Pak Ježíš uvedl třetí podobenství.a Někteří lidé je považují za nejznamenitější příběh, jaký kdy byl vyprávěn. Úvaha o tomto podobenství nám pomůže, abychom si vážili Božího milosrdenství a abychom je napodobovali. (Lukáš 15:3–10)

Vzpurný syn opouští domov

5, 6. Jakým způsobem mladší syn z Ježíšova třetího podobenství projevil šokující nedostatek ocenění?

⁵ „Nějaký člověk měl dva syny. A mladší z nich řekl svému otci: ‚Otče, dej mi tu část majetku, která mi připadá.‘ Pak jim rozdělil své prostředky k životu. Mladší syn si později, za nemnoho dnů, všechno shromáždil a odcestoval do ciziny, do vzdálené krajiny, a tam promrhal svůj majetek tím, že žil prostopášným životem.“ (Lukáš 15:11–13)b

⁶ Mladší syn projevil šokující nedostatek ocenění. Nejprve si vyžádal své dědictví, a pak je promrhal „tím, že žil prostopášným životem“. Slovní spojení ‚prostopášný život‘ je překladem řeckého slova, o němž jeden učenec prohlásil, že „vyjadřuje naprostou ztrátu charakteru“. Je vhodné, že mladý muž z Ježíšova podobenství je často označován jako marnotratný. Toto slovo popisuje člověka lehkomyslného a rozmařilého.

7. Kdo se dnes podobá marnotratnému synovi a proč mnoho takových lidí hledá nezávislost ve ‚vzdálené krajině‘?

⁷ Jsou i dnes lidé, kteří jednají podobně jako marnotratný syn? Ano. Je smutné, že někteří lidé — je jich relativně málo — opustili bezpečný „domov“ našeho nebeského Otce Jehovy. (1. Timoteovi 3:15) Někteří z nich mají pocit, že v Boží domácnosti jsou příliš omezováni, a Jehovovy pozorné oči pro ně představují spíše překážku než ochranu. (Srovnej Žalm 32:8.) Zamyslete se nad případem jedné křesťanky, která byla vychována podle biblických zásad, ale později začala zneužívat alkohol a drogy. Když se nyní ohlíží zpět na toto temné období svého života, říká: „Chtěla jsem dokázat, že si umím zařídit lepší život. Chtěla jsem si dělat, co se mi líbilo, a nechtěla jsem, aby mi do toho někdo mluvil.“ Podobně jako marnotratný syn i tato žena hledala nezávislost. Tragédií bylo, že kvůli svému nebiblickému jednání musela být vyloučena z křesťanského sboru. (1. Korinťanům 5:11–13)

8. (a) Jakou pomoc mohou dostat ti, kdo chtějí žít v rozporu s Božími měřítky? (b) Proč by člověk měl pečlivě uvažovat, když si vybírá své náboženství?

⁸ Člověka bolí srdce, když vidí, jak jeho spoluvěřící dává najevo, že chce žít v rozporu s Božími měřítky. (Filipanům 3:18) V takové situaci se starší i jiní duchovně způsobilí křesťané snaží takového chybujícího člověka usměrnit. (Galaťanům 6:1) Nikdo však není nucen, přijmout jho, které na sebe berou křesťanští učedníci. (Matouš 11:28–30; 16:24) I mladí lidé, když dospějí, se musí osobně rozhodnout, jaké náboženství si vyberou. Každý z nás má totiž svobodnou vůli a bude sám za sebe Bohu skládat účty. (Římanům 14:12) Samozřejmě také budeme ‚sklízet, co jsme rozseli‘. Pravdivost této skutečnosti měl záhy poznat marnotratný syn z Ježíšova podobenství. (Galaťanům 6:7, 8)

Zoufalství ve vzdálené krajině

9, 10. (a) Jakou změnu okolností zažil marnotratný syn a jak na ni reagoval? (b) Vysvětli, v jakém smyslu někteří z těch, kdo dnes opouštějí pravé uctívání, zažívají podobný úděl.

