Jehova — Bůh který má předsevzetí

„Jistě se stane právě to, s čím jsem počítal; a právě jak jsem radil, tak se to splní.“ — IZAJÁŠ 14:24.

1, 2. Co mnozí lidé říkají o smyslu života?

LIDÉ po celém světě si kladou otázku: „Co je smyslem života?“ Jeden západní politický představitel prohlásil: „Dnes si více lidí než kdykoli dříve klade otázky: ‚Kdo jsme? Co je smyslem našeho života?‘ “ Když jedny noviny prováděly průzkum, jak mladí lidé odpovídají na otázku, co je smyslem života, typické odpovědi byly: „Dělat, co se mi chce.“ „Prožít každý okamžik co nejplněji.“ „Užít si života.“ „Abychom žili, měli děti, byli šťastni a pak zemřeli.“ Mnozí z dotázaných se domnívali, že dnešním životem všechno končí. Nikdo nemluvil o tom, že by život na zemi měl nějaký dlouhodobý smysl.

² Jeden konfuciánský učenec řekl: „Základní smysl života spočívá v naší normální lidské existenci.“ Podle toho se budou lidé dále rodit, sedmdesát nebo osmdesát let se budou probíjet životem, pak zemřou a navždy přestanou existovat. Jeden evolucionista se vyjádřil: „Můžeme sice toužit po nějaké ‚vyšší‘ odpovědi — ale žádná neexistuje.“ Podle těchto evolucionistů je život bojem o přežití, a smrtí všechno končí. Životní názor, který vyplývá z takových filozofických postojů, neobsahuje žádnou naději.

3, 4. Jak poměry na světě ovlivňují mnoho lidí v jejich názoru na život?

³ Mnozí lidé si uvědomují, kolik bídy a utrpení je spojeno s lidskou existencí, a proto pochybují, že život má vůbec nějaký smysl. V dnešní době, kdy se předpokládá, že člověk dosáhl vrcholných výkonů ve vědě a technice, asi miliarda lidí na celém světě trpí vážnými nemocemi nebo podvýživou. Z těchto příčin každý rok umírají milióny dětí. V tomto 20. století navíc přišlo ve válkách o život čtyřikrát více lidí než za všechna čtyři předcházející století dohromady. Zločinnost, násilí, zneužívání drog, rozvrat rodin a AIDS a jiné pohlavně přenášené choroby — vidíme, že seznam negativních jevů se rozšiřuje. Vedoucí představitelé světa nemají pro tyto problémy žádné řešení.

⁴ Vzhledem k těmto poměrům vyjádřila jedna žena názor, který sdílí mnoho lidí: „Život nemá žádný smysl. Jestliže se děje tolik špatných věcí, pak život nemá velkou cenu.“ A jeden starší muž prohlásil: „Většinu svého života jsem si kladl otázku, proč jsem zde. I kdyby to nějaký smysl mělo, už mě to nezajímá.“ Velmi mnoho lidí neví, proč Bůh připouští utrpení, a proto následkem skličujících poměrů na světě nemají tito lidé žádnou skutečnou naději do budoucnosti.

5. Proč náboženství tohoto světa přispívají ke zmatku v otázce o smyslu života?

⁵ Dokonce i náboženští představitelé se ve svých názorech na smysl života rozcházejí a nemají v této otázce jistotu. Bývalý děkan Svatopavelské katedrály v Londýně kdysi řekl: „Po celý život jsem se usilovně snažil najít smysl žití . . . Nepodařilo se mi to.“ Mnozí duchovní ovšem učí, že dobří lidé jdou při smrti do nebe a zlí že jdou navždy do ohnivého pekla. Ale podle tohoto názoru bude muset lidstvo dále žít svým strastiplným životem. A jestliže bylo Božím předsevzetím, aby lidé žili v nebi, proč je nestvořil jako nebeské tvory hned na začátku, stejně jako stvořil anděly, a proč tím lidi neušetřil tak velkého trápení? Zmatené názory na smysl života nebo neochota věřit, že život nějaký smysl má, jsou tedy všeobecně rozšířené.

Bůh, který má předsevzetí

6, 7. Co nám Bible říká o univerzálním Svrchovaném Panovníkovi?

⁶ Nejrozšířenější kniha v dějinách, svatá Bible, nám však říká, že Jehova, Svrchovaný Panovník vesmíru, je Bůh, který má předsevzetí. Ukazuje nám, že Bůh má s lidmi na zemi dlouhodobé, ano věčné předsevzetí. A když Jehova má nějaké předsevzetí, rozhodně se to uskuteční. Bůh říká, že jako déšť působí, že vyraší semeno, tak „se prokáže mé slovo, jež vychází z mých úst. Nevrátí se ke mně bez výsledků, ale jistě učiní to, co mě těší, a jistě bude mít úspěch v tom, k čemu jsem je poslal.“ (Izajáš 55:10, 11) O čemkoli Jehova řekne, že to vykoná, „[to] se . . . splní“. — Izajáš 14:24.

