Skutečnosti o znásilnění

NEŽ dočtete tuto stránku do konce, bude někde ve Spojených státech znásilněna žena. Bude sama a bude vystavena násilí a ponižování někým, koho snad zná. Možná bude zbita. Možná se bude bránit. A určitě se bude bát o svůj život.

Znásilnění je nejrychleji se rozmáhající násilný zločin ve Spojených státech, které i tak mají nejvyšší procento znásilnění na světě. Podle policejních zpráv je každou hodinu spácháno 10 znásilnění a 16 pokusů o znásilnění. Přidejme k tomu skutečnost, že neohlášených případů znásilnění může být desetkrát více!

Spojené státy nejsou jedinou zemí s takovou neradostnou statistikou. Od roku 1985 do roku 1990 vzrostl ve Francii počet obětí, které oznámily znásilnění, o 62 procent. Kanada zjišťuje, že počet hlášených sexuálních přepadení se jen za posledních šest let zdvojnásobil na 27 000. Německo uvedlo jedno sexuální přepadení ženy každých sedm minut.

Znásilnění ubližuje rovněž nevinným mužům.a Muži „trpí tím, že žijí ve společnosti, kde polovina populace má důvod být podrážděná, podezíravá a vyplašená“, říká psycholožka Elizabeth Powellová. Mohou se také stát obětí tím, že žijí ve strachu o své manželky, matky, sestry, dcery a přítelkyně nebo zápolí s pocity viny a bolesti, když se někdo, koho milují, stane obětí znásilnění.

Proč takový vzestup?

Znásilnění kvete ve společnostech, které tolerují násilí a využívání sexu za různými účely. Muži i ženy v mnoha zemích jsou prostřednictvím sdělovacích prostředků, rodin a vrstevníků už od dětství bombardováni rozkladnými zprávami a nesprávnými informacemi o sexu. Učí se velmi škodlivé představě, že sex a násilí patří k sobě a že ženy jsou tu proto, aby zajistily pohlavní uspokojení mužů bez ohledu na svá přání.

Povšimněte si postoje třiadvacetiletého Jaye, pracovníka v evidenční kanceláři. „Máte-li být skutečným mužem, pak společnost říká, že musíte mít často poměr s různými ženami,“ říká. „A co když ne? Stojíte za něco?“ V důsledku těchto tlaků by muž mohl ženu znásilnit, kdyby ho rozzlobila nebo zklamala.

Vědecká pracovnice Linda Ledrayová se domnívá, že takový hrubý a útočný postoj k ženám je běžný ve společnostech, kde je sklon ke znásilňování, a říká: „Muž, který znásilní ženu, tak jedná do značné míry pouze proto, že je to celkový společenský scénář.“ K tomuto destruktivnímu společenskému scénáři přispívají filmy a televize. Znásilnění je běžným námětem pornografie, ale ta není jediným viníkem. Rozbory ukázaly, že filmy s násilím bez pohlavního zaměření vedly k mnohem útočnějším postojům vůči ženám ve srovnání s filmy otevřeně ukazujícími sex bez násilí. Týká se to rovněž televize, když „ukazuje, že využívání sexu je možné nalézt všude“, říká paní Powellová. A poselství sdělovacích prostředků? „Když se rozzlobíš, tak ubližuj.“

Toto poselství se přenáší do každodenních vztahů, a následky jsou tragické. Ve stále povolnějším světě se muži často domnívají, že jim ženy dluží sex, zvláště když za ženu platí nebo když je zpočátku nakloněna mužovým návrhům.

Novinář Robin Warshaw řekl: „Když dojde na pohlavní styk, nemá často smysl, když žena říká ‚ne‘.“ A příliš často je výsledkem znásilnění.

„Druhé znásilnění“

Kathi bylo patnáct let, když ji znásilnili tři členové hokejového týmu z její školy. Když její rodina podala žalobu, přátelé, sousedé i nezúčastnění lidé Kathi začali ji odstrkovat a obtěžovali ji. „Kluci jsou prostě kluci,“ řeklo se rodině. Ve škole dávali Kathi oplzlá jména a na její školní skříňce nechávali výhrůžné vzkazy. Chlapci, kteří ji znásilnili, byli odsouzeni k podmíněnému trestu a k výkonu veřejně prospěšné práce, a vyšli z toho jako siláčtí hrdinové školy. Kathi byla po celé měsíce trestána obtěžováním. Nakonec spáchala sebevraždu.

