2. (a) Co to znamená, mít smysl života? (b) Díky čemu víme, že Stvořitel nás sem postavil s určitým záměrem?

² Mít opravdový smysl života znamená mít pro co žít — stanovit si v životě jasný cíl, tedy něco, nač se můžeme zaměřit. Mohou ale lidé pravý smysl života skutečně najít? To rozhodně! Z toho, že jsme obdařeni inteligencí, svědomím a rozumovými schopnostmi, vyplývá, že Stvořitel nás sem postavil s určitým záměrem. Je tedy nabíledni, že skutečný smysl své existence můžeme zjistit a naplnit pouze tehdy, když v souladu s tímto záměrem žijeme.

3. Jak můžeme žít v souladu s Božím záměrem?

³ Bible ukazuje, že to, zda člověk žije v souladu s Božím záměrem, se projeví různými způsoby. Například z podivuhodné stavby našeho těla je patrná Boží nesobecká láska. (Žalm 40:5; 139:14) Proto žít v souladu s Božím záměrem znamená milovat druhé stejně nesobecky jako Bůh. (1. Jana 4:7–11) Znamená to také dodržovat Boží pokyny, jejichž účelem je pomáhat nám, abychom v souladu s Božím láskyplným záměrem žili. (Kazatel 12:13; 1. Jana 5:3)

4. (a) Co je potřeba k tomu, abychom našli skutečný smysl života? (b) Co je tím nejvznešenějším životním cílem, o jaký může člověk usilovat?

⁴ Bůh si také přál, aby lidé žili na zemi šťastně a pokojně, a to pokud jde nejen o vzájemné vztahy, ale i o jejich vztah ke zvířatům. (1. Mojžíšova 1:26; 2:15) Co však potřebujeme k tomu, abychom byli šťastní a spokojení? Je to podobné jako s dítětem. Pokud má být šťastné a spokojené, potřebuje cítit, že jeho rodiče jsou mu nablízku. Stejně tak my, pokud chceme najít skutečný smysl a cíl svého života, potřebujeme mít dobrý vztah k našemu nebeskému Otci. (Hebrejcům 12:9) Bůh nám umožňuje takový vztah získat, protože nám dovoluje přibližovat se k němu a protože vyslýchá naše modlitby. (Jakub 4:8; 1. Jana 5:14, 15) Pokud ‚chodíme s Bohem‘ ve víře a stáváme se jeho přáteli, můžeme svého nebeského Otce rozradostňovat a chválit. (1. Mojžíšova 6:9; Přísloví 23:15, 16; Jakub 2:23) A to je ten nejvznešenější životní cíl, o jaký můžeme usilovat. Žalmista napsal: „Všechno, co dýchá — ať chválí Jah.“ (Žalm 150:6)

Co je vaším smyslem života?

5. Proč je snaha uspokojovat v prvé řadě své hmotné potřeby nerozumná?

⁵ Součástí Božího záměru s lidstvem je mimo jiné to, aby se každý postaral o sebe a o svou rodinu. K tomu patří uspokojování jak tělesných, tak i duchovních potřeb. Je však nutné projevovat v tom vyrovnanost, aby každodenní povinnosti a problémy nevytlačily z našeho života duchovní činnosti, které jsou důležitější. (Matouš 4:4; 6:33) Je smutné, že mnoho lidí se dnes téměř výlučně zaměřuje na získávání hmotných věcí. Avšak snažit se uspokojovat všechny své potřeby pouze majetkem je nerozumné. Z nedávného průzkumu provedeného mezi milionáři v Asii vyplynulo, že mnozí z nich „cítí nejistotu a nespokojenost, přestože se těší dobrému společenskému postavení a přestože díky svému bohatství mají pocit, že něčeho dosáhli“. (Kazatel 5:11)

6. Jakou radu dal Ježíš ohledně získávání bohatství?

⁶ Ježíš mluvil o ‚podvodné moci bohatství‘. (Marek 4:19) V jakém smyslu je bohatství podvodné? V tom, že zdánlivě vede ke štěstí, ale skutečnost je jiná. Král Šalomoun poznamenal: „Kdo miluje peníze, peněz se nenasytí.“ (Kazatel 5:10, Ekumenický překlad) Je však vůbec možné usilovat o získání hmotného majetku, a přesto Bohu sloužit celou duší? Ne, to nejde. Ježíš vysvětlil: „Nikdo nemůže být otrokem dvou pánů, protože buď bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se přidrží jednoho a druhým pohrdne. Nemůžete být otroky Boha a bohatství.“ Ježíš své následovníky vybízel, aby si na zemi nestřádali hmotné věci, ale aby si střádali „poklady v nebi“, to znamená, aby si vytvářeli dobré jméno u Boha, který ‚ví, co potřebujeme, dříve než jej vůbec poprosíme‘. (Matouš 6:8, 19–25)

