Pavel vysvětlil jednotlivé složky tohoto ‚symbolického dramatu‘. „Tyto ženy znamenají dvě smlouvy,“ napsal, „ta jedna z hory Sinaj, která rodí děti k otroctví a která je Hagar. . . . Odpovídá dnešnímu Jeruzalému, neboť ten je se svými dětmi v otroctví.“ (Galaťanům 4:24, 25) Hagar představovala doslovný Izrael s hlavním městem Jeruzalémem. Židovský národ byl k Jehovovi vázán smlouvou Zákona, která byla slavnostně uvedena v platnost na hoře Sinaj. Pod smlouvou Zákona bylo Izraelitům stále připomínáno, že jsou otroky hříchu a že potřebují vyplacení. (Jeremjáš 31:31, 32; Římanům 7:14–24)

Inspirovaná zpráva o událostech, k nimž došlo v prvním století, ukazuje, že tělesný národ, který znázorňovala Hagar, sám od sebe nezrodil syny, kteří by byli Ježíšovými spoludědici. Židé, kteří si povýšeně mysleli, že mají na takové dědictví právo na základě svého původu, byli vyhnáni — Jehova je zavrhl. Ovšem někteří jednotliví členové přirozeného Izraele se přece jen Kristovými spoludědici stali. Tato výsada jim však byla poskytnuta na základě jejich víry v Ježíše, a ne díky jejich tělesnému původu.