⁷ My lidé se můžeme plně spolehnout, že Všemohoucí dodrží své sliby, protože Bůh „nemůže lhát“. (Titovi 1:2; Hebrejcům 6:18) Když nám on řekne, že něco udělá, jeho slovo je zárukou, že se to skutečně stane. Je to prakticky již vykonáno. Bůh prohlašuje: „Jsem Božský a není jiný Bůh ani nikdo jako já; Ten, kdo od počátku sděluje ukončení a odedávna věci, které ještě nejsou učiněny; Ten, kdo říká: ‚Má vlastní rada obstojí a udělám všechno, co je mým potěšením‘ . . . Dokonce jsem o tom mluvil; také to přivodím. Utvořil jsem to, také to učiním.“ — Izajáš 46:9–11.

8. Mohou najít Boha ti lidé, kteří jej upřímně chtějí poznat?

⁸ Kromě toho si Jehova „nepřeje, aby byl někdo zahuben, ale přeje si, aby všichni dosáhli pokání“. (2. Petra 3:9) Proto nechce, aby kdokoli zůstal v nevědomosti o něm. Prorok jménem Azarjáš řekl: „Jestliže po [Bohu] budete pátrat, dá se vám najít, ale jestliže ho opustíte, opustí vás.“ (2. Paralipomenon 15:1, 2) Ti, kdo si upřímně přejí znát Boha a jeho předsevzetí, mohou toto poznání skutečně získat, pokud se usilovně snaží po Bohu pátrat.

9, 10. a) Co Bůh opatřil pro lidi, kteří ho chtějí poznat? b) Co je nám umožněno, jestliže zkoumáme Boží slovo?

⁹ Kde máme pátrat? Pro lidi, kteří po Bohu opravdově pátrají, opatřil Bůh své Slovo, Bibli. Svým svatým duchem, toutéž činnou silou, které používal při tvoření vesmíru, vedl Bůh věrné muže, aby zapsali to, co potřebujeme vědět o jeho předsevzetích. Kupříkladu apoštol Petr o biblickém proroctví řekl: „V žádné době nebylo proroctví proneseno z lidské vůle, ale lidé mluvili z Boha, jak byli unášeni svatým duchem.“ (2. Petra 1:21) Podobně také apoštol Pavel prohlásil: „Celé Písmo je inspirováno Bohem a prospěšné k vyučování, ke kárání, k urovnávání věcí, k ukázňování ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl zcela způsobilý, úplně vyzbrojený pro každé dobré dílo.“ — 2. Timoteovi 3:16, 17; 1. Tesaloničanům 2:13.

¹⁰ Povšimněme si, že Boží slovo nám umožňuje, abychom byli ‚způsobilí‘ ne pouze částečně nebo neúplně, ale abychom byli ‚zcela způsobilí, úplně vyzbrojení‘. Umožňuje nám, abychom měli jistotu o tom, kdo je Bůh, jaká jsou jeho předsevzetí a co vyžaduje od svých služebníků. To se očekává od knihy, jejímž autorem je Bůh. A tato kniha je jediným pramenem, v němž můžeme pátrat, chceme-li získat přesné poznání o Bohu. (Přísloví 2:1–5; Jan 17:3) Budeme-li to dělat, nebudeme již „nemluvňaty, zmítáni jako na vlnách a unášeni sem a tam každým větrem učení prostřednictvím lidské šalebnosti, prostřednictvím vychytralosti ve vynalézání omylu“. (Efezanům 4:13, 14) Žalmista vyjádřil správný náhled: „Tvé [Boží] slovo je lampou mé noze a světlem mé vozové cestě.“ — Žalm 119:105.

Boží předsevzetí jsou postupně zjevována

11. Jak Jehova zjevoval lidstvu svá předsevzetí?

¹¹ Na samém počátku existence lidské rodiny Jehova Bůh zjevil svá předsevzetí se zemí a s lidmi na ní. (1. Mojžíšova 1:26–30) Když však naši první rodiče odvrhli Boží svrchovanou vládu, upadlo lidstvo do duchovní temnoty a smrti. (Římanům 5:12) Jehova ovšem věděl, že někteří lidé mu budou chtít sloužit. Proto v průběhu staletí svým věrným služebníkům postupně zjevoval svá předsevzetí. K lidem, jimž poskytoval svá sdělení, patřil například Enoch (1. Mojžíšova 5:24; Juda 14, 15), Noe (1. Mojžíšova 6:9, 13), Abraham (1. Mojžíšova 12:1–3) a Mojžíš (2. Mojžíšova 31:18; 34:27, 28). Boží prorok Amos napsal: „Svrchovaný Pán Jehova totiž neučiní nic, pokud nezjeví svou důvěrnou záležitost svým sluhům prorokům.“ — Amos 3:7; Daniel 2:27, 28.