7. Jak se můžeme ‚pevně chopit skutečného života‘?

⁷ Když apoštol Pavel psal svému spolupracovníkovi Timoteovi, dal ve zmíněném směru křesťanům důraznou radu. Uvedl: „Těm, kdo jsou bohatí . . ., dávej nařízení, aby . . . nezakládali svou naději na nejistém bohatství, ale na Bohu, který nám bohatě opatřuje všechno k našemu potěšení; . . . aby byli štědří, pohotoví dělit se, a aby si jako poklad bezpečně chovali znamenitý základ pro budoucnost, aby se pevně chopili skutečného života.“ (1. Timoteovi 6:17–19)

Co je „skutečný život“?

8. (a) Proč se dnes mnozí lidé honí za bohatstvím a získáním společenského postavení? (b) Co si takoví lidé neuvědomují?

⁸ Většina lidí si pod vyjádřením „skutečný život“ představí blahobyt a nejrůznější radovánky. Jeden časopis vydávaný v Asii uvádí: „Ti, kdo sledují filmy nebo televizi, se naučí toužit po tom, co vidí, a snít o věcech, které by si mohli pořídit.“ Mnozí lidé považují získání takových věcí nebo dosažení společenské prestiže za svůj smysl života. Někteří tomu obětují své mládí, zdraví, rodinu i duchovní hodnoty. Jen málokdo se zastaví a zamyslí nad tím, že v takovém obrazu vytvořeném médii se zrcadlí pouze ‚duch světa‘ neboli převládající myšlenkový postoj, kterým je ovlivněna většina obyvatel této planety a který lidi vede k tomu, aby jednali v rozporu s Boží vůlí. (1. Korinťanům 2:12; Efezanům 2:2) Není tedy divu, že je dnes tolik lidí nešťastných. (Přísloví 18:11; 23:4, 5)

9. Čeho lidé nikdy nemohou dosáhnout a proč?

⁹ A co lidé, kteří se nesobecky namáhají ve prospěch druhých a snaží se vymýtit hlad, nemoci a nespravedlnost? Díky jejich chvályhodnému a obětavému úsilí se často dosáhne mnoha dobrých výsledků. Přesto však ani ty nejlepší snahy nikdy nepovedou k tomu, že by se tento systém věcí změnil k lepšímu a byl spravedlivý. Proč to tak je? Protože ve skutečnosti „celý svět leží v moci toho ničemného“, tedy Satana, a ten si nepřeje, aby se něco měnilo k lepšímu. (1. Jana 5:19)

10. Kdy se budou věrní lidé těšit ze „skutečného života“?

¹⁰ Je velmi smutné, když člověk kromě života v tomto světě nemá žádnou naději. Pavel napsal: „Jestliže jsme v Krista doufali pouze v tomto životě, jsme ze všech lidí nejvíce k politování.“ Lidé, kteří se domnívají, že současný život je vším, v co můžeme doufat, obvykle zaujímají postoj: „Jezme a pijme, neboť zítra máme zemřít.“ (1. Korinťanům 15:19, 32) Naděje na lepší budoucnost však existuje. Boží slovo uvádí: „Jsou . . . nová nebesa a nová země, které očekáváme podle [Božího] slibu, a v těch bude přebývat spravedlnost.“ (2. Petra 3:13) V tom čase se křesťané budou moci radovat ze „skutečného života“, to znamená ‚věčného života‘ v dokonalosti, ať už v nebi, nebo na zemi pod láskyplnou vládou Božího Království. (1. Timoteovi 6:12)

11. Proč je podporování zájmů Božího Království smysluplnou činností?

¹¹ Právě prostřednictvím Božího Království budou úspěšně vyřešeny všechny problémy lidstva. Pracovat pro zájmy tohoto Království je tedy tou nejsmysluplnější činností, jaké se člověk může věnovat. (Jan 4:34) Když se zmíněného díla účastníme, těšíme se z dobrého vztahu k našemu nebeskému Otci. K naší radosti přispívá i to, že můžeme sloužit po boku milionů spolukřesťanů, kteří mají tentýž smysl života.

