• Zlatý plod s pestrou minulostí
    Probuďte se! – 2003 | 22. února

    • Zlatý plod s pestrou minulostí

      OD NAŠEHO DOPISOVATELE NA FIDŽI

      PÍŠE se rok 1789. Sedmimetrový člun vypadá v rozlehlém oceánu jako ztracený. Je plný mužů, kteří jsou zesláblí hladem a vyčerpaní tím, jak z něho neustále vylévají vodu a přitom bojují s vysokými vlnami a prudkým vichrem. Čeká je přes 5 000 kilometrů dlouhá cesta neznámým oceánem s mnoha zrádnými korálovými útesy. Jídla je málo — denní příděl je pouze 30 gramů chleba (lodní suchar) a trocha vody. Zdá se, že jejich naděje na přežití je velmi malá.

      Během uplynulého týdne tito muži zažili vzpouru posádky, byli vysazeni do záchranného člunu a ponecháni oceánu napospas. Jeden z nich zahynul při útoku domorodců. Potýkali se také s prudkými bouřemi a jen stěží se jim podařilo uniknout, když je pronásledovali domorodci z ostrovů nyní známých jako Fidži.

      Co tyto muže přivedlo sem, do odlehlé a nebezpečné části jižního Pacifiku, daleko od rodné Anglie — země s pěstěnými sady a zahradami? Cílem jejich hledání byl vzácný strom chlebovník (odrůda breadfruit). Povězme si něco o tom, proč tento krásný strom a jeho výživné plody hrály klíčovou roli ve výše uvedeném příběhu a v dřívějších objevitelských výpravách.

      Možná jste poznali, že se jednalo o muže, kteří přežili neblaze proslulou vzpouru na lodi Bounty. Tato britská fregata o výtlaku 215 tun, které velel kapitán William Bligh, se původně vydala z Anglie na Tahiti. Bligh zde měl nabrat na palubu skupinu velmi neobvyklých „pasažérů“ — skoro 1 000 sazenic chlebovníku. Tyto rostliny, převážené v květináčích, měly za převoz později „zaplatit“ výživnými zlatými plody, které se urodí v jejich novém domově, britských koloniích v Karibské oblasti.

      Tento projekt vznikl na základě doporučení, jež dal sir Joseph Banks britské vládě, která v té době intenzivně hledala nový zdroj potravy pro otroky na cukrových plantážích. Banks tehdy pracoval jako poradce Královských botanických zahrad v Kew u Londýna. Již dříve jako botanik doprovázel kapitána Jamese Cooka na jeho dřívější objevitelské výpravě v Tichomoří.a Oba viděli, že plody chlebovníku skýtají velké možnosti.

      I když se Banks cesty kapitána Bligha osobně nezúčastnil, vypracoval plán, jak o rostliny během dlouhé zámořské plavby pečovat, zejména aby měly dostatek sladké vody. Někteří spisovatelé se domnívají, že právě péče a voda, kterých se stromům dostávalo v hojné míře, a to na úkor mužstva, možná přivedly již beztak nespokojenou posádku ke vzpouře. Ráno 28. dubna 1789 v blízkosti souostroví Tongy byli Bligh a osmnáct jeho věrných mužů násilím vysazeni do člunu. Chlebovníky pravděpodobně skončily svou cestu v mořských vlnách, kam je pomstychtiví vzbouřenci naházeli.

      Bligh však nebyl člověk, který by se nechal tak snadno zastrašit. Vydal se na pouť, jež je považována za „nejslavnější cestu na otevřené lodi v dějinách mořeplavby“. Za sedm úmorných týdnů urazil v záchranném člunu vzdálenost téměř šest tisíc kilometrů. Plul na severozápad mezi ostrovy Fidži, minul východní pobřeží Nového Holandska (nyní Austrálie) a útočiště nalezl na ostrově Timor.

      Když se Bligh vrátil do Anglie, byl pověřen velením nad dvěma dalšími loďmi, s nimiž se pak na Tahiti znovu vydal pro chlebovníky. Tentokrát, to znamená v roce 1792, se mu podařilo přepravit asi 700 „pasažérů“ v květináčích na ostrov Svatého Vincence a na Jamajku, které leží v oblasti Antil. Od té doby se zde chlebovníkům dobře daří a v jejich jasně zelených, listnatých korunách se rodí zlatavé plody.