ŠPATNÁ společenství kazí užitečné návyky. To, co jste zaseli, to také sklidíte. (1. Korinťanům 15:33; Galaťanům 6:7) Ať již bychom tyto výroky brali doslovně, nebo obrazně, každý je příkladem určité základní pravdy — zásady — a každý z nich vytváří základ, na němž jsou postaveny zákony. Ovšem zákony mohou platit jen dočasně a jsou spíše konkrétní. Na druhou stranu zásady jsou obecné a mohou mít trvalou platnost. Proto nás Boží slovo povzbuzuje, abychom o zásadách přemýšleli, kdykoli je to možné.

Webster’s Third New International Dictionary definuje pojem zásada jako „obecná nebo základní pravda: obecný a základní zákon, nauka nebo předpoklad, na němž jsou postaveny další zákony nebo z něhož se odvíjejí“. Například dítěti by někdo mohl dát zákon: „Nesmíš se dotýkat kamen.“ Ale dospělému člověku by mohla stačit věta: „Ta kamna jsou horká.“ Všimněte si, že druhá věta je obecnější. Její obecnost spočívá v tom, že určuje, co může někdo udělat — vařit, péci nebo vypnout kamna —, je to v jistém smyslu zásada.

Nejdůležitější jsou samozřejmě zásady duchovní; určují naše uctívání Boha a naše štěstí. Někteří lidé ale nechtějí vyvíjet snahu, která je potřebná k přemýšlení o zásadách. Když stojí před nějakým rozhodnutím, dají přednost pohodlí nějakého zákona. To není moudré a je to v rozporu s příkladem věrných lidí ve starověku, v biblických dobách. (Římanům 15:4)

Vnímejme zásady, na nichž jsou zákony postaveny

Je jisté, že zákony hrají v životě křesťana velmi důležitou úlohu. Jsou jako strážný a přispívají k naší ochraně. Jsou založeny na mnoha zásadách, a když tyto zásady nevidíme, může to ochladit naši lásku k zákonům, které se k nim pojí. To se projevilo ve starověkém Izraeli.

Bůh dal Izraeli Desatero, v němž první přikázání zakazovalo uctívání jakéhokoli boha kromě Jehovy. Tento zákon je založen na základní pravdě, že Jehova stvořil všechny věci. (2. Mojžíšova 20:3–5) Ale žil národ podle této zásady? Na to odpovídá samotný Jehova: „[Izraelité] dřevu říkají: ‚Ty jsi můj otec‘, a kameni: ‚Ty jsi mě zplodil‘, a ke mně [Jehovovi] se obracejí zády, nikoli tváří.“ (Jeremjáš 2:27, Ekumenický překlad) Tvrdí a bezzásadoví blázni! Jehovu opravdu bolelo u srdce! (Žalm 78:40, 41; Izajáš 63:9, 10)

Zákony od Boha mají i křesťané. Například se nesmějí dopustit modlářství, sexuální nemravnosti a nesmějí zneužívat krev. (Skutky 15:28, 29) Když se nad tím zamyslíte, je možné za těmito zákony vidět zásady. Například: Bůh si zaslouží naši výlučnou oddanost; máme být věrní svému manželskému partnerovi; a Jehova je Dárcem našeho života. (1. Mojžíšova 2:24; 2. Mojžíšova 20:5; Žalm 36:9) Jestliže vnímáme a hluboce oceňujeme zásady za těmito příkazy, vidíme, že tyto zákony jsou k našemu dobru. (Izajáš 48:17) Boží ‚přikázání pro nás nejsou obtížná‘. (1. Jana 5:3)

Izraelité v minulosti Boží zákony přehlíželi, ale izraelští „zákoníci“, znalci Zákona, v Ježíšově době šli do druhého extrému. Formulovali obrovské množství zákonů a tradic, které bránily pravému uctívání a zastíraly Boží zásady. (Matouš 23:2, Ekumenický překlad) Lidé podlehli úpadku, beznaději nebo pokrytectví. (Matouš 15:3–9) Mnoho těch pravidel vytvořených lidmi bylo velmi krutých. Když chtěl Ježíš vyléčit muže s uschlou rukou, zeptal se farizeů, kteří u toho byli: „Je zákonné v sabatu udělat dobrý . . . skutek?“ Mlčeli a tak dali jasně najevo, že ne. Ježíš proto „byl hluboce zarmoucen necitelností jejich srdce“. (Marek 3:1–6) Farizeové by mohli jít v sabatu na pomoc domácímu zvířeti, které je zraněno nebo se ztratilo (představovalo finanční investici), ale nemohli pomoci muži nebo ženě — pokud to nebyla otázka života a smrti. Byli tak posedlí lidskými příkazy a právnickými detaily, že by se dali přirovnat k mravenci, který cupitá přes namalovaný obraz — oni také neviděli obraz, tedy božské zásady, celý. (Matouš 23:23, 24)