Pomoc ve sboru

6. Jak víme, že je možné vydržet ve sboru situaci, která je pro nás zkouškou?

⁶ Přitom jak Bůh podporuje svou organizaci jako celek, jeho paže podpírá její jednotlivé členy. V žádném sboru samozřejmě nejsou dokonalé poměry, protože všichni lidé jsou nedokonalí. (Římanům 5:12) Proto snad někdy někteří z Jehovových služebníků zažijí ve sboru situaci, která je pro ně zkouškou. Například: přestože Gaius konal „věrnou práci“ tím, že pohostinně přijímal hostující bratry, Diotrefes je nepřijal, a dokonce se pokoušel vyhodit pohostinné členy ze sboru. (3. Jana 5, 9, 10) Přesto Jehova pomohl Gaiovi i jiným, aby dále projevovali pohostinnost a podporovali tak dílo kázání Království. Budeme-li s modlitbou spoléhat na Boha, mělo by nám to pomoci, abychom dále věrně konali svou práci a přitom čekali, až Bůh napraví situaci, která je možná zkouškou naší víry.

7. Navzdory jakým okolnostem v korintském sboru žili tamní věrně oddaní křesťané podle své oddanosti Bohu?

⁷ Předpokládejme, že jsi byl spojen s korintským sborem z prvního století. Byla doba, kdy různé skupiny lidí ohrožovaly jeho jednotu, a to, že se trpěla nemravnost, ohrožovalo jeho ducha. (1. Korinťanům 1:10, 11; 5:1–5) Věřící poháněli jeden druhého před světský soud a někteří se přeli o různé záležitosti. (1. Korinťanům 6:1–8; 8:1–13) Sváry, žárlivost, hněv a nepořádek ztěžovaly život. Někteří dokonce zpochybňovali Pavlovu autoritu a zlehčovali jeho řečnické schopnosti. (2. Korinťanům 10:10) Přesto věrně oddané osoby spojené s korintským sborem v tom čase zkoušek žily podle své oddanosti Bohu.

8, 9. Co bychom měli dělat, nastane-li ve sboru situace, která je pro nás zkouškou?

⁸ Vyvstane-li situace, která je pro nás zkouškou, je třeba, abychom se drželi Božího lidu. (Srovnej Jana 6:66–69.) Mějme jeden s druhým trpělivost a uvědomujme si, že některým jednotlivcům trvá déle než jiným, než na sebe vezmou „novou osobnost“ a obléknou se soucitem, laskavostí, ponížeností mysli, mírností a shovívavostí. Protože se Boží služebníci liší i svým zázemím, všichni potřebujeme projevovat lásku a odpouštět. — Kolosanům 3:10–14.

⁹ Jeden bratr řekl po mnoha letech služby Jehovovi: „Jestliže pro mě bylo něco nejdůležitější, pak tedy to, abych se držel Jehovovy viditelné organizace. Mé rané zkušenosti mě poučily, jak nezdravé je spoléhat na lidské uvažování. Jakmile jsem si to v mysli ujasnil, rozhodl jsem se zůstat při věrné organizaci. Jak jinak může člověk získat Jehovovu přízeň a požehnání?“ Ceníš si i ty své přednosti, že sloužíš Jehovovi s jeho radostným lidem? (Žalm 100:2) Pokud ano, nenecháš se něčím odlákat od Boží organizace ani nepřipustíš, aby byl zničen tvůj vztah k Tomu, jehož paže zachraňuje všechny, kteří ho milují.

Pomoc v pokušení

10. a) Jak pomáhá modlitba Božímu lidu čelit pokušení? b) Jaké ujištění dal Pavel v 1. Korinťanům 10:13?

¹⁰ Jako věrní jednotlivci spojení s Boží organizací dostáváme od Boha pomoc v čase zkoušky. Pomáhá nám například, abychom vůči němu zachovali ryzost, když přijdeme do pokušení. Měli bychom se samozřejmě modlit v souladu s Ježíšovými slovy: „Neuveď nás do pokušení, ale osvoboď nás od toho ničemného“, Satana Ďábla. (Matouš 6:9–13) Tak vlastně prosíme Boha, aby nám nedovolil selhat, když jsme v pokušení ho neposlechnout. Odpovídá také na naše modlitby o moudrost k překonání zkoušek. (Jakub 1:5–8) A Jehovovi služebníci si mohou být jeho pomocí jisti, protože Pavel řekl: „Žádné pokušení vás nepostihlo kromě toho, které je běžné u lidí. Ale Bůh je věrný a nedovolí, abyste byli pokoušeni nad to, co můžete snést, ale spolu s pokušením poskytne také východisko, abyste je mohli snášet.“ (1. Korinťanům 10:13) Odkud přichází takové pokušení a jak připravuje Bůh východisko?

