Dospívání — Příprava na dospělost

PŘEDSTAVTE si, že jste odletěli z tropického ostrova a přistáli za polárním kruhem. Jakmile vystoupíte z letadla, okamžitě pocítíte místní mrazivé klima. Zvládnete takovou změnu? Ano, pokud se novým okolnostem přizpůsobíte.

V podobné situaci se ocitnete, když se vaše dítě dostane do puberty. Jako by se přes noc změnilo klima. Ten chlapeček, který se od vás nehnul ani na krok, je najednou radši se svými kamarády. A ta holčička, která se nemohla dočkat, až vám poví všechno, co přes den zažila, vám teď dává jednoslabičné odpovědi.

„Jak bylo ve škole?“ zeptáte se.

„Dobrý,“ odpoví dcera.

Ticho.

„O čem přemýšlíš?“ zeptáte se.

„O ničem,“ odpoví dcera.

Zase ticho.

Co se stalo? Není to tak dávno, „co jste měli přístup do zákulisí života vašeho dítěte,“ říká kniha Breaking the Code (Jak dešifrovat kód). „Teď můžete být rádi, když dostanete místo v hledišti, a pravděpodobně z něj ani nebude zrovna nejlepší výhled.“

Musíte se s takovým ochladnutím vztahů prostě smířit? Vůbec ne. I během dospívání můžete mít ke svému dítěti blízko. Nejdříve ale musíte pochopit, co se s ním v tomto napínavém a někdy i divokém období života vlastně děje.

Z dětství do dospělosti

Výzkumníci si dříve mysleli, že mozek dítěte je plně vyvinut už v pěti letech. Nyní zastávají názor, že velikost mozku se od tohoto věku opravdu mění jen málo, ale to samé se nedá říct o tom, jak funguje. Když dítě vstoupí do puberty, zažívá hormonální revoluci, která mění způsob jeho uvažování. Malé děti například vnímají svět kolem sebe v konkrétních, černobílých pojmech, zatímco dospívající mají tendenci přemýšlet abstraktně, tedy dívat se pod povrch věcí. (1. Korinťanům 13:11) Vytvářejí si vlastní názory a nestydí se je dávat najevo.

Této změny si všiml i Paolo z Itálie. Říká: „Když se dívám na svého dospívajícího syna, připadá mi, že už přede mnou stojí mladý muž. A tím nemyslím jen fyzické změny. Nejúžasnější je to, jak přemýšlí. Nebojí se vyjádřit svůj pohled na věc a obhájit ho.“

Pozorujete něco takového i u svého dítěte? Když bylo menší, prostě se řídilo vašimi pokyny. Dostatečným vysvětlením bylo: „Protože jsem to řekl.“ Jako dospívající však chce znát důvody, a možná dokonce zpochybňuje zásady, podle kterých rodina žije. Takový přístup někdy vypadá jako rebelství.

To však nutně neznamená, že se vaše dospívající dítě chystá hodnoty, podle kterých žijete, zavrhnout. Možná má pouze problém přijmout je za vlastní a najít pro ně místo ve svém životě. Znázorněme si to. Představte si, že se stěhujete a nábytek si berete s sebou. Bude snadné najít v nových prostorách místo pro každý kus nábytku? Dost možná ne. Jedno je ale jisté — nevzdáte se toho, co považujete za cenné.

Vaše dospívající dítě je v podobné situaci. Připravuje se na chvíli, kdy „opustí svého otce a svou matku“. (1. Mojžíšova 2:24) Tento den může být zatím daleko, protože vaše dítě ještě není dospělé. V určitém smyslu si však už začíná balit. Během dospívání zkoumá hodnoty, podle kterých jste ho vychovávali, a rozhoduje se, které z nich si vezme s sebou do dospělosti.a

Tato představa vás může děsit. Můžete si ale být jistí, že jakmile se z vašeho dítěte stane dospělý člověk, ponechá si pouze ty hodnoty, které on sám považuje za cenné. A období, kdy je ještě doma, využívá k tomu, aby hodnoty, podle kterých chce žít, důkladně prozkoumal. (Skutky 17:11)