⁹ „Když všechno utratil, v celé té krajině nastal krutý hladomor a on začal mít nouzi. Dokonce šel a uchytil se u jednoho občana té krajiny a ten ho poslal na svá pole pást vepře. A toužíval, aby se nasytil lusky rohovníku, které žrali vepři, a nikdo mu nic nedal.“ (Lukáš 15:14–16)

¹⁰ Ačkoli marnotratný syn strádal, ještě neuvažoval o tom, že by se vrátil domů. Místo toho se setkal s jedním občanem té země, který ho zaměstnal jako pasáka vepřů. Mojžíšský Zákon prohlašoval prasata za nečistá zvířata, a proto by takové zaměstnání pravděpodobně nebylo pro Žida přijatelné. (3. Mojžíšova 11:7, 8) Pokud však marnotratný syn měl nějaké výčitky svědomí, musel je zapudit. Vždyť nemohl očekávat, že jeho zaměstnavatel, místní občan, bude brát ohled na pocity zchudlého cizince. Úděl marnotratného syna se podobá zkušenosti mnoha těch, kdo dnes opoušťějí přímou cestu čistého uctívání. Tito lidé často začnou dělat věci, které dříve považovali za ponižující. Například jeden mladík se ve věku sedmnácti let vzbouřil proti křesťanské výchově, kterou dostával. „Nemravností a zneužíváním drog byly vymazány roky biblického školení,“ přiznává. Tento mladík se brzy ocitl ve vězení za ozbrojené přepadení a vraždu. Ačkoli se později duchovně zotavil, za „dočasné potěšení z hříchu“ musel zaplatit nesmírně vysokou cenu. (Srovnej Hebrejcům 11:24–26.)

11. Čím bylo znásobeno dilema marnotratného syna a jak někteří lidé dnes zjistili, že lákadla tohoto světa jsou ‚prázdným podvodem‘?

¹¹ Dilema marnotratného syna bylo znásobeno skutečností, že mu ‚nikdo nic nedal‘. Kam se ztratili jeho noví přátelé? Jelikož byl nyní bez peněz, stal se pro ně jakoby „předmětem nenávisti“. (Přísloví 14:20) Podobně i dnes mnozí z těch, kdo odešli od víry, zjišťují, že lákadla a názory tohoto světa nejsou nic víc než ‚prázdný podvod‘. (Kolosanům 2:8) „Bez Jehovova vedení jsem zakusila mnoho bolesti a duševní trýzně,“ říká jedna mladá žena, která na čas opustila Boží organizaci. „Snažila jsem se splynout se světem, ale protože jsem ve skutečnosti nebyla taková jako ostatní, odvrhli mě. Cítila jsem se jako ztracené dítě, které potřebuje otce, aby je vedl. Tehdy jsem si uvědomila, že potřebuji Jehovu. Už nikdy nechci žít nezávisle na něm.“ Marnotratný syn z Ježíšova podobenství dospěl k podobnému závěru.

Marnotratný syn přichází k rozumu

12, 13. Co některým lidem pomohlo, aby se ‚vzpamatovali‘? (Viz rámeček.)

¹² „Když se vzpamatoval, řekl: ‚Kolik nádeníků mého otce má hojnost chleba, zatímco tady hynu hladem! Vstanu a budu cestovat ke svému otci a řeknu mu: „Otče, zhřešil jsem proti nebi a proti tobě. Již nejsem hoden nazývat se tvým synem. Udělej mě jakoby jedním ze svých nádeníků.“ ‘ Vstal tedy a šel ke svému otci.“ (Lukáš 15:17–20)

¹³ Marnotratný syn „se vzpamatoval“. Na nějakou dobu byl plně zabrán do radovánek — jako by žil v pohádkovém světě. Nyní si však plně uvědomil svůj skutečný duchovní stav. Ano, i když tento mladý muž klopýtl, stále pro něj existovala naděje. Ještě v něm bylo něco dobrého. (Přísloví 24:16; srovnej 2. Paralipomenon 19:2, 3.) A co ti, kdo dnes opouštějí Boží stádo? Bylo by rozumné dojít k závěru, že všichni ztratili naději a že jejich vzpurná dráha jednoznačně dokazuje, že zhřešili proti Božímu svatému duchu? (Matouš 12:31, 32) Nutně to tak být nemusí. Někteří z nich se trápí kvůli tomu, co udělali, a mnozí z nich se časem vzpamatují. „Ani na jeden den jsem nezapomněla na Jehovu,“ říká jedna sestra, když vzpomíná na dobu, kterou strávila mimo Boží organizaci. „Vždy jsem se modlila a doufala, že mě nějakým způsobem jednoho dne přijme a že se budu moci vrátit k pravdě.“ (Žalm 119:176)

