Například v Egyptě byli lidé vedeni k tomu, aby uctívali řeku Nil jako boha a aby na své kněze pohlíželi tak, jako by měli božskou schopnost ve správnou roční dobu přivolat rozvodnění Nilu, na němž závisela jejich úroda.

Toto udržování lidí v pověrečné nevědomosti bylo v přímém protikladu k jednání izraelských kněží, kteří celému národu stále četli a vysvětlovali Zákon. Každý člověk měl znát Boha a jeho zákony. (5Mo 6:1–3) Izraelité uměli číst a psát, protože Jehova jim přikázal, aby svým dětem četli a učili je znát jeho zákony. (5Mo 6:4–9)

Oblečení a činnost izraelských a egyptských kněží se ve většině rysů nijak nepodobaly. Například izraelští kněží sloužili bosí, zatímco egyptští kněží nosili sandály. Roucha egyptských kněží vypadla úplně jinak, a tito kněží měli na svém oblečení a ostatních věcech symboly svých falešných bohů. Holili si hlavu, zatímco izraelští kněží si ji neholili (3Mo 21:5), a podle nápisů objevených na egyptských monumentech nosili paruky a úplně jinou pokrývku hlavy než izraelští kněží. Kromě toho Jehova dal jasně najevo, že Izrael nemá přijímat žádné zvyklosti Egypta ani jiných národů, ať se jedná o uctívání, nebo o souzení. (3Mo 18:1–4; 5Mo 6:14; 7:1–6)