12. Jak Ježíš ještě více osvětlil Boží předsevzetí?

¹² Když asi čtyři tisíce let po edenské vzpouře byl na zemi Boží Syn, Ježíš Kristus, bylo zjeveno mnoho dalších podrobností o Jehovových předsevzetích. Šlo hlavně o Boží předsevzetí zřídit nebeské Království, které má panovat nad zemí. (Daniel 2:44) Ježíš učinil toto Království námětem svého učení. (Matouš 4:17; 6:10) On a jeho učedníci učili, že pod vládou Království bude splněno původní Boží předsevzetí se zemí a s lidstvem. Země bude přeměněna v ráj a bude obydlena dokonalými lidmi, kteří budou žít navždy. (Žalm 37:29; Matouš 5:5; Lukáš 23:43; 2. Petra 3:13; Zjevení 21:4) Ježíš a jeho učedníci kromě toho názorně ukázali, co se stane v tomto novém světě; předvedli to v podobě zázraků, které vykonali z Boží moci. — Matouš 10:1, 8; 15:30, 31; Jan 11:25–44.

13. K jaké změně v Božím jednání s lidstvem došlo o letnicích roku 33 n. l.?

¹³ O letnicích roku 33 n. l., padesát dnů po Ježíšově vzkříšení, byl vylit Boží duch na sbor Kristových následovníků. Tímto sborem byl nahrazen nevěrný Izrael jakožto Jehovův smluvní lid. (Matouš 21:43; 27:51; Skutky 2:1–4) Vylití svatého ducha při této příležitosti bylo svědectvím, že pravdy o svých předsevzetích bude Bůh od té doby zjevovat prostřednictvím tohoto nového nástroje. (Efezanům 3:10) V průběhu prvního století n. l. byla vytvořena organizační struktura křesťanského sboru. — 1. Korinťanům 12:27–31; Efezanům 4:11, 12.

14. Jak mohou lidé, kteří hledají pravdu, rozpoznat pravý křesťanský sbor?

¹⁴ Lidé, kteří hledají pravdu, mohou dnes poznat pravý křesťanský sbor podle toho, že se v něm důsledně projevuje nejvýznačnější Boží vlastnost, láska. (1. Jana 4:8, 16) Ano, charakteristickým znakem pravého křesťanství je bratrská láska. Ježíš řekl: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ „To je mé přikázání, abyste milovali jeden druhého, právě jako jsem si já zamiloval vás.“ (Jan 13:35; 15:12) A svým posluchačům Ježíš připomněl: „Jste moji přátelé, jestliže děláte, co vám přikazuji.“ (Jan 15:14) Praví Boží služebníci jsou tedy takoví lidé, pro které se zákon lásky stal způsobem života. Nespokojují se s tím, že by o tomto zákoně jen mluvili, protože „víra bez skutků [je] mrtvá“. — Jakub 2:26.

Osvícení

15. O čem mohou být Boží služebníci ujištěni?

¹⁵ Ježíš předpověděl, že během doby bude pravý křesťanský sbor dostávat stále větší osvícení, pokud jde o Boží předsevzetí. Svým následovníkům Ježíš slíbil: „Pomocník, svatý duch, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí vše a připomene vám všechno.“ (Jan 14:26) Ježíš také řekl: „Pohleďte, já jsem s vámi po všechny dny až do závěru systému věcí.“ (Matouš 28:20) Osvícení, pokud jde o pravdu o Bohu a jeho předsevzetích, tedy mezi Božími služebníky vzrůstá. Ano, „stezka spravedlivých je jako jasné světlo, které svítí více a více, dokud nebude pevně založen den.“ — Přísloví 4:18.

16. Jak nám naše duchovní osvícení odpovídá na otázku, kde se nacházíme, pokud jde o Boží předsevzetí?

¹⁶ Dnes je duchovní světlo jasnější než kdy dříve; žijeme totiž v době, kdy se mnoho biblických proroctví plní nebo je jejich splnění velmi blízko. Poznáváme z nich, že žijeme „v posledních dnech“ tohoto zlého systému věcí. Je to období, které je označeno jako „závěr systému věcí“; po něm přijde Boží nový svět. (2. Timoteovi 3:1–5, 13; Matouš 24:3–13) Daniel předpověděl, že Boží nebeské Království zanedlouho „rozdrtí a ukončí všechna tato [nyní existující] království a samo bude stát na neurčité časy“. — Daniel 2:44.

