5. Koho v symbolickém dramatu popsaném v Galaťanům 4:22–31 představuje (a) Abraham? (b) Sára? (c) Izák? (d) Hagar? (e) Išmael?

⁵ Jak ale Jehova může mít dvě symbolické ženy — jednu nebeskou a druhou pozemskou? Není v tom rozpor? To rozhodně ne. Apoštol Pavel ukazuje, že odpověď nacházíme v prorockém obrazu, který poskytuje Abrahamova rodina. (Galaťanům 4:22–31; viz rámeček „Abrahamova rodina — Prorocký obraz“, strana 218.) Sára, ‚svobodná žena‘ a Abrahamova manželka, předobrazuje Jehovovu organizaci duchovních tvorů podobnou manželce. Hagar, služka a Abrahamova vedlejší manželka neboli konkubína, předobrazuje pozemský Jeruzalém.

[Rámeček na straně 218 a 219]

Abrahamova rodina — Prorocký obraz

Apoštol Pavel vysvětlil, že Abrahamova rodina slouží jako symbolické drama či prorocký obraz Jehovova vztahu k Boží nebeské organizaci a k pozemskému národu Izraele pod mojžíšskou smlouvou Zákona. (Galaťanům 4:22–31)

Abraham jakožto hlava rodiny představuje Jehovu Boha. Abrahamova ochota obětovat svého drahého syna Izáka předstiňuje Jehovovu ochotu předložit vlastního milovaného Syna jako oběť za hříchy lidstva. (1. Mojžíšova 22:1–13; Jan 3:16)

Sára symbolizuje Boží nebeskou ‚manželku‘, tedy Boží organizaci duchovních bytostí. Tato nebeská organizace je příhodně popsána jako Jehovova manželka, protože je v důvěrném spojení s Jehovou, podřizuje se mu jakožto hlavě a plně spolupracuje na uskutečňování jeho záměrů. Je označena také jako „Jeruzalém nahoře“. (Galaťanům 4:26) O stejné ‚ženě‘ se mluví v 1. Mojžíšově 3:15 a ve vidění zaznamenaném ve Zjevení 12:1–6, 13–17.

Izák znázorňuje duchovní Semeno Boží ženy. V prvé řadě je jím Ježíš Kristus. K semenu ale patří také Kristovi pomazaní bratři, kteří jsou přijati za duchovní syny a stávají se spoludědici s Kristem. (Římanům 8:15–17; Galaťanům 3:16, 29)

Hagar, Abrahamova vedlejší manželka neboli konkubína, byla otrokyní. Vhodně tedy předobrazuje pozemský Jeruzalém, kde platil mojžíšský Zákon. Ten ukazoval, že všichni, kdo tvoří pozemský Jeruzalém, jsou otroky hříchu a smrti. Pavel řekl, že „Hagar ... znamená Sinaj, horu v Arábii“; právě tam totiž byla smlouva Zákona uvedena v platnost. (Galaťanům 3:10, 13; 4:25)

Išmael, Hagařin syn, znázorňuje Židy v prvním století, tedy syny Jeruzaléma, kteří byli stále otroky mojžíšského Zákona. Jako Išmael pronásledoval Izáka, stejně tito Židé pronásledovali křesťany, kteří byli pomazanými syny obrazné Sáry, tedy ‚Jeruzaléma nahoře‘. A právě jako Abraham poslal Hagar a Išmaela pryč, Jehova nakonec zavrhl Jeruzalém a jeho vzpurné syny. (Matouš 23:37, 38)