To je pro vaše dítě velmi užitečné, protože pokud by teď bez řečí přijalo vaše zásady, mohlo by později slepě přijmout zásady někoho jiného. (2. Mojžíšova 23:2) Bible popisuje mladého člověka, který byl snadno oklamán, protože se mu „nedostávalo srdce“, což je idiom, který mimo jiné vyjadřuje nedostatek rozlišovací schopnosti. (Přísloví 7:7) Mladí lidé bez pevného přesvědčení mohou být „zmítáni jako na vlnách a unášeni sem a tam každým větrem učení prostřednictvím lidské šalebnosti“. (Efezanům 4:14)

Jak můžete zabránit tomu, aby se to nestalo vašemu dítěti? Zaměřte se na tyto tři oblasti:

1. VNÍMAVOST

Apoštol Pavel napsal, že ‚zralí lidé‘ jsou ti, „kdo používáním cvičili svou vnímavost, aby rozlišovali mezi správným a nesprávným“. (Hebrejcům 5:14) Možná namítnete: „Ale co je správné a špatné, jsem svoje dítě učil už dávno.“ Bezpochyby to také tehdy vašemu dítěti pomohlo a připravilo ho to na další léta. (2. Timoteovi 3:14) Apoštol Pavel však řekl, že lidé musí svou vnímavost cvičit. Malé děti mohou získat vědomosti o tom, co je správné a špatné, ale dospívající se musí stát „dospělými ve schopnostech porozumění“. (1. Korinťanům 14:20; Přísloví 1:4; 2:11) Chcete přece, aby vaše dítě neposlouchalo slepě, ale aby o svých rozhodnutích přemýšlelo. (Římanům 12:1, 2) Jak mu v tom můžete pomoct?

Jedním způsobem je nechat ho, aby vyjádřilo svůj názor. Nepřerušujte ho a snažte se nereagovat přehnaně, a to ani když říká něco, co nechcete slyšet. Bible dává tuto radu: „Každý člověk má být rychlý k slyšení, pomalý k mluvení, pomalý k zlobě.“ (Jakub 1:19; Přísloví 18:13) Ježíš navíc řekl: „Z hojnosti srdce mluví ústa.“ (Matouš 12:34) Pokud svému dospívajícímu dítěti budete naslouchat, zjistíte, čím se zabývá uvnitř.

Když pak mluvíte vy, nenapomínejte ho, ale používejte otázky. Ježíš se někdy svých učedníků, ale i odpůrců zeptal: „Co myslíte?“ a tak jim dal možnost otevřeně se vyjádřit. (Matouš 21:23, 28) Něco podobného můžete udělat při rozhovoru s dospívajícím dítětem, a to i tehdy, když vyjádří názor, s kterým nesouhlasíte. Zde jsou dva příklady:

Dospívající řekne: „Vlastně ani nevím, jestli věřím v Boha.“

Nevhodná reakce: „Vždyť tě to učíme odmalička! Samozřejmě že věříš!“

Je lepší říct: „Co tě k tomuhle závěru vede?“

Proč je dobré nechat dítě vyjádřit? Protože už jste sice slyšeli, co říká, ale musíte také zjistit, co si myslí. (Přísloví 20:5) Víc než o Boží existenci totiž může jít o Boží měřítka.

Mladý člověk je možná v pokušení Boží mravní měřítka porušit, a pokud si odmyslí Boží existenci, pak mu nesprávné jednání může připadat přijatelné. (Žalm 14:1) Přemýšlí asi takhle: Jestliže Bůh není, nemusím ani dodržovat jeho měřítka.

Pokud takto uvažuje vaše dítě, možná se bude muset zamyslet nad touto otázkou: Opravdu věřím, že Boží měřítka jsou k mému dobru? (Izajáš 48:17, 18) Jestliže věří, že jsou prospěšná, pomáhejte mu, aby si uvědomovalo, že opravdu stojí za to je dodržovat. (Galaťanům 5:1)

Dospívající řekne: „To, že je to vaše náboženství, neznamená, že je i moje.“

Nevhodná reakce: „Ano, je to naše náboženství, ale ty jsi naše dítě, takže budeš věřit tomu, o čem ti řekneme, že tomu máš věřit.“

Je lepší říct: „To jsou docela silná slova. Pokud ale zavrhneš naši víru, musíš mít něco, čím ji nahradíš. Čemu teda budeš věřit? Jakými měřítky je podle tebe správné se řídit?“

Proč je dobré nechat dítě vyjádřit? Protože mu to může pomoct, aby prozkoumalo, jak uvažuje. Možná bude překvapené, když zjistí, že jeho přesvědčení je stejné jako vaše, ale to, co ho trápí, vlastně souvisí s něčím jiným.