11, 12. Jakým pokušením podlehli Izraelité? Můžeme mít prospěch z jejich zkušeností?

¹¹ Pokušení pochází z okolností, které nás mohou zlákat, abychom byli nevěrní Bohu. Pavel řekl: „Tyto věci se nám staly příklady, abychom nebyli lidmi, kteří touží po škodlivých věcech, stejně jako po nich toužili [Izraelité] . Ani se nestaňte modláři jako někteří z nich, právě jak je napsáno: ‚Lid se posadil, aby jedl a pil, a vstali, aby se pobavili.‘ Ani nesmilněme, jako někteří z nich se dopustili smilstva, jen aby jich padlo v jednom dnu dvacet tři tisíce. Ani nezkoušejme Jehovu, jako ho zkoušeli někteří z nich, jen aby byli zahubeni hady. Ani nereptejme, právě jako někteří z nich reptali, jen aby byli zahubeni ničitelem.“ — 1. Korinťanům 10:6–10.

¹² Izraelité toužili po škodlivých věcech, když podlehli pokušení chamtivě sbírat a jíst křepelky zázračně opatřené Bohem. (4. Mojžíšova 11:19, 20, 31–35) Ještě dříve se stali modláři, když Mojžíšova nepřítomnost dala vznik pokušení pěstovat uctívání telete. (2. Mojžíšova 32:1–6) Tisíce z nich zahynuly, protože podlehli pokušení a dopustili se smilstva s moabskými ženami. (4. Mojžíšova 25:1–9) Když Izraelité podlehli pokušení a reptali kvůli záhubě vzpurného Koracha, Datana, Abirama a jejich společníků, 14 700 osob zahynulo Bohem seslanou metlou. (4. Mojžíšova 16:41–49) Takové zkušenosti nám mohou být k prospěchu, jestliže si uvědomíme, že ani jedno z těch pokušení nebylo tak velké, že by mu Izraelité nemohli odolat. Byli by to dokázali, kdyby projevovali víru, byli vděční za Boží láskyplnou péči a kdyby oceňovali správnost Božího zákona. Potom by je mohla Jehovova paže zachránit, stejně jako může zachránit nás.

13, 14. Jak opatřuje Jehova východisko, když jeho služebníci čelí pokušení?

¹³ Jako křesťané čelíme pokušením, která jsou u lidí běžná. Přesto můžeme zůstat věrní Bohu tím, že se modlíme o jeho pomoc a snažíme se pokušení odolat. Bůh je věrný a nenechá nás pokoušet nad to, co můžeme snést. Jestliže jsme Jehovovi věrně oddáni, nikdy pro nás nebude nemožné činit jeho vůli. Opatřuje nám východisko tím, že nás posiluje, abychom pokušení odolali. Například když jsme pronásledováni, můžeme být v pokušení dopustit se kompromisu v naději, že unikneme mučení a smrti. Jestliže však důvěřujeme v Jehovovu mocnou paži, pokušení nikdy nedostoupí k bodu, kde Bůh nemůže posilnit naši víru a dát nám dost síly, abychom zachovali ryzost. Jak řekl apoštol Pavel: „Jsme všemožně tlačeni, ale ne stísněni tak, že se nemůžeme hnout; jsme na rozpacích, ale ne naprosto bez východiska; jsme pronásledováni, ale nejsme ponecháni na holičkách; jsme sráženi, ale ne zničeni.“ — 2. Korinťanům 4:8, 9.

¹⁴ Jehova také podporuje svůj lid tím, že používá svého ducha k připomínání a vyučování. Duch vybavuje v mysli biblické myšlenky a pomáhá nám rozeznat, jak je použít, abychom odolali pokušení. (Jan 14:26) Věrní Jehovovi služebníci chápou, o jaké sporné otázky v pokušení jde, a nedají se oklamat, takže by se dali nesprávnou cestou. Bůh připravil východisko tím, že jim dává sílu vydržet až do smrti, aniž by podlehli pokušení. (Zjevení 2:10) Těm, kdo mu slouží, pomáhá Jehova svým duchem. Kromě toho používá ve prospěch své organizace anděly. — Hebrejcům 1:14.

