Honba za hmotným blahobytem

OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! NA TCHAJ-WANU

‚ŠTĚSTÍ se nedá koupit za peníze.‘ S tímto tvrzením více méně souhlasí mnoho lidí, ale přesto se mnozí z nich houževnatě snaží o to, aby hmotné bohatství získali. Myslí si, že je to jediná cesta ke šťastnějšímu životu. A proč také ne? Vždyť se zdá, že vyřešení mnoha problémů lidstva spočívá v získání hmotného bohatství a v blahobytu.

Jen si představte, jak jinak by svět vypadal, kdyby každý muž, každá žena a každé dítě žili v hmotném blahobytu! Neexistovalo by už pokořování a utrpení milionů lidí, kteří po celém světě žijí v chudinských čtvrtích a ghettech. Neexistovali by již ani lidé bez domova — problém, který nyní postihuje každý národ, ať bohatý, či chudý.

A co dobré zdraví, které je tak důležité, aby byl člověk šťastný? Lékařská věda sice postupuje mílovými kroky kupředu, ale přesto stále více lidí zjišťuje, že si její služby může stěží dovolit. Na druhé straně miliony lidí trpí každý den hladem a podvýživou. Kdyby byl na celém světě blahobyt, každý člověk by mohl žít zdravějším, a tedy i šťastnějším životem. Není to tak?

Hmotný blahobyt by dokonce prospěl samotné zemi. V jakém ohledu? Životní prostředí na zemi je nyní ničeno znečišťujícími látkami, které mají smrtelné účinky. Tyto látky vznikají do určité míry spalováním fosilních paliv. Proč se nepoužívají technologie protřebné k získávání čistších forem energie? Jedním z důvodů uváděných jako vysvětlení je, že jsou příliš nákladné. Ničení deštných pralesů — další vážná ekologická hrozba — se také přičítá ekonomickým činitelům.

Zdá se, že hmotný blahobyt by mohl vyřešit mnoho našich problémů a zmírnit mnoho utrpení. Není proto divu, že bohatství lidé už dlouho spojují se štěstím. Lidé ze Západu se například na Nový rok obvykle zdraví přáním „Šťastného Nového roku“. Číňané si v období oslav lunárního Nového roku tradičně říkají „Kung ši fa cai“, a tak jeden druhému přejí: ‚Ať zbohatneš.‘ Je opravdu nesporné, že žijeme ve světě, v němž lidé dávají úsilí o získání hmotného blahobytu na přední, ne-li dokonce na nejpřednější místo. Úspěch nebo nezdar se často měří podle toho, jaké kdo má hmotné bohatství.

Získávat hmotné věci a těšit se z nich nemusí být samo o sobě špatné. Může to ale člověku zaručit, že bude šťastný? Jaká důležitost by se měla připisovat hmotným věcem? Je hmotný blahobyt skutečně klíčem k lepšímu světu?

Může hmotný blahobyt zaručit štěstí?

„POUZE jeden nebo dva z 50 žáků naší školy nosili boty,“ vzpomíná pětačtyřicetiletý Poching, který v padesátých letech vyrůstal v jižní části Tchaj-wanu. „Nemohli jsme si je dovolit. Nikdy jsme se však nepovažovali za chudé lidi. Měli jsme všechno, co jsme potřebovali.“

To bylo asi před čtyřiceti lety. Od té doby se život Pochinga a zbývajících 20 milionů obyvatel ostrova Tchaj-wanu značně změnil. Jak vysvětluje kniha Facts and Figures—The Republic of China on Taiwan (Fakta a čísla — Čínská republika na Tchaj-wanu), „Tchaj-wan se ze zemědělské společnosti změnil v pulsující průmyslovou společnost“. Koncem 70. let se o Tchaj-wanu mluvilo jako o „stabilní a prosperující zemi“.

Důkazy blahobytu jsou na Tchaj-wanu vidět opravdu všude — od výškových úředních budov tvořících velmi moderní komplexy, které rychle vyrůstají po celém ostrově, až po dálnice plné drahých zahraničních automobilů. Hmotný blahobyt Tchaj-wanu je předmětem závisti jiných rozvíjejících se zemí. China Post, hlavní anglický list na Tchaj-wanu, se pyšní tím, že „obyvatelé Tchaj-wanu se těší nejvyšší životní úrovni v historii Číny“.