17, 18. Jaká úžasná proroctví se nyní splňují?

¹⁷ Mezi proroctví, jež se splňují nyní, patří proroctví, které je zaznamenáno ve 14. verši 24. kapitoly Matouše. Ježíš zde řekl: „Tato dobrá zpráva o království se bude kázat po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ Po celé zemi probíhá dílo kázání o Království. Toto dílo konají milióny svědků Jehovových. A každoročně se k nim připojují statisíce lidí. To je v souladu s proroctvím z Izajáše 2:2, 3, které říká, že „v konečné části dnů“ tohoto zlého světa budou lidé ze všech národů přicházet k pravému uctívání Jehovy a Jehova je ‚bude poučovat o svých cestách, a oni budou chodit po jeho stezkách‘.

¹⁸ Tito noví lidé se shromažďují k uctívání Jehovy „právě jako oblak“, jak je to předpověděno v 8. verši 60. kapitoly Izajáše. Verš 22 dodává: „Z maličkého se stane tisíc a z malého mocný národ. Já, Jehova, to urychlím ve svůj čas.“ Všechno nasvědčuje tomu, že ten čas je právě teď. A lidé, kteří se nově spojili se svědky Jehovovými, mohou být plně přesvědčeni, že se tím dostali do styku s pravým křesťanským sborem.

19. Proč říkáme, že noví lidé, kteří se připojují ke svědkům Jehovovým, přicházejí k pravému křesťanskému sboru?

¹⁹ Proč to můžeme říci s jistotou? Protože tito noví, společně s milióny lidí, kteří již v Jehovově organizaci jsou, oddali svůj život Bohu a činí jeho vůli. Kromě jiného to znamená žít v souladu se zákonem zbožné lásky. Jedním z důkazů o tom je skutečnost, že tito křesťané ‚překovali své meče v radlice a svá kopí v zahradnické nůžky . . . a již se neučí válce‘. (Izajáš 2:4) To udělali všichni svědkové Jehovovi po celém světě, protože uplatňují lásku. Znamená to, že nikdy nemohou pozvednout válečné zbraně proti sobě navzájem ani proti nikomu jinému. Jsou v tom jedineční — liší se od náboženství světa. (Jan 13:34, 35; 1. Jana 3:10 až 12, 15) Nevměšují se do rozvratnického nacionalismu; tvoří totiž celosvětové společenství bratrů, jež je stmelené láskou, „dokonalým poutem jednoty“. — Kolosanům 3:14; Matouš 23:8; 1. Jana 4:20, 21.

Většina lidí nechce nic vědět

20, 21. Proč je převážná většina lidstva v duchovní temnotě? (2. Korinťanům 4:4; 1. Jana 5:19)

²⁰ Duchovní světlo mezi Božími služebníky se rozjasňuje, ale zbytek obyvatelstva země klesá do zvětšující se duchovní temnoty. Neznají Jehovu ani jeho předsevzetí. Boží prorok popsal tuto dobu slovy: „Pohleď, tma totiž přikryje zemi a hustá temnota národnostní skupiny.“ (Izajáš 60:2) Je to proto, že lidé neprojevují upřímný zájem o to, aby se o Bohu něco dozvěděli, ani nedávají najevo, že by se chtěli Bohu líbit. Ježíš řekl: „A to je základ pro soud, že světlo přišlo do světa, ale lidé si zamilovali tmu spíše než světlo, neboť jejich skutky byly ničemné. Kdo totiž provádí podlé věci, nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky nebyly kárány.“ — Jan 3:19, 20.

²¹ Takoví jednotlivci nemají opravdový zájem o to, aby zjistili, co je Boží vůlí. Naopak, soustřeďují se ve svém životě na to, aby konali svou vlastní vůli. Tím, že přehlížejí Boží vůli, uvádějí sami sebe do nebezpečné situace. Boží slovo totiž prohlašuje: „Kdo odvrací ucho, aby neslyšel zákon — i jeho modlitba je něco odporného.“ (Přísloví 28:9) Ponesou následky svého jednání, k němuž se rozhodli. Apoštol Pavel napsal: „Nedejte se zavést na scestí: Bohu se nelze posmívat. Vždyť cokoli člověk rozsévá, to také sklidí.“ — Galaťanům 6:7.

