Správa, která slouží ke splnění Božího záměru

„[Bůh] všechno působí tak, jak radí jeho vůle.“ (EFEZANŮM 1:11)

1. Proč se 12. dubna 2006 shromáždí všechny sbory svědků Jehovových?

VE STŘEDU 12. dubna 2006 večer se přibližně šestnáct milionů lidí shromáždí k oslavě Pánovy večeře. Na každém místě konání této slavnosti bude na prostřeném stole ležet nekvašený chléb představující Kristovo tělo a také červené víno představující Kristovu prolitou krev. V závěru proslovu, při němž řečník vysvětlí význam Slavnosti na památku Ježíšovy smrti, budou tyto symboly, nejprve chléb a pak víno, kolovat mezi všemi přítomnými. V některých sborech svědků Jehovových, a bude jich poměrně málo, bude mezi přítomnými jeden nebo více lidí, kteří z těchto symbolů budou přijímat. V mnoha sborech však z nich nebude přijímat nikdo. Jak to, že ze symbolů přijímá jen málo křesťanů — ti, kteří mají naději na život v nebi —, zatímco většina — ti, kteří mají naději na život na zemi — z nich nepřijímá?

2, 3. (a) Jak Jehova v souladu se svým záměrem postupoval při stvoření? (b) Za jakým účelem Jehova stvořil zemi a lidi?

² Jehova Bůh má svůj záměr. Při plnění tohoto záměru Bůh „všechno působí tak, jak radí jeho vůle“. (Efezanům 1:11) Nejprve stvořil svého jediného zplozeného Syna. (Jan 1:1, 14; Zjevení 3:14) Jeho prostřednictvím pak stvořil rodinu duchovních synů a posléze hmotný vesmír včetně země, na níž stvořil člověka. (Job 38:4, 7; Žalm 103:19–21; Jan 1:2, 3; Kolosanům 1:15, 16)

³ Jehova nestvořil zemi proto, aby byla zkušebním místem, z něhož by schválení lidé odcházeli rozšířit jeho nebeskou rodinu duchovních synů, jak tomu učí mnohé církve křesťanstva. Stvořil ji za přesně stanoveným účelem — „aby byla obývána“. (Izajáš 45:18) Bůh stvořil zemi pro člověka a člověka pro zemi. (Žalm 115:16) Přál si, aby se celá planeta stala rájem osídleným spravedlivými lidmi, kteří budou zemi obdělávat a pečovat o ni. Prvním dvěma lidem nebylo nikdy řečeno, že by jednou mohli jít do nebe. (1. Mojžíšova 1:26–28; 2:7, 8, 15)

Snaha překazit Boží záměr

4. Jak byl na začátku lidských dějin napaden způsob, jakým Jehova uplatňuje svrchovanost?

⁴ Jeden z Božích duchovních synů se vzbouřil, zneužil svobodnou vůli, kterou od Boha dostal, a začal zarputile usilovat o to, aby Jehovův záměr překazil. Narušil pokoj, který zažívají všichni, kdo se láskyplně podřizují Jehovově svrchovanosti. Satan navedl první lidskou dvojici, aby se rozhodla žít nezávisle na Bohu. (1. Mojžíšova 3:1–6) Nepopřel, že Jehova je mocný, ale napadl způsob, jak uplatňuje svou svrchovanost. Tím zpochybnil Boží právo vládnout. Na samém začátku lidských dějin tak byla zde na zemi vznesena zásadní sporná otázka týkající se Jehovovy svrchovanosti.

5. Jaká druhotná sporná otázka byla vznesena a koho se týkala?

⁵ S touto hlavní spornou otázkou, v níž jde o neomezenou svrchovanost, úzce souvisí druhotná sporná otázka, kterou Satan vznesl v době Joba. Satan zpochybnil to, z jakých pohnutek se tvorové podřizují Jehovovi a slouží mu. Satan nepřímo řekl, že to dělají ze sobeckých důvodů, a budou-li vystaveni zkoušce, obrátí se proti Bohu. (Job 1:7–11; 2:4, 5) Tato sporná otázka byla sice vznesena ve spojitosti s jedním Jehovovým služebníkem žijícím na zemi, ale vztahovala se i na Boží duchovní syny, a dokonce na Jehovova jediného zplozeného Syna.