Přinášejme ty správné oběti

12. Jaký je rozdíl mezi životem v současném systému věcí a ‚skutečným životem‘?

¹² Bible říká, že současný svět „pomíjí a rovněž jeho touha“. A to se vztahuje na všechny složky Satanova světa, včetně slávy a takzvaného úspěchu. „Ale ten, kdo činí Boží vůli, zůstává navždy.“ (1. Jana 2:15–17) Na rozdíl od nejistého bohatství, pomíjivé slávy a plytkého potěšení, které nabízí současný systém věcí, je ‚skutečný život‘ — neboli věčný život pod vládou Božího Království — trvalý, a stojí za to, abychom pro něj přinášeli oběti, pokud jsou to ovšem oběti správné.

13. Jak jedni manželé přinesli ty správné oběti?

¹³ Uvažujme o Henrym a Suzanne. Mají bezvýhradnou víru v Boží slib, že všem, kdo v životě dávají Království na první místo, bude Bůh pomáhat. (Matouš 6:33) Proto se rozhodli pro jednoduché bydlení, a tak nemuseli oba chodit do zaměstnání, ale mohli spolu se svými dvěma dcerami trávit víc času duchovními činnostmi. (Hebrejcům 13:15, 16) Jedna přítelkyně, která to s nimi myslela dobře, však jejich rozhodnutí nedokázala pochopit. Řekla Suzanne: „Pokud někdy chceš mít lepší bydlení, musíš pro to něco obětovat, drahá.“ Henry a Suzanne ale věděli, že pokud někdo dává Jehovu na první místo, „má slib života nynějšího a toho, který má přijít“. (1. Timoteovi 4:8; Titovi 2:12) Z jejich dcer se staly horlivé celodobé kazatelky dobré zprávy. Jako rodina jsou přesvědčeni, že o nic nepřišli. Právě naopak, tím, že usilují o ‚skutečný život‘, mnoho získali. (Filipanům 3:8; 1. Timoteovi 6:6–8)

‚Neužívejme světa plně‘

14. K jakým smutným následkům může vést to, když ztratíme ze zřetele skutečný smysl života?

¹⁴ Pokud bychom však opravdový smysl života ztratili ze zřetele a o ‚skutečný život‘ přestali usilovat, hrozilo by nám reálné nebezpečí. V takovém případě bychom totiž riskovali, že budeme ‚odvedeni úzkostnými starostmi a bohatstvím a rozkošemi tohoto života‘. (Lukáš 8:14) Neovládané touhy a ‚úzkostné starosti o živobytí‘ nás mohou dovést k tomu, že se činnostem v tomto systému věcí začneme věnovat příliš. (Lukáš 21:34, poznámka pod čarou) Je smutné, že někteří křesťané se nechali pohltit dnešní honbou za bohatstvím, byli „od víry zavedeni na scestí a celí se probodali mnoha bolestmi“. Někteří dokonce přišli o svůj drahocenný vztah k Jehovovi. To je opravdu vysoká cena za to, že ‚se pevně nedrželi věčného života‘. (1. Timoteovi 6:9, 10, 12; Přísloví 28:20)

15. Jaký užitek měla jedna rodina z toho, že její členové ‚neužívali světa plně‘?

¹⁵ Pavel křesťany vybízel, aby ‚ti, kdo užívají světa, ho neužívali plně‘. (1. Korinťanům 7:31) Keith a Bonnie si tuto radu vzali k srdci. Keith vypráví: „Svědkem Jehovovým jsem se stal v době, kdy jsem končil studium na dentistu. Měl jsem na vybranou. Mohl jsem přijímat mnoho pacientů a vydělávat spoustu peněz, ale to by nám bránilo v duchovní činnosti. Proto jsem se rozhodl svou práci omezit, abych se mohl víc věnovat uspokojování duchovních a citových potřeb manželky a dcer, kterých se nám postupně narodilo pět. I když nadbytek jsme měli jen zřídkakdy, naučili jsme se s penězi dobře hospodařit, a tak to, co jsme potřebovali, jsme vždycky měli. V naší rodině panovaly důvěrné a vřelé vztahy a rodinný život nám přinášel mnoho radosti. Nakonec jsme všichni vstoupili do celodobé služby. Naše dcery jsou dnes šťastně vdané a tři z nich mají už své vlastní děti. I jejich rodiny jsou šťastné, protože na první místo stále dávají Jehovovu vůli.“

Dávejme konání Boží vůle na první místo

16, 17. O kterých nadaných lidech Bible vypráví a díky čemu jsou známí?

