Úspěšně se vyrovnali s ostnem v těle

„Byl mi dán osten do těla, Satanův anděl, aby mě políčkoval.“ (2. KORINŤANŮM 12:7)

1. Co patří k problémům, s nimiž se dnes lidé setkávají?

POTÝKÁTE se s nějakou dlouhodobou zkouškou? Pokud ano, nejste sami. V těchto ‚kritických časech, s nimiž je těžké se vyrovnat,‘ se věrní křesťané vypořádávají s prudkým odporem, rodinnými problémy, nemocemi, finanční nejistotou, citovou úzkostí, úmrtím někoho milovaného a s dalšími těžkostmi. (2. Timoteovi 3:1–5) V určitých zemích zase ohrožuje život mnoha lidí nedostatek potravy a válka.

2, 3. Jaký negativní postoj mohou vyvolat ostny v podobě problémů, s nimiž se setkáváme, a proč je tento postoj nebezpečný?

² Člověk se může cítit těmito problémy úplně přemožen, zvláště když na něj řada těžkostí dolehne současně. Povšimněme si, že v Příslovích 24:10 je řečeno: „Ztratil jsi odvahu v den tísně? Tvé síly bude poskrovnu.“ Ano, sklíčenost kvůli našim zkouškám nás může oloupit o potřebnou sílu a nahlodat naše rozhodnutí vytrvat až do konce. Jak se to může stát?

³ Sklíčenost může způsobit, že ztratíme na věci objektivní pohled. Například je snadné své těžkosti ‚nafouknout‘ a začít se litovat. Někteří lidé možná dokonce volají k Bohu: „Jak jsi jen mohl dopustit, aby se mi to stalo?“ Kdyby takový negativní postoj v našem srdci zakořenil, mohl by nás připravit o radost a nahlodat naši důvěru v Boha. Boží služebník by mohl upadnout do takové sklíčenosti, že by dokonce vzdal svůj „znamenitý boj víry“. (1. Timoteovi 6:12)

4, 5. Jaká je v některých případech souvislost mezi Satanem a našimi problémy, ale v co můžeme důvěřovat?

⁴ Naše zkoušky jistě nejsou způsobeny Jehovou Bohem. (Jakub 1:13) Některé z nich nás postihují zkrátka proto, že se snažíme být Bohu věrní. Všichni, kdo slouží Jehovovi, se totiž stávají terčem útoku Jehovova úhlavního nepřítele, Satana Ďábla. Během krátkého časového období, které mu ještě zbývá, se tento ničemný „bůh tohoto systému věcí“ snaží přimět každého, kdo miluje Jehovu, aby přestal činit Boží vůli. (2. Korinťanům 4:4) Satan se snaží působit co největší utrpení celému společenství našich bratrů na světě. (1. Petra 5:9) Je pravda, že ne všechny naše problémy jsou způsobeny přímo Satanem, nicméně ty problémy, s nimiž se setkáváme, může Satan zneužít s cílem ještě více nás oslabit.

⁵ Bez ohledu na to, jak hrozivě snad Satan a jeho zbraně působí, můžeme nad ním zvítězit. Proč si tím můžeme být jisti? Protože Jehova Bůh bojuje na naší straně. Postaral se o to, abychom jakožto jeho služebníci nebyli v nevědomosti o Satanových taktikách. (2. Korinťanům 2:11) Vždyť z Božího slova se toho o zkouškách, které postihují pravé křesťany, dozvídáme mnoho. Například v souvislosti s apoštolem Pavlem Bible používá výraz ‚osten v těle‘. Proč? Prozkoumejme, jak je v Božím slově tento slovní obrat vysvětlen. Tak se přesvědčíme, že zdaleka nejsme sami, kdo potřebuje Jehovovu pomoc, aby zvítězil ve zkouškách.

Proč se zkoušky podobají ostnům

6. Co Pavel mínil slovy ‚osten v těle‘ a co tímto ostnem mohlo být?

⁶ Pavel zažíval velmi těžké zkoušky, a proto pod inspirací napsal: „Byl mi dán osten do těla, Satanův anděl, aby mě políčkoval, abych se přespříliš nevyvyšoval.“ (2. Korinťanům 12:7) Co bylo tímto ostnem v Pavlově těle? Když se nám nějaký osten zabodne hluboko pod kůži, jistě nás to bude bolet. Tato metafora tedy poukazuje na něco, co Pavlovi působilo bolest — ať už tělesnou, citovou nebo obojí. Pavel možná trpěl nějakým onemocněním očí nebo jinou tělesnou chorobou. Zmíněný osten se také mohl týkat lidí, kteří měli námitky proti skutečnostem, jež Pavla doporučovaly jako apoštola, a kteří zpochybňovali jeho kazatelskou a učitelskou práci. (2. Korinťanům 10:10–12; 11:5, 6, 13) Ať už to bylo cokoli, osten zůstal na místě a nedal se odstranit.

