Jak se však Bůh dívá na lidi, kteří sice mají předsudky, ale usilovně se jich snaží zbavit? Bible nám dává povzbudivou odpověď.

Bůh je k nám trpělivý

V prvním století bylo mnoho křesťanů židovského původu zpočátku ovlivněno silně zakořeněnými předsudky vůči příslušníkům jiných národů. Mnozí nežidé se však stali křesťany. Jak se Jehova Bůh postavil k problému, který mohl rozdělit sbor? Trpělivě křesťany vyučoval. (Skutky 15:1–5) Jeho trpělivost přinesla dobré ovoce, protože jak bylo řečeno v úvodu tohoto článku, „společenské, kmenové a národnostní rozdíly [byly] překonány“. Díky tomu se „sbory . . . dále upevňovaly ve víře a den ze dne početně vzrůstaly“. (Skutky 16:5)

Jaké poučení z toho plyne? Nevzdávejte se, ale dál se spoléhejte na Boha, který štědře dává moudrost a mravní sílu těm, kdo ho „stále prosí ve víře“. (Jakub 1:5, 6) Zajímalo by vás, jak to bylo dál s Jennifer, Timothym, Johnem a Olgou, o nichž byla zmínka v prvním článku této série? V době, kdy Jennifer začala chodit na druhý stupeň základní školy, už byla duchovně natolik zralá, že posměšky, které se týkaly její rasy a výšky postavy, dokázala ignorovat. Když pak její spolužáci uráželi jinou dívku ze třídy, Jennifer se jí zastala a utěšila ji.

Co pomohlo Timothymu zachovat klid, když se mu spolužáci vysmívali kvůli jeho rase? Říká: „Nechtěl jsem uvést pohanu na jméno Jehovy Boha. Také jsem si uvědomoval, že musíme ‚neustále přemáhat zlo dobrem‘ a nesmíme dovolit, aby nad námi zlo zvítězilo.“ (Římanům 12:21)

Johnovi se podařilo předsudky vůči svému spolužákovi, který byl Hausa, překonat. Vzpomíná: „Když jsem dospíval, některé studenty z této etnické skupiny jsem poznal blíže a stali se mými přáteli. S jedním z nich jsem pracoval na společném školním projektu a vycházeli jsme spolu velmi dobře. Teď se snažím dívat na lidi jako na jednotlivce, ne jako na příslušníky určité rasy nebo kmene.“

Olga a její spolupracovnice v misionářské službě se pronásledováním nenávistných odpůrců nenechaly zastrašit. Dál odvážně kázaly a důvěřovaly tomu, že někteří lidé biblické poselství přijmou. A skutečně tomu tak bylo. Olga vypráví: „Asi o padesát let později za mnou přišel jeden muž a daroval mi krásný váček. Uvnitř byly kamínky, na kterých byly vyryté názvy křesťanských vlastností, jako je dobrota, laskavost, láska a pokoj. Řekl mi, že byl jedním z těch chlapců, kteří po mně házeli kameny, a že je nyní mým křesťanským bratrem. Spolu s manželkou mi pak dali dva tucty bílých růží.“

[Rámeček a obrázek na straně 8 a 9]

CO NÁM RADÍ BŮH

◼ „Nikomu neodplácejte zlé zlým. . . . Neustále [přemáhejte] zlo dobrem.“ (Římanům 12:17–21) I když s vámi druzí jednají špatně, vy s nimi jednejte hezky. Ježíš o některých svých současnících řekl: „Nenáviděli mě bez příčiny.“ Přesto jim neoplácel stejnou mincí. (Jan 15:25)

◼ „Nestaňme se samolibými . . . a jeden druhému nezáviďme.“ (Galaťanům 5:26) Závist a pýcha narušují vztah k Bohu a často vedou k nenávisti a předsudkům. (Marek 7:20–23)

◼ „Všechno tedy, co chcete, aby vám lidé činili, budete také podobně činit jim.“ (Matouš 7:12) Zeptejte se sami sebe: Jak bych si přál, aby se mnou druzí jednali? Přesně tak potom jednejte s druhými, bez ohledu na jejich věk, barvu pleti, jazyk nebo kulturu.

◼ „Udělejte ve svém srdci místo pro druhé, stejně jako ho Kristus ve svém srdci udělal pro vás.“ (Římanům 15:7, Phillips) Snažíte se poznat lidi pocházející z jiného prostředí a kultury, a to zvláště své spoluvěřící? (2. Korinťanům 6:11)

◼ „Kdyby mě opravdu opustil můj vlastní otec a má vlastní matka, dokonce sám Jehova by se mě ujal.“ (Žalm 27:10) Ať už s vámi druzí jednají jakkoli, pokud Bohu zůstanete věrní, nikdy vás neopustí.