22. Co nyní dělá mnoho lidí, kteří chtějí poznat Boha?

²² Je však velmi mnoho lidí, kteří opravdu chtějí znát Boží vůli, kteří Boha upřímně hledají a jsou k Bohu přitahováni. „Přibližte se k Bohu a on se přiblíží k vám,“ říká Jakub 4:8. O takových lidech Ježíš řekl: „Kdo koná, co je pravé, přichází ke světlu, aby jeho skutky byly učiněny zjevnými, protože byly vykonány v souladu s Bohem.“ (Jan 3:21) A jak podivuhodnou budoucnost připravil Bůh pro lidi, kteří přicházejí ke světlu! O těchto vzrušujících vyhlídkách bude pojednávat náš následující článek.

Důvěřuj Jehovovi, že splní své předsevzetí

„Spravedliví budou vlastnit zemi a budou na ní přebývat navždy.“ — ŽALM 37:29.

1. Jaké je Jehovovo předsevzetí s lidmi a s touto zemí?

KDYŽ Jehova stvořil naše první rodiče, Adama a Evu, vytvořil je dokonalé. A stvořil je tak, aby mohli na této zemi žít navždy — pokud by poslouchali jeho zákony. (1. Mojžíšova 1:26, 27; 2:17) Bůh je kromě toho umístil do rajského prostředí. (1. Mojžíšova 2:8, 9) Jehova jim řekl: „Buďte plodní a přibývejte a naplňte zemi a podmaňte si ji.“ (1. Mojžíšova 1:28) Jejich potomstvo se tedy mělo nakonec rozšířit po celé zemi, a tato planeta se měla stát rájem, který měl být naplněn dokonalým a šťastným lidstvem. Počátek lidské rodiny byl opravdu vynikající. „Bůh viděl všechno, co udělal, a pohleďme, bylo to velmi dobré.“ — 1. Mojžíšova 1:31.

2. Jaké otázky vyvolává stav lidstva?

² Stav, v jakém je lidstvo už celá tisíciletí, však vůbec neodpovídá Božímu původnímu předsevzetí. Lidstvo je velice vzdáleno dokonalosti a rozhodně není šťastné. Světové poměry jsou skličující a v naší době se prudce zhoršují, což odpovídá proroctvím. (1. Timoteovi 3:1–5, 13) Proč tedy můžeme spoléhat na to, že se Boží předsevzetí s lidstvem uskuteční v blízké budoucnosti? Uplynou ještě další dlouhá časová období, v nichž budou skličující poměry pokračovat?

Kde nastala chyba?

3. Proč Jehova ihned neskoncoval s lidskou vzpourou?

³ Lidé, kteří mají přesné poznání Božího inspirovaného Slova, vědí, proč Jehova tyto špatné poměry na zemi připustil. Vědí také, co Jehova v této věci udělá. Z biblické zprávy poznali, že naši první rodiče zneužili podivuhodný dar svobodné vůle, který Bůh lidem dal. (Srovnej 1. Petra 2:16) Rozhodli se nesprávně, protože si vybrali cestu nezávislosti na Bohu. (1. Mojžíšova, kapitoly 2 a 3) Jejich vzpoura vyvolala vrcholně důležité otázky, například: Má univerzální Svrchovaný Panovník právo panovat nad lidmi? Je pro ně jeho vláda nejlepší? Může být lidská vláda úspěšná bez Božího dohledu? Odpovědi na tyto otázky bylo možné spolehlivě získat tím, že bude připuštěno, aby lidská vláda trvala po staletí. Výsledky nad veškerou pochybnost ukáží, zda mohou být lidé úspěšní nezávisle na svém Tvůrci.

4, 5. a) K čemu vedlo to, že lidé odvrhli Boží panství? b) Co se nade všechnu pochybnost ukázalo v průběhu času?

⁴ Ve chvíli, když Adam a Eva opustili Boha, přestal je Bůh udržovat v dokonalosti. Bez jeho podpory degenerovali. Výsledkem byla nedokonalost, stárnutí a nakonec smrt. Na základě zákonů dědičnosti naši první rodiče předali tyto negativní vlastnosti všem svým potomkům, včetně nás. (Římanům 5:12) A jaké jsou výsledky těch tisíciletí lidského panování? Jsou katastrofální, jak to výstižně vyjadřuje Kazatel 8:9: „Člověk panuje nad člověkem k jeho škodě.“

⁵ V průběhu času se naprosto jasně ukázalo, že lidé nejsou schopni si úspěšně řídit své záležitosti nezávisle na svém Stvořiteli. Inspirovaný biblický pisatel Jeremjáš prohlásil: „Dobře vím, Jehovo, že pozemskému člověku nepatří jeho cesta. Muži, který kráčí, ani nepatří, aby řídil svůj krok.“ — Jeremjáš 10:23; 5. Mojžíšova 32:4, 5; Kazatel 7:29.