7, 8. (a) Na co poukazuje výraz ‚políčkovat‘? (b) Proč je nezbytné, abychom se s každým ostnem, který nás dnes sužuje, úspěšně vyrovnali?

⁷ Všimněme si, že osten Pavla políčkoval. Je zajímavé, že řecké sloveso, které zde Pavel použil, je odvozeno od slova „klouby“. Stejný výraz se v doslovném smyslu objevuje u Matouše 26:67 a v obrazném smyslu pak v 1. Korinťanům 4:11. V těchto verších vyvolává představu, jako by byl někdo bit pěstmi. Vzhledem k Satanově prudké nenávisti vůči Jehovovi a jeho služebníkům si můžeme být jisti, že Ďáblovi působilo potěšení, když určitý osten Pavla políčkoval. A stejnou radost má Satan i dnes, když nějaký osten v těle trápí nás.

⁸ Proto podobně jako Pavel potřebujeme vědět, jak se s takovými ostny můžeme úspěšně vyrovnat. Na tom přece závisí náš život. Mějme na paměti, že Jehova chce, abychom žili navždy v jeho novém světě, kde nás problémy podobající se ostnům již nebudou sužovat. Bůh nám k této úžasné odměně pomáhá tím, že ve svém svatém Slově, Bibli, uvedl řadu příkladů, které nám ukazují, že Boží věrní služebníci se s ostny dokázali úspěšně vyrovnat. Byli to obyčejní, nedokonalí lidé stejně jako my. Budeme-li o některých z tohoto velkého ‚oblaku svědků‘ uvažovat, pomůže nám to ‚s vytrvalostí běžet závod, který je nám předložen‘. (Hebrejcům 12:1) Rozjímáním o tom, co vydrželi, můžeme upevnit svou důvěru, že se s každým ostnem, který snad Satan proti nám použije, dokážeme úspěšně vyrovnat.

Ostny, které sužovaly Mefibošeta

9, 10. (a) Jak přišel Mefibošet k ostnu ve svém těle? (b) Jakým způsobem projevil král David Mefibošetovi laskavost a jak můžeme Davida napodobit?

⁹ Uvažujme o Mefibošetovi, synovi Davidova přítele Jonatana. Když bylo Mefibošetovi pět let, přišla zpráva, že jeho otec Jonatan i dědeček, tedy král Saul, byli zabiti. Mefibošetovu chůvu zachvátila panika. „Začala [ho] odnášet..., ale stalo se, jak v panice utíkala, aby uprchla, že měl pád a zchroml.“ (2. Samuelova 4:4) Když Mefibošet vyrůstal, jeho postižení pro něj jistě bylo bolestivým ostnem, který musel snášet.

¹⁰ O několik let později se král David z velké lásky k Jonatanovi rozhodl, že Mefibošetovi projeví milující laskavost. David mu předal všechny Saulovy pozemky a pověřil Saulova sloužícího Cibu, aby se o tuto půdu staral. Dále David Mefibošetovi řekl: „Budeš neustále jíst chléb u mého stolu.“ (2. Samuelova 9:6–10) Davidova milující laskavost byla pro Mefibošeta nepochybně útěchou a zmírnila jeho bolest vyplývající z jeho postižení. To je opravdu vynikající poučení. I my bychom měli projevovat laskavost těm, kdo bojují s nějakým ostnem v těle.

11. Co tvrdil Ciba o Mefibošetovi, ale na základě čeho víme, že to byla lež? (Viz poznámku pod čarou.)

¹¹ Později musel Mefibošet bojovat s jiným ostnem v těle. Mefibošetův sluha Ciba jej pomluvil před králem Davidem, který tehdy prchal z Jeruzaléma kvůli vzpouře svého syna Absaloma. Ciba tvrdil, že Mefibošet záměrně zůstal v Jeruzalémě, a to s nadějí, že získá královské postavení pro sebe.a David Cibově pomluvě uvěřil a tomuto lháři předal veškerý Mefibošetův majetek. (2. Samuelova 16:1–4)

12. Jak Mefibošet reagoval na situaci, do níž se dostal, a v čem je pro nás vynikajícím příkladem?

¹² Když se však s Davidem konečně Mefibošet setkal, vysvětlil mu, co se vlastně stalo. Právě když se tehdy Mefibošet chystal přidat se k Davidovi, Ciba ho ošálil a dobrovolně se nabídl jet místo něj. Napravil David tuto křivdu? Jen částečně. Majetek, který předtím dal Cibovi, rozdělil mezi ty dva muže. V tom tedy mohl spočívat další Mefibošetův osten v těle. Byl snad kvůli tomu hořce zklamán? Protestoval proti Davidovu rozhodnutí a naříkal, že je to nespravedlivé? Ne. Pokorně přistoupil na královo rozhodnutí. Zaměřil se na pozitivní stránku věci a radoval se z toho, že izraelský právoplatný král se v pořádku vrátil. Tím, že vytrvale snášel postižení, pomluvu a zklamání, dal Mefibošet opravdu vynikající příklad. (2. Samuelova 19:24–30)

Nehemjáš se úspěšně vyrovnal se svými zkouškami

13, 14. Jaké ostny musel snášet Nehemjáš, když se vrátil do Jeruzaléma, aby znovu postavil jeho hradby?