14. Co se marnotratný syn rozhodl udělat a jak dal najevo, že k tomu má dostatek pokory?

¹⁴ Co tedy mohou udělat ti, kdo odbočili? V Ježíšově podobenství se marnotratný syn rozhodl vrátit se domů a prosit svého otce o odpuštění. „Udělej mě jakoby jedním ze svých nádeníků.“ To chtěl říci svému otci. Nádeník byl najímán na jeden den a mohl být kdykoli propuštěn. Bylo to ještě nižší postavení, než jaké měl otrok, protože ten byl v určitém smyslu členem rodiny. Marnotratník tedy neměl v úmyslu žádat o to, aby se vrátil do stejného postavení, které měl jako syn. Byl ochoten přijmout nejnižší postavení a den za dnem svému otci dokazovat, že je mu opět věrně oddán. Marnotratného syna však čekalo překvapení.

Srdečné přijetí

15–17. (a) Jak otec reagoval, když uviděl svého syna? (b) Co je znázorněno oděvem, prstenem a sandály, které otec dal svému synovi? (c) Co je ukázáno tím, že otec uspořádal hostinu?

¹⁵ „Zatímco byl ještě daleko, jeho otec ho zahlédl a byl pohnut lítostí a běžel a padl mu okolo krku a něžně ho políbil. Pak mu syn řekl: ‚Otče, zhřešil jsem proti nebi a proti tobě. Již nejsem hoden nazývat se tvým synem. Udělej mě jakoby jedním ze svých nádeníků.‘ Ale otec řekl svým otrokům: ‚Vyneste rychle to nejlepší roucho a oblečte mu je a dejte mu na ruku prsten a na nohy sandály. A přiveďte vykrmeného mladého býka, poražte ho a jezme a radujme se, protože tento můj syn byl mrtvý, ale opět ožil; byl ztracen, ale našel se.‘ A začali se radovat.“ (Lukáš 15:20–24)

¹⁶ Všichni milující rodiče by toužili po duchovním zotavení svého dítěte. Umíme si tedy představit, jak otec marnotratného syna každý den pozoruje cestu, jež vede k jeho domu, a dychtivě touží po návratu svého dítěte. A najednou vidí svého syna, jak jde po cestě k domu. Ačkoli je synův vzhled nepochybně změněn, otec ho poznává, zatímco syn „byl ještě daleko“. Otec nehledí na jeho roztrhaný oděv ani na sklíčeného ducha; vidí svého syna a běží mu vstříc.

¹⁷ Když otec doběhl ke svému synovi, padl mu okolo krku a něžně ho políbil. Potom nařídil svým otrokům, aby jeho synovi dali roucho, prsten a sandály. Toto roucho nebylo nějakým obyčejným oděvem, ale bylo to „nejlepší roucho“. Možná šlo o bohatě vyšívané roucho, jaké se dávalo váženému hostu. Otroci obvykle nenosili prsten a sandály, a proto otec chtěl dát tímto způsobem jasně najevo, že jeho syn je opět plnoprávným členem rodiny. Otec však udělal ještě víc. Na oslavu návratu svého syna uspořádal hostinu. Je zřejmé, že tento muž neodpouštěl ani neochotně, ani pouze proto, že to návrat syna vyžadoval — otec chtěl odpustit. Měl z toho radost.

18, 19. (a) Co se z podobenství o marnotratném synovi dozvídáme o Jehovovi? (b) Jak Jehova ‚stále očekává‘ návrat hříšníka, a jak to ukazuje jeho jednání s Judou a Izraelem?