Pomoc v osobních záležitostech

15. Jakou osobní pomoc můžeme nalézt v Šalomounově písni?

¹⁵ Ti, kteří jsou spojeni s Jehovovou organizací, mají Boží pomoc v osobních záležitostech. Někteří třeba usilují o nalezení křesťanského manželského druha. (1. Korinťanům 7:39) Dojde-li ke zklamání, pomůže snad úvaha o izraelském králi Šalomounovi. Nepodařilo se mu získat ruku šulamitské dívky, protože milovala skromného pastýře. Králův záznam o této záležitosti by bylo možno nazvat Píseň Šalomounovy zklamané lásky. Když se naše romantické snažení v jistém případě prokáže jako bezvýsledné, budeme možná ronit slzy, ale Šalomoun své zklamání přežil a my to dokážeme také. Boží duch nám může pomoci, abychom projevili sebeovládání a jiné zbožné vlastnosti. Boží slovo nám pomáhá přijmout často bolestnou skutečnost, že člověk nemůže cítit romantickou lásku ke komukoli. (Šalomounova píseň 2:7; 3:5) Přesto nám Šalomounova píseň ukazuje, že se může podařit nalézt spoluvěřícího, který nás vroucně miluje. Ještě významněji se tato „nejskvělejší píseň“ splňuje v lásce Znamenitého pastýře, Ježíše Krista, k jeho „nevěstě“, 144 000 pomazaných následovník. — Šalomounova píseň 1:1; Zjevení 14:1–4; 21:2, 9; Jan 10:14.

16. Co může patřit k ‚soužení v těle‘, které zakoušejí křesťané v manželství?

¹⁶ I ti, kdo si vezmou věřícího, mají „soužení ve svém těle“. (1. Korinťanům 7:28) Přijdou úzkosti a starosti, jež se budou týkat manžela a manželky a jejich dětí. (1. Korinťanům 7:32–35) Nemoc může přinést břemena a stres. Pronásledování nebo ekonomické problémy mohou křesťanskému otci ztížit opatřování životně nutných věcí pro rodinu. Rodiče a děti mohou být odloučeni vězněním a někteří mohou být mučeni, dokonce i usmrceni. Ale za všech takových okolností můžeme odolat pokušení zapřít víru, jestliže skutečně důvěřujeme v Jehovovu záchrannou paži. — Žalm 145:14.

17. Jaký rodinný problém pomohl Bůh Izákovi a Rebece unést?

¹⁷ Některé zkoušky snad budeme muset snášet dlouhodobě. Syn může například způsobit zbožným rodičům tíseň tím, že se ožení s nevěřící. To se stalo v rodině praotce Izáka a jeho manželky Rebeky. Jejich čtyřicetiletý syn Ezau se oženil se dvěma hetitskými ženami, které se staly „Izákovi a Rebece zdrojem hořkosti ducha“. Ano, „potom Rebeka říkala Izákovi: ‚Zošklivil se mi tento můj život kvůli dcerám Heta. Jestliže si Jákob [jejich druhý syn] vezme někdy manželku z dcer Heta, jako jsou tyto, z dcer země, k čemu je mi dobrý život?‘ “ (1. Mojžíšova 26:34, 35; 27:46) Rebečinu spravedlivou duši tento stále trvající problém zřejmě mučil. (Srovnej 2. Petra 2:7, 8.) Přesto Jehovova paže Izáka a Rebeku podporovala, aby tuto zkoušku vydrželi a přitom si udrželi silný vztah k Bohu.