¹³ Uvažujme dále o obrazných ostnech, které snášel Nehemjáš, když se v pátém století př. n. l. vrátil do neopevněného Jeruzaléma. Město našel v podstatě bezbranné, a Židé, kteří se vrátili do své vlasti, byli dezorganizovaní, ustrašení a v Jehovových očích nečistí. I přesto, že měl od krále Artaxerxa pověření znovu postavit jeruzalémské hradby, Nehemjáš brzy zjistil, že jeho poslání není po chuti místodržitelům v sousedních zemích. „Zdálo [se jim] něčím velmi špatným, že nějaký člověk přišel hledat něco dobrého pro izraelské syny.“ (Nehemjáš 2:10)

¹⁴ Tito cizí odpůrci dělali vše, co bylo v jejich silách, aby Nehemjášovo dílo zastavili. Jejich výhrůžky, lži, pomluvy a zastrašování — včetně toho, že vyslali zvědy, kteří měli Nehemjáše od jeho díla odradit —, to všechno na Nehemjáše jistě působilo jako nepříjemné ostny v jeho těle. Vzdal se snad kvůli intrikám těchto nepřátel? Rozhodně ne! Plně důvěřoval v Boha, a ve svém díle neochabl. Když tedy byly jeruzalémské hradby konečně znovu postaveny, staly se trvalým svědectvím Jehovovy láskyplné podpory Nehemjáše. (Nehemjáš 4:1–12; 6:1–19)

15. Jaké problémy, jež existovaly mezi Židy, hluboce trápily Nehemjáše?

¹⁵ Jakožto místodržitel se Nehemjáš musel potýkat také s mnoha problémy, které existovaly mezi Božím lidem. Tyto těžkosti byly pro Nehemjáše jako ostny — hluboce jej trápily, protože měly nepříznivý dopad na vztah Božího lidu k Jehovovi. Bohatí Židé vymáhali vysoký úrok, a jejich chudší bratři se ve snaze zaplatit dluhy i daň vyžadovanou Peršany museli vzdát své půdy, a dokonce prodat své děti do otroctví. (Nehemjáš 5:1–10) Mnoho Židů porušovalo Sabat a nepodporovalo Levity ani službu v chrámu. Někteří členové národa se kromě toho oženili s ‚ašdodskými, ammonskými a moabskými manželkami‘. To všechno působilo Nehemjášovi velkou bolest. Nicméně kvůli žádnému z těchto ostnů se nevzdal. Znovu a znovu se prokazoval jako horlivý zastánce Božích spravedlivých zákonů. Kéž ani my podobně jako Nehemjáš nepřipustíme, aby nás nevěrné jednání druhých odradilo od věrné služby Jehovovi. (Nehemjáš 13:10–13, 23–27)

S ostnem v těle se vyrovnalo mnoho dalších věrných služebníků

16.–18. Jaké rodinné problémy sužovaly Izáka a Rebeku, Hanu, Davida a Ozeáše?

¹⁶ V Bibli nacházíme řadu dalších příkladů lidí, kteří se úspěšně vyrovnali s obtížnými situacemi podobajícími se ostnům. V nejednom případě byly těmito ostny rodinné problémy. Obě Esauovy manželky „byly Izákovi a Rebece [Esauovým rodičům] zdrojem hořkosti ducha“. Rebeka dokonce řekla, že se jí život kvůli těmto ženám zošklivil. (1. Mojžíšova 26:34, 35; 27:46) Uvažujme také o Haně a o tom, jak jí Peninna, její manželská sokyně, „dělala bolestné mrzutosti“ proto, že Hana byla neplodná. Je možné, že Hana byla těmto mukám často vystavena v soukromí. Peninna jí však dělávala mrzutosti také veřejně — nepochybně před příbuznými a přáteli —, když se rodina účastnila svátku v Šilu. Tím Haně jakoby vrážela osten hlouběji do těla. (1. Samuelova 1:4–7)

¹⁷ Zamysleme se rovněž nad tím, co vytrpěl David kvůli chorobné žárlivosti svého tchána, krále Saula. Aby si zachránil život, byl David nucen žít v jeskyních v pustině En-gedi, k nimž musel stoupat strmými a nebezpečnými skalními průsmyky. Veškeré toto bezpráví ho jistě trápilo, protože se vůči Saulovi nedopustil ničeho špatného. Přesto musel několik let žít jako psanec — a to všechno kvůli Saulově žárlivosti. (1. Samuelova 24:14, 15; Přísloví 27:4)