¹⁸ Co se tedy z Ježíšova podobenství o marnotratném synovi dozvídáme o Bohu, kterému máme výsadu sloužit? Za prvé, že Jehova je „milosrdný a milostivý, pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti a pravdě“. (2. Mojžíšova 34:6) Milosrdenství je nepochybně význačnou Boží vlastností. Je to přirozený způsob, jak Bůh jedná s lidmi, kteří jsou v obtížné situaci. Dále nás Ježíšovo podobenství učí, že Jehova je „přichystaný odpouštět“. (Žalm 86:5) Obrazně řečeno, Jehova stále pečlivě zkoumá srdce hříšných lidí, aby si povšiml jakékoli změny, která by mu poskytla důvod k projevům milosrdenství. (2. Paralipomenon 12:12; 16:9)

¹⁹ Zamyslete se například nad Božím jednáním s Izraelem. Prorok Izajáš byl Jehovou inspirován k tomu, aby o Judě a Jeruzalému prohlásil, že jsou ‚nemocní od chodidla nohy až po hlavu‘. Také však řekl: „Jehova [bude] stále v očekávání, aby vám projevil přízeň, a proto povstane, aby vám projevil milosrdenství.“ (Izajáš 1:5, 6; 30:18; 55:7; Ezekiel 33:11) Jako otec z Ježíšova podobenství, Jehova obrazně stále ‚pozoruje stezku k domovu‘. Dychtivě očekává návrat každého, kdo opustil jeho dům. Není to snad právě to, co bychom očekávali od milujícího otce? (Žalm 103:13)

20, 21. (a) Jakým způsobem jsou dnes mnozí lidé přitahováni k Jehovovu milosrdenství? (b) O čem bude pojednávat následující článek?

²⁰ Každý rok Jehovovo milosrdenství přitahuje mnohé lidi a vede je k tomu, aby se vzpamatovali a vrátili se k pravému uctívání. Jejich blízcí z toho mají nesmírnou radost! Příkladem je křesťanský otec, o němž jsme se zmínili na začátku. Jeho dcera se duchovně zotavila a nyní slouží jako celodobá služebnice. „Jsem tak šťastný, jak jen to je v tomto starém systému věcí možné,“ říká její otec. „Slzy zármutku se změnily v slzy radosti.“ A Jehova se jistě raduje také! (Přísloví 27:11)

²¹ Z podobenství o marnotratném synovi se však můžeme dozvědět ještě více. Ježíš dále rozvinul tento příběh, aby mohl postavit do protikladu Jehovovo milosrdenství a strnulý odsuzující postoj, který měli znalci Zákona a farizeové. Jak to udělal a co to znamená pro nás, to si rozebereme v následujícím článku.

Napodobujte Jehovovo milosrdenství

„Stávejte se milosrdnými, právě jako je milosrdný váš Otec.“ (LUKÁŠ 6:36)

1. Jak dali farizeové jako celek jasně najevo, že jsou nemilosrdní?

LIDÉ sice byli stvořeni k Božímu obrazu, ale přesto se často stává, že Boží milosrdenství nenapodobují. (1. Mojžíšova 1:27) Uvažujte například o farizeích. Jako celek neměli žádnou radost z toho, že Ježíš o Sabatu uzdravil muže s uschlou rukou. Místo toho se radili, jak by mohli Ježíše ‚zahubit‘. (Matouš 12:9–14) Při jiné příležitosti Ježíš uzdravil muže, který byl od narození slepý. „Někteří z farizeů“ opět nenašli žádný důvod, proč by se z Ježíšova soucitu měli radovat. Místo toho rozladěně prohlašovali: „To není člověk od Boha, protože nezachovává Sabat.“ (Jan 9:1–7, 16)

2, 3. Co Ježíš myslel výrokem: „Mějte se na pozoru před kvasem farizeů a saduceů“?

² Chladný postoj farizeů byl zločinem proti lidskosti a hříchem proti Bohu. (Jan 9:39–41) Ježíš proto právem varoval své učedníky, aby ‚se měli na pozoru před kvasem‘ jak této elitářské skupiny, tak i jiných náboženských stoupenců, jako byli například saduceové. (Matouš 16:6) Kvasem je v Bibli znázorněn hřích nebo zkaženost. Ježíš tedy říkal, že učením ‚znalců zákona a farizeů‘ se může zkazit čisté uctívání. Jak? Jejich učení totiž vedlo lidi k tomu, aby se na Boží Zákon dívali pouze z hlediska jejich svévolných pravidel a obřadů, a přitom přehlíželi „závažnější záležitosti“ včetně milosrdenství. (Matouš 23:23) Tato rituální forma náboženství vedla k tomu, že se uctívání Boha stalo nesnesitelným břemenem.