6. Jak Jehova ukázal, že je věrný svému záměru a že jedná v souladu s významem svého jména?

⁶ Jehova zůstal svému záměru věrný a v souladu s významem svého jména se stal Prorokem a Zachráncem.a Bůh řekl Satanovi: „Položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi tvé semeno a její semeno. On ti zhmoždí hlavu a ty mu zhmoždíš patu.“ (1. Mojžíšova 3:15) Jehova předpověděl, že prostřednictvím Semene své ‚ženy‘, kterou je nebeská část jeho organizace, dá odpověď na Satanovo vyzývavé tvrzení a poskytne Adamovým potomkům naději na osvobození a život. (Římanům 5:21; Galaťanům 4:26, 31)

‚Posvátné tajemství jeho vůle‘

7. Jaký záměr Jehova zjevil prostřednictvím apoštola Pavla?

⁷ V dopise adresovaném křesťanům v Efezu apoštol Pavel mistrným způsobem vysvětlil, jak Jehova spravuje záležitosti, aby splnil svůj záměr. Pavel napsal: „Dal [nám] na vědomí posvátné tajemství své vůle. Je to podle jeho zalíbení, které si v sobě předsevzal pro správu na plné hranici ustanovených časů, totiž opět shromáždit všechny věci v Kristu, věci v nebesích a věci na zemi.“ (Efezanům 1:9, 10) Jehova má nádherný záměr, aby v celém vesmíru vládla jednota a aby ho obývali tvorové, kteří se budou láskyplně podřizovat Boží svrchovanosti. (Zjevení 4:11) Tak bude posvěceno Boží jméno, prokáže se, že Satan je lhář, a Boží vůle se bude dít „jako v nebi, tak i na zemi“. (Matouš 6:10)

8. Co znamená výraz, který je přeložen slovem ‚správa‘?

⁸ K uskutečnění toho, v čem má „zalíbení“, neboli svého záměru, použije Jehova určitou „správu“. Výraz, který Pavel použil, doslova znamená „vedení domu“. Nevztahuje se na vládu, například na mesiášské Království, ale na způsob vedení záležitostí.b K tomuto podivuhodnému způsobu, jímž Jehova bude spravovat záležitosti, aby splnil svůj záměr, bude patřit jisté „posvátné tajemství“, které bude v průběhu staletí postupně zjevováno. (Efezanům 1:10; 3:9, poznámky pod čarou)

9. Jak Jehova postupně zjevoval posvátné tajemství své vůle?

⁹ To, jak dojde ke splnění Božího záměru ohledně Semene zaslíbeného v Edenu, Jehova postupně zjevoval prostřednictvím řady smluv. V jeho smluvním slibu daném Abrahamovi bylo zjeveno, že slíbené Semeno se na zemi objeví v Abrahamově rodové linii a že si jeho prostřednictvím budou žehnat „všechny národy země“. V této smlouvě bylo také poodhaleno, že k prvotní části semene budou připojeny další osoby. (1. Mojžíšova 22:17, 18) Ve smlouvě Zákona uzavřené se starověkým Izraelem Jehova odhalil, že má v úmyslu vytvořit ‚království kněží‘. (2. Mojžíšova 19:5, 6) Ze smlouvy s Davidem vyplynulo, že Semeno bude stát v čele Království na neurčitý čas. (2. Samuelova 7:12, 13; Žalm 89:3, 4) Když smlouva Zákona dovedla Židy k Mesiášovi, zjevil Jehova další podrobnosti ohledně toho, jak provede svůj záměr. (Galaťanům 3:19, 24) Ti lidé, kteří mají být připojeni k prvotní části semene, budou tvořit předpověděné ‚království kněží‘ a bude s nimi uzavřena ‚nová smlouva‘ jako s novým, a to duchovním Izraelem. (Jeremjáš 31:31–34; Hebrejcům 8:7–9)c

10, 11. (a) Jak Jehova ukázal, kdo je předpověděným Semenem? (b) Proč Boží jediný zplozený Syn přišel na zem?

