13. Před čím nás varují slova v 1. Korinťanům 10:10 a jakou vzpouru měl Pavel na mysli?

¹³ Pavel nyní uvádí poslední příklad z toho, co se stalo Izraelitům v pustině, a píše: „Ani nereptejme, právě jako někteří z nich reptali, jen aby byli zahubeni ničitelem.“ (1. Korinťanům 10:10) Když Korach, Datan, Abiram a jejich společníci jednali neteokraticky a zpochybnili Mojžíšovu a Áronovu autoritu, vypukla vzpoura. (4. Mojžíšova 16:1–3) Poté, co byli vzbouřenci zničeni, začali Izraelité reptat. Usuzovali totiž, že zničení vzbouřenců bylo nespravedlivé. Ve 4. Mojžíšově 16:41 čteme: „Hned příští den začalo celé shromáždění izraelských synů reptat proti Mojžíšovi a Áronovi a říkat: ‚Vy, vy jste usmrtili Jehovův lid.‘ “ V důsledku svého kritického postoje k tomu, jak byla v tom případě vykonána spravedlnost, zahynulo 14 700 Izraelitů metlou, kterou na ně seslal Bůh. (4. Mojžíšova 16:49)

¹⁵ Je vhodné, když se někdo upřímně ptá na biblický námět, kterému nerozumí. Avšak co kdybychom si vypěstovali negativní postoj, který by se projevoval tím, že bychom vedli kritické rozhovory v důvěrném kruhu přátel? Bylo by vhodné, kdybychom si položili otázku: ‚K čemu to pravděpodobně povede? Nebylo by daleko lepší přestat reptat a pokorně se modlit o moudrost?‘ (Jakub 1:5–8; Juda 17–21) Korach a jeho přívrženci, kteří se vzbouřili proti Mojžíšově a Áronově autoritě, byli možná natolik přesvědčeni o tom, že jejich hledisko je správné, že neprozkoumali své pohnutky. A přitom se naprosto mýlili. Mýlili se i Izraelité, kteří reptali kvůli zničení Koracha a ostatní vzbouřenců. Bude velmi moudré, když se takovými příklady necháme podnítit k tomu, že prozkoumáme své pohnutky, zaženeme myšlenky na reptání, přestaneme si stěžovat a necháme Jehovu, aby nás přečistil. (Žalm 17:1–3)