‚Velké množství palčivých problémů‘

Přináší lidem všechen tento hmotný blahobyt pravé štěstí a uspokojení? Určitě je mnoho věcí, na které jsou obyvatelé Tchaj-wanu hrdí. Tento úspěch má však i svou druhou stránku. China Post dále upozorňuje: „S vysokým stupněm blahobytu přichází velké množství složitých a palčivých problémů.“ Hmotný blahobyt na Tchaj-wanu si vyžádal svou daň.

O „složitých a palčivých problémech“, které sužují tuto zemi, v níž kdysi nebyla téměř žádná zločinnost, China Post poznamenává: „V posledních letech v naší blahobytné společnosti znepokojivě vzrostla zločinnost a počet výtržností, a tak je stále více ohrožován život a majetek pokojných občanů.“ V článku nadepsaném „Blahobyt činí z Tchaj-wanu zemi chlípnosti“ Post ostře kritizuje problém prosperujících „restaurací a barů, které předvádějí polonahá děvčata“, a problém nezákonných nevěstinců, které jsou vydávány za ‚holičství‘. Dalším problémem se stalo vydírání a únosy, jejichž cílem je získat výkupné. Jedna zpráva mluví o tom, že únosy dětí jsou „novým, vzkvétajícím průmyslem Tchaj-wanu“. K takovým zločinům se uchyluje mnoho lidí. Vidí v nich možnost, jak získat peníze, když potřebují splatit své dluhy vzniklé hazardním hraním nebo vyrovnat jiné finanční ztráty.

Děti nejsou pouze nevinnými oběťmi zločinnosti, ale jsou do ní stále více zapleteny. Zprávy ukazují, že počet zločinů spáchaných dětmi vzrostl jen v roce 1989 o 30 procent. Mnoho lidí se domnívá, že nárůst zločinnosti dětí je způsoben rozpadem rodin, a zdá se, že to statistiky potvrzují. Například v letech 1977 až 1987 se snížil počet párů, které uzavřely manželství, ale počet rozvodů se více než zdvojnásobil. Čínská kultura tradičně velmi zdůrazňuje, jak je pro stabilní společnost rodina důležitá. Není tedy překvapující, že mnoho lidí je zhoršujícími se poměry velmi znepokojeno.

Kořen problému

Ve snaze zjistit, proč v prosperující společnosti upadá společenský řád, byla předložena různá vysvětlení. Někteří lidé, kteří jsou spíše ‚filozofy‘, říkají, že je to prostě daň úspěchu. Když se ale vina svaluje na úspěch nebo blahobyt, je to stejné, jako když se jídlu dává vina za to, že je někdo nenasytný. Ne všichni lidé, kteří jedí, jsou nenasytní, a ne každý člověk, kterému se dobře daří, je hmotař nebo zločinec. Ne, hmotný blahobyt sám o sobě není příčinou zločinnosti a společenských nepokojů.

Jeden úvodník v listu China Post poukázal na to, co k tomuto problému přispělo nejvíce. Bylo tam napsáno: „Po desetiletí jsme příliš zdůrazňovali materiální rozvoj. Vedlo to k úpadku morálky a duchovních hodnot v naší dnešní společnosti.“ (Kurzíva od nás.) Skutečně, když se příliš zdůrazňuje úsilí o získání hmotných věcí, vede to k hmotařství a chamtivosti. Podporuje se sobectví. Je to přesně ten duch, který vede k rozpadu rodin a k šíření neduhů, které samozřejmě mají na společnost škodlivý vliv. Stále jsou pravdivá slova, která byla v Bibli zapsána už před 2000 lety: „Láska k penězům [ne samotné peníze] je totiž kořenem škodlivých věcí všeho druhu.“ — 1. Timoteovi 6:10.

Celosvětový problém

Tisíce lidí se z Tchaj-wanu stěhují do jiných zemí, protože hledají mír, klid — a bezpečí. Problémy, které Tchaj-wan zažívá, však nejsou příznačné pouze pro Tchaj-wan. Bují po celém světě.

Před několika lety jedna studie ukázala, že v nejbohatším okrese v Kalifornii (USA) byl největší počet rozvodů v celých Spojených státech. V některých částech tohoto okresu došlo asi k 90 procentům všech transakcí s nemovitostmi v důsledku rozpadů manželství. Uvádí se, že je zde dvakrát více sebevražd, než je celostátní průměr. Tento okres patří mezi místa s nejvyšším počtem případů alkoholismu v USA. Říká se, že je zde na jednoho obyvatele více psychiatrů a jiných psychoterapeutů než kdekoli jinde ve Spojených státech.