¹⁰ V souladu s tím, jak Bůh spravuje uskutečňování svého záměru, nastal čas, aby se předpověděné Semeno objevilo na zemi. Anděl Gabriel byl poslán k Marii a oznámil jí, že porodí syna, který se má jmenovat Ježíš. Řekl jí: „Ten bude velký a bude nazýván Syn Nejvyššího; a Jehova Bůh mu dá trůn jeho otce Davida, a bude kralovat nad Jákobovým domem navždy a jeho království nebude mít konec.“ (Lukáš 1:32, 33) Totožnost slíbeného Semene tak vyšla najevo. (Galaťanům 3:16; 4:4)

¹¹ Jehovův jediný zplozený Syn měl přijít na zem a být zkoušen až do krajnosti. Právě on měl Satanovi dát dokonalou odpověď na jeho vyzývavé tvrzení. Zachová Ježíš věrnost svému Otci? S tím bylo spojeno určité posvátné tajemství. Ježíšovu úlohu později vysvětlil apoštol Pavel, když napsal: „Posvátné tajemství této zbožné oddanosti je nepochybně velké. ‚Byl učiněn zjevným v těle, byl prohlášen za spravedlivého v duchu, objevil se andělům, kázalo se o něm mezi národy, uvěřili v něj ve světě, byl přijat nahoru ve slávě.‘“ (1. Timoteovi 3:16) Ježíš zachoval neochvějnou ryzost až do smrti a na Satanovo vyzývavé tvrzení tak dal definitivní odpověď. Další podrobnosti týkající se posvátného tajemství však ještě měly být odkryty.

„Posvátné tajemství Božího království“

12, 13. (a) Co patří k ‚posvátnému tajemství Božího království‘? (b) Co souviselo s tím, že Jehova vybral omezený počet lidí k tomu, aby šli do nebe?

¹² Během jedné kazatelské cesty v Galileji Ježíš naznačil, že posvátné tajemství úzce souvisí s vládou jeho mesiášského Království. Řekl svým učedníkům: „Vám je dáno porozumět posvátným tajemstvím nebeského království [„Božího království“, Marek 4:11].“ (Matouš 13:11) K tomuto tajemství patří mimo jiné to, že Jehova vybere „malé stádo“ skládající se ze 144 000 lidí, aby byli připojeni k jeho Synovi jako část semene a aby společně s ním vládli v nebi. (Lukáš 12:32; Zjevení 14:1, 4)

¹³ Lidé byli stvořeni k životu na zemi. K tomu, aby někteří lidé mohli jít do nebe, bylo tedy zapotřebí, aby Jehova uskutečnil ‚nové stvoření‘. (2. Korinťanům 5:17) Apoštol Petr — sám jeden z vybraných k tomu, aby měli tuto mimořádnou nebeskou naději — o tom napsal: „Požehnaný buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, neboť podle svého velkého milosrdenství nám dal nové zrození k živé naději skrze vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých k neporušitelnému a neposkvrněnému a nevadnoucímu dědictví. Je vyhrazeno v nebesích pro vás.“ (1. Petra 1:3, 4)

14. (a) Jak se „posvátné tajemství Božího království“ vztahovalo na Nežidy? (b) Jak to, že jsme schopni těmto ‚hlubokým Božím věcem‘ rozumět?

¹⁴ K posvátnému tajemství, jež souvisí s budoucí vládou Království, patřilo také to, že do malého počtu lidí povolaných, aby vládli s Kristem v nebi, chtěl Bůh zahrnout i Nežidy. Tento projev Jehovovy ‚správy‘ — tedy způsobu, jak Jehova řídí plnění svého záměru — vysvětlil Pavel takto: „V jiných generacích nebylo toto tajemství dáno na vědomí lidským synům tak, jak to bylo nyní zjeveno duchem jeho svatým apoštolům a prorokům, že totiž lidé z národů mají být spoludědici a údy těla a prostřednictvím dobré zprávy podílníky na slibu spolu s námi ve spojení s Kristem Ježíšem.“ (Efezanům 3:5, 6) Pochopení této součásti posvátného tajemství bylo „svatým apoštolům“ zjeveno. Ani dnes bychom těmto ‚hlubokým Božím věcem‘ nerozuměli, kdyby nám nepomáhal svatý duch. (1. Korinťanům 2:10; 4:1; Kolosanům 1:26, 27)

15, 16. Proč Jehova vybral Kristovy spoluvládce z řad lidí?