18. Jakou osobní zkoušku nesl s Boží pomocí C. T. Russell?

¹⁸ Zdrojem tísně je i to, když pokřtěný člen rodiny zpomalí ve službě Bohu. (Srovnej 2. Timoteovi 2:15.) Někteří však dokonce unesli duchovní ztrátu druha, jako se to stalo Charlesi T. Russellovi, prvnímu prezidentu Společnosti Strážná věž. Jeho manželka přerušila styky se Společností a opustila ho v roce 1897 téměř po osmnácti letech manželství. Roku 1903 požádala o zákonnou rozluku a v roce 1908 jí bylo vyhověno. Jeho zármutek byl zřejmý z dopisu, který jí napsal nedlouho po tom: „Vážně jsem se za tebe modlil k Pánu. . . nebudu tě zatěžovat vyprávěním o své bolesti ani se nebudu pokoušet působit na tvé city popisem toho, jak mi je, když někdy přijdu na tvé šaty a jiné věci, které mi živě vybavují v mysli tvé někdejší já — tak plné lásky a porozumění a ochoty pomáhat — [zrcadlící] Kristova ducha. . . Ach, zamysli se s modlitbou nad tím, co chci říci. A buď si jistá, že samo ostří mé bolesti, její palčivost, nevyplývá z mé vlastní osamělosti, v níž strávím zbytek života, ale z tvého pádu, má drahá, tvé věčné ztráty, nakolik to mohu vidět.“ Přes takovou bolest srdce měl Russell Boží podporu až do konce svého pozemského života. (Žalm 116:12–15) Jehova Bůh vždy podepře své věrné oddané služebníky.

Ze všech tísní

19. Na co bychom měli pamatovat, jestliže tísnivé problémy trvají?

¹⁹ Jehovův lid ví, že Bůh je „Bohem záchranných skutků“, tím, „který za nás denně nosí náklad“. (Žalm 68:19, 20) Proto jako oddaní lidé spojení s jeho pozemskou organizací nikdy nepodléhejme zoufalství, jestliže tísnivé problémy trvají. Pamatujme, že „Bůh je pro nás útočištěm a silou, která se pohotově najde v tísních“. (Žalm 46:1) Naše důvěra v něho je vždy odměněna. „Dotazoval jsem se Jehovy, a on mi odpověděl,“ řekl David, „osvobodil mě od všeho, čeho jsem se lekal. . . Tento ztrápený zavolal, a Jehova slyšel. A zachránil ho ze všech jeho tísní.“ — Žalm 34:4–6.

20. Jaká otázka zbývá k úvaze?

²⁰ Ano, náš nebeský Otec zachraňuje svůj lid z každé tísně. Podporuje svou pozemskou organizaci, poskytuje pomoc ve sborových záležitostech i v osobních záležitostech. Opravdu, „Jehova neopustí svůj lid“. (Žalm 94:14) Dále se však zamysleme nad jinými způsoby, jimiž Jehova pomáhá jednotlivcům, kteří patří k jeho lidu. Jak podporuje náš nebeský Otec své služebníky, kteří jsou nemocní, sklíčení na mysli, zarmoucení ztrátou někoho drahého nebo stísnění vlastními chybami? I v těchto věcech máme důvod spoléhat na Jehovovu mocnou paži, jak uvidíme.

Učiň svou oporou Jehovovy věčné paže!

„Věčný Bůh je tvé obydlí a vespod jsou věčné paže.“ — 5. MOJŽÍŠOVA 33:27, American Standard Version.

1, 2. Proč může Jehovův lid důvěřovat v Boží podporu?

JEHOVA se stará o svůj lid. Vždyť během každé tísně Izraelitů „to bylo tísnivé pro něho“! V lásce a soucitu „je pozvedl a nosil je“. (Izajáš 63:7–9) Jsme-li tedy věrní Bohu, můžeme důvěřovat v jeho podporu.

² Prorok Mojžíš řekl: „Úkrytem je Bůh starodávného času, a vespod jsou paže trvající na neurčito.“ (5. Mojžíšova 33:27) Jiný překlad říká: „Věčný Bůh je tvé obydlí a vespod jsou věčné paže.“ (American Standard Version) Ale jak Boží paže podporují Boží služebníky?

Proč je tolik těžkostí?

3. Kdy se bude poslušné lidstvo plně těšit ze „slavné svobody Božích dětí“?

³ Služba Jehovovi nás nechrání před těžkostmi, které jsou běžné u nedokonalých lidí. Boží služebník Job řekl: „Člověk zrozený z ženy má život krátký a je zahlcen nepokojem.“ (Job 14:1) O ‚dnech našich let‘ řekl žalmista: „Trvají na těžkostech a věcech, jež ubližují.“ (Žalm 90:10) Život takový bude, dokud nebude ‚tvorstvo osvobozeno ze zotročení porušenosti‘ a nebude mít „slavnou svobodu Božích dětí“. (Římanům 8:19–22) To se stane během Kristova tisíciletého panování. Na základě Ježíšovy výkupní oběti pak lidští poddaní Království zažijí osvobození od hříchu a smrti. Do konce milénia pomůže Kristus se svými spolukráli a spolukněžími lidstvu, aby dosáhlo dokonalosti, a ti, kteří zůstanou věrně oddaní Bohu během závěrečné zkoušky z rukou Satana a jeho démonů, budou mít jména trvale vepsaná do „knihy života“. (Zjevení 20:12–15) Potom se budou plně těšit ze slavné svobody Božích dětí.