Případ Kathi je tragickou ukázkou toho, jak je oběť znásilnění nejdříve tělesně napadena násilníkem a pak po citové stránce dalšími lidmi. Mnohé ženy zjistily, že postoje ke znásilnění a mylné představy o něm vedou k tomu, že ze zločinu je viněna oběť. Přátelé, rodina, policie, lékaři, soudci a porota — ti, kteří by měli oběti pomoci — mohou tyto mylné představy sdílet a mohou zranit oběť skoro tak hluboce jako násilník. Problém viny je tak vážný, že ho někteří nazvali „druhé znásilnění“.

Výmysly ohledně znásilnění vytvářejí falešný pocit bezpečí. Jinými slovy, jestliže můžete najít nějakou chybu na chování oběti — byla oblečena v přiléhavých šatech nebo šla sama v noci nebo opravdu chtěla mít pohlavní styk — vy nebo vaši milovaní budete v bezpečí, když se takovému chování vyhnete; takže nikdy nedojde ke znásilnění. Přijmout možnost, že znásilnění je nesmyslný násilný čin, který může potkat každou ženu bez ohledu na to, jak je oblečena, to je příliš úděsné.

Jedna žena, která byla znásilněna mužem, jehož pokládala za „roztomilého a solidního“, řekla před soudem: „Nejhorší, co můžete udělat, je myslet si, že vám se to nemůže stát.“

Výmysly a skutečnosti o znásilnění

Dále uvádíme zakořeněné mylné představy o znásilnění, které slouží k tomu, že se dává vina oběti a udržují se postoje, které dodávají pachateli odvahu:

Výmysl: Znásilnění je pouze to, když na ženu zaútočí někdo cizí.

Skutečnost: Většina znásilněných žen byla napadena někým, koho znaly a komu důvěřovaly. Podle jedné studie 84 procent obětí útočníka znalo a k 57 procentům znásilnění došlo na schůzce. Každá sedmá vdaná žena bude znásilněna svým vlastním manželem.b Znásilnění je násilné a citově ubližující, ať již je útočníkem cizí člověk či manželský partner, anebo k němu dojde na schůzce.

Výmysl: O znásilnění lze hovořit pouze tehdy, když má žena důkazy, že se bránila, třeba modřiny.

Skutečnost: Ať se již žena tělesně bránila, nebo ne, málokterá má viditelné důkazy jako modřiny nebo poranění.

Výmysl: Pokud se oběť znásilnění aktivně nebrání, nese část viny.

Skutečnost: Podle definice dojde ke znásilnění tehdy, když dojde k pohlavnímu vniknutí jakýmkoli způsobem proti vůli osoby a za použití násilí nebo hrozby násilí. Je to právě použití síly proti osobě, která si to nepřeje, co z něj dělá pachatele znásilnění. Proto se oběť znásilnění neprovinila smilstvem. Podobně jako u oběti krvesmilstva může být žena přinucena ke styku, který si nepřeje, tím, že jiná osoba má nad ní zjevně moc. I když je žena donucena poddat se násilníkovi ze strachu nebo ve zmatku, neznamená to, že souhlasí. Souhlas je založen na volbě bez hrozby a je aktivní, nikoli pasivní.

Výmysl: Znásilnění je skutek neovládaného vzrušení.

Skutečnost: Znásilnění je násilný skutek. Muži znásilňují nejen kvůli sexu, ale i pro pocit moci nad jinou osobou.c

Výmysl: Žena dráždí nebo svádí muže až do okamžiku, kdy není schopen ovládat své sexuální touhy.

Skutečnost: Muž, který se dopustil znásilnění, nemá větší sexuální potřeby než jiní muži. Jedna třetina mužů, kteří znásilnění spáchali, dokonce není schopna pohlavní akt dokončit. Ve většině případů muži své jednání plánovali, a nejednali spontánně. Jak cizí, tak známí muži si před znásilněním svou oběť obvykle vybrali — cizí tím, že si počkali, až bude oběť sama, známí tím, že vytvořili situaci, kdy byla odloučena.