¹⁶ Bible uvádí jednak příklady lidí, pro něž konání Boží vůle bylo prvořadou věcí, a jednak těch, kteří na ni nedbali. Poučení z těchto příkladů si mohou vzít lidé každého věku pocházející z odlišných kultur a žijící v různých okolnostech. (Římanům 15:4; 1. Korinťanům 10:6, 11) Například Nimrod postavil velká města, ale bylo to v odporu proti Jehovovi. (1. Mojžíšova 10:8, 9) Mnozí jiní však jednali správně. Třeba pro Mojžíše nebylo smyslem života získat postavení na egyptském dvoře. Místo toho si vážil duchovních výsad a považoval je „za větší bohatství než egyptské poklady“. (Hebrejcům 11:26) Lékař Lukáš zřejmě pomáhal Pavlovi i dalším lidem překonávat jejich neduhy. Avšak nejznámějším Lukášovým počinem bylo to, že byl evangelistou a pisatelem Bible. Pavel je zase znám ne pro svou znalost tehdejšího práva, ale pro svou misionářskou činnost, kterou vykonával jako ‚apoštol pro národy‘. (Římanům 11:13)

¹⁷ David je znám především jako ‚muž příjemný Jehovovu srdci‘, a ne jako vojevůdce či hudebník a skladatel. (1. Samuelova 13:14) O Danielovi víme až dodnes ne díky tomu, že byl vládním úředníkem na babylónském dvoře, ale že věrně sloužil jako Jehovův prorok; Ester je známá ne jako perská královna, ale jako příklad odvahy a víry; Petr, Ondřej, Jakub a Jan nejsou známí jako úspěšní rybáři, ale především jako Ježíšovi apoštolové. A nakonec i sám Ježíš neproslul jako „tesař“, ale známe jej především jako ‚Krista‘. (Marek 6:3; Matouš 16:16) Všichni tito lidé si dobře uvědomovali, že ať už mají jakékoli vlohy, nadání či postavení, musí se ve svém životě zaměřovat na službu Bohu, a ne na světskou kariéru. Věděli, že tím nejvznešenějším a nejuspokojivějším smyslem života je chodit v bázni před Bohem.

18. Jak se jeden mladý křesťan rozhodl využít svůj život a co si uvědomil?

¹⁸ Seung Jin, o němž jsme mluvili na začátku, si to uvědomil také. Vypráví: „Místo abych veškerou svou energii věnoval medicíně, umění nebo pedagogice, rozhodl jsem se využít svůj život v souladu s tím, že jsem se zasvětil Bohu. Sloužím teď v oblasti, kde je velmi zapotřebí učitelů Bible a pomáhám lidem vydat se po cestě vedoucí k věčnému životu. Dřív jsem si myslel, že celodobá služba by mě dostatečně nenaplňovala. Ale dnes je můj život uspokojivější a naplněný víc než kdy jindy, protože se snažím zlepšit svou osobnost a spolupracovat s lidmi z různých kultur. Uvědomuji si, že náš život má opravdový smysl jen tehdy, když žijeme v souladu s Jehovovou vůlí.“

19. Jak může náš život získat skutečný smysl?

¹⁹ Jako křesťané se těšíme z výsady mít životodárné poznání a naději na záchranu. (Jan 17:3) Nebuďme tedy lidmi, kteří by ‚přijímali Boží nezaslouženou laskavost, a přitom by opomíjeli její účel‘. (2. Korinťanům 6:1) Dny a roky svého života raději využívejme k tomu, abychom chválili Jehovu. Šiřme poznání, které už nyní vede ke skutečnému štěstí a díky němuž v budoucnosti získáme věčný život. Pokud tak budeme jednat, zažijeme sami na sobě pravdivost Ježíšových slov: „Více štěstí je v dávání než v přijímání.“ (Skutky 20:35) Náš život tak bude mít skutečný smysl.

