Nese Bůh odpovědnost za naše problémy?

MARIONINA dcera utrpěla v dospělosti těžký úraz mozku.a Marion tehdy udělala to, co by udělali mnozí z nás. Modlila se k Bohu o pomoc. „Zdálo se mi, že jsem se nikdy předtím necítila tak bezmocná a osamělá,“ říká. Později se stav její dcery zhoršil a Marion začala o Bohu pochybovat. „Proč jen se to stalo?“ ptala se. Nechápala, jak je možné, že ji láskyplný a starostlivý Bůh opustil.

To, co prožila Marion, rozhodně není ojedinělé. Na světě je nesčíslné množství lidí, kteří mají pocit, že je v době tísně Bůh opustil. „Stále ještě bojuji s otázkou, proč to Bůh dovolil,“ říká Lisa, jejíž vnuk byl zavražděn. „Víru v Boha jsem sice úplně neztratila, ale rozhodně není taková jako předtím.“ Podobně se vyjádřila jedna žena, kterou postihla zbytečná tragédie, při níž přišel o život její maličký syn. Tato žena řekla: „V mém neštěstí mi Bůh neposkytl žádnou útěchu. Neprojevil mi ani náznak péče nebo soucitu.“ Dodala: „Nikdy to Bohu neodpustím.“

Jiní lidé pociťují vůči Bohu rozhořčení, když se rozhlédnou kolem sebe a uvědomí si, v jakém stavu je svět. Vidí země, v nichž je jen bída a hlad, vidí zoufalství válečných uprchlíků, bezpočet dětí, jimž rodiče zemřeli na AIDS, a miliony lidí trpících jinými chorobami. Tváří v tvář těmto a jiným podobným tragédiím mnozí lidé obviňují Boha, protože se jim zdá, že do událostí nijak nezasahuje.

Vinu za problémy, které sužují lidstvo, však ve skutečnosti nenese Bůh. Máme ale dostatečné důvody pro to, abychom důvěřovali, že Bůh brzy zasáhne a škody budou odčiněny. Doporučujeme vám, abyste si přečetli následující článek. Uvidíte, že se Bůh opravdu o nás stará.

[Poznámka pod čarou]

Nese snad vinu Bůh?

Hodně utrpení si lidé působí sami. Například je všeobecně známo, že určité jednání je nebezpečné. A přesto se lidé dopouštějí sexuální nemravnosti, zneužívají alkohol, tabák a jiné drogy, věnují se extrémním sportům, jezdí nepřiměřenou rychlostí a dělají jiné podobné věci. Jestliže si takovým riskantním chováním způsobí utrpení, čí to je vina? Může za to Bůh, anebo ten, kdo jedná nemoudře? Boží inspirované slovo říká: „Nedejte se zavést na scestí: Bohu se nelze posmívat. Vždyť cokoli člověk rozsévá, to také sklidí.“ (Galaťanům 6:7)

Kromě toho si lidé často ubližují navzájem. Jestliže nějaký národ rozpoutá válku, za vzniklé utrpení jistě nenese odpovědnost Bůh. Jestliže nějaký zločinec napadne svého spoluobčana a zraní ho nebo ho usmrtí, je za to snad odpovědný Bůh? To jistě ne. Jestliže nějaký diktátor utlačuje, mučí a vraždí ty, nad nimiž vládne, měli bychom z toho vinit Boha? To by bylo nelogické. (Kazatel 8:9)

A co ty miliony lidí, kteří žijí v zoufalé bídě nebo hladovějí? Způsobil to snad Bůh? Ne. Planeta, která je naším domovem, nabízí více než dost potravy pro každého. (Žalm 10:2, 3; 145:16) Příčinou hladu a bídy, jež postihují velkou část světa, je nerovnoměrné rozdělování bohatých darů, které pocházejí od Boha. Překážkou, která brání vyřešení tohoto problému, je lidské sobectví.

Základní příčina

Ale co když někdo onemocní nebo zemře v důsledku stáří — kdo za takové věci nese vinu? Možná vás to překvapí, ale ani za to nenese vinu Bůh. Když Bůh stvořil člověka, nechtěl, aby lidé stárli a umírali.

První dvojici lidí, Adama a Evu, Jehova postavil do edenské zahrady a dal jim vyhlídku na věčný život v pozemském ráji. Nepochybně si však přál, aby země byla obydlena lidmi, kteří si budou svého dědictví vážit. Jestliže tedy Adam a Eva mají mít dobrou vyhlídku do budoucnosti, musí splnit určitou podmínku. Mohou žít v ráji jen tehdy, pokud zůstanou podřízeni svému láskyplnému Stvořiteli. (1. Mojžíšova 2:17; 3:2, 3, 17–23)

Je smutné, že Adam a Eva se Bohu vzepřeli. Eva se rozhodla naslouchat Satanu Ďáblovi. Ten jí lhal a v podstatě řekl, že jí Bůh odpírá něco dobrého. Eva se tedy vydala cestou nezávislosti a pokusila se ‚být jako Bůh a znát dobré a špatné‘. Adam se k ní v její vzpouře připojil. (1. Mojžíšova 3:5, 6)

Když Adam a Eva tímto způsobem zhřešili, prokázali, že nejsou hodni toho, aby žili věčně. Pocítili katastrofální následky hříchu. Postupně ztráceli sílu a vitalitu a nakonec zemřeli. (1. Mojžíšova 5:5) Jejich vzpoura však měla účinky ještě daleko vážnější. Důsledky jejich hříchu totiž doléhají i na nás. Apoštol Pavel napsal: „Skrze jednoho člověka [Adama] vstoupil do světa hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.“ (Římanům 5:12) Ano, vzpoura Adama a Evy vedla k tomu, že se hřích a smrt rozšířily jako zhoubná nemoc na celé lidstvo.