Se skromností pohlížejme na své výsady

8, 9. (a) Proč bychom na sebe měli pohlížet se skromností? (b) Jak mohou skromnost projevovat ti, kdo mají určitou míru odpovědnosti?

⁸ Pavel dal znamenitý příklad křesťanům v dnešní době. Ať už nám byly svěřeny jakékoli úkoly, nikdo z nás by se neměl domnívat, že je ostatním nadřazen. Pavel napsal: „Jestliže si ... někdo myslí, že je něco, když není nic, klame svou vlastní mysl.“ (Galaťanům 6:3) Proč? Protože „všichni zhřešili a nedosahují Boží slávy“. (Římanům 3:23; 5:12) Ano, nikdy bychom neměli zapomenout na to, že jsme po Adamovi všichni zdědili hřích a smrt. Z našeho poníženého hříšného stavu nás žádné zvláštní výsady nepozvedají. (Kazatel 9:2) Stejně jako to bylo v případě Pavla, i dnes lidé mohou získat vztah k Bohu jedině díky nezasloužené laskavosti, a dvojnásob to platí, když mají ve službě pro Jehovu nějaké výsady. (Římanům 3:12, 24)

⁹ Člověk, který je skromný a tuto skutečnost si uvědomuje, se ani nerozplývá nad svými výsadami, ani se nechlubí tím, čeho dosáhl. (1. Korinťanům 4:7) Když dává radu nebo když někoho usměrňuje, jedná jako spolupracovník, a ne jako pán. Jistě by nebylo správné, kdyby si ten, kdo v určitých ohledech vyniká, vynucoval od druhých chválu nebo kdyby zneužíval toho, že ho spoluvěřící obdivují. (Přísloví 25:27; Matouš 6:2–4) Chvála, která má skutečnou hodnotu, pochází od druhých lidí a je spontánní. A pokud nás někdo pochválí, neměli bychom si kvůli tomu o sobě myslet víc, než je nutné. (Přísloví 27:2; Římanům 12:3)

10. Vysvětlete, jak ti křesťané, kteří na první pohled možná působí obyčejně, mohou být opravdu „bohatí ve víře“.

¹⁰ Jestliže je nám svěřena určitá míra odpovědnosti, skromnost nám pomůže, abychom si nepřipisovali nepatřičnou důležitost a nevytvářeli dojem, že sboru se daří jedině díky našemu úsilí a našim schopnostem. Možná máme například mimořádné nadání vyučovat. (Efezanům 4:11, 12) Jsme-li však skromní, musíme uznat, že mezi velmi důležité věci, které se na sborových shromážděních naučíme, patří i ty, jež nejsou pronášeny z pódia. Cožpak nejste povzbuzeni, když vidíte, jak například křesťan, který je na výchovu svých dětí sám, pravidelně přichází do sálu Království společně se svými dětmi? Nebo jak ten, kdo trpí depresemi, věrně chodí na shromáždění, i když ho neustále sužuje pocit bezcennosti? Nebo jak mladí lidé stále dělají duchovní pokroky, přestože jsou ve škole i jinde vystaveni špatným vlivům? (Žalm 84:10) Tito křesťané možná nejsou středem pozornosti. Ostatní členové sboru často ani neregistrují, jakými zkouškami ryzosti tito křesťané procházejí. Přesto mohou být ‚ve víře bohatí‘ stejně jako ti, kdo mají význačnější postavení. (Jakub 2:5) Vždyť koneckonců právě věrností si získáváme Jehovovu přízeň. (Matouš 10:22; 1. Korinťanům 4:2)

Projevujme skromnost a rozvážnost

13, 14. (a) Jak můžeme my projevovat skromnost, když je nám svěřena nějaká služební výsada? (b) Jak dal bratr A. H. Macmillan znamenitý příklad v projevování skromnosti?

¹³ Z toho, jak Gideon projevoval skromnost, se můžeme hodně naučit. Jak například reagujeme, když je nám svěřena určitá služební výsada? Myslíme v prvé řadě na to, že díky tomu získáme důležité postavení nebo určitou vážnost? Nebo spíše skromně a na modlitbách zvažujeme, zda jsme schopni vyhovět požadavkům kladeným na daný úkol? V tomto ohledu dal znamenitý příklad bratr A. H. Macmillan, který svůj pozemský život ukončil v roce 1966. První prezident Watch Tower Society C. T. Russell se kdysi bratra Macmillana zeptal, kdo by podle něj měl v jeho nepřítomnosti převzít dohled nad dílem. V rozhovoru, který následoval, bratr Macmillan neprosazoval sám sebe, i když to pro něj mohlo být celkem výhodné. Bratr Russell ho nakonec požádal, aby si rozmyslel, zda by tento úkol přijal on. „Zůstal jsem jako omráčen,“ napsal bratr Macmillan o řadu let později. „Opravdu jsem o tom velmi vážně přemýšlel a nějakou dobu jsem se v té věci modlil. Teprve pak jsem mu řekl, že budu šťasten, jestliže mu budu moci pomáhat, jak nejlépe dokážu.“

¹⁴ Nedlouho potom bratr Russell zemřel a jeho úřad prezidenta Watch Tower Society se uvolnil. Během poslední kazatelské cesty bratra Russella řídil dílo bratr Macmillan, a proto mu jeden bratr řekl: „Macu, máš velkou šanci, že to místo dostaneš. Byl jsi zvláštním zástupcem bratra Russella vždy, když byl pryč, a on nám všem říkal, ať děláme, co ty řekneš. A teď odjel a už se nevrátil. Zdá se tedy, že právě ty jsi mužem, který nastoupí po něm.“ Bratr Macmillan odpověděl: „Bratře, takhle se na to nemůžeš dívat. Toto je Pánovo dílo a v Pánově organizaci získáš jedině to postavení, které Pán uzná za vhodné ti dát. A jsem si jist, že já se pro tu práci nehodím.“ Bratr Macmillan pak do úřadu prezidenta doporučil někoho jiného. Podobně jako Gideon o sobě smýšlel skromně — a tento postoj bychom si měli osvojit.

15. V jakých praktických ohledech můžeme projevovat rozlišovací schopnost, když kážeme druhým lidem?

¹⁵ I my bychom měli projevovat skromnost v tom, jak vykonáváme své pověření. Gideon byl rozvážný a jednal tak, aby své odpůrce zbytečně nerozhněval. I my bychom při vykonávání kazatelského díla měli být skromní a rozvážní v tom, jak mluvíme s druhými lidmi. Je sice pravda, že se účastníme duchovního válčení, jehož cílem je vyvracet ‚silně zakořeněné věci‘ a „uvažování“. (2. Korinťanům 10:4, 5) Ale přesto nechceme s druhými mluvit svrchu ani jim zavdávat příčinu k tomu, že by se nad naším poselstvím pohoršovali. Měli bychom naopak respektovat jejich názory, klást důraz na to, v čem se shodneme, a potom se zaměřovat na kladné stránky našeho poselství. (Skutky 22:1–3; 1. Korinťanům 9:22; Zjevení 21:4)