Snažme se žít v souladu s Boží vůlí

„[Kristus] zemřel za všechny, aby ti, kdo žijí, již nežili pro sebe.“ (2. KORINŤANŮM 5:15)

1. Popište zážitek jednoho misionáře.

„PRVNÍ civilní vozidlo, které se objevilo v jedné odlehlé africké vesnici poté, co skončila občanská válka, bylo to naše,“ vzpomíná Aaron, který slouží jako misionář.a „Spojení s tamním malým sborem bylo přerušeno a my jsme museli zjistit, jak na tom bratři jsou, a postarat se o ně. Kromě potravin, oblečení a biblické literatury jsme jim přivezli i video Svědkové Jehovovi — Organizace za tímto jménem.b Ve vesnickém ‚divadle‘, což byla velká slaměná chýše vybavená videopřehrávačem a televizí, se tehdy shromáždilo tolik zájemců, že jsme film museli promítat na dvakrát. Po každé prezentaci bylo zahájeno mnoho biblických studií. Naše úsilí tedy rozhodně nebylo marné.“

2. (a) Proč jsou křesťané rozhodnuti věnovat svůj život službě Bohu? (b) O jakých otázkách teď budeme uvažovat?

² Proč se Aaron se svými přáteli odhodlal podniknout tak strastiplnou cestu? Protože vděčnost za výkupní oběť Ježíše Krista je podnítila, aby se zasvětili Bohu a aby žili v souladu s jeho vůlí. Podobně jako oni se všichni Bohu zasvěcení křesťané rozhodli ‚nežít již pro sebe‘, ale dělat „kvůli dobré zprávě“ vše, co je v jejich silách. (2. Korinťanům 5:15; 1. Korinťanům 9:23) Uvědomují si, že až tomuto systému věcí odzvoní, všechny peníze a prestiž budou bezcenné. Dokud jsme tedy naživu a máme určitou míru zdraví, snažíme se tyto dary využívat v souladu s Boží vůlí. (Kazatel 12:1) Jak to můžeme dělat? Co nám pomůže sebrat potřebnou sílu a odvahu? A jaká odvětví služby se před námi otvírají?

Dělejme praktické kroky

3. Které základní kroky patří ke konání Boží vůle?

³ Praví křesťané se na konání Boží vůle dívají jako na celoživotní závazek. Obvykle začínají tím, že si denně čtou Bibli, přihlásí se do teokratické školy, účastní se kazatelské služby a směřují ke křtu. S tím, jak děláme pokroky, však pamatujeme na slova apoštola Pavla: „Zahloubej se nad tím; zaber se do toho, aby tvůj pokrok byl zjevný všem.“ (1. Timoteovi 4:15) Takový pokrok neznamená prosazování sebe sama, ale zrcadlí se v něm naše odhodlání nesobecky konat Boží vůli. Když jednáme tímto způsobem, ukazujeme tak, že se necháváme vést Bohem v každé oblasti svého života. A Jehova je schopen vést nás neskonale lépe, než bychom toho byli schopni my sami. (Žalm 32:8)

4. Jak se můžeme zbavit zbytečných obav?

⁴ Překážkou našemu pokroku ve službě Bohu by mohlo být to, kdybychom byli nerozhodní nebo se příliš zabývali sami sebou. (Kazatel 11:4) Má-li tedy člověk najít ve službě Bohu a lidem opravdovou radost, musí možná nejdřív překonat své vlastní obavy. Například Erik už nějakou dobu uvažoval o tom, že by sloužil v cizojazyčném sboru. Dělal si však určité starosti: ‚Zapadnu tam? Budu schopen vycházet s bratry? A budou oni vycházet se mnou?‘ Erik vypráví: „Nakonec jsem si uvědomil, že místo na sebe se musím víc zaměřovat na své spolukřesťany. Rozhodl jsem se, že si přestanu dělat starosti a že budu nesobecky pomáhat druhým tak, jak to bude v mých silách. Modlil jsem se k Jehovovi o pomoc a své plány jsem začal uskutečňovat. Teď se ze služby v cizojazyčném sboru velmi raduji.“ (Římanům 4:20) Ano, naše radost a spokojenost je přímo úměrná tomu, nakolik sloužíme Bohu a druhým nesobecky.