Výmysl: Ženy lžou ve věci znásilnění buď proto, že se chtějí pomstít muži, nebo proto, že cítí provinění za pohlavní styk.

Skutečnost: Nepravdivá hlášení jsou u znásilnění stejně častá jako u jakéhokoli jiného násilného činu: 2 procenta. Na druhé straně, odborníci se shodli, že obrovský počet znásilnění není hlášen.

Výmysl: Žena si o znásilnění může „říkat“, když nosí dráždivé oblečení, pije alkohol, nechává muže, aby za ni platil útratu, nebo se nechá pozvat k němu domů.

Skutečnost: To, že má žena špatný úsudek, že je naivní nebo nevšímavá, neznamená, že si zaslouží, aby byla znásilněna. Odpovědnost za znásilnění nese jedině ten, kdo ji znásilnil.

[Poznámky pod čarou]

[Praporek na straně 3]

Každá čtvrtá žena ve Spojených státech může být obětí znásilnění nebo pokusu o znásilnění

[Praporek na straně 4]

Znásilnění kvete ve společnostech, které tolerují násilí a využívání sexu

Jak předcházet znásilnění

Eric byl vysoký a hezký chlapec ze zámožné rodiny. On a jeho spolubydlící pozvali devatenáctiletou Lori na společnou schůzku dvou párů. Přišla na piknik do Erikova domu netušíc, že druhá dvojice odřekla. Postupně se začal zbytek hostů vytrácet.

„Začala jsem si uvědomovat: ‚Něco není v pořádku, děje se něco divného‘, ale přehlížela jsem to,“ říká Lori.

Když Eric nakonec zůstal s Lori sám, znásilnil ji. Nikdy to neohlásila policii a později se odstěhovala 240 kilometrů daleko, aby se vyhla setkání s ním. Ještě po roce měla obavy jít na schůzku.

ZNÁSILNĚNÍ je rostoucí hrozbou a nejlepší obrana ženy je uvědomit si to a připravit se na to. Nelze předejít každé situaci, která může vést ke znásilnění. Budete-li však vědět, jak takový násilník uvažuje a jak plánuje svůj útok, pomůže vám to rozpoznat varovná znamení.a Jak říká starověké přísloví: „Chytrý, který uviděl neštěstí, se skryl; nezkušení, kteří šli dál, utrpěli trest.“ — Přísloví 27:12.

Nejlepší způsob, jak předejít situaci, která vede ke znásilnění, je — vyhnout se násilníkovi. Měla byste znát způsob chování muže — i takového, kterého dobře znáte — jenž může poukazovat na případného násilníka. (Viz rámeček na straně 7.) Někteří muži se odvolávají na oblečení ženy nebo na to, že byla ochotná zůstat s nimi o samotě, aby omluvili skutečnost, že ji znásilnili. Ačkoli žena není odpovědná za to, že muž má takové pokřivené názory, bylo by moudré, aby takové postoje rozeznala.

Nepřipusťte, abyste zůstala sama s mužem, kterého dobře neznáte. (Buďte uvážlivá i v případě, že ho dobře znáte.) Násilník, kterého neznáte, by se mohl dostat do vašeho domu tak, že se vydává za opraváře. Zkontrolujte jeho pracovní průkaz. Násilník, kterého žena zná, se často snaží zůstat s obětí sám, a tak si vymýšlí důvody, které vyžadují, abyste se zastavila u něj doma, nebo lživě tvrdí, že na místě, kde se máte setkat, bude více lidí. Nenechte se oklamat.

Problémům na schůzce se vyhnete, když se budete setkávat ve skupině nebo v přítomnosti třetí osoby. Poznejte dobře svého partnera a stanovte si pevné hranice tělesných důvěrností, pokud něco takového vůbec připustíte. Buďte opatrná při pití jakéhokoli alkoholu! Nemůžete být ve střehu před nebezpečím, jestliže je vaše myšlení narušeno. (Srovnej Přísloví 23:29 až 35.) Důvěřujte svým instinktům. Jestliže se v přítomnosti někoho necítíte dobře, nenamlouvejte si, že je to neodůvodněný pocit. Odejděte.

