Má život hlubší smysl?

Proč jsme zde?

K UVEDENÝM dvěma otázkám, které si lidé často kladou, by mnozí přidali ještě jednu: Můžeme očekávat víc než jen to, že prožijeme pouhých 70 nebo 80 let a potom zemřeme? (Žalm 90:9, 10)

Takové otázky nám vyvstanou v mysli zvláště tehdy, když si uvědomíme, jak je život krátký. K tomu, aby nás napadly, se však nutně nemusíme ocitnout v kritické situaci. Možná stačí, že zažijeme nějaké zklamání. A někteří lidé si je kladou, když se víc zamyslí nad svým dosavadním způsobem života.

Dave měl dobře placené místo, hezký byt a rád trávil čas s přáteli. Říká: „Když jsem se jednou vracel z večírku, napadlo mě: ‚A tohle je všechno? Mám takhle prožít těch svých pár desítek let, anebo má život nějaký hlubší smysl?‘ Najednou jsem si uvědomil, jak je můj život prázdný.“

Viktor Frankl ve své knize Člověk hledá smysl uvedl, že někteří z těch, kdo stejně jako on přežili holocaust, si takové otázky kladli po propuštění z koncentračního tábora. Když se vrátili domů, zjistili, že jejich blízcí již nežijí. V. Frankl napsal: „Běda tomu, kdo tisíckrát toužebně vysněný okamžik musí nyní prožít jinak, zcela jinak!“

Ti, kdo hledali odpověď

Otázku, proč jsme zde, si lidé kladou od nepaměti. O těch, kdo se ptali, zda jejich život má nějaký smysl, se píše i v Bibli. Job přišel o bohatství a o děti, a když potom trpěl nesmírně bolestivou nemocí, ptal se: „Proč jsem nezemřel hned z lůna? Proč jsem nevyšel z břicha a pak nevydechl naposled?“ (Job 3:11)

Podobné pocity měl i prorok Elijáš. Když si myslel, že z těch, kdo uctívají pravého Boha, zůstal sám, naříkal: „Už dost! Nyní odejmi mou duši, Jehovo.“ (1. Královská 19:4) Takové rozpoložení není nijak neobvyklé. V Bibli se o Elijášovi dočteme, že to byl „člověk s pocity, jako jsou naše“. (Jakub 5:17)

Úspěšná cesta životem

Život je často přirovnáván k cestě. Na cestu se můžete vydat, aniž máte nějaký konkrétní cíl, a stejně tak můžete žít, aniž byste rozpoznali skutečný smysl života. V takovém případě jste v nebezpečí, že se chytíte do pasti, kterou známý spisovatel Stephen R. Covey označil jako „přílišná zaneprázdněnost“. Napsal, že někteří lidé „zjišťují, že dosáhli vítězství, která nic neznamenají, že zaznamenali úspěchy, jichž docílili na úkor věcí, kterých si cení mnohem více“.

Asi budete souhlasit s tím, že by bylo nesmyslné jít stále rychleji, pokud byste nešli správným směrem. Podobně, hledat smysl života tím, že budete více a více ‚příliš zaneprázdněni‘, povede k prázdnotě, a ne ke skutečnému naplnění.

Snaha porozumět tomu, proč jsme zde, je společná lidem bez ohledu na kulturu nebo věk. Vychází z něčeho, co je hluboko v nás, totiž z duchovních potřeb, které mohou zůstávat neuspokojeny, i když v hmotném ohledu máme všechno. Podívejme se, jak se někteří lidé snažili uspokojit tyto potřeby tím, že hledali smysl života.

[Praporek na straně 4]

Hledat smysl života tím, že budete více a více ‚příliš zaneprázdněni‘, povede k prázdnotě, a ne ke skutečnému naplnění

[Obrázek na straně 3]

Job si kladl otázku, proč se narodil

[Obrázek na straně 4]

Elijáš měl „pocity, jako jsou naše“

Kde můžete najít odpovědi?