5. Proč je důležité pečlivě plánovat, pokud chceme žít v souladu s Boží vůlí? Ukažte to na příkladu.

⁵ Má-li se nám dařit žít v souladu s Boží vůlí, musíme své kroky také pečlivě plánovat. Je moudré vyhýbat se mnoha dluhům, kvůli nimž bychom se mohli stát otroky tohoto systému a které by nás ve službě Bohu značně omezovaly. Bible nám připomíná: „Kdo si vypůjčuje, je sluhou toho, kdo poskytuje půjčku.“ (Přísloví 22:7) Pokud důvěřujeme Jehovovi a dáváme duchovní věci na první místo, pomůže nám to udržet si správné pořadí hodnot. Například Guoming a jeho dvě sestry žijí spolu se svou matkou v oblasti, kde jsou vysoké náklady na bydlení a kde je těžké sehnat trvalé zaměstnání. Peníze však používají s rozmyslem a výdaje hradí společně. Díky tomu se jim daří finančně vyjít, i když ne všichni mají práci. Guoming říká: „Občas se stává, že někdo z nás nemá žádný příjem. Přesto však můžeme pokračovat v průkopnické službě a také se dobře starat o naši matku. Jsme rádi, že maminka po nás nechce, abychom jí obstarávali nákladné věci na úkor svých duchovních aktivit.“ (2. Korinťanům 12:14; Hebrejcům 13:5)

6. Z jakého příkladu je vidět, že svůj život můžeme uvést do souladu s Boží vůlí?

⁶ Jestliže se příliš věnujeme světským záležitostem, ať už jde o vydělávání peněz nebo jiné věci, budeme možná muset ve svém životě udělat velké změny. Jedině tak budeme moci dávat konání Boží vůle na první místo. Takové změny však člověk obvykle nemůže udělat ze dne na den. Proto pokud při svých prvních pokusech selžete, nepovažujte to za prohru. Uvažujme o Koičim, který měl problém s tím, že nadměrné množství času trávil zábavou. Koiči v dospívání studoval Bibli, ale pak se mnoho let přespříliš věnoval hraní videoher. Jednoho dne si však řekl: ‚Co to dělám? Je mi přes třicet a v životě se nevěnuji ničemu smysluplnému!‘ Koiči začal znovu studovat Bibli a přijal pomoc od sboru. Ačkoli změny se mu dařilo dělat jen pomalu, přesto se nevzdal. Díky mnoha modlitbám a láskyplné pomoci spolukřesťanů se své závislosti na videohrách nakonec zbavil. (Lukáš 11:9) Nyní s radostí slouží jako služební pomocník.

Naučme se být vyrovnaní

7. Proč musíme být při službě Bohu vyrovnaní?

⁷ Chceme-li žít v souladu s Boží vůlí, musíme se o to ze všech sil snažit. Nikdy bychom se v tomto směru neměli šetřit ani být líní. (Hebrejcům 6:11, 12) Jehova ale nechce, abychom se vyčerpali — ať už fyzicky, psychicky či citově. Když si skromně uvědomujeme, že Boží dílo nemůžeme konat ze své vlastní síly, Jehovu tím oslavujeme a dáváme tak najevo vyrovnanost. (1. Petra 4:11) Jehova sice slibuje, že nám dá potřebnou sílu, abychom mohli konat jeho vůli, ale přitom nesmíme přepínat své vlastní síly a snažit se dělat věci, které od nás Jehova neočekává. (2. Korinťanům 4:7) Chceme-li ve službě Bohu vytrvat, aniž bychom se vyčerpali, musíme se svými silami rozumně hospodařit.

8. Co se stalo, když se jedna mladá křesťanka snažila dávat to nejlepší světu i Jehovovi, a jaké změny udělala?

⁸ Například Ji Hye, která žije ve východní Asii, dva roky pracovala v náročném zaměstnání a přitom sloužila jako průkopnice. „Snažila jsem se dát to nejlepší jak Jehovovi, tak světu,“ vypráví, „ale spala jsem jen pět hodin denně. Nakonec mi už na pravdu nezbývala žádná duševní energie a duchovní věci mě už tolik netěšily.“ Ji Hye však chtěla Jehovovi sloužit ‚celým srdcem, duší, myslí a silou‘, a proto si začala hledat méně náročné zaměstnání. (Marek 12:30) Říká: „I když se mě členové rodiny snažili přesvědčit, abych se finančně dobře zajistila, chtěla jsem v prvé řadě konat Boží vůli. A stále si vydělám dost na základní věci, například na pěkné oblečení. Navíc je tak příjemné se pořádně vyspat! Služba mě znovu těší a jsem teď duchovně silnější. Je to díky tomu, že na mě už tak nepůsobí lákadla a rozptýlení, která nabízí svět.“ (Kazatel 4:6; Matouš 6:24, 28–30)