Zvláště rodiče mladistvých potřebují rozebrat se svými dětmi jak předcházet znásilnění. Měli by mluvit o nebezpečných situacích konkrétně, protože většina násilníků i obětí znásilnění jsou mladí lidé.

Jednejte rychle

Nelze předejít všem situacím, jež mohou vést ke znásilnění. Bezděčně se můžete ocitnout sama tváří v tvář muži, jenž je mnohem silnější, než jste vy, a který má v úmyslu vynutit si pohlavní styk. Co potom?

Jednejte rychle a pamatujte, že vaším cílem je útěk. Násilník si často oběť ‚testuje‘, než se rozhodne zaútočit, a tak je důležité zmařit jeho plány, jakmile je to možné, dříve než získá dostatek sebedůvěry k jednání. Odborníci v problematice znásilnění doporučují dva způsoby jednání — pasívní nebo aktivní odpor. Můžete nejdříve zkusit pasívní odpor, a když selže, pak přejděte na aktivní odpor.

Pasívní odpor může představovat cokoli, od snahy získat čas tím, že budete s násilníkem mluvit nebo že budete předstírat nakažení pohlavní nemocí, až po to, že násilníka pozvracíte. (Srovnej 1. Samuelovu 21:12, 13.) „Taktiky jsou omezeny pouze představivostí ženy,“ napsal Gerard Whittemore ve své knize Street Wisdom for Women: A Handbook for Urban Survival (Jak mají ženy rozumně jednat na ulici: Příručka pro přežití ve městě).

Pasívní taktika — jež zahrnuje všechno kromě tělesného útoku na násilníka — vyžaduje chladnokrevné uvažování a je určena k tomu, aby útočníka rozptýlila nebo uklidnila. Jestliže vaše obrana působí, že se útočník stává rozhněvanějším a násilnějším, zkuste něco jiného. Nepřipusťte však, aby vás, když přemýšlíte, dostal na osamělejší místo. A pamatujte na to, že jednou z nejúčinnějších forem pasívního odporu je křik. — Srovnej 5. Mojžíšovu 22:23–27.

Jiná možnost volby je jednat odmítavě a energicky. Řekněte útočníkovi rozhodným způsobem, že se nepodřídíte jeho přáním. Jestliže se na schůzce dostanete do situace, kdy hrozí znásilnění, můžete použít zastrašující taktiku tím, že útok označíte jako to, čím ve skutečnosti je. Když budete volat: „To je znásilnění! Zavolám policii!“ násilník si dvakrát rozmyslí, zda bude naléhat dále.

Protiútok

Když nepomáhají slova, nebojte se přejít k aktivnímu odporu. To neznamená, že se tím zvětší pravděpodobnost, že vám útočník ublíží nebo vás zabije, stejně jako vám poddajnost nezaručí bezpečnost. Většina odborníků v problematice znásilnění proto doporučuje bránit se aktivně.

Obrana může být pro ženy obtížná, jelikož jsou od malička vedeny k tomu, aby byly zdvořilé, pasívní a poddajné, dokonce i v případě, že jsou ohroženy tělesným násilím. Musíte se proto předem rozhodnout, že se budete bránit, takže váháním při útoku nebudete ztrácet drahocenný čas.

Musíte se cítit pobouřena, že vás někdo ohrožuje nebo na vás vyvíjí nátlak. Musíte si uvědomovat, že tento útok byl předem promyšlen a násilník počítá s tím, že se mu podvolíte. Nebojte se rozzlobit se. „Váš strach je útočníkovou nejsilnější zbraní,“ řekla vědecká pracovnice Linda Ledrayová. Nebojte se, že to přeženete nebo že budete vypadat směšně. „Je lepší být hrubá než znásilněná,“ poznamenává jedna odbornice. Ženy, které se úspěšně ubránily znásilnění, byly obvykle aktivní a použily více než jen jednu taktiku, včetně kousání, kopání a křiku.