4. Co bychom měli dělat místo toho, abychom si stěžovali na svůj životní úděl?

⁴ Mezitím, místo abychom si stěžovali na svůj životní úděl, důvěřujme v Jehovu. (1. Samuelova 12:22; Juda 16) Buďme také vděční za svého velekněze Ježíše, skrze něhož se můžeme přibližovat k Bohu, „abychom obdrželi milosrdenství a nalezli nezaslouženou laskavost jako pomoc v pravý čas“. (Hebrejcům 4:14–16) Nikdy bychom neměli být jako Adam. Ten vlastně Jehovu nespravedlivě obvinil, že mu dal špatnou manželku, když řekl: „Žena, kterou jsi mi dal, aby byla se mnou, ta mi dala ovoce ze stromu, a tak jsem jedl.“ (1. Mojžíšova 3:12) Bůh dává dobré věci a neuvádí nás do těžkostí. (Matouš 5:45; Jakub 1:17) Strasti často vyplynou z našeho vlastního nedostatku moudrosti nebo z chyb někoho jiného. Mohou na nás přijít také proto, že jsme hříšní a žijeme ve světě, který leží v Satanově moci. (Přísloví 19:3; 1. Jana 5:19) Přesto Jehovovy věčné paže vždy podporují jeho věrně oddané služebníky, kteří na něho s modlitbou spoléhají a osobně uplatňují rady jeho Slova. — Žalm 37:5; 119:105.

Podporováni během nemoci

5. Jaké povzbuzení mohou nalézt churaví v Žalmu 41:1–3?

⁵ Většině z nás někdy působí tíseň nemoc. Přesto David řekl: „Šťastný je každý, kdo jedná ohleduplně s poníženým; v den neštěstí mu Jehova opatří únik. Jehova sám ho bude střežit a zachová ho naživu. Bude prohlášen za šťastného na zemi; a rozhodně ho nemůžeš vydat duši jeho nepřátel. Jehova sám ho bude podporovat na pohovce v nemoci; celé jeho lůžko během jeho nemoci jistě změníš.“ — Žalm 41:1–3.

6, 7. Jak pomáhal Bůh Davidovi, když byl na lůžku nemoci, a jak to může povzbudit Jehovovy služebníky dnes?

⁶ Ohleduplný člověk pomáhá těm, kteří jsou v nouzi. „Den neštěstí“ může být jakákoli neblahá událost nebo dlouhé období těžkostí, které člověka zeslabuje. Takový jednotlivec důvěřuje v Boha, že jej bude v oslabení střežit, a jiní jej ‚prohlašují za šťastného na zemi‘ tím, že šíří zprávu, jak milosrdně s ním Jehova jedná. Bůh podpořil Davida „na pohovce v nemoci“, možná v tísnivé době, kdy se Davidův syn Absalom pokoušel zmocnit se izraelského trůnu. — 2. Samuelova 15:1–6.

⁷ David projevoval ohled poníženým, a proto, když byl bezmocný na lůžku nemoci, cítil, že jej Bůh bude podporovat. (Žalm 18:24–26) Ačkoli byl nebezpečně nemocný, měl důvěru, že Bůh ‚změní jeho lůžko‘ ne tím, že zázračně odstraní nemoc, ale tím, že ho posílí útěšnými myšlenkami. Bude to, jako by Jehova změnil jeho lůžko z lože nemoci v lůžko zotavování. Podobně když jako Boží služebníci trpíme nemocí, Jehovovy věčné paže nás podepřou.

