Áronovi kněžští potomci. Výraz „Áronovci“ se v Ekumenickém překladu objevuje v 1. Paralipomenon 12:28 [27] a v Bibli české (překlad od J. Hejčla) v 1. Paralipomenon 27:17. (Masoretský text v hebrejštině používá prostě jméno Áron. LXX [de Lagardovo vydání v 1Pa 12:27] uvádí „synové Árona“.) Je zřejmé, že slovo „Áron“ se zde používá v kolektivním smyslu, podobně jako jméno Izrael, a že zde představuje Áronův dům nebo jeho mužské potomky, kteří žili v Davidově době, pocházeli z kmene Levi a sloužili jako kněží. (1Pa 6:48–53) Překlad nového světa říká: „A Jehojada byl vůdce [synů] Árona a s ním byly tři tisíce sedm set“ (1Pa 12:27), přičemž uvedení slova „synů“ v závorkách znamená, že toto slovo je doplněno.

Áron byl ustanoven nejen nad celým kněžstvem, ale Bůh také určil, že všichni velekněží v budoucnosti musí pocházet právě z Áronova rodu neboli domu.

Nyní Bůh nařídil, aby bylo do svatostánku položeno 12 holí, z nichž každá představovala jeden ze dvanácti kmenů, a na hůl kmene Levi bylo napsáno Áronovo jméno. (4Mo 17:1–4) Druhý den vstoupil Mojžíš do stanu Svědectví a zjistil, že Áronova hůl vypučela, vyrazily na ní květy a nesla zralé mandle. (4Mo 17:8) Z toho bylo nade všechnu pochybnost patrné, že Jehova vybral pro kněžskou službu levitské syny Árona a že Árona zmocnil, aby sloužil jako velekněz. Od té doby již nebylo nikdy vážně zpochybňováno právo Áronova domu na kněžský úřad. Áronova vypučelá hůl byla umístěna do truhly smlouvy jako „znamení synům vzpurnosti“, ačkoli se zdá, že když tito vzpurní lidé zemřeli a národ vstoupil do Zaslíbené země, hůl byla odstraněna, protože již splnila svůj účel. (4Mo 17:10; Heb 9:4; 2Pa 5:10; 1Kr 8:9)