Pokud nejste schopna zabránit znásilnění, pak se soustřeďte na to, abyste byla schopna později identifikovat útočníka. Je-li to možné, pak vám při podrápání nebo při potrhání jeho oděvu zůstanou stopy krve či vzorky tkaniny. Možná, že se v té chvíli již jednoduše nebudete schopna dále bránit. V tom případě „si nevyčítejte, že jste ho ‚nechala‘, aby vás znásilnil“, řekl Robin Warshaw v díle I Never Called It Rape (Nikdy jsem to nenazvala znásilněním). „Nemusíte zažít zranění nebo smrt, abyste ‚dokázala‘, že jste byla znásilněna.“

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 7]

Typ muže schopného znásilnění

□ Citově vás týrá tím, že vás uráží, přehlíží vaše názory nebo se zlobí a vadí mu, když máte nějaký nápad.

□ Snaží se ovládat všechno ve vašem životě, třeba to, jak se máte oblékat a jaké máte mít přátele. Na vašich schůzkách chce udělat všechna rozhodnutí, třeba kde budete jíst nebo na jaký film půjdete.

□ Je bezdůvodně žárlivý.

□ Snižuje všechny ženy.

□ Opíjí se nebo se dopuje a snaží se vás přimět, abyste to dělala také.

□ Nutí vás, abyste s ním byla sama nebo abyste s ním měla pohlavní styk.

□ Nechce, abyste se podílela na útratách při schůzkách, a rozzlobí se, když mu nabídnete, že zaplatíte.

□ Projevuje tělesné násilí i nenápadnými způsoby, když vás prudce stiskne nebo odstrčí.

□ Zastrašuje vás tím, že si sedá příliš blízko, zahradí vám cestu, sahá na vás, i když jste řekla, aby to nedělal, nebo s vámi mluví, jako by vás znal lépe, než je to ve skutečnosti.

□ Nedokáže se vyrovnat se zklamáním, aniž by se rozzlobil.

□ Není schopen dívat se na vás jako na sobě rovnou.

□ Má rád zbraně a líbí se mu, když může být krutý ke zvířatům, k dětem a k lidem, které může zastrašovat.

Z díla I Never Called It Rape od Robina Warshawa.

[Obrázek na straně 7]

Ženy, které se úspěšně ubránily znásilnění, byly obvykle aktivní a použily více než jen jednu taktiku

Jak se vyrovnat se znásilněním

Před třiceti třemi lety byla Mary ohrožována nožem a znásilněna. Ještě dnes, když to popisuje, jí tluče srdce a potí se jí dlaně. „Je to nejpotupnější věc, kterou může žena zažít,“ říká téměř v slzách. „Je to hnusná, odporná věc.“

ZNÁSILNĚNÍ může být tou citově nejničivější událostí v osobním životě a následky mohou trvat po celý život. Jedna studie ukázala, že skoro třetina dotazovaných žen, které zažily znásilnění, uvažovala o sebevraždě a převážná většina řekla, že je tento zážitek trvale poznamenal.

Jestliže žena útočníka zná, mohou být následky zvláště bolestivé. Pokud byla žena znásilněna někým, koho zná, dá se očekávat, že se jí nedostane podpory od lidí kolem ní, protože buď nikomu neřekne, co se stalo, nebo to řekne a nikdo jí neuvěří, že to bylo znásilnění. Jelikož byla zraněna někým, komu důvěřovala, je také pravděpodobnější, že bude obviňovat sama sebe a bude pochybovat o své schopnosti odhadnout druhé lidi.

Přijmout pomoc

Mnohé ženy, které zažily znásilnění, nejdříve reagují šokem a popřením. Jedna žena byla znásilněna těsně před důležitou zkouškou na univerzitě. Vytlačila znásilnění ze své mysli, dokud neudělala zkoušku. Jiná oběť znásilnění řekla: „Nepřipustila jsem si vzpomínku na nic z toho, co se stalo, protože můj známý, kterému jsem důvěřovala, se změnil v útočníka přímo před mýma očima. Nevěděla jsem, že by člověk mohl být znásilněn někým, koho zná. Možná to zní nesmyslně, ale toto zjištění mi vzalo naději. Cítila jsem se tak sama.“

Některé ženy dále popírají, co se stalo, tím, že o znásilnění nikomu neřeknou. Po léta potlačují tuto skutečnost, což zpomaluje proces uzdravování a vede k citovým problémům, o kterých si neuvědomují, že pramení ze znásilnění.