¹⁵ O ‚sto čtyřiceti čtyřech tisících‘, kteří ve vidění stojí s ‚Beránkem‘ na nebeské hoře Sion, je řečeno, že byli „koupeni ze země“ a „koupeni zprostřed lidstva jako první ovoce Bohu a Beránkovi“ Kristu Ježíšovi. (Zjevení 14:1–4) Víme, že pro úlohu prvotní části semene slíbeného v Edenu vybral Jehova prvního ze svých nebeských synů. Ale proč Kristovy společníky vyvolil z řad lidí? Apoštol Pavel vysvětlil, že tito lidé, kterých je omezený počet, byli „povoláni podle [Jehovova] záměru“ a „podle zalíbení [jeho] vůle“. (Římanům 8:17, 28–30; Efezanům 1:5, 11; 2. Timoteovi 1:9)

¹⁶ Jehova má záměr posvětit své velké a svaté jméno a ospravedlnit svou univerzální svrchovanost. K jeho nesrovnatelně moudré ‚správě‘ — tedy způsobu, jak vede záležitosti — patřilo to, že poslal svého Syna na zem, kde byl až do krajnosti vyzkoušen. Jehova dále rozhodl, že ve vládě mesiášského Království jeho Syna budou lidé, kteří se také až do smrti zastávali jeho svrchovanosti. (Efezanům 1:8–12; Zjevení 2:10, 11)

17. Proč můžeme být rádi, že Kristus a jeho spoluvládci byli kdysi lidmi?

¹⁷ To, že Jehova zařídil, aby jeho Syn přišel na zem, a že Kristovy budoucí spoludědice ve vládě Království vybral z řad lidí, je dokladem jeho velké lásky k Adamovým potomkům. Jaký užitek z toho budou mít ostatní lidé — počínaje Abelem —, kteří zachovali věrnost Jehovovi? Nedokonalí lidé se narodili v otroctví hříchu a smrti, a proto potřebují být duchovně a tělesně uzdraveni a přivedeni k dokonalosti. Tak bude splněn Jehovův původní záměr s lidmi. (Římanům 5:12) Pro všechny ty, kdo se těší na věčný život na zemi, je velkou útěchou vědět, že jejich Král jim bude projevovat lásku a bude s nimi jednat ohleduplně a s pochopením, podobně jako během své pozemské služby jednal se svými učedníky. (Matouš 11:28, 29; Hebrejcům 2:17, 18; 4:15; 7:25, 26) A velkým povzbuzením je pro ně i vědomí, že Kristovi spolukrálové a spolukněží v nebesích byli kdysi muži a ženami víry a podobně jako my bojovali s vlastními slabostmi a prožívali obtížné životní situace. (Římanům 7:21–25)

Jehovův záměr neselže

18, 19. Proč lépe rozumíme Pavlovým slovům v Efezanům 1:8–11 a o čem bude pojednávat následující článek?

¹⁸ Nyní můžeme lépe rozumět významu slov, která apoštol Pavel adresoval pomazaným křesťanům a která jsou zaznamenána v Efezanům 1:8–11. Pavel řekl, že Jehova jim dal na vědomí „posvátné tajemství své vůle“, že byli „určeni jako dědici“ s Kristem a že byli „předem stanoveni podle záměru toho, který všechno působí tak, jak radí jeho vůle“. Uvědomujeme si, že to odpovídá podivuhodnému způsobu, jak Jehova ‚spravuje‘ záležitosti, aby splnil svůj záměr. Díky tomu je nám také jasnější, proč při Pánově večeři přijímá ze symbolů jen málo z přítomných křesťanů.

¹⁹ V následujícím článku se dozvíme, jaký má Slavnost na památku Kristovy smrti význam pro křesťany, kteří mají nebeskou naději. Uvidíme také, proč by se o symbolický význam Památné slavnosti měly živě zajímat i miliony lidí, kteří mají naději na věčný život na zemi.