¹⁸ Představme si také, jaký rodinný rozkol sužoval proroka Ozeáše. Jeho manželka se stala cizoložnicí. Svou nemravností mu jakoby vrazila osten do srdce. A ještě větší bolest Ozeáš jistě prožíval, když jeho manželka v důsledku svého smilstva porodila dvě nemanželské děti. (Ozeáš 1:2–9)

19. Jakému pronásledování byl vystaven prorok Mikajáš?

¹⁹ Jiným ostnem v těle bývá pronásledování. Uvažujme o tom, co zažil prorok Mikajáš. Když viděl, že se ničemný král Achab obklopil falešnými proroky a že věří jejich očividným lžím, jistě to spravedlivého Mikajáše velmi trápilo. A když pak řekl Achabovi, že všichni ti proroci mluví z „podvodného ducha“, co udělal vůdce těchto podvodníků? „Udeřil Mikajáše do tváře.“ Ještě hůř ale zareagoval Achab. Jehova ho prostřednictvím Mikajáše varoval, že tažení s cílem znovu dobýt Ramot-gilead je odsouzeno k neúspěchu. Achab však nechal Mikajáše uvrhnout do vězení, kde prorok dostával snížené příděly potravy. (1. Královská 22:6, 9, 15–17, 23–28) Nezapomeňme ani na Jeremjáše a na to, jak s ním zacházeli jeho krutí pronásledovatelé. (Jeremjáš 20:1–9)

20. S jakými ostny se musela vyrovnat Noemi a jakou odměnu obdržela?

²⁰ Další nepříjemnou situací, kterou lze přirovnat k ostnu v těle, je ztráta někoho milovaného. Noemi se musela vyrovnat se smrtí jak manžela, tak dvou synů. V době, kdy se tyto rány v jejím srdci ještě nezahojily, se vrátila do Betléma. Svým přítelkyním říkala, aby ji nenazývaly Noemi, ale Mara, což mělo zrcadlit hořkost toho, co prožila. Nakonec jí však Jehova za její vytrvalost odměnil vnukem, který se stal spojovacím článkem v rodové linii vedoucí k Mesiášovi. (Rut 1:3–5, 19–21; 4:13–17; Matouš 1:1, 5)

21, 22. Jaká ztráta postihla Joba a jak na to reagoval?

²¹ Představme si také, jaký otřes musel zažít Job, když se dozvěděl o nenadálé smrti svých deseti milovaných dětí, nemluvě o ztrátě všech jeho služebníků a hospodářských zvířat. Náhle se mu zhroutil celý svět. Ještě se však z těchto ran ani nevzpamatoval, a už jej Satan postihl něčím dalším — nemocí. Job si možná myslel, že na tuto zhoubnou chorobu zemře. Jeho bolest byla tak nesnesitelná, že smrt považoval za úlevu. (Job 1:13–20; 2:7, 8)

²² A jako by to všechno nestačilo, ještě za ním přišla jeho manželka a pod tíhou svého zármutku a mučivé úzkosti vykřikla: „Proklej Boha a zemři!“ To byl pro ztrápeného Joba opravdu bolestivý osten. Útěchy se nedočkal ani od svých tří druhů. Ti na něj naopak zaútočili rafinovanou argumentací, obvinili jej z toho, že se dopustil nějakých tajných hříchů, a domnívali se, že právě v tom spočívá příčina jeho neštěstí. Jejich mylná tvrzení jakoby Jobovi vrážela ostny stále hlouběji do těla. Uvědomme si také, že Job nechápal, proč se mu ty hrozné věci přihodily, ani nevěděl, že jeho život měl být ušetřen. Přesto „v tom všem Job nezhřešil ani nepřipsal Bohu nic nepatřičného“. (Job 1:22; 2:9, 10; 3:3; 14:13; 30:17) Ačkoli Joba sužovala řada ostnů současně, nikdy se nevzdal svého ryzího jednání. To je pro nás mocným povzbuzením.

23. Díky čemu se věrní služebníci, o nichž jsme uvažovali, dokázali vyrovnat s různými ostny v těle?

²³ Předchozí příklady rozhodně netvoří vyčerpávající seznam všech, kdo prožili nějaké trápení. Bible se zmiňuje o mnoha dalších. Tito věrní služebníci se museli vypořádat se svými obraznými ostny. A problémy, s nimiž bojovali, byly opravdu rozmanité. Nicméně všichni tito lidé měli něco společného. Nikdo z nich se nevzdal své služby Jehovovi. Navzdory všem nepříjemným zkouškám, jež prožili, dokázali díky síle, kterou jim Jehova poskytl, zvítězit nad Satanem. Jak tuto sílu získali? Odpověď na uvedenou otázku najdeme v následujícím článku, který nám ukáže, jak se i my můžeme s tím, co je pro nás jakoby ostnem v těle, vyrovnat.