Uzdravování obvykle nezačne, dokud o tom nebudete mluvit s druhými. Důvěryhodná přítelkyně vám může pomoci, abyste si uvědomila, že to, co se vám stalo, bylo skutečně znásilnění a že to nebyla vaše chyba. Jedno staré přísloví říká: „Pravý druh miluje celou dobu a je bratrem, který se narodil pro čas tísně.“ (Přísloví 17:17) Také duchovní pastýři se mohou ‚prokázat jako úkryt před větrem a jako skrýš před lijavcem‘. (Izajáš 32:2; 1. Tesaloničanům 5:14) Některým obětem znásilnění může pomoci, když se spojí s krizovým centrem pro znásilnění nebo odborným poradcem, kteří jim pomohou ujasnit jejich pocity.

Oběti znásilnění se často obávají mluvit o svém zážitku, protože mají pocity viny, zvláště pokud byly v průběhu znásilnění pohlavně vzrušeny. Mohou se cítit poskvrněné a k ničemu a obviňovat ze znásilnění sebe — přesto, že vinu nese pouze násilník.

„Měla jsem dobrou přítelkyni, se kterou jsem mohla mluvit, a to změnilo situaci,“ řekla Mary, která se svěřila křesťanské sestře. „Mohla jsem s ní mluvit a necítit se špinavá a nemít pocit, že jsem poznamenaná proto, že jsem byla znásilněna.“

Poskytněte jí pomoc

Na druhé straně by bylo nevhodné a nelaskavé od přátel oběti, aby jí přičítali jiné pohnutky nebo sami posuzovali, zda „byla opravdu znásilněna“. Nikdy nenaznačujte, že jí to bylo příjemné nebo že byla nemravná. Nejdůležitější věc, kterou může přítelkyně udělat, když ji taková žena požádá o pomoc, je — věřit jí. Uklidnit ji. Buďte ochotna naslouchat, pokud chce mluvit, ale nenaléhejte, aby mluvila o podrobnostech.

Jestliže k znásilnění došlo nedávno, přátelé mohou pomoci oběti tím, že zajistí lékařskou pomoc a poskytnou bezpečné místo pobytu. Povzbuďte ji, aby znásilnění oznámila, ale rozhodnutí nechte na ní. Zažila právě situaci, kdy byla zcela připravena o možnost rozhodovat sama o sobě. Umožněte jí získat tuto možnost částečně zpět tím, že ji necháte rozhodnout, co bude dělat dále.

Rodina oběti znásilnění musí odolávat nutkání reagovat na tuto situaci citově. Možná chce hledat někoho, koho by mohla obvinit ze znásilnění, anebo by se mohla chtít násilníkovi pomstít. Nic z toho oběti nepomůže. (Římanům 12:19) Vinit kohokoli kromě násilníka je zbytečné a mstít se je nebezpečné. Způsobí to, že si oběť dělá starosti o bezpečnost svých milovaných, místo aby se zaměřila na své zotavení.

Rodina by si také měla být vědoma toho, že mnohé oběti se po znásilnění dívají na pohlavní soužití jinak. V jejich mysli se pohlavní styk stal zbraní, a po nějakou dobu mohou mít potíže s pohlavním soužitím, dokonce i když jde o někoho, koho milují a komu důvěřují. Z toho důvodu by manžel neměl naléhat na manželku, aby s ním pohlavně žila, dokud k tomu není ochotna. (1. Petra 3:7) Rodina může pomoci obnovit u mladé ženy sebeúctu a ukázat jí, že je stále milována a že si jí rodina váží bez ohledu na to, co se stalo. Je zapotřebí trvalá podpora, protože oběť znásilnění někdy prochází zdlouhavými etapami citového uzdravování.

Zvládnout strach a depresi

Ženy, které byly znásilněny, říkají, že reakcí, která převažuje, je strach. Většina obětí znásilnění neočekávala, že útok přežije. Později mohou mít strach, že budou znásilněny znovu nebo se mohou obávat, že náhodně potkají násilníka.