Boží předsevzetí se nezměnilo

6, 7. a) Změnilo se Jehovovo předsevzetí v průběhu několika tisíciletí lidských dějin? b) Co patří k Jehovovu předsevzetí?

⁶ Změnilo se Boží předsevzetí v průběhu těch několika tisíciletí lidských dějin, která byla tak naplněna ničemností a utrpením? Boží slovo říká: „Tak řekl Jehova, Stvořitel nebes, On, pravý Bůh, Tvůrce země a její Původce, Ten, kdo ji pevně založil, kdo ji nestvořil prostě nadarmo, kdo ji utvořil, dokonce aby byla obývána.“ (Izajáš 45:18) Bůh tedy stvořil zemi tak, aby na ní žili lidé, a to je jeho předsevzetím až dosud.

⁷ Jehova stvořil zemi nejen proto, aby byla obývána, ale jeho předsevzetím také bylo, aby se stala rájem, který měli užívat dokonalí, šťastní lidé. Proto Bible předpověděla, že bude existovat „nová země“, nová lidská společnost, v níž „bude přebývat spravedlnost“. (2. Petra 3:13) A ve Zjevení 21:4 nám Boží slovo říká, že v Božím novém světě Bůh „setře [lidem] každou slzu z očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest“. Proto mohl Ježíš mluvit o tomto novém světě na zemi jako o „ráji“. — Lukáš 23:43.

8. Proč si můžeme být jisti, že Jehova své předsevzetí splní?

⁸ Jehova je absolutně mocný a absolutně moudrý Stvořitel vesmíru, a nikdo proto nemůže zmařit jeho předsevzetí. „Jehova vojsk přísahal a řekl: ‚Jistě se stane právě to, s čím jsem počítal; a právě jak jsem radil, tak se to splní‘.“ (Izajáš 14:24) Když tedy Bůh říká, že z této země udělá ráj obydlený dokonalými lidmi, pak se to stane. Ježíš řekl: „Šťastní jsou lidé mírné povahy, protože zdědí zemi.“ (Matouš 5:5; srovnej Žalm 37:29.) Na splnění tohoto slibu se můžeme spolehnout. Můžeme pro něj dokonce nasadit svůj život.

Důvěřovali v Jehovu

9. Jaké Abrahamovo jednání ukázalo, že Abraham projevoval důvěru v Jehovu?

⁹ Mnozí bohabojní lidé v průběhu celých dějin nasazovali svůj život pro Boží předsevzetí se zemí, protože byli přesvědčeni, že Bůh toto předsevzetí splní. Ačkoli snad bylo jejich poznání omezené, důvěřovali v Boha a zakládali svůj život na činění Boží vůle. Byl to například Abraham, který žil asi 2000 let předtím, než žil na zemi Ježíš — dlouho předtím, než začala být psána Bible. Důvěřoval Jehovovi, že splní své sliby. Abraham se dozvěděl o Stvořiteli pravděpodobně od svého věrného předka Sema, který dostal poučení od Noema. Když tedy Bůh řekl Abrahamovi, aby se odstěhoval z bohatého města Uru Kaldejců do neznámé a nebezpečné kananejské země, tento patriarcha věděl, že může Jehovovi důvěřovat, a proto šel. (Hebrejcům 11:8) Za nějakou dobu mu Jehova řekl: „Učiním z tebe velký národ.“ — 1. Mojžíšova 12:2.

10, 11. Proč byl Abraham ochoten obětovat svého jediného zplozeného syna, Izáka?

¹⁰ Co se stalo, když se Abrahamovi narodil Izák? Jehova Abrahamovi naznačil, že právě prostřednictvím Izáka se jeho potomci rozrostou ve veliký národ. (1. Mojžíšova 21:12) Když tedy Jehova řekl Abrahamovi, aby svého syna Izáka obětoval — čímž měla být vyzkoušena Abrahamova víra —, muselo se to jevit jako značný rozpor. (1. Mojžíšova 22:2) Abraham však s plnou důvěrou v Jehovu podnikl kroky, aby tomuto požadavku vyhověl, a dokonce pozvedl nůž, aby Izáka zabil. V poslední chvíli Bůh poslal anděla, aby v tom Abrahamovi zabránil. — 1. Mojžíšova 22:9 až 14.

