Naše milosrdné útočiště

Čti 46. až 51. žalm. Jehova, naše útočiště, způsobí, aby přestaly války. (46. žalm) Je „Králem celé země“, a tímto neviditelným ochráncem je náš Bůh navždy. (Žalm 47, 48) Ti, kteří jsou utlačovaní, musí čekat na Jehovu, ale ti, kteří ‚předkládají díkůvzdání jako svou oběť ‘, ‚uvidí záchranu od Boha‘. (49., 50. žalm) Jestliže zhřešíme, ale činíme pokání, tak jako David ze svého hříchu s Batšebou, osvobodí nás Bůh od viny krve, protože ‚nepohrdne srdcem zlomeným a zdrceným‘. — Žalm 51.

◆ 46:2 (46:3, „KB“) — Jak mohla ‚země podstoupit změnu‘?

I kdyby se hory skryly do moře v přirozeném vzedmutí země, neměli by příčinu ke strachu ti, kteří spoléhají na Boha. Ať se děje cokoli, mohou mít neotřesitelnou důvěru v Jehovu jako své útočiště.

K našemu poučení: Žalm 46 se vztahuje k době, kdy Jeruzalém ohrožovali Asyřané. Král Ezechjáš poznal, že ‚Bůh je útočištěm a pomocí, která se pohotově najde v tísních‘, modlil se k Jehovovi a město bylo zázračně osvobozeno. (2. Král. 19. kapitola) I my, když jsme v tísni, bychom měli činit Boha svým útočištěm. Jak? Tím, že na něj spoléháme, pevně se držíme jeho Slova a jsme věrni jeho organizaci.