Shromažďování věcí v nebi a věcí na zemi

„Je to podle jeho zalíbení, . . . opět shromáždit všechny věci v Kristu, věci v nebesích a věci na zemi.“ (EFEZANŮM 1:9, 10)

1. Co je Jehovovým ‚zalíbením‘, pokud jde o nebe a zemi?

POKOJ v celém stvoření! Právě tento nádherný záměr má Jehova — ten, který je nazýván ‚Bohem pokoje‘. (Hebrejcům 13:20) Bůh inspiroval apoštola Pavla, aby napsal, že jeho „zalíbení“ je „opět shromáždit všechny věci v Kristu, věci v nebesích a věci na zemi“. (Efezanům 1:9, 10) Co přesně vyjadřuje sloveso, které je v tomto verši přeloženo slovy „opět shromáždit“? Znalec Bible J. B. Lightfoot uvedl: „Tímto výrazem je vyjádřen úplný soulad ve vesmíru. Nebudou v něm už cizorodé a rušivé prvky, ale všechny jeho části budou soustředěny a sjednoceny v Kristu. Hřích a smrt, rovněž smutek a nezdar a utrpení přestanou existovat.“

„Věci v nebesích“

2. Co jsou „věci v nebesích“, které je potřeba shromáždit?

² Podivuhodnou naději pravých křesťanů shrnul apoštol Petr slovy: „Jsou . . . nová nebesa a nová země, které očekáváme podle jeho slibu, a v těch bude přebývat spravedlnost.“ (2. Petra 3:13) „Nová nebesa“, která jsou zde slíbena, se vztahují na novou vládu, na mesiášské Království. „Věci v nebesích“, o nichž se zmínil Pavel v dopise Efezanům, mají být shromážděny „v Kristu“. Jde o omezený počet lidí, kteří jsou vybráni, aby spolu s Kristem vládli v nebesích. (1. Petra 1:3, 4) Pomazaní křesťané, kterých je 144 000, jsou „koupeni ze země“, „koupeni zprostřed lidstva“, aby se stali spoludědici s Ježíšem Kristem v jeho nebeském Království. (Zjevení 5:9, 10; 14:3, 4; 2. Korinťanům 1:21; Efezanům 1:11; 3:6)

3. Proč je možné říci, že pomazaní křesťané byli ‚posazeni v nebeských místech‘, i když jsou ještě na zemi?

³ Pomazaní křesťané jsou zrozeni — neboli narodí se znovu — působením svatého ducha, aby se stali Jehovovými duchovními syny. (Jan 1:12, 13; 3:5–7) Tím, že je Jehova přijímá za „syny“, se stávají Ježíšovými bratry. (Římanům 8:15; Efezanům 1:5) I když jsou ještě na zemi, je o nich jakožto o Ježíšových bratrech řečeno, že byli ‚vzbuzeni a společně posazeni v nebeských místech ve spojení s Kristem Ježíšem‘. (Efezanům 1:3; 2:6) Toto vyvýšené duchovní postavení zaujímají proto, že byli „zapečetěni slíbeným svatým duchem, který je závdavkem [jejich] dědictví“, jež je pro ně vyhrazeno v nebesích. (Efezanům 1:13, 14; Kolosanům 1:5) To jsou tedy „věci v nebesích“, jejichž úplný počet, který byl Jehovou předem stanoven, bylo třeba shromáždit.

Shromažďování začíná

4. Kdy a jak začalo shromažďování ‚věcí v nebesích‘?

⁴ V souladu s Jehovovou ‚správou‘ — neboli způsobem, jak vede záležitosti — mělo shromažďování ‚věcí v nebesích‘ začít „na plné hranici ustanovených časů“. (Efezanům 1:10) Tento čas přišel o Letnicích roku 33 n. l. V den Letnic byl na apoštoly a skupinu učedníků, kterou tvořili muži i ženy, vylit svatý duch. (Skutky 1:13–15; 2:1–4) Vylití svatého ducha bylo dokladem toho, že předpověděná nová smlouva již začala působit. Tehdy začal existovat křesťanský sbor a zrodil se nový národ — duchovní Izrael neboli ‚Boží Izrael‘. (Galaťanům 6:16; Hebrejcům 9:15; 12:23, 24)