³ Ve druhé části svého podobenství o marnotratném synovi Ježíš odhalil zkažené uvažování židovských náboženských vůdců. Otec, který v podobenství znázorňuje Jehovu, dychtivě toužil odpustit svému kajícnému synovi. Mladíkův starší bratr, který předstínil ‚farizey a znalce Zákona‘, však celou záležitost viděl úplně jinak. (Lukáš 15:2)

Bratrova zloba

4, 5. V jakém smyslu byl bratr marnotratného syna „ztracen“?

⁴ „Jeho starší syn byl na poli; a když přicházel a blížil se k domu, uslyšel koncert a tanec. Zavolal si tedy jednoho ze sluhů a dotazoval se, co to znamená. Řekl mu: ‚Přišel tvůj bratr, a tvůj otec porazil vykrmeného mladého býka, protože se mu vrátil v dobrém zdraví.‘ Ale rozzlobil se a nebyl ochoten jít dovnitř.“ (Lukáš 15:25–28)

⁵ Je zjevné, že marnotratný syn nebyl v Ježíšově podobenství jediným, kdo měl nějaký problém. „Oba synové, kteří jsou zde vykresleni, jsou ztraceni,“ uvádí jedna encyklopedie. „Jeden kvůli nespravedlnosti, která ho ponižuje, a druhý kvůli samospravedlnosti, která ho zaslepuje.“ Všimněte si, že bratr marnotratného syna se nejen odmítl radovat, ale také se „rozzlobil“. Kořen řeckého slova „zloba“ nepoukazuje ani tak na výbuch hněvu, jako na trvalý stav mysli. Je zřejmé, že bratr marnotratného syna měl v sobě hluboce zakořeněnou nelibost, a proto nepovažoval za vhodné oslavovat návrat někoho, kdo v prvé řadě vůbec neměl opouštět domov.

6. Koho znázorňuje bratr marnotratného syna a proč?

⁶ Bratr marnotratného syna vhodně znázorňuje ty, kdo nelibě nesli soucit a pozornost, které Ježíš věnoval hříšníkům. Tito samospravedliví lidé nebyli vůbec dojati Ježíšovým milosrdenstvím. Ani neprojevovali radost, která panuje v nebi, když je nějakému hříšníkovi odpuštěno. Ježíšovo milosrdenství v nich naopak vyvolávalo zlobu a začali si ‚v srdci myslet ničemné věci‘. (Matouš 9:2–4) Při jedné příležitosti byl hněv některých farizeů tak silný, že si zavolali muže, kterého Ježíš uzdravil, a „vyhodili ho“ ze synagógy, což zřejmě znamená, že ho vyloučili. (Jan 9:22, 34) Bratr marnotratného syna „nebyl ochoten jít dovnitř“ a stejně tak se farizeové odmítli radovat „s těmi, kdo se radují“. (Římanům 12:15) Ježíš pokračoval ve svém podobenství a dále odhalil jejich ničemné uvažování.

Špatné uvažování

7, 8. (a) V jakém ohledu bratr marnotratného syna nepochopil podstatu vztahu mezi otcem a synem? (b) V čem se starší syn projevil jinak než jeho otec?

⁷ „Jeho otec pak vyšel a začal ho snažně prosit. Odpověděl a řekl svému otci: ‚Tolik let ti sloužím jako otrok a ani jednou jsem nepřestoupil tvé přikázání, a přesto jsi mi ani jednou nedal kůzle, abych se potěšil se svými přáteli. Ale jakmile přišel tento tvůj syn, který projedl tvé prostředky k životu s nevěstkami, porazil jsi pro něj vykrmeného mladého býka.‘ “ (Lukáš 15:28–30)

⁸ Těmito slovy dal bratr marnotratného syna jasně najevo, že nepochopil pravou podstatu vztahu mezi otcem a synem. Svému otci sloužil v podstatě tak, jako zaměstnanec slouží svému zaměstnavateli. Řekl mu totiž: „Sloužím [ti] jako otrok.“ Je pravda, že tento nejstarší syn nikdy neopustil domov ani nikdy neporušil přikázání svého otce. Byla však jeho poslušnost motivována láskou? Měl skutečnou radost z toho, že slouží svému otci, nebo sklouzl k samolibosti a sám sebe přesvědčil o tom, že je dobrým synem jen proto, že plní své povinnosti „na poli“? Jestliže byl skutečně oddaným synem, jak to, že nesmýšlel stejně jako jeho otec? Když dostal příležitost, aby svému bratrovi projevil milosrdenství, proč ve svém srdci neměl pro soucit místo? (Srovnej Žalm 50:20–22.)