[Poznámka pod čarou]

Jak se vyrovnat s ostnem v těle

„Má nezasloužená laskavost ti stačí.“ (2. KORINŤANŮM 12:9)

1, 2. (a) Proč bychom neměli být zmateni tím, že nás potkávají zkoušky a problémy? (b) Proč nemusíme ani navzdory zkouškám podlehnout obavám?

„VŠICHNI ti, kdo touží žít ve zbožné oddanosti ve společenství s Kristem Ježíšem, budou rovněž pronásledováni.“ (2. Timoteovi 3:12) Proč je to tak? Protože Satan tvrdí, že lidé slouží Bohu jen ze sobeckých důvodů, a protože se zoufale snaží dokázat, že má pravdu. Ježíš při jedné příležitosti varoval své věrné apoštoly: „Satan si vás vyžádal, aby vás proséval jako pšenici.“ (Lukáš 22:31) Ježíš dobře věděl, že Bůh připouští, aby nás Satan zkoušel bolestnými problémy. To však pochopitelně neznamená, že každá těžkost, s níž se v životě setkáme, je způsobena přímo Satanem nebo jeho démony. (Kazatel 9:11) Nicméně Satan se snaží všemi prostředky, které má k dispozici, zlomit naši ryzost.

² Bible nám ukazuje, že bychom zkouškami, jež nás potkávají, neměli být zmateni. Ať nás postihne cokoli, není to nic podivného ani nečekaného. (1. Petra 4:12) ‚Tatáž utrpení se dovršují v celém společenství našich bratrů na světě.‘ (1. Petra 5:9) Satan dnes působí na každého Božího služebníka krajním tlakem. Těší ho, když jsme sužováni co největším množstvím problémů podobajících se ostnům. K tomu využívá svého systému věcí, a to takovým způsobem, aby našich ‚ostnů v těle‘ přibývalo nebo aby nám působily stále větší bolest. (2. Korinťanům 12:7) Satanovy útoky však naši ryzost nemusejí zlomit. Jak při pokušení, tak v době, kdy budeme bojovat s těžkostmi podobajícími se ostnům v těle, nám Jehova jistě „poskytne ... východisko“. (1. Korinťanům 10:13)

Jak se vyrovnat s ostnem

3. Jak Jehova odpověděl na Pavlovu prosbu o odstranění ostnu z jeho těla?

³ Apoštol Pavel naléhavě prosil Boha, aby odstranil osten z jeho těla. Pavel napsal: „Proto jsem třikrát snažně prosil Pána, aby to ode mne odešlo.“ A jak Jehova na Pavlovu žádost odpověděl? „Má nezasloužená laskavost ti stačí, neboť má moc se zdokonaluje ve slabosti.“ (2. Korinťanům 12:8, 9) Prozkoumejme nyní tato slova, abychom zjistili, jak nám mohou pomoci úspěšně se vyrovnat s jakýmkoli ostnem, který nás sužuje.

4. V jakých ohledech měl Pavel užitek z Jehovovy nezasloužené laskavosti?

⁴ Všimněme si, že Bůh Pavla vybídl, aby oceňoval nezaslouženou laskavost, kterou mu již Jehova prostřednictvím Krista projevil. Pavel obdržel velké požehnání skutečně v mnoha ohledech. Přestože býval fanatickým odpůrcem Ježíšových následovníků, Jehova mu láskyplně dal příležitost stát se Ježíšovým učedníkem. (Skutky 7:58; 8:3; 9:1–4) Potom Jehova Pavlovi laskavě svěřil řadu vzrušujících úkolů a výsad. Z toho pro nás plyne jasné poučení. I v těch nejobtížnějších chvílích máme od Jehovy velké požehnání, za něž můžeme být vděční. Nikdy bychom kvůli našim zkouškám neměli zapomenout na to, jakou hojnou dobrotu nám Jehova prokazuje. (Žalm 31:19)

5, 6. (a) V jakém smyslu Jehova naučil Pavla, že Boží moc se „zdokonaluje ve slabosti“? (b) Jak se v Pavlově případu prokázalo, že Satan je lhář?

⁵ Jehovova nezasloužená laskavost je dostatečná ještě v dalším ohledu. Bůh nám svou mocí více než dostatečně pomáhá zvládat naše zkoušky. (Efezanům 3:20) Jehova Pavlovi vysvětlil, že Boží moc „se zdokonaluje ve slabosti“. V jakém smyslu? Bůh Pavlovi láskyplně poskytl veškerou sílu potřebnou k tomu, aby se Pavel se svou zkouškou úspěšně vyrovnal. A Pavel zase svou vytrvalostí a naprostou důvěrou v Jehovu dal všem najevo, že v jeho případě — tedy v případě slabého, hříšného člověka — Boží moc triumfuje. Představte si, jak to asi zapůsobilo na Ďábla, který tvrdí, že lidé slouží Bohu jen tehdy, když nemají starosti a problémy. Pavel svou ryzostí uštědřil tomuto pomlouvači políček.