POUKÁZAT na to, co je smyslem života, patří k poslání náboženství. Mnozí však zjišťují, že náboženství, ke kterému patří, jejich duchovní potřeby neuspokojuje. Denise, která byla vychována jako katolička, vzpomíná: „Katechismus, který jsem tehdy četla, obsahuje otázku ‚Proč nás Bůh vytvořil?‘ a odpovídá na ni tak, že ‚Bůh nás vytvořil proto, aby projevil svou dobrotu a sdílel s námi věčnou blaženost v nebesích‘.“

„Důvod, proč jsem zde, mi z toho úplně jasný nebyl,“ říká Denise. „Pokud jenom čekám na to, až půjdu do nebe, co se ode mě očekává tady na zemi?“ Denisina zkušenost není ničím neobvyklým. Jeden průzkum ukázal, že dvě třetiny dotázaných si myslí, že pomoc při pátrání po smyslu života ve většině kostelů a synagog nenajdou.

Mnozí proto hledají odpověď jinde — ve vědě nebo v různých filozofických směrech, jako je například humanismus, nihilismus a existencionalismus. Proč lidé stále hledají hlubší smysl života, ačkoli se zdá, že jen málokomu se to podaří?

Duchovní potřeby jsou nám vlastní

Profesor psychologie dr. Kevin S. Seybold říká, že „podle všeho lidé obecně mají sklon něco uctívat“. A řada vědců dospěla v posledních letech k závěru, že touha hledat hlubší smysl života je lidem vlastní. Někteří vědci se dokonce domnívají, že doklady z oblasti genetiky a fyziologie poukazují na to, že lidé mají přirozenou potřebu spojení s vyšší mocí.

Zatímco učenci a intelektuálové debatují o tom, zda lidé mají vrozenou touhu někoho uctívat, většina lidí přirozeně chápe, že člověk má duchovní potřeby. Právě proto nás napadají otázky, které bývají označovány jako základní: Proč jsme zde? Jak bychom měli naložit se svým životem? A jsme za své jednání odpovědni všemohoucímu Stvořiteli?

Částečnou odpověď na tyto otázky najdete, když budete uvažovat o tom, co vidíte v přírodě, například o neuvěřitelné složitosti, která v ní existuje — od jednobuněčných organismů po galaktické hvězdokupy vzdálené miliony světelných let. Není z toho snad patrné, že existuje inteligentní Konstruktér neboli Stvořitel? Bible říká: „[Boží] neviditelné vlastnosti jsou totiž jasně patrné od stvoření světa, protože je lze pochopit z učiněných věcí, dokonce i jeho věčnou moc a Božství, takže jsou neomluvitelní.“ (Římanům 1:20)

Uspokojujte své duchovní potřeby

O tom, jak byli lidé vytvořeni, Bible říká: „[Bůh] lidem dal do srdce i touhu po věčnosti.“ (Kazatel 3:11, Ekumenický překlad) Máme vrozenou touhu žít, a ne umírat. Je nám vlastní pátrat po smyslu života a hledat odpovědi na otázky, které s tím souvisejí.

Hledání odpovědí je v podstatě součástí lidského bytí. Poté, co jeden redaktor časopisu The Wall Street Journal uvedl, čeho lidé dosáhli v oblasti vědy a technologie, napsal: „Přesto zůstávají otázky, kdo jsme, proč jsme zde a kam jdeme.“ Při hledání odpovědí bude moudré obrátit se k tomu nejlepšímu zdroji. Bible na tento Zdroj poukazuje, když říká: „[Bůh] nás udělal, a ne my sami.“ (Žalm 100:3)

Ptát se toho, kdo způsobil takové zázraky, jako je stvoření, je určitě rozumné. Doporučil nám to i Ježíš Kristus, když ukázal, že naše duchovní potřeby může uspokojit jedině Zdroj veškerého života, náš Stvořitel. (Žalm 36:5, 9; Matouš 5:3, 6)

Máme-li uspokojit své duchovní potřeby, musíme najít spolehlivou odpověď na otázku, co je skutečným smyslem života. Zamyslete se nad tím, co k tomuto námětu říká náš Stvořitel.