Útěcha pro sklíčené

8. Jak projevil jeden nemocný křesťan, že spoléhá na Boha?

⁸ Nemoc může způsobit sklíčenost mysli. Jeden vážně nemocný křesťan, který někdy nemá sílu číst, vypráví: „To ve mně často vyvolává pocity sklíčenosti, pocity bezcennosti, a dokonce i slzy.“ Protože ví, že ho Satan chce zdrtit ztrátou odvahy, bojuje s tím a uvědomuje si, že s Jehovovou pomocí nemůže selhat. (Jakub 4:7) Tento muž je povzbuzením pro jiné, kteří vědí, že důvěřuje v Boha. (Žalm 29:11) I když je v nemocnici, telefonuje nemocným a jiným, aby je duchovně budoval. Sám se buduje posloucháním kazet s nahrávkami Melodií království a článků z tohoto časopisu a z průvodního časopisu Probuďte se! a společenstvím se spolukřesťany. Tento bratr říká: „Pravidelně mluvím k Jehovovi v modlitbě, prosím ho, aby mi dal sílu, vedení, útěchu a pomoc, abych vydržel.“ Jestliže jsi křesťan, který zakouší vážné zdravotní problémy, vždy důvěřuj v Jehovu a opírej se o jeho věčné paže.

9. Jaké příklady ukazují, že zbožné lidi někdy trápí sklíčenost?

⁹ Sklíčenost je starý problém. Job ve zkoušce mluvil jako člověk, který se cítí opuštěn Bohem. (Job 29:2–5) Starost o zpustlý stav Jeruzaléma a jeho hradeb vyvolala u Nehemjáše zasmušilost a apoštol Petr byl tak sklíčen tím, že zapřel Krista, že hořce plakal. (Nehemjáš 2:1–8; Lukáš 22:62) Epafrodites byl sklíčen, protože křesťané ve Filipech slyšeli, že onemocněl. (Filipanům 2:25, 26) Sklíčenost sužovala některé křesťany v Tesalonice, protože Pavel vybízel tamní bratry, aby ‚mluvili utěšujícím způsobem ke sklíčeným duším‘. (1. Tesaloničanům 5:14) Jak tedy Bůh pomáhá takovým osobám?

10. Co může pomoci, když se snažíme vyrovnat se se sklíčeností?

¹⁰ Ohledně odborné léčby těžké deprese je třeba učinit osobní rozhodnutí.a (Galaťanům 6:5) Snad pomůže přiměřený odpočinek a vyrovnaná činnost. Sklíčenému může pomoci, když se nebude dívat na několik problémů jako na jedno veliké neštěstí, ale když se je bude snažit řešit jeden po druhém. Velmi prospěšná může být útěšná pomoc sborových starších, zejména pokud tento citový problém působí duchovní starosti. (Jakub 5:13–15) Především je životně důležité spoléhat na Jehovu, ‚uvrhnout na něj všechnu svou úzkost, protože o nás pečuje‘. Vytrvalá a procítěná modlitba může člověku přinést ‚Boží pokoj, který bude střežit naše srdce a naše myšlenkové síly prostřednictvím Krista Ježíše‘. — 1. Petra 5:6–11; Filipanům 4:6, 7.

Jehova nám pomáhá nést zármutek

11–13. Co může pomoci ke zmírnění bolesti nad smrtí někoho milovaného?

¹¹ Jinou rozrušující zkušeností je smrt někoho milovaného. Abraham naříkal nad smrtí své manželky Sáry. (1. Mojžíšova 23:2) Když Davidovi zemřel jeho syn Absalom, byl David zdrcen zármutkem. (2. Samuelova 18:33) Vždyť i dokonalý člověk Ježíš „proléval slzy“ nad smrtí svého přítele Lazara! (Jan 11:35) Když tedy smrt vezme někoho milovaného, vyvolá to smutek. Co však může pomoci ke zmírnění takové bolesti?

¹² Bůh pomáhá svému lidu snášet i největší zármutek z takové ztráty. Jeho Slovo říká, že nastane vzkříšení. Proto ‚netruchlíme jako ostatní, kteří nemají žádnou naději‘. (1. Tesaloničanům 4:13; Skutky 24:15) Jehovův duch nám pomáhá získat pokoj a víru a rozjímat o podivuhodné budoucnosti zaslíbené v Božím slově, abychom se zcela neutápěli ve smutných myšlenkách o zemřelé milované osobě. Útěcha přichází také ze čtení Písem a z modliteb k „Bohu veškeré útěchy“. — 2. Korinťanům 1:3, 4; Žalm 68:4–6.