9. Vysvětli, v jakém ohledu se židovští náboženští vůdci podobali staršímu synovi.

⁹ Tomuto staršímu synovi se podobali židovští náboženští vůdci. Věřili, že jsou věrně oddaní Bohu, protože se přísně drží zákoníku. Je pravda, že poslušnost je nesmírně důležitá. (1. Samuelova 15:22) Jejich přehnaný důraz na skutky však vedl k tomu, že se z uctívání Boha stala pedantská rutina, pouhé vnější zdání zbožnosti bez skutečného duchovního smýšlení. Jejich mysl byla posedlá tradicemi. Jejich srdce bylo bez lásky. Na prosté lidi se dívali jako na prach pod svýma nohama, a dokonce je opovržlivě označovali za ‚prokleté lidi‘. (Jan 7:49) Jak by tedy mohly na Boha zapůsobit skutky takových vůdců, když jejich srdce bylo od něj daleko vzdáleno? (Matouš 15:7, 8)

10. (a) Proč slova „chci milosrdenství, a ne oběť “, byla vhodnou radou? (b) Jak vážnou věcí je nedostatek milosrdenství?

¹⁰ Ježíš řekl farizeům: „Jděte . . . a naučte se, co to znamená: ‚Chci milosrdenství, a ne oběť.‘ “ (Matouš 9:13; Ozeáš 6:6) Jejich žebříček hodnot byl převrácený, protože bez milosrdenství byly všechny jejich oběti bezcenné. To je skutečně závažná věc. Bible totiž prohlašuje, že „nemilosrdní“ lidé jsou počítáni mezi ty, kdo z Božího hlediska „zasluhují smrt“. (Římanům 1:31, 32) Není tedy divu, že Ježíš řekl, že jako třída jsou tito náboženští vůdci odsouzeni k věčnému zničení. Je zřejmé, že k tomuto rozsudku jejich nemilosrdnost značně přispěla. (Matouš 23:33) Některým jednotlivcům z této skupiny se však snad dalo pomoci. Prostřednictvím slov, která otec adresoval svému staršímu synovi, se Ježíš v závěru svého podobenství snažil napravit smýšlení takových Židů. Podívejme se jak.

Otcovo milosrdenství

11, 12. Jak se otec v Ježíšově podobenství snažil rozmlouvat se svým starším synem a jaký význam mohlo mít to, že otec použil výraz „tvůj bratr“?

¹¹ „Pak mu řekl: ‚Dítě, byl jsi vždycky se mnou a všechno, co je moje, je tvoje; ale prostě jsme se museli těšit a radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtvý, ale ožil, a byl ztracen, ale našel se.‘ “ (Lukáš 15:31, 32)

¹² Povšimněte si, že otec použil výraz „tvůj bratr“. Proč? Vzpomeňte si, že když starší syn předtím mluvil ke svému otci, tak svého marnotratného bratra označil slovy „tvůj syn“, a ne „můj bratr“. Zdá se, že neuznával rodinné pouto mezi sebou a svým sourozencem. Otec svému staršímu synu nyní vlastně říká: ‚To není jen můj syn. Je to tvůj bratr, tvé vlastní tělo a krev. Máš všechny důvody k tomu, aby ses z jeho návratu radoval.‘ Ježíšovo poselství mělo být židovským vůdcům jasné. Hříšníci, kterými pohrdali, byli vlastně jejich „bratři“. Skutečnost je taková, že „není . . . na zemi žádný spravedlivý člověk, který stále činí dobro a nehřeší“. (Kazatel 7:20) Význační Židé měli všechny důvody k tomu, aby se radovali, když hříšníci činili pokání.

13. Jakou podnětnou otázku máme před sebou díky tomu, že Ježíšovo podobenství náhle končí?

¹³ Otcovou prosbou náhle podobenství končí. Jako by Ježíš vybízel své posluchače, aby příběh sami dokončili. Ať už byla reakce staršího syna jakákoli, každý posluchač stál před otázkou: ‚Budeš i ty sdílet radost, která panuje v nebi, když hříšník činí pokání?‘ Křesťané dnes také mají příležitost, aby dali odpověď na tuto otázku. Jak to mohou dělat?