5. Proč Jehova vytvořil nový ‚národ‘, kterým byl nahrazen přirozený Izrael?

⁵ Smlouva Zákona uzavřená s přirozeným Izraelem nevedla ke vzniku ‚království kněží a svatého národa‘, který by navždy sloužil v nebi. (2. Mojžíšova 19:5, 6) Židovským náboženským vůdcům Ježíš řekl: „Boží království vám bude odňato a bude dáno národu, který nese jeho ovoce.“ (Matouš 21:43) Tento národ, duchovní Izrael, je tvořen pomazanými křesťany, kteří se stali účastníky nové smlouvy. Jim apoštol Petr napsal: „Vy jste ‚vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid pro zvláštní vlastnictví, abyste široko daleko oznamovali znamenitosti‘ toho, který vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. Kdysi jste totiž nebyli lidem, ale nyní jste Boží lid.“ (1. Petra 2:9, 10) Přirozený Izrael přestal být Jehovovým smluvním lidem. (Hebrejcům 8:7–13) Výsada podílet se na mesiášském Království mu v souladu s Ježíšovou předpovědí byla odňata a byla dána duchovnímu Izraeli, který má 144 000 členů. (Zjevení 7:4–8)

Stávají se účastníky smlouvy o Království

6, 7. Kterou zvláštní smlouvu uzavřel Ježíš se svými duchem zplozenými bratry a co z toho pro ně vyplývá?

⁶ V tu noc, kdy Ježíš zavedl Slavnost na památku své smrti, řekl svým věrným apoštolům: „Jste . . . těmi, kdo se mnou setrvali v mých zkouškách; a činím s vámi smlouvu, právě jako můj Otec učinil smlouvu se mnou, o království, abyste jedli a pili u mého stolu v mém království a seděli na trůnech, abyste soudili dvanáct izraelských kmenů.“ (Lukáš 22:28–30) Ježíš se zde zmínil o zvláštní smlouvě, již uzavřel on se svými 144 000 duchem zplozenými bratry, kteří ‚zvítězí‘, když zůstanou ‚věrní až do smrti‘. (Zjevení 2:10; 3:21)

⁷ Členové této skupiny, která je početně omezena, se zříkají veškeré naděje na to, že by jednou žili věčně na zemi jako lidé z masa a krve. Společně s Kristem budou vládnout v nebi, přičemž budou sedět na trůnu a soudit lidstvo. (Zjevení 20:4, 6) Prozkoumejme teď několik dalších biblických textů, které se vztahují pouze na tyto pomazané křesťany a z nichž je patrné, proč „jiné ovce“ při Památné slavnosti nepřijímají ze symbolů. (Jan 10:16)

8. Co dávají pomazaní křesťané najevo tím, že přijímají z chleba? (Viz rámeček na straně 23.)

⁸ Pomazaní křesťané se podílejí na Kristově utrpení a jsou ochotni podstoupit smrt podobnou jeho. Pavel, který k této skupině sám patřil, prohlásil, že je rozhodnut obětovat cokoli, aby „získal Krista“, aby „znal jeho a moc jeho vzkříšení a podílnictví na jeho utrpeních“. Pavel byl opravdu ochoten poddat se „smrti podobné jeho“. (Filipanům 3:8, 10) Mnoho pomazaných křesťanů na svém těle snášelo „smrtící zacházení působené Ježíšovi“. (2. Korinťanům 4:10)

9. Jaké tělo je při Památné slavnosti symbolizováno chlebem?

⁹ Když Ježíš zaváděl Pánovu večeři, řekl: „To znamená mé tělo.“ (Marek 14:22) Poukazoval tím na své doslovné tělo, které bude zanedlouho zbité a zakrvácené. Chléb bez kvasu byl výstižným symbolem Ježíšova těla. Proč? Protože kvas je na některých místech v Bibli použit pro označení hříchu nebo ničemnosti. (Matouš 16:4, 11, 12; 1. Korinťanům 5:6–8) Ježíš byl dokonalý a jeho lidské tělo bylo bezhříšné. Ježíš věděl, že své dokonalé tělo předloží jako usmiřující oběť. (Hebrejcům 7:26; 1. Jana 2:2) Z toho budou mít užitek všichni věrní křesťané, bez ohledu na to, zda mají naději na život v nebi nebo na věčný život na rajské zemi. (Jan 6:51)