Ježíš Kristus poukázal na základní pravdu, když řekl: „Člověk nebude žít ze samotného chleba, ale z každého výroku, který vychází z Jehovových úst.“ (Matouš 4:4) Hmotný majetek, ať už je jakkoli hojný, nemůže uspokojit všechny potřeby člověka ani nemůže zaručit, že člověk bude šťastný. Naopak. Často je to tak, jak to vyjadřuje jedno čínské přísloví: „Když má člověk dost jídla a je mu teplo, jeho myšlenky se obrátí k hýření a k tělesným žádostem.“ Ukázali jsme si to na tom, co se děje na Tchaj-wanu a kdekoli jinde — samotný hmotný blahobyt se často stává předzvěstí mravního a společenského úpadku a problémů, které tento úpadek doprovázejí.

Co je tedy třeba, aby hmotný blahobyt mohl přispět k opravdovému a trvalému štěstí? Odpověď se dozvíte v následujícím článku.

[Praporek na straně 6]

„Když má člověk dost jídla a je mu teplo, jeho myšlenky se obrátí k hýření a k tělesným žádostem.“ — Čínské přísloví

[Obrázek na straně 5]

Hmotný blahobyt přeměnil malá městečka v rušná velkoměsta osvětlená neony

Štěstí je zaručené!

JEŽÍŠ Kristus řekl: „Šťastní jsou ti, kteří si uvědomují svou duchovní potřebu.“ (Matouš 5:3) Na rozdíl od všeobecně přijímaného názoru, že pro získání štěstí je důležité uspokojit své hmotné tužby, obracel Ježíš pozornost na to, že je třeba uspokojit své duchovní potřeby. To může významně přispět k tomu, aby naše snaha o dosažení štěstí byla úspěšná. Pokud podle těchto Ježíšových slov budeme jednat, štěstí budeme mít zaručeno.

Uvědomovat si svou duchovní potřebu však znamená víc než si jen uvědomovat, že takové potřeby existují. Potřeba, která není uspokojena, nepřináší štěstí, ale dost často způsobuje spíše úzkost a rozmrzelost. V biblickém přísloví je to vyjádřeno slovy: „Odkládaným očekáváním onemocní srdce.“ (Přísloví 13:12) Štěstí nám tedy pokvete tehdy, když podnikneme kroky, abychom své duchovní potřeby rozpoznali a pak je uspokojili. Jak to můžeme udělat?

To je chvíle, kdy na řadu přichází Bible. Proč? Protože může poskytnout odpovědi na otázky, o nichž mnoho lidí už dlouho uvažuje, ale zatím na ně nenalézá uspokojivé odpovědi. Zamýšleli jste se už například nad otázkou, co je smyslem života, proč člověk žije na zemi, co přinese budoucnost? Na tyto a mnohé další otázky dává Bible uspokojivé odpovědi. Kromě toho také poskytuje vodítko pro život — milionům lidí pomohlo, aby se vypořádali se složitými problémy, před nimiž dnes všichni stojíme a které často ztěžují naši snahu o nalezení štěstí. „[Boží] slovo je lampou mé noze a světlem mé vozové cestě,“ říká žalmista. (Žalm 119:105) Skutečně, Bible je spolehlivým vodítkem, které vám může pomoci, aby vaše úsilí o dosažení štěstí bylo úspěšné. Uvažujte o následujících dvou příkladech ze života.

Od rozmrzelosti ke šťastnému manželství

Manželství může být zdrojem štěstí, nebo trápení. Je smutné, že pro mnoho lidí je manželství utrpením. Uplatňování biblických rad však mnoha lidem pomohlo, aby v manželství, které bylo dříve nešťastné, dosáhli štěstí.

Jungk’un a Meihsiu to zažili. „Prvních sedm let naše manželství nebylo šťastné,“ přiznává Jungk’un. „S manželkou a se dvěma dcerami jsem trávil velmi málo času. Často jsem zůstával v práci i přes noc.“ V hmotném ohledu měli všechno, co potřebovali, ale přesto nebyli šťastní. Jungk’unova manželka dodává: „Můj manžel nás sice hmotně zaopatřoval, ale jinak nechával všechny rodinné záležitosti na mně. Opravdu mě to rozčilovalo.“ Pomýšleli dokonce na rozvod.