Například možná neví, jak svou víru vysvětlit druhým. (Kolosanům 4:6; 1. Petra 3:15) Nebo se zamilovalo do někoho, kdo jeho víru nesdílí. Zjistěte skutečnou příčinu problému a pomozte v tom i svému dítěti. Čím více bude používat vnímavost, tím lépe bude vybaveno do života.

2. VLIV DOSPĚLÝCH

Podle některých psychologů bychom měli očekávat, že dospívání bude spojeno s konflikty a vzdorovitostí. Ukazuje se však, že v některých kulturách to tak není. Odborníci zjistili, že mladí v takové společnosti jsou začleněni do života dospělých v raném věku. Pracují s dospělými, stýkají se s nimi a přejímají jejich odpovědnosti. Pojmy „kultura mladých“, „kriminalita mladistvých“, nebo dokonce „puberta“ taková společnost vůbec nezná.

Na druhou stranu v mnoha jiných zemích chodí mladí do přeplněných škol, kde jsou jejich jedinou společností další mladí. Když přijdou domů, nikdo tam na ně nečeká — taťka s mamkou jsou v práci a příbuzní žijí daleko. Nejjednodušší pro ně je přátelit se se svými vrstevníky.b Jaké v tom je nebezpečí? Nejde jen o to, že se mohou dostat do špatné společnosti. Odborníci zjistili, že i vzorní mladí mohou sklouznout k nezodpovědnému jednání, pokud jsou izolováni od světa dospělých.

Společností, kde mladí nebyli od dospělých izolováni, byl starověký izraelský národ.c Bible například vypráví o Uzzijášovi, který se stal už jako dospívající judským králem. Co mu pomohlo, aby tuto velkou odpovědnost zvládl? Alespoň zčásti to rozhodně byl vliv dospělého muže jménem Zecharjáš, kterého Bible popisuje jako „učitele v bázni před pravým Bohem“. (2. Paralipomenon 26:5)

Má vaše dospívající dítě jednoho nebo více přátel mezi dospělými, kteří sdílí vaše hodnoty? Na takové přátele nežárlete. Mohou vašemu dítěti pomoci, aby jednalo správně. Jedno biblické přísloví říká: „Kdo chodí s moudrými, zmoudří.“ (Přísloví 13:20)

3. ZODPOVĚDNÝ PŘÍSTUP

V některých zemích zákon stanovuje, kolik hodin mohou mladiství pracovat a jaký typ práce mohou vykonávat. Tato omezení jsou vedlejším produktem průmyslové revoluce v 18. a 19. století a jejich cílem je chránit dítě před rizikovými pracovními podmínkami.

Takové zákony sice mladé chrání před nebezpečím a zneužíváním, ale podle některých odborníků jim také brání, aby přijali odpovědnost. Kniha Escaping the Endless Adolescence (Jak uniknout nekončícímu dospívání) říká, že mnozí dospívající si kvůli tomu vytvořili „pocit, že mají na všechno právo a že si v podstatě zaslouží, aby dostávali věci, aniž by pro ně museli hnout prstem“. Autoři poznamenali, že takový postoj „se zdá být přirozenou reakcí na život ve světě, který se více zaměřuje na to, aby mladé bavil, než aby od nich něco očekával“.

Naproti tomu Bible mluví o mladých, kteří už poměrně brzy přijali velkou odpovědnost. Například Timoteus ještě nebyl dospělý, když se setkal s apoštolem Pavlem, který měl na něj později velký vliv. V určitém období Timoteovi řekl: „Jako oheň [rozněcuj] Boží dar, který je v tobě.“ (2. Timoteovi 1:6) Když bylo Timoteovi kolem dvaceti, odešel z domu a začal s Pavlem cestovat. Pomáhal mu zakládat sbory a povzbuzovat spoluvěřící. Asi po deseti letech jejich spolupráce mohl apoštol Pavel křesťanům ve Filipech napsat o Timoteovi tato slova: „Nemám nikoho jiného s takovou povahou, jakou má on, kdo se bude opravdově starat o to, co se vás týká.“ (Filipanům 2:20)

Dospívající si často přejí vzít na sebe nějakou odpovědnost, a to zvláště když cítí, že to zahrnuje smysluplnou práci, která je pro druhé prospěšná. Nejenže je to připravuje, aby se z nich stali zodpovědní dospělí, ale také díky tomu mohou už teď naplno využít své schopnosti.