Strach, který cítily při znásilnění, se může znovu probudit podobnými zvuky, pachy nebo na podobných místech. Jestliže byla žena znásilněna v aleji, může se tam bát jít. Jestliže byla znásilněna v domě, možná se zde již nikdy nebude cítit bezpečně a možná ji to donutí, aby se přestěhovala. Dokonce vůně stejné voňavky, jakou měl násilník, může probudit nepříjemné vzpomínky.

Přestože jen malý počet znásilnění vede k těhotenství, mnohé oběti se této možnosti hrozí. Mnohé z nich se také oprávněně obávají, zda nebyly nakaženy pohlavní nemocí. Asi polovina obětí zažívá depresi, beznaděj a pocity bezcennosti, které mohou trvat od několika týdnů až po několik měsíců. Oběti také mohou zápasit s úzkostí, fobiemi a záchvaty paniky.

I když snad ženy nemohou předejít znásilnění, své myšlenky, pocity a reakce na útok mohou časem ovládnout. Mohou se naučit nahradit negativní myšlenky pozitivními pohledy na sebe samu.

„Místo abyste si říkala, jak jste slabá, bezmocná a k ničemu, učte se říkat si, jak dobře to děláte a jak jste se zlepšila od toho zmatku, který následoval bezprostředně po útoku,“ řekla Linda Ledrayová v Recovering From Rape (Zotavování ze znásilnění). „Každý den, kdy se budete cítit méně zaplavena negativními myšlenkami a pocity, si říkejte ‚učím se získat zpět vládu nad sebou‘.“

Se strachem je také možné se vypořádat tím, že se člověk naučí přesně určit jeho příčinu. Když si oběť uvědomí, co je spouštěcím momentem, může se ptát sama sebe: „Jak opodstatněný je tento strach?“ Například, když vidí někoho, kdo je podobný násilníkovi, může si připomínat, že to není násilník a že jí neublíží.

Jiný doporučovaný způsob, jak se vyrovnat se strachem, je systematické snižování přehnaných citových reakcí. Žena si udělá seznam činností a situací, kterých se obává. Seřadí je od nejméně obávané až po tu nejhorší. Pak si začne představovat sama sebe v té nejméně stresové situaci, dokud z ní nepřestane mít strach. Tímto způsobem prochází celý seznam, dokud se necítí klidná při pomyšlení na všechny tyto situace.

S pomocí přítelkyně může udělat pokrok ve vykonávání běžných životních činností, jako je jít večer z domu nebo být sama. Nakonec se naučí ovládat svůj strach do té míry, že již neovlivňuje její běžný každodenní život. Nicméně, strach z některých činností — jako je jít v noci temnou alejí — je normální, a není zde žádný důvod, aby se snažila překonávat stísněnost v takových situacích.

Dát hněvu nový směr

Oběti znásilnění také zažívají pocity hněvu, které jsou nejdříve obráceny vůči všem mužům, ale během času se obvykle začínají soustřeďovat na násilníka. Rozhněvaní lidé obvykle naslepo bijí kolem sebe. Jiné oběti reagují tím, že potlačí své pocity. Strach se však může tvořivě uvolnit a způsob, jak to člověk udělá, může přispět k zotavení. Písmo říká: „Zlobte se [hněvejte se], a přece nehřešte.“ — Efezanům 4:26.

Především, oběť nemusí mít obavy svůj hněv projevit. Může o něm mluvit s druhými. Určitou úlevu může přinést účast na soudním procesu nebo psaní záznamů. Někdy je také možné vybít hněv tělesnou činností, jako je tenis, racquetball, házená, procházky, běh, cyklistika nebo plavání, které pomáhají v boji s depresí.

Znovu se můžete ujmout vlády nad svým životem.

Konec znásilňování — jak?

Skoncovat se znásilňováním znamená více než to, že se ženy budou před násilníky skrývat nebo že se jim budou bránit. „Jsou to muži, kdo se dopouští znásilnění, a jsou to muži jako skupina, kdo má moc znásilňování ukončit,“ řekl spisovatel Timothy Beneke ve své knize Men on Rape (Muži o znásilnění).