9. Jak může naše služba působit na lidi?

⁹ Ne každý však může Bohu sloužit jako celodobý kazatel. Pokud se musíte vyrovnávat s vysokým věkem, chatrným zdravím nebo jinými obtížemi, pamatujte, že Jehova oceňuje vaši věrnost a službu, kterou mu prokazujete z celého srdce, bez ohledu na to, zda můžete vykonat mnoho nebo málo. (Lukáš 21:2, 3) Nikdo z nás by se tedy neměl podceňovat a myslet si, že kvůli svým omezeným možnostem nemůže druhé nijak povzbudit. Když například ve službě dům od domu navštívíme několik lidí, ale nenajdeme nikoho, kdo by měl o dobrou zprávu zájem, může nám takové úsilí připadat marné. Ale lidé si o naší návštěvě možná povídají celé hodiny, nebo dokonce dny, i když nám třeba ani neotevřeli. Nečekáme, že každý, koho oslovíme, projeví o biblické poselství zájem, ale některé lidi to přece jen zajímat bude. (Matouš 13:19–23) Jiní možná zareagují později, když se změní podmínky ve světě nebo okolnosti v jejich osobním životě. Každopádně však platí, že pokud ve veřejné službě děláme všechno, co můžeme, konáme tím Boží vůli. Jsme tedy „Boží spolupracovníci“. (1. Korinťanům 3:9)

10. Jaké příležitosti má každý člen sboru?

¹⁰ Navíc každý z nás může pomáhat své rodině i duchovním bratrům a sestrám. (Galaťanům 6:10) Svým příkladem můžeme druhé ovlivnit hluboce a trvale. (Kazatel 11:1, 6) Když starší a služební pomocníci vykonávají své úkoly svědomitě, přispívají tím k duchovnímu zdraví a stabilitě sboru, a ten pak slouží ještě horlivěji. Bible nás ujišťuje, že když máme „hojnost práce v Pánově díle“, naše úsilí ‚není marné‘. (1. Korinťanům 15:58)

Zvolme si konání Boží vůle za svou životní dráhu

11. Jaké příležitosti se před námi otevírají kromě služby s místním sborem?

¹¹ Jako křesťané si vážíme života a chceme oslavovat Boha vším, co děláme. (1. Korinťanům 10:31) Když se věrně podílíme na kázání dobré zprávy o Království a když druhé vyučujeme, aby zachovávali všechno, co Ježíš přikázal, zjistíme, že se před námi otvírají různá odvětví služby. Když je budeme využívat, přispěje to k našemu štěstí. (Matouš 24:14; 28:19, 20) Kromě spolupráce s místním sborem můžeme sloužit tam, kde to je více zapotřebí, ať už v jiném obvodu, cizojazyčném poli nebo v zahraničí. Neženatí starší a služební pomocníci, kteří splňují potřebné požadavky, se mohou přihlásit do školy služebního vzdělávání a pak sloužit ve sborech, kde je třeba duchovně zralých křesťanů — buď ve své zemi nebo v cizině. Manželské páry, které slouží celodobě, mohou být pozvány do misionářské školy Gilead a pověřeny službou v jiných zemích. A neustále je potřeba dobrovolníků, kteří by vykonávali nejrůznější úkoly v betelu a při stavbách a údržbě sálů či odboček.

12, 13. (a) Co vám pomůže rozhodnout se, v kterém odvětví služby byste se mohli nasadit? (b) Uveďte příklad toho, jak mohou být zkušenosti získané v jednom odvětví služby užitečné jinde.

¹² O jaké služební výsady byste mohli usilovat vy osobně? Každý služebník zasvěcený Jehovovi by měl hledat vedení u Boha a u jeho organizace. Jehovův ‚dobrý duch‘ vám pomůže rozhodnout se správně. (Nehemjáš 9:20) Jedno služební pověření často vede k dalšímu a zkušenosti či schopnosti, které člověk získá v jednom odvětví, pak obvykle může využít někde jinde.