Zvykněte si na nové „klima“

Jak bylo napsáno v úvodu článku, pokud máte doma dospívající dítě, asi cítíte, že žijete v odlišném „klimatu“, než na jaké jste byli zvyklí před pár lety. Můžete si ale být jisti, že se tomu dokážete přizpůsobit, stejně jako jste to dokázali u předchozích fází vývoje vašeho dítěte.

Období dospívání berte jako příležitost, kdy můžete svému dítěti pomoci 1. rozvíjet vnímavost, 2. mít užitek z dobrého vlivu dospělých a 3. naučit se přijímat odpovědnost. Díky tomu ho dobře připravíte na život dospělého člověka.

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček a obrázek na straně 20]

„NEDOKÁŽU SI PŘEDSTAVIT LEPŠÍ RODIČE“

Rodiče, kteří jsou svědkové Jehovovi, vedou své děti slovem i příkladem k tomu, aby žily podle biblických zásad. (Efezanům 6:4) Rozhodně je však k tomu nenutí. Uvědomují si, že jakmile se jejich dítě dostane do určitého věku, musí se samo rozhodnout, podle jakých hodnot bude žít.

Osmnáctiletá Aislyn přijala hodnoty, podle kterých byla vychována. Říká: „Moje náboženství není něco, čemu se věnuju jenom jednou týdně. Je to můj způsob života. Ovlivňuje všechno, co dělám, a každé mé rozhodnutí — například jaké si vyberu přátele, na jaké předměty se zapíšu a jaké knihy budu číst.“

Výchovy, kterou od věřících rodičů dostala, si Aislyn velmi váží. „Nedokážu si představit lepší rodiče,“ říká, „a mám štěstí, že ve mně rozvíjeli touhu stát se i zůstat svědkem Jehovovým. Ovlivnili mě na celý další život.“

Co na to rodiče

Léta dospívání znamenají pro mnohé rodiče nové náročné situace. Jak můžete svému dítěti pomoci, aby úspěšně prošlo touto životní etapou, která je nesnadná jak pro vás, tak pro něj? Přečtěte si, co řekli někteří rodiče z různých míst na světě.

ZMĚNY

„Když byl můj syn menší, přijímal moje rady bez výhrad. V letech dospívání to ale vypadalo, že mě přestal uznávat jako autoritu. Měl výhrady ke všemu, co jsem řekl, i ke způsobu, jak jsem to řekl.“ (Frank, Kanada)

„Můj syn už nemluví tolik jako dřív. Musím se ho vyptávat, abych zjistila, co si myslí, a nečekat, že mi to řekne sám. Dostat z něj odpověď není vždy snadné. Vyjádří se, ale není to hned.“ (Francis, Austrálie)

„Velmi důležitá je trpělivost. Někdy má člověk sto chutí dětem vynadat, ale vždy je lepší se zklidnit a promluvit si s nimi.“ (Felicia, Spojené státy)

KOMUNIKACE

„Naše dospívající dcera někdy zaujme obrannou pozici. Myslí si, že proti ní pořád něco mám. Musím jí říkat, že ji mám ráda, že tvoříme jeden tým a že jí fandím.“ (Lisa, Spojené státy)

„Když naše děti byly mladší, spontánně se mi svěřovaly. Bylo snadné zjistit, co si myslí. Teď musím projevovat pochopení a také respektovat, že mají vlastní názor. Jedině tak dosáhnu toho, že mi řeknou, co doopravdy cítí.“ (Nan-hi, Korea)

„Dospívajícím nestačí některé věci prostě zakázat. Je třeba jim to zdůvodnit a rozmlouvat s nimi tak, aby to zapůsobilo na jejich srdce. Mají-li se nám svěřovat, musíme být ochotní naslouchat, i když někdy říkají věci, které bychom raději neslyšeli.“ (Dalila, Brazílie)