Napodobujme dnes Boží milosrdenství

14. (a) Jak můžeme ve věci milosrdenství uplatňovat Pavlovu radu z dopisu Efezanům 5:1? (b) Před jakým nesprávným výkladem Božího milosrdenství se musíme mít na pozoru?

¹⁴ Pavel vybízel Efezany: „Staňte se . . . napodobiteli Boha jako milované děti.“ (Efezanům 5:1) Jakožto křesťané bychom si tedy měli vážit Božího milosrdenství, měli bychom si je vštípit hluboko do srdce a pak je projevovat při jednání s druhými. Ale pozor! Boží milosrdenství by se nemělo zaměňovat se zlehčováním hříchu. Někdo by si snad mohl lehkovážně myslet: ‚Když se dopustím hříchu, vždycky se mohu modlit k Bohu o odpuštění a on bude milosrdný.‘ Takový postoj by se rovnal tomu, co biblický pisatel Juda označil za ‚obracení nezasloužené laskavosti našeho Boha v omluvu pro nevázané chování‘. (Juda 4) Jehova sice je milosrdný, ale „rozhodně nezprostí trestu“ nekajícné hříšníky. (2. Mojžíšova 34:7; srovnej Jozua 24:19; 1. Jana 5:16.)

15. (a) Proč zejména starší musí mít vyrovnaný názor na milosrdenství? (b) O co by se měli starší snažit a proč, přestože zároveň netolerují, když někdo záměrně jedná nesprávně?

¹⁵ Současně však musíme dávat pozor, abychom neupadli do druhého extrému — abychom nebyli tvrdí a kriticky zaměření vůči těm, kdo projevují skutečné pokání a dávají najevo bohulibý smutek kvůli svým hříchům. (2. Korinťanům 7:11) Starším je svěřena péče o Jehovovy ovce, a proto je nezbytné, aby v tomto ohledu projevovali vyrovnanost, a to zejména tehdy, když projednávají právní záležitosti. Křesťanský sbor musí být čistý, a Písmo proto ukazuje, že je správné ‚odstranit ničemu‘ tím, že je vyloučen ze sboru. (1. Korinťanům 5:11–13) Stejně tak je ale znamenité projevit milosrdenství, když je k tomu opodstatněný důvod. Starší tedy netolerují to, když někdo záměrně jedná nesprávně, ale současně usilují o to, aby jednali láskyplně a milosrdně, ovšem v mezích práva a spravedlnosti. Starší jsou si vědomi této biblické zásady: „Kdo . . . nekoná milosrdenství, bude souzen bez milosrdenství. Milosrdenství vítězoslavně jásá nad soudem.“ (Jakub 2:13; Přísloví 19:17; Matouš 5:7)

16. (a) Na základě Bible ukaž, že Jehova skutečně touží po tom, aby se provinilci k němu vrátili. (b) Jak můžeme dát najevo, že i my vítáme návrat kajícných provinilců?

¹⁶ Podobenství o marnotratném synovi jasně ukazuje, že Jehova touží po tom, aby se k němu provinilci vrátili. Vybízí je k tomu tak dlouho, dokud sami neukáží, že už pro ně není žádná naděje. (Ezekiel 33:11; Malachiáš 3:7; Římanům 2:4, 5; 2. Petra 3:9) Stejně jako otec marnotratného syna ani Jehova nesnižuje důstojnost těch, kdo se k němu vracejí, a přijímá je zpět jako plnoprávné členy rodiny. Napodobuješ v tomto ohledu Jehovu? Když je do sboru přijat spoluvěřící, který byl nějakou dobu vyloučený, jak na to reaguješ? Už víme, že v nebi pak panuje radost. (Lukáš 15:7) Ale panuje radost i na zemi, ve tvém sboru, a dokonce ve tvém srdci? Nebo je reakce podobná jako v případě staršího syna z podobenství a panuje nelibost a názor, že člověk, který v prvé řadě vůbec neměl opouštět Boží stádo, si nezaslouží žádné přivítání?