Byli obyvatelé Kumránu esejci?

Jestliže tyto svitky byly kumránskou knihovnou, kdo byli ti lidé, kteří v Kumránu žili? Profesor Eleazar Sukenik, který v roce 1947 získal tři svitky pro Hebrejskou univerzitu v Jeruzalémě, byl první, kdo vyjádřil názor, že tyto svitky patřily komunitě esejců.

Esejci tvořili židovskou sektu, o níž se zmiňují spisovatelé žijící v prvním století, a to Josephus, Filón Alexandrijský a Plinius Starší. O tom, jak vlastně tato sekta vznikla, existují pouze dohady, ale zdá se, že se esejci objevili v bouřlivém období po makabejském povstání ve druhém století př. n. l.b Josephus podal zprávu, že v tom období esejci existovali, a podrobně vysvětlil, v čem se jejich náboženské názory lišily od názorů farizeů a saduceů. Plinius se zmínil o tom, že komunita esejců žila u Mrtvého moře mezi Jerichem a En-gedi.

Profesor James VanderKam, znalec svitků od Mrtvého moře, vyjadřuje názor, že „esejci, kteří žili v Kumránu, tvořili jen malou část většího esejského hnutí“, jež mělo podle Josepha asi čtyři tisíce členů. Obraz, který vysvítá z kumránských textů, sice popisu esejců neodpovídá dokonale, ale přece se zdá, že se na ně hodí lépe než na kteroukoli jinou známou židovskou skupinu té doby.

Podle názoru některých znalců začalo v Kumránu křesťanství. Ale náboženské názory kumránské sekty se od názorů prvních křesťanů v mnoha ohledech nápadně liší. Kumránské spisy obsahují extrémně přísné předpisy týkající se dodržování Sabatu a téměř chorobné zaujetí pro obřadní čistotu. (Matouš 15:1–20; Lukáš 6:1–11) Podobně se jeví i to, že se esejci stranili lidí, věřili v osud a v nesmrtelnost duše, zdůrazňovali celibát a chovali mystické představy, že se podílejí s anděly na jejich uctívání. Z toho je patrné, že jejich názory byly v rozporu s učením Ježíše a prvních křesťanů. (Matouš 5:14–16; Jan 11:23, 24; Kolosanům 2:18; 1. Timoteovi 4:1–3)

Ze svitků, v nichž jsou popsány předpisy a náboženské názory kumránské sekty, je velmi jasně patrné, že v Ježíšově době nebyla jen jediná forma judaismu. Tradice kumránské sekty se lišily od tradic farizeů a saduceů. Tyto rozdíly pravděpodobně vedly k tomu, že se tato sekta uchýlila do pustiny. Její členové se nesprávně domnívali, že se na nich splňují slova Izajáše 40:3 o hlasu v pustině, který napřimuje Jehovovu cestu. Na mnoha zlomcích těchto svitků jsou zmínky o Mesiášovi, jehož příchod autoři považovali za bezprostředně blízký. To je mimořádně zajímavé v souvislosti s Lukášovou zmínkou, že „lidé byli v očekávání“ příchodu Mesiáše. (Lukáš 3:15)