„Pokud musím svou dceru napomenout, snažím se to udělat mezi čtyřma očima.“ (Edna, Nigérie)

„Někdy se mi stává, že při rozhovoru se synem začnu myslet na to, co je ještě potřeba doma udělat, a nevěnuju se mu plně. On to vnímá a myslím si, že to je důvod, proč se se mnou moc nebaví. Pokud chci, aby si se mnou povídal, musím se líp soustředit na to, co říká.“ (Miriam, Mexiko)

SAMOSTATNOST

„Vždy jsem měl obavy dát svým dospívajícím dětem větší volnost a rozhodně to bylo zdrojem určitých konfliktů. Otevřeně jsem si s nimi o tom promluvil. Vysvětlil jsem jim, z čeho mám strach, a pak mi oni řekli, proč by chtěli větší svobodu. Nakonec jsme uzavřeli dohodu, na základě které dostali větší volnost, a to v rámci hranic, které jsem já stanovil.“ (Edwin, Ghana)

„Můj syn chtěl motorku, ale já jsem s tím vůbec nesouhlasila. Vynadala jsem mu a vyjmenovala všechny negativní stránky, které by to mělo, aniž bych mu dala možnost nějak se k tomu vyjádřit. To ho naštvalo a byl o to víc rozhodnutý si motorku pořídit. Rozhodla jsem se, že to zkusím jinak. Řekla jsem mu, aby vzal v úvahu všechna hlediska včetně rizik, výdajů, které jsou spojeny s koupí a provozem, a také podmínek pro získání řidičského průkazu. Kromě toho jsem mu doporučila, aby se poradil s některými zkušenými křesťany z našeho sboru. Uvědomila jsem si, že lepší než jednat autoritativně je povzbudit ho, aby bez zábran mluvil o tom, co si přeje. Díky tomu se mi podařilo zapůsobit na jeho srdce.“ (Hje-jong, Korea)

„Dětem jsme stanovili určité hranice, ale také jsme jim postupně dávali stále větší volnost. Čím zodpovědněji se chovaly, tím větší volnost měly. Dávali jsme jim příležitost ukázat, že je na ně spolehnutí, a díky tomu mohly vidět, že jim více volnosti opravdu chceme dát. Pokud ale naši důvěru zneužily, trest je neminul.“ (Dorothée, Francie)

„Ze svých zásad jsem nikdy neslevila. Když ale děti poslouchaly, byla jsem ochotná vyjít jim vstříc. Například jsem jim občas dovolila přijít domů později. Pokud ale přišly pozdě bez dovolení a stalo se to víckrát než jednou, vyplynuly z toho důsledky.“ (Il-hjun, Korea)

„Čím je zaměstnanec disciplinovanější a zodpovědnější, tím víc mu šéf vychází vstříc. Podobně i můj syn se naučil, že čím je disciplinovanější a zodpovědnější v rámci hranic, které jsme mu vymezili, tím větší volnost postupně získá. Ví, že stejně jako pro zaměstnance vyplyne určitý postih z toho, že neplní své povinnosti, tak i on může ztratit volnost, kterou získal, pokud jedná nezodpovědně.“ (Ramón, Mexico)

[Praporek na straně 22]

„Vychovej chlapce podle cesty, která je pro něho; i když zestárne, neodbočí z ní.“ (Přísloví 22:6)

[Rámeček a obrázky na straně 23]

ZKUŠENOSTI ZE ŽIVOTA

‚Dospívání mých dcer je nádherným obdobím‘

Joseph: Dvě z mých dcer už jsou v období dospívání a já si uvědomuju, že je důležité jim naslouchat a brát v úvahu jejich názory. Dobré komunikaci napomáhá, když otevřeně přiznám své chyby a respektuju důstojnost svých dcer. Díky tomu, že se při výchově řídím Božím Slovem, Biblí, je dospívání mých dcer nádherným obdobím.

Lisa: Když naše nejstarší dcera začala dospívat, uvědomila jsem si, že potřebuje, abych se jí věnovala ještě víc. Trávila jsem spoustu času tím, že jsem jí naslouchala, povídala si s ní a povzbuzovala ji. S manželem dáváme děvčatům najevo, že můžou mluvit s volností a že budeme brát ohled na jejich pocity. Snažím se uplatňovat moudrou radu z Jakuba 1:19, kde se říká, že každý z nás má být „rychlý k slyšení [a] pomalý k mluvení“.