⁶ Pavel byl kdysi Satanovým spojencem v boji proti Bohu. Byl totiž nestoudným pronásledovatelem křesťanů a horlivým farizeem, který bezpochyby žil v pohodlí, protože se narodil jako příslušník privilegované vrstvy. Nyní však jako „nejmenší z apoštolů“ sloužil Jehovovi a Kristu. (1. Korinťanům 15:9) Proto se pokorně podřizoval autoritě křesťanského vedoucího sboru v prvním století. A navzdory svému ostnu v těle věrně vytrvával ve své službě. K Satanovu velkému zklamání ho životní zkoušky nepřipravily o jeho horlivost. Nikdy neztratil ze zřetele naději na to, že se stane jedním ze spoluvládců v Kristově nebeském Království. (2. Timoteovi 2:12; 4:18) Proto žádný osten, ať byl sebebolestivější, nemohl Pavla připravit o jeho horlivost. Kéž ani naše horlivost nikdy neochabne. Vždyť Jehova nám svou podporou v našich zkouškách dává výsadu podílet se na odhalení Satana jako lháře. (Přísloví 27:11)

Jehovova důležitá opatření

7, 8. (a) Jakými způsoby dnes Jehova posiluje své služebníky? (b) Proč je každodenní čtení a studium Bible tak důležité k tomu, abychom se dokázali úspěšně vyrovnat se svým ostnem v těle?

⁷ Jehova dnes věrné křesťany posiluje svým svatým duchem, svým Slovem i prostřednictvím našeho křesťanského společenství bratrů. Podobně jako Pavel, i my můžeme v modlitbě uvrhnout svá břemena na Jehovu. (Žalm 55:22) Bůh nás zkoušek možná nezbaví, ale poskytne nám moudrost, abychom se s nimi — dokonce i s těmi, jež jsou mimořádně obtížné — dokázali úspěšně vyrovnat. Jehova nám k vytrvalosti pomáhá také tím, že nás vyzbrojuje vnitřní sílou — dává nám „moc, která je nad to, co je normální“. (2. Korinťanům 4:7)

⁸ Jakým způsobem tuto pomoc dostáváme? Musíme pilně studovat Boží slovo, protože v něm najdeme spolehlivou útěchu. (Žalm 94:19) V Bibli jsou zapsána dojemná slova Božích služebníků, kteří naléhavě prosili o Boží pomoc. Můžeme tedy rozjímat o tom, jak Jehova na tyto prosby odpověděl, což často zahrnovalo slova útěchy. Takové studium nás posílí, takže ‚moc, která je nad to, co je normální, bude Boží, a ne z nás‘. Stejně jako musíme každý den jíst, abychom zůstali zdraví a silní, musíme se také pravidelně sytit i z Božího slova. Daří se nám to? Pokud ano, potom zjistíme, že díky ‚moci, která je nad to, co je normální,‘ dokážeme snášet jakýkoli obrazný osten, který nás snad postihne.

9. Jak mohou starší podporovat spolukřesťany, kteří se vyrovnávají s různými problémy?

⁹ „Jako úkryt před větrem“ úzkosti i „jako skrýš před dešťovou bouří“ problémů se mohou prokázat bohabojní křesťanští starší. Chtějí odpovídat tomuto inspirovanému popisu, a proto pokorně a upřímně Jehovu žádají o „jazyk poučených“, aby věděli, jak mají správnými slovy odpovědět spolukřesťanům, jež něco sužuje. Slova starších, kteří nás v obtížném životním období mohou utěšit a osvěžit, mohou být jako jemný déšť. Tím, že starší mluví „utěšujícím způsobem ke sklíčeným duším“, poskytují opravdovou podporu svým duchovním bratrům a sestrám, kteří jsou snad kvůli nějakému ostnu v těle unaveni či sklíčeni. (Izajáš 32:2; 50:4; 1. Tesaloničanům 5:14)

10, 11. Jak mohou Boží služebníci povzbuzovat ty, kdo procházejí těžkými zkouškami?

¹⁰ Všichni Jehovovi služebníci jsou součástí sjednocené křesťanské rodiny. Ano, jsme „údy, které patří k sobě navzájem“ a jsme „povinni milovat jeden druhého“. (Římanům 12:5; 1. Jana 4:11) Jak tuto povinnost plníme? Tím, že všem, kdo jsou nám příbuzní ve víře, ‚projevujeme soucítění, máme k nim bratrskou náklonnost a jsme k nim něžně soucitní‘, jak je uvedeno v 1. Petra 3:8. Pokud jde o ty, kdo se vyrovnávají s nějakým mimořádně bolestivým ostnem v těle — ať jsou mladí či letití —, každý z nás na ně může brát zvláštní ohled. Jak?