¹³ Můžeme čerpat útěchu z naděje na vzkříšení stejně jako zbožný Job, který zvolal: „Ach, kdybys mě skryl v šeolu, kdybys mě držel v skrytu, dokud se neobrátí zpět tvůj hněv, kdybys mi stanovil časovou mez a vzpomněl si na mne! Jestliže zdatný muž zemře, může opět ožít? Všechny dny své nucené práce budu čekat, dokud mi nepřijde úleva. Zavoláš, a já ti odpovím. Budeš prahnout po díle svých rukou.“ (Job 14:13–15) Když drahý přítel odjíždí na cestu, obvykle nepociťujeme velký smutek, protože očekáváme, že jej opět uvidíme. Hluboký zármutek nad ztrátou milované osoby se může poněkud zmenšit, jestliže podobně pohlížíme na smrt věrného křesťana. Jestliže měl pozemskou naději, bude probuzen ze spánku smrti tady na zemi během Kristova tisíciletého panování. (Jan 5:28, 29; Zjevení 20:11–13) A jestliže doufáme, že budeme navždy žít na zemi, můžeme tu být, abychom svého milovaného vzkříšeného opět přivítali.

14. Jak se dvě křesťanské vdovy vyrovnaly se smrtí svých manželů?

¹⁴ Jedna sestra, které zemřel manžel, věděla, že musí žít dál ve službě Bohu. Kromě toho, že měla stále ‚mnoho práce v Pánově díle‘, zhotovovala prošívanou pokrývku z osmi set čtverečků. (1. Korinťanům 15:58) „Byl to dobrý nápad,“ říká, „protože jsem při práci celou dobu mohla poslouchat Melodie království a biblické nahrávky a to mi zaměstnávalo mysl.“ S láskou vzpomíná na návštěvu zkušeného staršího a jeho manželky. Starší jí z Bible ukázal, že Bůh skutečně pečuje o vdovy. (Jakub 1:27) Jiná křesťanka zase nepodlehla sebelítosti, když jí zemřel manžel. Oceňovala podporu přátel a začala se víc zajímat o druhé. „Častěji jsem se modlila a vypěstovala jsem si užší vztah k Jehovovi,“ říká. A mít podporu Božích věčných paží je veliké požehnání!

Pomoc, když chybujeme

15. Co je podstatou Davidových slov v Žalmu 19:7–13?

¹⁵ Ačkoli milujeme Jehovův zákon, občas chybujeme. To v nás bezpochyby vyvolává tíseň stejně jako v Davidovi, pro něhož byly Boží zákony, připomínky, nařízení a soudcovská rozhodnutí žádoucnější než zlato. Řekl: „Tvůj vlastní sluha je jimi varován; v jejich dodržování je velká odměna. Chyby — kdo je může rozeznat? Prohlaš mě za nevinného skrytými hříchy. Také od opovážlivých skutků zdržuj svého sluhu; ať mě neovládnou. V tom případě budu úplný a zůstanu nevinen mnohým přestupkem.“ (Žalm 19:7–13) Rozeberme tato slova.

16. Proč bychom se měli vyhýbat opovážlivosti?

¹⁶ Opovážlivé skutky jsou mnohem vážnějším hříchem než chyby. Saul byl zavržen jako král, protože opovážlivě předložil oběť a protože ušetřil amalekitského krále Agaga a nejlepší kořist, přestože Bůh přikázal, aby byli Amalekité oddáni ke zničení. (1. Samuelova 13:8–14; 15:8–19) Král Uzijáš byl stižen malomocenstvím, protože si opovážlivě přisvojil kněžské povinnosti. (2. Paralipomenon 26:16–21) Když byla truhla smlouvy dopravována do Jeruzaléma a dobytek táhnoucí vůz málem způsobil převržení, Bůh usmrtil Uzu za to, že neuctivě sáhl na truhlu, aby ji narovnal. (2. Samuelova 6:6, 7) Nevíme-li tedy, co dělat, nebo zda máme pravomoc něco udělat, měli bychom projevit skromnost a poradit se s těmi, kteří mají rozlišovací schopnost. (Přísloví 11:2; 13:10) A jestliže jsme někdy byli opovážliví, samozřejmě bychom se měli modlit za odpuštění a prosit Boha, aby nám pomohl napříště se střežit před opovážlivostí.

