dělali jeho rodiče nebo předci. (Ezekiel 18:20; Římanům 2:6) Ani útlak jiným národem není oprávněným důvodem k tomu, abychom nenáviděli jednotlivce z daného národa, kteří za to pravděpodobně nenesou žádnou osobní odpovědnost. Ježíš své následovníky učil, aby ‚milovali své nepřátele a modlili se za ty, kdo je pronásledují‘. (Matouš 5:44, 45)

Tyto nauky pomohly křesťanům v prvním století překonat předsudky a stát se sjednoceným mezinárodním společenstvím bratrů. I když pocházeli z mnoha různých kultur, oslovovali se bratře, a také to tak cítili. (Kolosanům 3:9–11; Jakub 2:5; 4:11) Zásady, které tehdy vedly k takové změně, mohou být stejně prospěšné i dnes.

Překonávání předsudků dnes

Prakticky každý z nás si předem vytváří nějaké představy, ale ty nemusí vést k předsudkům. „Závěr udělaný předem se stává předsudkem pouze tehdy, jestliže jej člověk nezmění, když pozná nová fakta,“ říká se v knize The Nature of Prejudice. Předsudek lze často překonat tím, že se lidé lépe poznají. Stejná kniha však uvádí, že „ke změně postoje může vést pouze ten typ kontaktu, při kterém lidé dělají věci společně“.

Přesně tímto způsobem postupoval John, Nigerijec z kmene Ibo. Měl předsudky vůči Hausům. „Na univerzitě jsem se setkal se studenty pocházejícími z kmene Hausa,“ říká John. „Spřátelili jsme se a já zjistil, že mají moc pěkné zásady. Pracoval jsem s jedním takovým studentem na společném projektu a dobře jsme si rozuměli, kdežto bývalý kamarád, který byl z kmene Ibo, neměl zdaleka tak zodpovědný postoj.“

Prostředek k překonání předsudků

Podle zprávy UNESCO Against Racism „by velmi cenným prostředkem v boji proti novým formám rasismu a diskriminace mohlo být vzdělávání“. Svědkové Jehovovi jsou přesvědčeni, že nejlepší pomocí je vzdělávání na základě Bible. (Izajáš 48:17, 18) Když lidé uplatňují biblické zásady, je podezíravost vystřídána úctou a nenávist je uhašena láskou.

Svědkové Jehovovi zjistili, že Bible jim pomáhá překonat předsudky. Dává jim totiž motivaci, a navíc jim umožňuje podílet se na určitých činnostech s lidmi jiných kultur a odlišného etnického původu. Christina, o které byla zmínka v prvním článku této série, je svědkem Jehovovým. „Shromáždění v sále Království mi dodávají sebeúctu,“ říká. „Cítím se tam bezpečně, protože vím, že vůči mně nikdo není zaujatý.“

Také Jasmin je svědek Jehovův. Vzpomíná si, že poprvé se s rasismem setkala, když jí bylo devět let. Říká: „Čtvrtek je pro mě nejlepší den v týdnu, protože večer jdeme do sálu Království. Lidé mě tam mají rádi. Nepohrdají mnou, ale dávají mi najevo, že mám svou cenu.“

Také při projektech, které sponzorují svědkové Jehovovi a které provádějí dobrovolníci z jejich řad, se setkávají lidé různého původu. Simon se narodil v Británii, ale jeho rodina pochází z Karibské oblasti. Když pracoval jako zedník u světské stavební firmy, setkával se s předsudky často. Za ta léta, co jako dobrovolník spolupracuje se svými spoluvěřícími, to nezažil ani jednou. „Pracoval jsem se svědky z mnoha různých zemí,“ vypráví Simon, „ale naučili jsme se spolu dobře vycházet. Někteří z mých nejlepších přátel jsou z jiných zemí a z úplně jiného prostředí.“

Svědkové Jehovovi jsou samozřejmě nedokonalí lidé. Se sklonem k předsudkům tedy musí bojovat i oni. Vědí však, že Bůh je nestranný, a to je pro ně mocným podnětem k tomu, aby jednali stejně. (Efezanům 5:1, 2)

Takové jednání člověku přináší značné uspokojení. Pokud se stýkáme s lidmi různého původu, obohatí to náš život. Navíc Bůh již brzy prostřednictvím svého Království zajistí, aby na zemi byla taková lidská společnost, ve které bude přebývat spravedlnost. (2. Petra 3:13) Předsudky se pak navždy stanou minulostí.

[Rámeček na straně 11]

Mám předsudky?

Pokud chcete zjistit, zda přece jen nemáte nějaké předsudky, položte si následující otázky:

1. Předpokládám, že lidé určitého etnického původu, z určité oblasti nebo národa mají nežádoucí rysy, to znamená, že jsou například hloupí, líní nebo lakomí? (Tento typ předsudku je podporován mnoha vtipy.)

2. Mám sklon dávat ekonomické a sociální problémy své země za vinu přistěhovalcům z jiné etnické skupiny?

3. Připustil jsem, abych v důsledku místního nepřátelství, jež má kořeny v minulosti, cítil zaujatost k jinému národu?

4. Dokážu se na každého člověka dívat jako na jednotlivce — bez ohledu na barvu jeho pleti, jeho kulturu nebo etnický původ?

5. Jsem rád, když mohu lépe poznat lidi pocházející z odlišného kulturního prostředí? Snažím se o to?

[Obrázek na straně 8]

V podobenství o milosrdném Samaritánovi Ježíš ukázal, jak překonávat předsudky

[Obrázek na straně 8]

V Kornéliově domě Petr řekl: „S určitostí si uvědomuji, že Bůh není stranický“

[Obrázek na straně 9]

Biblické nauky sjednocují lidi různého původu

[Obrázek na straně 9]

Svědkové Jehovovi uplatňují to, co se naučili

[Obrázek na straně 10]

Christina — „Shromáždění v sále Království mi dodávají sebeúctu“

[Obrázek na straně 10]

Jasmin — „Nepohrdají mnou, ale dávají mi najevo, že mám svou cenu“

[Obrázky na straně 10]

Simon, dobrovolný stavební pracovník — „Naučili jsme se spolu dobře vycházet“