¹¹ Měli bychom se snažit být k jejich trápení vnímaví. Kdybychom s nimi jednali necitelně, chladně či lhostejně, mohli bychom jejich utrpení bezděky prohlubovat. Když budeme mít jejich problémy na paměti, podnítí nás to dávat si pozor na svá slova, na to, jakým způsobem je vyjadřujeme, i na své jednání. Budeme-li s těmito spolukřesťany mluvit pozitivně a povzbudivě, můžeme přispět k tomu, že se jejich bolest způsobená nějakým ostnem poněkud zmírní. Tak se pro ně můžeme stát posilující pomocí. (Kolosanům 4:11)

Úspěšně se vyrovnali se svým ostnem

12.–14. (a) Co udělala jedna křesťanka, aby se vyrovnala s rakovinou? (b) Jak tuto ženu podporovali a povzbuzovali její duchovní bratři a sestry?

¹² S blížícím se koncem těchto posledních dnů přibývá „tísnivých bolestivých křečí“. (Matouš 24:8) Je tedy pravděpodobné, že každého člověka na zemi postihnou určité zkoušky, a to platí zejména o Jehovových věrných služebnících, kteří se snaží činit Boží vůli. Uvažujme například o jedné křesťance, která byla celodobou služebnicí. Lékaři zjistili, že má rakovinu, a proto jí měly být operativně odstraněny slinné a lymfatické žlázy. Když se s manželem o své nemoci dozvěděla, okamžitě se v dlouhé a úpěnlivé modlitbě společně obrátili na Jehovu. Sestra později řekla, že díky tomu oba pocítili neuvěřitelný pokoj. Přesto prožila řadu nepříjemných chvil, zejména v době, kdy se vyrovnávala s vedlejšími účinky léčby.

¹³ Aby sestra svou situaci lépe zvládla, snažila se o rakovině získat co nejvíce informací. Mluvila se svými lékaři. V časopisech Strážná věž a Probuďte se! i v dalších křesťanských publikacích si vyhledala osobní vyprávění těch, kdo se s touto nemocí citově vyrovnali. Dále se zaměřila jak na biblické pasáže, z nichž je patrné, že Jehova dokáže svůj lid během těžkostí podporovat, tak na jiné užitečné informace.

¹⁴ V jednom článku pojednávajícím o tom, jak se vyrovnat s pocitem beznaděje, byla uvedena tato moudrá slova: „Ten, kdo se odlučuje, bude hledat svou vlastní sobeckou touhu.“ (Přísloví 18:1) Proto byla v článku rada: ‚Dejte si pozor, abyste se neodlučovali od ostatních.‘a Sestra k tomu říká: „Mnoho lidí mi řeklo, že se za mě modlí, a jiní mi telefonovali. Dva starší mi volali pravidelně a ptali se, jak mi je. Dostávala jsem květiny a hromadu přání. Některé sestry mi dokonce vařily. Mnoho spolukřesťanů mi také nabídlo, že mě zavezou k lékaři.“

15.–17. (a) Jak se jedna křesťanka vyrovnala s obtížnou situací, do níž se dostala v důsledku autonehod? (b) Jakou podporu poskytli této křesťance členové sboru?

¹⁵ Jedna dlouholetá Jehovova služebnice, která žije v Novém Mexiku ve Spojených státech, zažila dvě autonehody. Při nich si poranila krk a ramena, což ještě zhoršilo její artritidu, s níž se vyrovnává již přes 25 let. Sestra vypráví: „Dělalo mi velké potíže držet hlavu zpříma nebo unést cokoli těžšího než dva kilogramy. Velkou vzpruhou jsou však pro mě časté modlitby k Jehovovi. Totéž platí i o článcích ve Strážné věži, které studujeme. Jeden z nich rozebíral myšlenku z Micheáše 6:8 a bylo v něm uvedeno, že skromně chodit s Bohem znamená znát svá omezení. Díky tomu jsem si uvědomila, že navzdory svému stavu bych neměla být sklíčená, i když službě věnuji méně času, než bych si přála. To hlavní, na čem záleží, je sloužit Jehovovi z čistých pohnutek.“

¹⁶ Sestra dále pokračuje: „Starší mě vždycky chválili za mé úsilí účastnit se shromáždění a chodit do kazatelské služby. Mladí ve sboru mě vítali vřelým objetím. Průkopnice se mnou měly velkou trpělivost a často byly ochotny změnit své plány, když se mi přitížilo. Když bylo zase špatné počasí, laskavě mě brávaly na opětovné návštěvy nebo mě zvaly na biblická studia. A vzhledem k tomu, že jsem do kazatelské služby nemohla nosit svou tašku, ostatní zvěstovatelé mi brali literaturu k sobě.“