10. V jakém smyslu se ti, kdo při Památné slavnosti přijímají z vína, ‚podílejí na Kristově krvi‘?

¹⁰ Pokud jde o víno, z něhož pomazaní křesťané při Památné slavnosti přijímají, Pavel napsal: „Není pohár žehnání, který žehnáme, podílnictvím na Kristově krvi?“ (1. Korinťanům 10:16) V jakém smyslu se ti, kdo přijímají z vína, ‚podílejí na Kristově krvi‘? Určitě to neznamená, že by se podíleli na poskytnutí výkupní oběti. Oni sami totiž potřebují být vyplaceni. Jelikož projevují víru ve výkupní moc Kristovy krve, jsou jim odpuštěny hříchy a oni jsou prohlášeni za spravedlivé pro život v nebi. (Římanům 5:8, 9; Titovi 3:4–7) Právě Kristovou prolitou krví je jeho 144 000 spoludědiců ‚posvěceno‘, odděleno a očištěno od hříchu, aby se stali ‚svatými‘. (Hebrejcům 10:29; Daniel 7:18, 27; Efezanům 2:19) Ano, svou prolitou krví Kristus „koupil Bohu osoby z každého kmene a jazyka a lidu a národa a udělal . . . z nich království a kněze našemu Bohu a mají kralovat nad zemí“. (Zjevení 5:9, 10)

11. Co při Památné slavnosti dávají pomazaní křesťané najevo pitím vína?

¹¹ Když Ježíš zavedl slavnost na památku své smrti, podal svým věrným apoštolům pohár vína a řekl jim: „Pijte z něho vy všichni; neboť to znamená mou ‚krev smlouvy‘, která má být vylita ve prospěch mnohých na odpuštění hříchů.“ (Matouš 26:27, 28) Tak jako byla krví býků a kozlů uvedena v platnost smlouva Zákona mezi Bohem a izraelským národem, byla Ježíšovou krví učiněna platnou nová smlouva, kterou Jehova později — s účinností od Letnic roku 33 n. l. — uzavřel s duchovním Izraelem. (2. Mojžíšova 24:5–8; Lukáš 22:20; Hebrejcům 9:14, 15) Pitím vína, které představuje „krev smlouvy“, dávají pomazaní křesťané najevo, že jsou účastníky nové smlouvy a že se těší z požehnání, které je s tím spojeno.

12. V jakém smyslu jsou pomazaní křesťané pokřtěni v Kristovu smrt?

¹² Pomazaní křesťané musí pamatovat ještě na něco jiného. Ježíš svým věrným učedníkům řekl: „Pohár, který piji, budete pít, a křtem, kterým jsem křtěn, budete pokřtěni.“ (Marek 10:38, 39) Apoštol Pavel později o křesťanech napsal, že byli „pokřtěni v [Kristovu] smrt“. (Římanům 6:3) Pomazaní křesťané žijí s tím, že svůj život obětují. Jejich smrt je obětní v tom smyslu, že se zříkají veškeré naděje na věčný život na zemi. Jejich křest v Kristovu smrt je dovršen, když ve věrnosti zemřou a pak jsou vzkříšeni jakožto duchovní tvorové, aby s Kristem ‚spolu kralovali‘ v nebi. (2. Timoteovi 2:10–12; Římanům 6:5; 1. Korinťanům 15:42–44, 50)