Znásilňování neskončí, dokud muži nepřestanou zacházet se ženami jako s pouhým předmětem sexuálního uspokojení a nenaučí se, že uspokojující vztahy neplynou z násilného panování. Na úrovni jednotlivců mohou zralí muži otevřeně promluvit s jinými muži a působit na ně. Jak muži, tak ženy mohou odmítat žerty, které snižují postavení žen, dívat se na filmy, které ukazují sexuální útočnost, nebo podporovat reklamy, které využívají sex, aby se lépe prodaly některé výrobky. Bible radí: „Ať mezi vámi není ani zmínka o smilstvu a kdejaké nečistotě ani o chamtivosti, právě jak přísluší svatým lidem; ani hanebné chování či pošetilé řeči ani oplzlé žertování, věci, které se nesluší, ale spíše vzdávání díků.“ — Efezanům 5:3, 4.

Rodiče mohou učit úctě k ženám svým příkladem. Mohou učit své syny, aby se dívali na ženy tak jako Jehova Bůh. A Bůh není stranický. (Skutky 10:34) Rodiče mohou učit své syny, aby jednali se ženami přátelsky a aby se v jejich blízkosti cítili přirozeně, tak jako Ježíš. Mohou učit své syny, že pohlavní styk je něžný projev lásky určený jen manželskému partnerovi. Rodiče mohou jasně ukázat, že se nebude trpět násilí a že také nadvláda nad druhými není žádoucí. (Žalm 11:5) Mohou povzbuzovat své děti, aby s nimi otevřeně mluvily o sexuálních otázkách a dokázaly vzdorovat tlaku v této oblasti.

Problém brzy skončí

Nicméně, znásilňování nemůže skončit bez převratných změn mezi lidmi na celém světě. „Znásilnění není problém jednotlivce, [ale] je to také rodinný problém, společenský problém a národní problém,“ řekla vědecká pracovnice Linda Ledrayová.

Bible slibuje celosvětovou společnost bez násilí, kde člověk již nebude dále ‚panovat nad člověkem k jeho škodě‘. (Kazatel 8:9; Izajáš 60:18) Brzy přijde doba, kdy Jehova Bůh již nebude dále snášet jakékoli zneužití moci, ani znásilnění. — Žalm 37:9, 20.

V této společnosti nového světa budou všichni lidé vychováváni, aby byli mírumilovní, milovali jeden druhého bez ohledu na původ, rasu nebo národnost. (Izajáš 54:13) V té době budou mírní lidé žít beze strachu ze svých přátel nebo cizích lidí „a vskutku naleznou své největší potěšení v hojnosti pokoje“. — Žalm 37:11.

[Rámeček a obrázek na straně 9]

V případě znásilnění

□ Vyhledejte lékařskou pomoc.

□ Pokud chcete a pokud je to možné, vyhledejte poradce pro oběti znásilnění, který by vás doprovázel při lékařských návštěvách a právních řízeních.

□ Zavolejte na policii, jakmile jste toho schopna. Poradci doporučují, aby pro vaši bezpečnost a pro bezpečnost ostatních žen byla policie informována. Ohlásit případ není totéž co podat žalobu. Kdybyste však později chtěla podat žalobu, bude oslabena pozdním oznámením.

□ Zachovejte veškerý usvědčující materiál. Není dobré, abyste se ihned vykoupala, převlékla, umyla či učesala vlasy nebo odstranila otisky prstů a stopy bot.

□ Zdravotnický personál shromáždí materiál a provede zkoušky na pohlavní nemoci a těhotenství. Pokud by vám nabízeli léky zabraňující nežádoucímu těhotenství, kterým se jinak říká „tableta ráno po styku“, křesťané by si měli být vědomi toho, že tyto léky mohou vést k potratu oplodněného vajíčka.

□ Udělejte cokoli, abyste se cítila bezpečně — vyměňte zámky, zůstaňte u přátel, zataraste dveře — i kdyby to mělo vypadat přehnaně.

□ Především však hledejte útěchu v Písmech, modlete se k Jehovovi, volejte i nahlas jeho jméno v průběhu útoku a po něm. Spolehněte se na starší a ostatní ve sboru, kteří vám poskytnou podporu. Pokud je to možné, navštěvujte shromáždění a vyhledávejte se spolukřesťany společenství ve službě.