Život má hlubší smysl

BIBLE ukazuje, že náš Stvořitel, Jehova Bůh, nikdy nedělá nic bezúčelně. Uvažujme například o koloběhu vody, který umožňuje život na zemi. Bible ho popisuje poetickým, ale přitom přesným způsobem. „Všechny řeky spějí do moře, a moře se nepřeplní; do místa, z něhož vytékají, se zase vracejí k novému koloběhu.“ (Kazatel 1:7, Ekumenický překlad)

Víme, že působením sluneční energie se vody z oceánů, moří a jezer vypařují a pak se v podobě dešťových srážek vracejí na zem. Tento koloběh je naprosto spolehlivý a Bible ukazuje, že stejně spolehlivé jsou i Boží sliby. Jehova na to obrací pozornost, když říká: „Takové se prokáže být mé slovo, jež vychází z mých úst. Nevrátí se ke mně bez výsledků, ale jistě učiní to, co mě těší, a jistě bude mít úspěch v tom, k čemu jsem je poslal.“ (Izajáš 55:10, 11)

Čistá voda, která se z mraků dostává na zem, umožňuje život. Podobně „slovo, jež vychází z [Božích] úst“ nám umožňuje vést duchovní život neboli uspokojovat své duchovní potřeby. Je to tak, jak řekl Ježíš Kristus: „Člověk nebude žít ze samotného chleba, ale z každého výroku, který vychází z Jehovových úst.“ (Matouš 4:4)

Jestliže přijímáme Boží výroky neboli poznáváme Boha, můžeme svůj život uvést do souladu s jeho záměrem. Nejdřív ale musíme pochopit, jaký záměr Bůh má. Proč například vytvořil zemi? A jak se jeho záměr týká nás?

Boží záměr se zemí

Bůh chce pro lidstvo to nejlepší, a tak pro prvního muže a ženu, Adama a Evu, připravil rajskou zahradu Eden. Potom jim dal pokyn, aby měli děti. Řekl: „Buďte plodní a přibývejte a naplňte zemi a podmaňte si ji a mějte v podřízenosti mořské ryby a nebeské létající tvory a každého živého tvora, který se pohybuje po zemi.“ (1. Mojžíšova 1:26–28; 2:8, 9, 15)

K jakému závěru můžeme na základě těchto slov dospět? Není z nich snad jasné, že Bůh chtěl, aby se celá země stala pro lidstvo rajským domovem? Boží Slovo říká: „Pokud jde o nebesa, ta patří Jehovovi, ale zemi dal lidským synům.“ (Žalm 115:16)

Božím záměrem tedy bylo, aby lidé žili věčně na zemi. Pokud z toho měli mít užitek, museli Jehovovi projevovat úctu a poslouchat ho. Jednal tak Adam? Ne, neposlechl Boha, a tím se dopustil hříchu. Jaké to mělo následky? Všichni Adamovi potomci, včetně nás, dědí hřích a smrt. Je to tak, jak říká Bible: „Skrze jednoho člověka vstoupil do světa hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.“ (Římanům 5:12)

Důsledkem je, že všichni lidé umírají a země se celosvětovým rájem nestala. Mohlo dojít k tomu, že Bůh svůj záměr změnil?

Ne, vzpomeňte si, že Bůh řekl: „Slovo, jež vychází z mých úst, . . . se ke mně [nevrátí] bez výsledků, ale . . . jistě bude mít úspěch v tom, k čemu jsem je poslal.“ Navíc slíbil: „Udělám všechno, co je mým potěšením.“ (Izajáš 45:18; 46:10; 55:11) A Božím potěšením — Božím záměrem — je, aby se celá země stala rájem, ve kterém šťastní lidé budou Bohu věčně sloužit tak, jak si to na začátku přál. (Žalm 37:29; Izajáš 35:5, 6; 65:21–24; Zjevení 21:3, 4)

Jak se Boží záměr splní?

Jehova projevil nedostižnou moudrost a lásku tím, že učinil opatření, aby lidé byli osvobozeni od zděděného hříchu a jeho důsledků — nedokonalosti a smrti. Řídil události tak, aby se narodil člověk, který byl na rozdíl od ostatních lidí bezhříšný, nezdědil totiž hřích po prvním člověku Adamovi. Mohl tedy poskytnout výkupné, aby lidé, kteří si to z Božího pohledu zaslouží, mohli získat věčný život. (Matouš 20:28; Efezanům 1:7; 1. Timoteovi 2:5, 6) Jakým způsobem bylo toto výkupné opatřeno?

