Při starověkém svátku nazývaném Den smíření vnesl izraelský velekněz krev obětovaných zvířat do nejsvětější části chrámu, střediska Božího uctívání. Takové jednání bylo symbolickou žádostí k Bohu o zahlazení hříchů lidu. (3. Mojžíšova 16:3–6, 11–16) Tyto oběti ovšem neodstranily všechny hříchy, takže musely být opakovány každým rokem. Přesto se takové používání krve stalo významným vzorem.

Důležitou závaznou biblickou naukou je, že Bůh nakonec poskytne jednu dokonalou oběť, která může plně smířit hříchy všech věřících. To se nazývá výkupné. Soustřeďuje se na oběť předpověděného Mesiáše neboli Krista.

Bible porovnává úlohu Mesiáše s tím, co se odehrávalo v Den smíření: „Když však Kristus jako velekněz dobrých věcí, které nastaly, přišel skrze větší a dokonalejší [chrám], ne udělaný rukama,... vešel nikoli s krví kozlů a mladých býků, nýbrž se svou krví jednou provždy do svatého místa [nebe] a obdržel pro nás věčné osvobození. Ano, téměř všechno se podle Zákona očišťuje krví a bez vylití krve není odpuštění.“ — Hebrejcům 9:11, 12, 22.

V souladu se vzorem, který Bůh stanovil pro Den smíření, byl Ježíš vzbuzen do nebe, aby se „za nás objevil před osobou Boha“. Předložil tam hodnotu své obětní krve. (Hebrejcům 9:24)