Přijímání ze symbolů

13. Proč ti, kdo mají pozemskou naději, při Památné slavnosti nepřijímají ze symbolů, a proč jsou na ní přesto přítomni?

¹³ Vzhledem k tomu, že přijímání z chleba a vína, které kolují při Památné slavnosti, má takový význam, bylo by samozřejmě nepatřičné, kdyby z nich přijímali ti, kdo mají naději na život na zemi. Lidé s pozemskou nadějí si uvědomují, že oni nejsou pomazanými údy Kristova těla ani účastníky nové smlouvy, kterou Jehova uzavřel s těmi, kdo budou vládnout s Ježíšem Kristem. Jelikož „pohár“ představuje novou smlouvu, přijímají ze symbolů pouze ti, kdo jsou účastníky této smlouvy. Ti, kdo mají vyhlídku na to, že budou jakožto dokonalí lidé žít věčně na zemi pod vládou Království, nejsou pokřtěni v Ježíšovu smrt ani nejsou povoláni k tomu, aby s Kristem vládli v nebesích. Kdyby ze symbolů přijímali, znamenalo by to něco, co v jejich případě neplatí. Proto ze symbolů nepřijímají, i když jsou na Památné slavnosti přítomni jako uctiví pozorovatelé. Jsou vděční za všechno, co pro ně Jehova prostřednictvím svého Syna udělal, mimo jiné za to, že jim na základě Kristovy prolité krve nabízí odpuštění.

14. Proč je pro pomazané křesťany přijímání z chleba a vína zdrojem duchovní síly?

¹⁴ Konečné zapečetění onoho poměrně malého počtu křesťanů, kteří byli povoláni, aby s Kristem vládli v nebi, bude brzy dovršeno. Až do konce jejich pozemského života, který obětují, je pro ně přijímání ze symbolů zdrojem duchovní síly. Cítí, že k bratrům a sestrám, kteří jsou rovněž údy Kristova těla, je váže pouto jednoty. To, že přijímají ze symbolů v podobě chleba a vína, jim připomíná jejich odpovědnost zůstat věrní až do smrti. (2. Petra 1:10, 11)

Shromažďování ‚věcí na zemi‘

15. Kdo je shromažďován po boku pomazaných křesťanů?

¹⁵ V polovině 30. let minulého století se po boku pomazaných křesťanů začala tvořit rostoucí skupina ‚jiných ovcí‘, které nejsou z ‚malého stáda‘ a mají naději na věčný život na zemi. (Jan 10:16; Lukáš 12:32; Zecharjáš 8:23) Tito lidé se stali věrnými druhy Kristových bratrů a jsou pro ně velkou oporou při kázání ‚této dobré zprávy o království‘ na svědectví všem národům. (Matouš 24:14; 25:40) Mají proto vyhlídku, že až Kristus přijde soudit národy, označí je za své „ovce“ a na znamení přízně je postaví po své „pravici“. (Matouš 25:33–36, 46) Budou tvořit „velký zástup“, který díky víře v Kristovu krev přežije ‚velké soužení‘. (Zjevení 7:9–14)

16. Kdo bude patřit k ‚věcem na zemi‘ a jak všichni tito lidé dostanou příležitost stát se ‚Božími dětmi‘?

¹⁶ Až bude dovršeno konečné zapečetění 144 000, nebude nic bránit tomu, aby byly uvolněny vichry, které přinesou zkázu Satanovu ničemnému systému věcí na zemi. (Zjevení 7:1–4) Během Tisíciletého panování, na němž se budou s Kristem podílet jeho spolukrálové a spolukněží, se k velkému zástupu připojí nesčíslné množství vzkříšených lidí. (Zjevení 20:12, 13) Ti dostanou příležitost stát se natrvalo pozemskými poddanými mesiášského Krále, Krista Ježíše. Všechny tyto „věci na zemi“ podstoupí na konci Tisícileté vlády závěrečnou zkoušku. Lidi, kteří zachovají věrnost, pak Bůh přijme za své pozemské ‚děti‘. (Efezanům 1:10; Římanům 8:21; Zjevení 20:7, 8)

17. Jak bude splněn Jehovův záměr?

¹⁷ Díky své nekonečně moudré ‚správě‘ neboli způsobu, jak vede záležitosti, Jehova splní svůj záměr „opět shromáždit všechny věci v Kristu, věci v nebesích a věci na zemi“. Všichni inteligentní tvorové v nebi a na zemi budou shromážděni a budou se s radostí podřizovat spravedlivé svrchovanosti Jehovy Boha — vznešeného Vykonavatele svého záměru. V celém stvoření bude vládnout pokoj.