Victoria: Mamka je moje nejlepší kamarádka. Nikdy jsem nepotkala nikoho, kdo je tak milý a vnímavý. A takhle se chová ke každému. Kdybych ji měla popsat jedním slovem, tak bych řekla, že je opravdová. Je prostě nenahraditelná.

Olivia: Taťka je starostlivý a štědrý. Vždy je ochotný dávat druhým, i když toho sami moc nemáme. Umí být vážný, ale také se umí pobavit. Je to skvělý táta a jsem ráda, že je zrovna můj.

„Nevíme, co je to nuda“

Sonny: Když děvčata mají nějaký problém, společně to probereme. Vždy mluvíme o svých pocitech otevřeně a při rozhodování se řídíme Biblí. Ynez i já se také snažíme, aby se naše dcery stýkaly s rozumnými mladými lidmi. Naši přátelé jsou i jejich přáteli a jejich přátelé zase našimi.

Ynez: Jsme aktivní a děláme věci společně. Jelikož jsme svědkové Jehovovi, věnujeme hodně času kazatelské službě a osobnímu i rodinnému studiu Bible a jako dobrovolníci se podílíme na humanitární pomoci a stavbě sálů Království. Všechny tyto činnosti vyvažujeme kvalitní rekreací. Nevíme, co je to nuda.

Kellsie: Taťka umí dobře naslouchat, a než udělá závažné rozhodnutí, vždy se zeptá na náš názor. Maminka si na mě vždycky najde čas, ať už potřebuju s něčím pomoct, anebo se jenom vypovídat.

Samantha: Od mamky dostávám spoustu lásky a mám díky ní pocit, že jsem jedinečná a že na mně záleží. Možná si ani neuvědomuje, že to na mě tak působí. Naslouchá mi. Zajímá se o mě. Její přátelství bych nevyměnila za nic na světě.

[Obrázky]

Joseph, Lisa, Victoria, Olivia a Isabella Camerovi

Kellsie, Ynez, Sonny a Samantha Zapatovi

CO CHCETE, aby z vašeho dospívajícího dítěte vyrostlo?

A. Vaše kopie

B. Rebel, který chce být úplně jiný než vy

C. Zodpovědný dospělý, který se umí moudře rozhodovat

Někteří rodiče si vyberou možnost C, ale ve skutečnosti jednají tak, jako by upřednostňovali možnost A. Snaží se dospívajícímu dítěti vnutit svoje hodnoty — například mu říkají, jaké povolání by si mělo vybrat. K čemu to vede? Jakmile dítě získá určitou míru nezávislosti, vydá se přesně opačným směrem. Je ironií, že mnoho rodičů, kteří zasévají možnost A, nakonec sklidí možnost B.

Proč jsou snahy ovládat život dospívajícího dítěte neúspěšné

Určitě si přejete, aby z vašeho syna nebo dcery vyrostl zodpovědný dospělý, který se umí rozhodovat moudře. Jak ale můžete tohoto cíle dosáhnout? Jedno je jisté: Ovládat život dítěte není řešením. Zamyslete se nad tím proč.

1. Takový přístup není v souladu s Biblí. Jehova Bůh stvořil lidi se svobodnou vůlí. Umožňuje jim, aby si vybrali, jakou cestou se v životě vydají — ať už dobrou, nebo špatnou. Například když v sobě Kain živil vražednou nenávist vůči svému bratru Abelovi, Jehova mu řekl: „Jestliže se obrátíš, abys jednal dobře, nebude vyvýšení? Ale jestliže se neobrátíš, abys jednal dobře, u vchodu se krčí hřích a dychtí po tobě; a ty, ty ho ovládneš?“ (1. Mojžíšova 4:7)

Všimněte si, že ačkoli dal Jehova Kainovi jasnou radu, nenutil ho, aby podle ní jednal. Kain se musel sám rozhodnout, zda svůj hněv potlačí, nebo ne. Jaké poučení z toho vyplývá? Vzhledem k tomu, že se Jehova nesnaží lidi ovládat a tak si vynucovat jejich poslušnost, neměli byste to dělat ani vy ve vztahu ke svým dětem.a

2. Takový přístup se obvykle vymstí. Představte si, že se setkáte s prodejcem, který vám neodbytně nabízí nějaký výrobek. Čím víc se snaží vám ho vnutit, tím víc se bráníte. A i když tu věc dokonce potřebujete, jeho chování vás pravděpodobně odradí a nic si od něj nekoupíte.