¹¹ Proč byl Abraham tak poslušný? Text Hebrejcům 11:17–19 to objasňuje: „Vírou Abraham, když byl zkoušen, vlastně obětoval Izáka, a muž, který rád přijal sliby, se pokoušel obětovat svého jediného zplozeného syna, ačkoli mu bylo řečeno: ‚Co bude nazváno „tvé semeno“, bude prostřednictvím Izáka.‘ Počítal však, že Bůh je schopen dokonce ho vzbudit z mrtvých; a odtud ho také obrazným způsobem skutečně přijal.“ Římanům 4:20, 21 uvádí něco podobného: „Kvůli Božímu slibu [Abraham] nezakolísal v nedostatku víry . . . a byl plně přesvědčen, že to, co [Bůh] slíbil, je také schopen učinit.“

12. Jak byl Abraham za svou víru odměněn?

¹² Abraham byl za svou víru odměněn nejen tím, že Izák byl ušetřen a že jeho prostřednictvím měl vzniknout „velký národ“, ale byl odměněn i jinak. Bůh řekl Abrahamovi: „A prostřednictvím tvého semene si budou určitě žehnat všechny národy země pro tu skutečnost, že jsi naslouchal mému hlasu.“ (1. Mojžíšova 22:18) Jak k tomu dojde? Král Božího nebeského Království měl přijít prostřednictvím Abrahamovy rodové linie. Boží Království má vyhladit tento zlý svět, který je pod Satanovou vládou. (Daniel 2:44; Římanům 16:20; Zjevení 19:11–21) Potom na očištěné zemi pod panstvím Království bude celá země zvelebována tak, že se stane rájem, a ti lidé ze ‚všech národů‘, kteří činí Boží vůli, se budou navždy těšit z dokonalého zdraví a ze života. (1. Jana 2:15–17) Abraham měl sice jen omezené poznání o tomto Království, ale důvěřoval Bohu a na zřízení Božího Království se těšil. — Hebrejcům 11:10.

13, 14. Proč Job důvěřoval Bohu?

¹³ O několik set let později zde byl Job; žil v době mezi 17. a 16. stoletím př. n. l. na území dnešní Arábie. Také on žil ještě předtím, než začala být psána Bible. Job „se prokázal jako bezúhonný a přímý a bál se Boha a odvracel se od špatného“. (Job 1:1) Když Satan způsobil Jobovi odpornou a bolestivou chorobu, věrný Job během celé této tvrdé zkoušky „nepronesl ani jedno hříšné slovo“. (Job 2:10, The New English Bible) Job důvěřoval Bohu. A ačkoli neznal žádné podrobnosti o tom, proč tak velice trpí, nasadil svůj život pro Boha a jeho sliby.

¹⁴ Job věděl, že i kdyby zemřel, Bůh může jednoho dne obnovit jeho život vzkříšením. Poukázal na tuto naději, když řekl Jehovovi Bohu: „Ach, kdybys mě skryl v šeolu [hrobě], . . . kdybys mi stanovil časovou mez a vzpomněl si na mne! Jestliže zdatný muž zemře, může opět ožít? . . . Zavoláš, a já ti odpovím.“ (Job 14:13–15) Ačkoli byl Job ve velkém utrpení, projevoval víru v Jehovovu svrchovanost. Prohlásil: „Dokud nevydechnu naposled, nepřipravím se o svou ryzost!“ — Job 27:5.

15. Jak David vyjádřil svou důvěru v Jehovovo předsevzetí?

¹⁵ Asi šest set let po Jobovi a asi tisíc let před tím, než přišel na zem Ježíš, vyjádřil David, že důvěřuje v nový svět. V žalmech řekl: „Ti, kteří doufají v Jehovu, ti budou vlastnit zemi. A ještě chvilku, a ničemný již nebude . . . Ale mírní, ti budou vlastnit zemi a vskutku naleznou své největší potěšení v hojnosti pokoje. Spravedliví budou vlastnit zemi a budou na ní přebývat navždy.“ David měl neochvějnou důvěru, a proto nabádal: „Důvěřuj v Jehovu . . . Měj také největší potěšení v Jehovovi, a on ti dá, oč žádá tvé srdce.“ — Žalm 37:3, 4, 9–11, 29.

16. Jakou naději měl „velký oblak svědků“?

¹⁶ Po celá staletí měli věrní muži i ženy tutéž naději na věčný život na zemi. Stal se z nich ve skutečnosti „velký oblak svědků“, kteří pro Boží sliby velmi doslovně nasazovali svůj život. Mnozí z těchto starověkých svědků Jehovových byli kvůli své víře mučeni a zabiti, „aby dosáhli lepšího vzkříšení“. Jak se to stane? V novém světě je Bůh odmění lepším vzkříšením a vyhlídkou na věčný život. — Jan 5:28, 29; Hebrejcům 11:35; 12:1.