Panna, která se jmenovala Marie, se od Jehovova anděla Gabriela dozvěděla, že zázračným způsobem otěhotní. Anděl jí vysvětlil, jak k tomu dojde, aniž by měla styk s mužem. Bůh provedl zázrak, když život mocné duchovní bytosti, svého prvorozeného Syna, přenesl z nebe do vajíčka v Mariině děloze. Marie tedy otěhotněla působením Božího svatého ducha. (Lukáš 1:26–35)

O devět měsíců později se narodil Ježíš — dokonalý člověk srovnatelný s Adamem. Jako dospělý mohl obětovat svůj dokonalý lidský život. Ježíš se tak stal ‚druhým Adamem‘, a díky tomu vznikl základní předpoklad pro to, aby lidé, kteří budou Bohu věrní, mohli být vykoupeni z hříchu a smrti. (1. Korinťanům 15:45, 47)

Velká láska, kterou nám tím Bůh projevil, by neměla zůstat bez odezvy. Bible říká: „Bůh . . . tak velice miloval svět, že dal svého jediného zplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život.“ (Jan 3:16) Budeme na Boží lásku reagovat? Dáme najevo, že si daru výkupného vážíme? Zamysleme se nad příklady těch, kdo ho oceňují.

Našli hlubší smysl života

Denise, o níž byla zmínka v předcházejícím článku, našla hlubší smysl života v tom, že svým jednáním přináší čest Bohu, protože se řídí jeho zákony a pokyny. Vypráví: „Z Bible jsem poznala, že Bůh má s lidmi nejen dlouhodobý záměr, ale že pro ty, kdo ho uctívají, má také zvláštní úkol. Neumím si představit, že by mi v životě něco přinášelo větší uspokojení než to, že svobodnou vůli, kterou mi Bůh dal, používám tak, abych ho chválila a žila v souladu s jeho záměrem.“

I my můžeme jednat podobně, když budeme poznávat Boží vůli a potom v souladu s ní jednat. Je pravda, že z výkupní oběti, která nám v Božím novém světě spravedlnosti umožní dosáhnout dokonalosti, ještě nemáme plný užitek. Prozatím je důležité, abychom uspokojovali duchovní potřeby, které nám Bůh dal.

K lidem, kteří to dělají, patří také Dave, o němž se psalo v prvním článku této série. Na své otázky o smyslu života našel odpovědi. „Když se dívám zpět, než jsem poznal Boží záměr,“ říká, „honil jsem se za něčím, co nemělo žádný smysl. Tehdy jsem nevěděl, že prázdnotu cítím proto, že neuspokojuji své duchovní potřeby. Teď už takový pocit nemám. Pochopil jsem, proč jsem zde a jak bych měl svůj život využít.“

Na rozdíl od představ nedokonalých lidí, Boží názor na to, co je smyslem života, přináší opravdové uspokojení. Bible říká, že jsme zde proto, že to bylo záměrem Jehovy — proto, abychom chválili jeho jméno, vytvářeli si k němu vztah a tím uspokojovali své duchovní potřeby. Nejen dnes, ale po celou věčnost se můžeme těšit ze splňování tohoto inspirovaného výroku: „Šťastný je lid, jehož Bohem je Jehova!“ (Žalm 144:15)

[Rámeček a obrázek na straně 8]

OTÁZKA UTRPENÍ

O utrpení bylo řečeno, že je jednou z hlavních překážek pochopení otázky, proč jsme zde. Viktor Frankl prohlásil: „Má-li život vůbec nějaký smysl, pak musí mít smysl také utrpení. Vždyť k životnímu údělu člověka patří také nutně utrpení a umírání.“

Příčinu utrpení a smrti vysvětluje Bible. Odpovědnost nenese Bůh. Jsou to důsledky katastrofálního rozhodnutí, které udělali Adam s Evou, když si zvolili žít nezávisle na svém Stvořiteli. Tento hříšný sklon zdědili všichni jejich potomci a právě to je základní příčinou lidského utrpení.

Poznání toho, proč jsme zde, nám sice nevyřeší všechny životní problémy, ale pomůže nám, abychom se s nimi dokázali vyrovnat. Také nám dává naději do budoucnosti, že přijde doba, kdy utrpení a smrt Bůh navždy odstraní.

[Nákres a obrázek na straně 7]

V Bibli je spolehlivost Božích slibů přirovnána k úžasnému koloběhu vody

[Nákres]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

déšť

vypařování

vypařování

jezera, řeky

oceány

[Obrázek na straně 8 a 9]

Proč si můžeme být jisti, že země se stane rájem, ve kterém budou žít šťastní a zdraví lidé?

[Obrázek na straně 9]

‚Neumím si představit, že by mi v životě něco přinášelo větší uspokojení, než to, že svou svobodnou vůli používám ke službě Bohu.‘ (Denise)