¹³ Například Dennis se svou manželkou Jenny pravidelně jezdí na stavby sálů Království. Poté, co byl jih Spojených států zasažen hurikánem Katrina, nabídli se jako dobrovolníci při odstraňování následků této pohromy. Dennis říká: „Když jsme své zkušenosti získané na stavbách sálů Království mohli využít při poskytování pomoci našim bratrům, přinášelo nám to hluboké uspokojení. Vděčnost spolukřesťanů, kterým jsme pomáhali, byla opravdu dojemná. Většina ostatních náboženských skupin se na obnovách podílela jen v omezené míře. Avšak svědkové Jehovovi už opravili nebo znovu postavili víc než 5 300 domů a mnoho sálů Království. Lidé si toho všímají a projevují o naše poselství větší zájem.“

14. Co můžete udělat, pokud chcete sloužit Bohu celodobě?

¹⁴ Mohli byste konat Boží vůli tím, že si celodobou službu zvolíte za svou životní dráhu? Pokud ano, určitě zažijete bohaté požehnání. A jestliže vám to vaše současné okolnosti neumožňují, snad je budete schopni změnit. Modlete se podobně jako Nehemjáš, který toužil vykonat důležitý úkol: „Ach Jehovo, prosím, . . . dopřej dnes přece úspěch svému sluhovi.“ (Nehemjáš 1:11) Spolehněte se na ‚Toho, který slyší modlitbu‘, a v souladu se svými prosbami jednejte. (Žalm 65:2) Má-li Jehova požehnat vaší snaze sloužit mu víc, musíte nejdřív vynaložit potřebné úsilí. Jakmile se jednou rozhodnete sloužit Bohu celodobě, svého rozhodnutí se držte. S postupem času nasbíráte zkušenosti, což přispěje k vaší radosti.

Skutečně hodnotný život

15. (a) Jaký užitek nám přinesou rozhovory s dlouholetými Božími služebníky a čtení jejich životních příběhů? (b) Připomeňte nějaký životní příběh, který na vás zvlášť zapůsobil.

¹⁵ Co můžete očekávat, pokud se rozhodnete ještě plněji konat Boží vůli? Promluvte si s těmi, kdo Jehovovi slouží už mnoho let, zvlášť s těmi, kdo strávili řadu let v celodobé službě. Jejich život je opravdu hodnotný a smysluplný. (Přísloví 10:22) Řeknou vám, že Jehova je vždycky podporoval, dokonce i za obtížných okolností, a že jim dal vše, co opravdu potřebovali, a ještě mnoho nad to. (Filipanům 4:11–13) Během několika posledních desetiletí byly ve Strážné věži publikovány stovky životních příběhů. Z každého z nich dýchá horlivost a radost, které nám připomínají postoje křesťanů popsané v biblické knize Skutky. Když si takové zajímavé životní příběhy přečtete, jistě to ve vás vyvolá touhu prožít svůj život podobně.

16. Díky čemu vedou křesťané hodnotný a smysluplný život?

¹⁶ Aaron, o němž byla zmínka v úvodu, vzpomíná: „V Africe jsem často potkával mladé lidi, kteří cestovali křížem krážem a hledali smysl života. Většina ho nikdy nenašla. My jsme se však snažili konat Boží vůli a kázat dobrou zprávu o Království. Proto byl náš život smysluplný a přinášel nám uspokojení. Z vlastní zkušenosti jsme poznali, že více štěstí je v dávání než v přijímání.“ (Skutky 20:35)

17. Proč se musíme už nyní snažit konat Boží vůli?

¹⁷ A co vy? O jaké hodnoty v životě usilujete? Pokud si člověk nestanoví jasné duchovní cíle, takové vakuum se rychle vyplní jinými věcmi. Proč tedy cenný dar života promrhat honbou za iluzemi Satanova světa? Zanedlouho přijde „velké soužení“, v němž jakékoli hmotné bohatství či významné postavení rázem pozbude veškerou hodnotu. Opravdu bude záležet jen na tom, jaký budeme mít vztah k Jehovovi. Pak budeme velmi rádi, že jsme sloužili Bohu i druhým a že jsme se v životě snažili celou duší konat Boží vůli. (Matouš 24:21; Zjevení 7:14, 15)