Křesťanští svědkové důvěřují v Boha

17. Jak pevně důvěřovali v Jehovu křesťané v prvním století?

¹⁷ V prvním století n. l. zjevil Jehova nově založenému křesťanskému sboru více podrobností o Království a o tom, jak bude panovat nad zemí. Boží duch například inspiroval apoštola Jana, aby napsal, že počet osob, jež mají být v nebeském Království spojeny s Ježíšem Kristem, má být 144 000. Budou to věrní Boží služebníci, kteří byli „koupeni zprostřed lidstva“. (Zjevení 7:4; 14:1–4) V nebesích budou s Kristem „kralovat“ nad zemí. (Zjevení 20:4–6) Tito křesťané v prvním století důvěřovali, že Jehova splní své předsevzetí ohledně svého nebeského Království a jeho pozemské říše, a jejich důvěra byla tak pevná, že byli ochotni položit za svou víru život. Mnozí z nich jej skutečně položili.

18. Jak svědkové Jehovovi v dnešní době napodobují jednání Božích svědků z dávné minulosti?

¹⁸ Dnes má téměř pět miliónů svědků Jehovových stejnou důvěru v Boha, jakou měli Boží svědkové, kteří žili staletí před nimi. Dnešní svědkové také nasadili svůj život pro Boží sliby. Oddali Bohu svůj život, a pro upevňování své víry mají úplnou Bibli. (2. Timoteovi 3:14–17) Tito novodobí svědkové Jehovovi napodobují Ježíšovy následovníky z prvního století, kteří prohlásili, že budou „poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi“. (Skutky 5:29) V tomto století byli mnozí z těchto křesťanských svědků krutě pronásledováni. Někteří z nich byli pro svou víru dokonce zabiti. Jiní zemřeli následkem nemoci, nehody nebo stáří. Důvěřovali však Jehovovi Bohu stejně jako věrní svědkové v minulosti, protože věděli, že jim Bůh ve svém novém světě obnoví život vzkříšením. — Jan 5:28, 29; Skutky 24:15; Zjevení 20:12, 13.

19, 20. Co zjišťujeme, pokud jde o biblické proroctví týkající se naší doby?

¹⁹ Svědkové Jehovovi si váží biblického proroctví, které o nich již dávno předpovědělo, že budou vyvedeni ze všech národů a uvedeni do celosvětového společenství bratrů. (Izajáš 2:2–4; Zjevení 7:4, 9–17) A Jehova je vede k tomu, aby vykonávali celosvětové kazatelské dílo, jímž mají být do Boží přízně a pod Boží ochranu shromážděni ještě další poctivě smýšlející lidé. (Přísloví 18:10; Matouš 24:14; Římanům 10:13) Všichni společně vkládají svou plnou důvěru v Jehovu a vědí, že on brzy zavede svůj nádherný nový svět. — Srovnej 1. Korinťanům 15:58; Hebrejcům 6:10.

²⁰ Biblická proroctví ukazují, že od významného roku 1914 je to nyní již téměř osmdesát let, co trvají poslední dny Satanova světa. Tento svět se blíží ke konci. (Římanům 16:20; 2. Korinťanům 4:4; 2. Timoteovi 3:1–5) Proto svědkové Jehovovi projevují odvahu a odhodlání; uvědomují si totiž, že Boží Království brzy převezme úplnou vládu nad všemi pozemskými záležitostmi. Bůh skoncuje s tímto přítomným zlým světem a zavede svůj spravedlivý nový svět, a tím úplně vymýtí špatné poměry, které na zemi vládnou již tolik staletí. — Přísloví 2:21, 22.

21. Proč se můžeme radovat bez ohledu na nynější těžkosti?

²¹ Potom nám po celou věčnost bude Bůh projevovat svou velkou péči tím, že nás bude zahrnovat požehnáním, které více než bohatě vynahradí všechny rány, jež jsme v minulosti utrpěli. V novém světě zažijeme tolik dobrého, že nám předcházející těžkosti vymizí z paměti. Víme, že Jehova pak ‚otevře svou ruku a uspokojí touhu všeho živého‘, a toto vědomí nám přináší nesmírnou útěchu. — Žalm 145:16; Izajáš 65:17, 18.

22. Proč bychom měli důvěřovat v Jehovu?

²² Věrné lidstvo v novém světě uvidí, jak budou splněna slova Římanům 8:21: „I tvorstvo bude osvobozeno ze zotročení porušeností a bude mít slavnou svobodu Božích dětí.“ Uvidí, jak se splní modlitba, kterou Ježíš učil své následovníky: „Ať přijde tvé království. Ať se stane tvá vůle, jako v nebi, tak i na zemi.“ (Matouš 6:10) Plně tedy důvěřuj v Jehovu, protože jeho neselhávající slib zní: „Spravedliví budou vlastnit zemi a budou na ní přebývat navždy.“ — Žalm 37:29.