Cestující dozorce Wilfredo Arellano má velké zkušenosti se službou v různých místech, z nichž některá byla pokojná více a jiná méně. V roce 1988 navštívil jeden sbor ve střední části Filipín. Povstalci zde bratry nutili, aby se k nim připojili ve vzpouře proti vládě. Bratři pevně odmítli.

Wilfredo vypráví, co se stalo: „Během mé návštěvy se vládní jednotky pohybovaly v obvodu sboru. Vojáci chtěli z místních obyvatel vytvořit milici, která by bojovala proti partyzánům. Na setkání s vládními úředníky dostali bratři příležitost vysvětlit, proč se nechtějí připojit ani k povstalcům, ani k vládní milici. Někteří místní lidé sice s naším postojem nesouhlasili, ale zástupci vlády nás respektovali.“

Wilfredo pokračuje: „Když se jeden bratr po shromáždění vracel na svou usedlost, potkal skupinu po zuby ozbrojených mužů, kteří vedli dva zajatce se zavázanýma očima. Ptali se ho, zda byl na tom setkání s lidmi od vlády. Pravdivě odpověděl, že ano. Ozbrojenci chtěli vědět, zda se připojil k milici. Bratr odpověděl, že ne, a vysvětlil svůj neutrální postoj. Muži ho tedy nechali, ať jde domů. O několik minut později bratr uslyšel dva výstřely a uvědomil si, že ti dva zajatci se zavázanýma očima byli popraveni.“

V roce 1982 jsme byli vystaveni zkouškám kvůli svému neutrálnímu postoji. Na Mindanau se šířilo povstání proti vládě. Vedl jsem biblická studia s předáky povstalců, a tak mě vládní vojáci označili za „učitele levičáků“. Jeden vládní úředník jim však vysvětlil, že naše učení pochází výhradně z Bible a nemá politický charakter.

Zároveň mě neměli v lásce ani povstalci, protože když jsem šel do kazatelské služby, nejdříve jsem promluvil se starostou a potom s důstojníkem vojenské jednotky. Povstalci nám ale neublížili, protože se nás zastal jeden jejich představitel, se kterým jsem studoval.