Jungk’un měl také problémy s dalšími příbuznými. Kvůli dřívějším rodinným neshodám nemluvil sedm let se svou sestrou, a to i přes to, že od sebe bydleli ani ne sto metrů. Nyní má ale Jungk’un šťastné manželství a velmi hezký vztah ke své sestře. Proč došlo k této velké změně?

„S manželkou jsme začali studovat Bibli se svědky Jehovovými a začali jsme každý týden navštěvovat jejich pravidelná biblická shromáždění,“ vysvětluje Jungk’un. Jeho sestra to dělala také. Začali uplatňovat to, co se učili, a byli ohromeni výsledky, které to přineslo. Jungk’un si našel zaměstnání, které mu umožňovalo starat se nejen o hmotné, ale také o duchovní a citové potřeby své rodiny. Nyní žijí šťastným životem jako sjednocená rodina.

Našla smysl života

Psychologové říkají, že k tomu, abychom byli šťastní, potřebujeme mít důvod k životu, náš život musí mít smysl. Život zaměřený na sobeckou honbu za hmotnými věcmi tuto potřebu neuspokojuje. Šestadvacetiletá Lini zjistila, že to tak opravdu je.

„Pracovala jsem 12 hodin denně, sedm dní v týdnu,“ říká. „Mým cílem bylo otevřít si velký salón krásy.“ I když uskutečnění jejího snu bylo na dosah, cítila, že jí v životě něco chybí. „Přemýšlela jsem o tom, co je smyslem života. Je smyslem života pouze práce a vydělávání peněz?“

Jednoho dne přišel do jejího obchodu nějaký člověk a zeptal se jí na stejnou otázku, o jaké uvažovala. Bylo jí řečeno, že na tuto otázku jí může odpovědět Bible. Nikdy před tím Bibli nečetla, ale přesto souhlasila s tím, že si každý týden vyhradí jednu hodinu, aby Bibli prozkoumala.

Lini studovala Bibli každý týden. Při tomto studiu se dozvěděla, že Bible předpověděla mnoho věcí, jichž je ona sama každý den svědkem. Ohromilo ji, jak Bible dlouho dopředu přesně popsala lidské postoje, které jsou vidět všude kolem. Bible totiž předpověděla, že „lidé budou milovat sami sebe, budou milovat peníze, budou sebejistí, domýšliví, rouhači, neposlušní rodičů, nevděční, nevěrní, bez přirozené náklonnosti, nepřístupní jakékoli dohodě, pomlouvači, bez sebeovládání, suroví, bez lásky k dobru, zrádci, svéhlaví, nadutí pýchou, budou spíše milovat rozkoše než milovat Boha“. Studovala také další proroctví, která poukazují na nebývalé utrpení způsobené válkami, hladem a přírodními katastrofami, ke kterým dochází po celém světě. — 2. Timoteovi 3:1–5; Matouš 24:7, 12.

Lini se pak dozvěděla něco, co ji velmi obšťastnilo — tyto světové poměry, které lidi často připravují o štěstí, ukazují, že je blízko nová epocha lidských dějin. (Matouš 24:3–14) Ve své Bibli četla také o tom, že Stvořitel lidstva má v úmyslu zřídit zde na zemi nový svět, v němž bude takový hmotný blahobyt, jaký nedokonalý člověk dosud nepoznal. (Žalm 72:16; Izajáš 65:17, 18, 21, 22) Tuto budoucí vzkvétající společnost nebude kazit ani chamtivost, sobectví a hmotařství, ani špatné následky takového jednání. (Žalm 37:9–11, 29; 1. Korinťanům 6:9, 10) Lini byla nadšena, když v Bibli četla tato slova: „Jsou však nová nebesa a nová země, které očekáváme podle jeho slibu, a v těch bude přebývat spravedlnost.“ — 2. Petra 3:13.

Čeká vás štěstí

Lini nyní netráví všechen svůj volný čas honbou za hmotnými cíly. Velké množství svého času věnuje tomu, že druhým vypráví o tom, co se sama dozvěděla. Chtěli byste se o těchto úžasných slibech dozvědět víc? Chtěli byste zjistit, jak vám Bible může pomoci najít štěstí, které našla Lini, Jungk’un, Meihsiu a miliony dalších lidí? Svědkové Jehovovi vám v tom velmi rádi pomohou. Čeká vás opravdové štěstí!

[Obrázek na straně 8 a 9]

Náš Stvořitel má v úmyslu zřídit pozemský ráj