Něco podobného by se mohlo stát, kdybyste se snažili vnutit svému dospívajícímu dítěti vaše hodnoty, náboženské přesvědčení nebo cíle. Přijalo by je za své? Pravděpodobně ne. Může to ve skutečnosti vést k pravému opaku — k vašim měřítkům si vytvoří odpor. Pokud se rodiče snaží život dítěte ovládat, často to končí tak, že se jejich syn nebo dcera vzbouří. Co tedy můžete dělat?

Nevnucujte dítěti svoje hodnoty, jako jste to možná dělali, když bylo mladší. Spíše mu pomáhejte, aby si uvědomovalo, že je moudré jednat správně. Například pokud jste křesťané, ukažte mu, že když se bude řídit Božími zásadami, přinese mu to trvalý užitek. (Izajáš 48:17, 18)

Dávejte mu dobrý příklad. Buďte takovými lidmi, jakými chcete, aby jednou bylo vaše dítě. (1. Korinťanům 11:1) Mělo by jasně vidět, co je pro vás v životě důležité. (Přísloví 4:11) Pokud bude prohlubovat lásku k Bohu a k jeho měřítkům, bude se moudře rozhodovat, i když u toho zrovna nebudete. (Žalm 119:97; Filipanům 2:12)

Učte ho praktickým věcem

Jak už bylo uvedeno na straně 2 tohoto časopisu, přijde den — možná že z vašeho pohledu až příliš rychle —, kdy vaše dospělé dítě „opustí svého otce a svou matku“. (1. Mojžíšova 2:24) Jistě chcete, aby se naučilo věci, které bude potřebovat, až se jednou osamostatní. Zamyslete se nad několika dovednostmi, které mu můžete pomoci rozvíjet, dokud ještě bydlí s vámi.

Domácí práce. Umí vaše dospívající dítě vařit, prát a žehlit? Dokáže si ve svém pokoji udržovat pořádek? Umí provádět údržbu auta a dělat na něm jednoduché opravy? Pokud váš syn nebo dcera takové dovednosti získá, bude se jednou umět postarat o domácnost. Apoštol Pavel napsal: „Naučil [jsem se] být soběstačným, ať jsem v jakýchkoli okolnostech.“ (Filipanům 4:11)

Vztahy s druhými. (Jakub 3:17) Umí vaše dospívající dítě vycházet s druhými? Dokáže v klidu a laskavě urovnávat spory? Učíte ho, aby se k lidem chovalo uctivě a řešilo spory pokojně? (Efezanům 4:29, 31, 32) Bible říká: „Ctěte lidi všeho druhu.“ (1. Petra 2:17)

Hospodaření s penězi. (Lukáš 14:28) Podporujete své dítě, aby získalo vzdělání, díky kterému se uživí? Pomáháte mu, aby umělo vycházet s penězi a nedostávalo se do dluhů? Učíte ho, aby si na to, co potřebuje, našetřilo, nenakupovalo impulzivně a bylo spokojené s nezbytnými věcmi? (Přísloví 22:7) Apoštol Pavel napsal: „Máme-li . . . obživu a čím se přikrýt, budeme s tím spokojeni.“ (1. Timoteovi 6:8)

Mladí, kteří se učí žít podle správných hodnot a rozvíjí praktické dovednosti, mají dobrý základ pro to, aby se z nich stali zodpovědní dospělí. Jejich rodiče svého cíle dosáhli! (Přísloví 23:24)

[Poznámka pod čarou]

ZAJÍMALO BY VÁS?

● Jaký cíl byste měli sledovat? (Hebrejcům 5:14)

● Co bude muset vaše dítě udělat, až vyroste? (Jozue 24:15)

[Obrázky na straně 25]

Co chcete, aby z vašeho dospívajícího dítěte vyrostlo?

kopie

rebel

zodpovědný dospělý