¹⁷ Všimněme si, jak sboroví starší i ostatní spoluvěřící pomáhali těmto dvěma sestrám, aby se vyrovnaly se svými chorobami podobajícími se ostnům. Laskavě sestrám poskytli praktickou pomoc, která odpovídala jejich konkrétním duchovním, tělesným i citovým potřebám. Není to snad pro nás povzbuzením, abychom pomáhali bratrům a sestrám, kteří zažívají nějaké problémy? I vy, mladí lidé, můžete pomáhat těm členům vašeho sboru, kteří se potýkají s nějakým ostnem v těle. (Přísloví 20:29)

18. Jaké povzbuzení nacházíme v životních příbězích uvedených v časopisech Probuďte se! a Strážná věž?

¹⁸ V časopisech Strážná věž a Probuďte se! byla uvedena již řada životních příběhů a zkušeností svědků, kteří se v životě vyrovnali — nebo stále vyrovnávají — s určitými problémy. Budete-li tyto články číst pravidelně, zjistíte, že mnoho vašich duchovních bratrů a sester po celém světě se setkává s ekonomickými těžkostmi, s katastrofami, při nichž přicházejí o své milované, i s válečnými útrapami. Jiní trpí nemocemi, jež omezují jejich činnost. Mnozí z nich nezvládnou ani některé z nejjednodušších úkonů, jež zdraví lidé považují za samozřejmost. Nejbolestivější je však pro ně to, když se kvůli nemoci nemohou podílet na křesťanských činnostech v takové míře, v jaké by si přáli. Proto si hluboce váží pomoci a podpory, kterou jim poskytují jejich bratři a sestry, a to jak mladí, tak letití.

Vytrvalost vede ke štěstí

19. Díky čemu se Pavel dokázal radovat i navzdory zkouškám a slabostem podobajícím se ostnům?

¹⁹ Pavel se radoval z toho, že jej Bůh posiluje. Řekl: „Velmi rád se ... budu spíše chlubit svými slabostmi, aby Kristova moc zůstala nade mnou jako stan. Proto mám zalíbení ve slabostech, v urážkách, v případech nouze, v pronásledováních a obtížích pro Krista. Když jsem totiž slabý, pak jsem mocný.“ (2. Korinťanům 12:9, 10) Na základě svých osobních zážitků mohl Pavel s důvěrou prohlásit: „Nemluvím proto, že mám nouzi, neboť jsem se naučil být soběstačným, ať jsem v jakýchkoli okolnostech. Vím skutečně, jaké je mít málo zaopatření, vím skutečně, jaké je mít hojnost. Ve všem a za všech okolností jsem se naučil tajemství, jak být sytý i jak hladovět, jak mít hojnost i jak trpět nouzi. Ke všemu mám sílu mocí toho, kdo mi sílu předává.“ (Filipanům 4:11–13)

20, 21. (a) Proč nám může rozjímání o ‚tom, co není vidět,‘ přinášet radost? (b) Na co z ‚toho, co není vidět‘ a co nás čeká v pozemském ráji, se těšíte?

²⁰ Když tedy vytrvale snášíme každý obrazný osten, který nás snad sužuje, můžeme se velmi radovat z toho, že všem dáváme najevo, jak se v naší slabosti zdokonaluje Jehovova moc. Pavel napsal: „Nevzdáváme [se], ... člověk, jímž jsme uvnitř, je jistě den za dnem obnovován. Vždyť ačkoli soužení je chvilkové a lehké, působí nám slávu, která má stále více převyšující váhu a je věčná, zatímco [upíráme] oči na to, ... co není vidět. Co ... totiž ... není vidět, je věčné.“ (2. Korinťanům 4:16–18)

²¹ Většina dnešních Jehovových služebníků má naději, že budou v pozemském ráji a že zažijí požehnání, které Jehova slíbil. Toto požehnání bychom dnes mohli považovat za něco, co „není vidět“. Rychle se však přibližuje doba, kdy je uvidíme na vlastní oči a kdy se z něj budeme těšit navždy. K tomuto požehnání patří i úleva spočívající v tom, že nás již nikdy nebude trápit žádný problém podobající se ostnu. Boží Syn ‚rozbije Ďáblova díla‘ a ‚přivede vniveč toho, kdo má prostředek k působení smrti‘. (1. Jana 3:8; Hebrejcům 2:14)

22. K čemu bychom měli být odhodláni a čím si můžeme být jisti?

²² Ať nás tedy dnes sužuje jakýkoli osten v těle, stále jej s vytrvalostí snášejme. Podobně jako Pavel, i my k tomu budeme mít sílu mocí Jehovy, který nám sílu štědře předává. A až budeme žít v pozemském ráji, budeme Jehovovi, našemu Bohu, každý den žehnat za všechno jeho konání v náš prospěch. (Žalm 103:2)

[Poznámka pod čarou]