17. Jak mohou člověka ovlivnit skryté hříchy? Jak je možné získat odpuštění a úlevu?

¹⁷ Tíseň mohou působit skryté hříchy. Podle Žalmu 32:1–5 se David pokoušel ukrýt svůj hřích, ale řekl: „Když jsem mlčel, mé kosti byly vyčerpané celodenním sténáním. Ve dne v noci totiž na mně těžce spočívala tvá ruka. Má životní vláha se změnila jako v suchém letním žáru.“ Snaha potlačit provinilé svědomí Davida vyčerpávala a úzkost mu ubírala životní sílu, jako strom ztrácí životodárnou vláhu za sucha nebo v letním suchém žáru. Zjevně trpěl špatnými účinky na mysli i na těle a ztrácel radost, protože se nepřiznal. Prominutí a úlevu mohlo přinést jen vyznání Bohu. David řekl: „Šťastný je ten, jehož vzbouření je prominuto, jehož hřích je přikryt. . . Konečně jsem ti vyznal svůj hřích a své provinění jsem nezakrýval. Řekl jsem: ‚Vyznám se Jehovovi ze svých přestupků.‘ A sám jsi prominul provinění mých hříchů.“ K duchovnímu uzdravení může napomoci láskyplná pomoc křesťanských starších. — Přísloví 28:13; Jakub 5:13–20.

18. Co svědčí o tom, že hřích může mít dlouhodobé následky, ale co může být v takové situaci zdrojem útěchy?

¹⁸ Hřích může mít dlouhodobé následky. Měl je pro Davida, který se dopustil cizoložství s Batšebou, zařídil smrt jejího manžela a s těhotnou vdovou se oženil. (2. Samuelova 11:1–27) Ačkoli Bůh projevil milosrdenství kvůli smlouvě o Království, Davidovu pokání a kvůli tomu, že milosrdně jednal s druhými, David zažil ‚neštěstí ze svého vlastního domu‘. (2. Samuelova 12:1–12) Dítě z cizoložství zemřelo. Davidův syn Amnon znásilnil svou nevlastní sestru Tamar a byl zabit na pokyn jejího bratra Absaloma. (2. Samuelova 12:15–23; 13:1 až 33) Absalom Davida potupil tím, že měl styky s Davidovými souložnicemi. Pokusil se uchvátit trůn, ale potkala jej smrt. (2. Samuelova 15:1–18:33) Hřích dosud má své následky. Například ten, komu byla pro nesprávné jednání odňata pospolitost, snad činí pokání a je znovu přijat do sboru, ale může trvat léta, než překoná pokaženou pověst a citové trauma z hříchu. Jakou útěchou je mezitím Jehovovo odpuštění a podpora jeho věčných paží!

Vyproštěni z tlaků na nás

19. Jak může Boží duch pomoci, když jsme v těžké zkoušce?

¹⁹ Když jsme těžce zkoušeni, nedostává se nám možná moudrosti a síly, abychom učinili rozhodnutí a uskutečnili je. V takovém případě Boží duch „se připojuje. . . s pomocí naší slabosti; vždyť nevíme, o co bychom se měli modlit, jak to potřebujeme, ale duch sám za nás naléhavě prosí s nevyslovenými stony“. (Římanům 8:26) Jestliže Jehova způsobí změnu okolností, měli bychom být vděční. Ale jeho paže nás může zachránit i jinak. Jestliže se modlíme o moudrost, Jehova může svým duchem ukázat, co bychom měli dělat, a dát nám k tomu potřebnou sílu. (Jakub 1:5–8) S jeho pomocí můžeme vytrvat, když jsme „zarmucováni různými zkouškami“, a projít jimi s posilněnou a vyzkoušenou vírou. — 1. Petra 1:6 až 8.

20. Z čeho se budeme těšit, jestliže skutečně učiníme Jehovovy věčné paže svou oporou?

²⁰ Ať nás nikdy neunaví obracet se k Bohu v modlitbě. „Mé oči jsou stále upřeny na Jehovu, vždyť je to on, kdo vyvádí mé nohy ze sítě,“ řekl David. „Obrať ke mně svůj obličej a projev mi přízeň, vždyť jsem osamocený a ztrápený. Tísně mého srdce se rozmnožily; ach, vyveď mě z tlaků na mne. Viz mé trápení a mé těžkosti a promiň všechny mé hříchy.“ (Žalm 25:15–18) Stejně jako David se budeme těšit z božského osvobození, přízně a odpuštění, jestliže skutečně učiníme Jehovovy věčné paže svou oporou.

[Poznámka pod čarou]