Etruskové — Neodhalené tajemství

OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! VE FRANCII

„Taková byla moc Etrurie, že její jméno naplňovalo země i moře.“ — (Livius, historik z 1. století)

KDYŽ je řeč o Etruscích, možná máte pocit, že o nich nevíte ani to nejzákladnější. Mluvíte-li však jazykem, který používá latinku, nevědomky Etruskům za něco vděčíte. Nebýt jich, začínala by latinka písmeny a, b, g (jako řecké alfa, beta, gama nebo hebrejské alef, bet, gimel). Ale i když filologové vědí, že etruská abeceda začínala písmeny a, b, c, etruský jazyk je pro ně stále těžko srozumitelný. A to je jen jedna část etruské záhady.

O původu této pozoruhodné civilizace spekulují historikové celá staletí. V pátém století př. n. l., kdy byla etruská civilizace na vrcholu, vytvořili Etruskové federaci dvanácti měst s rozsáhlou obchodní sítí v Evropě a severní Africe. Avšak o pouhých čtyři sta let později byli úplně pohlceni vzrůstající mocí Říma. Ale co o Etruscích víme a proč jejich tajemství přetrvává?

Tajemný původ

Historikové, archeologové i lingvisté si nad původem Etrusků už dlouho lámou hlavu. Vystěhovali se Etruskové z Lydie, jedné provincie v Malé Asii, jak se domníval Hérodotos, nebo byli původními obyvateli Itálie, jak tvrdil Dionýsios z Halikarnasu v 1. století př. n. l.? Je možné, že jejich původ byl různorodý? Ať je odpověď jakákoli, etnické a kulturní rozdíly mezi nimi a sousedními národy byly tak velké, že si jejich původem nemůžeme být jisti.

Přece však víme, že asi od osmého století př. n. l. Etruskové vzkvétali v celé střední Itálii. Římané jim říkali Tusci nebo Etrusci a oblast, kde žili — mezi řekami Arno na severu a Tiber na jihu —, dostala název Toskánsko. V jednu dobu ovládala etruská civilizace asi padesát italických národů.

Etruský jazyk v zásadě používá ranou formu řecké abecedy, a tak se může zdát, že je snadné jej rozluštit. Ovšem ve skutečnosti je všem jiným jazykům na hony vzdálen. Většinu slov, jež Etruskové používali, neumíme přeložit. Měli hodně literatury, protože knihy zastávaly důležitou úlohu v jejich kultuře, zvláště v náboženských záležitostech. Dnes sice existují tisíce vzorků etruských nápisů na náhrobcích, vázách a alabastrových sarkofázích, ale obsahují poměrně málo textu, takže při vysvětlování původu a významu etruských slov příliš nepomáhají.

Jak žili a prosperovali

Etruskové byli organizováni do samosprávných městských států, jimž vládli zpočátku králové a později magistráti. Tato města se spojila do Etruské ligy, volné náboženské, hospodářské a politické asociace. Některé etruské domy byly vybaveny vodovodem a stály podél dlážděných silnic se stokou. Hodně se používalo odvodňování půdy. Etruští králové přeměnili samotný Řím ze skupiny vesnic v elegantní opevněné město s kanalizační sítí. Její součástí byla i Cloaca Maxima, kterou můžete vidět dodnes.

Etruskové bohatli z velkých nerostných nalezišť na územích, která byla pod jejich kontrolou, například z železných dolů na blízkém ostrově Elba. Potřebu kovů uspokojovali tím, že zpracovávali železo, stříbro a měď, a dokonce dováželi cín z Britského souostroví. Kromě tohoto bohatství poskytovala oblast, kde žili, úrodnou zemědělskou půdu a pastviny. Etruskové pěstovali obiloviny, olivy a víno a také zde měli dostatek dřeva. Tyto přírodní zdroje a rozsáhlý obchod s vnitrozemím i zámořím byly základem vzkvétajícího etruského hospodářství.

Etruskové byli skvělí námořníci. V roce 540 př. n. l. porazila spojená flotila etruských a kartaginských lodí Řeky, a tak si Etruskové zajistili svůj zámořský obchod. Vynalezli beranidlo a byli připraveni k boji. Výrobky, jako bylo slavné bucchero (černá kameninová keramika), byly vyváženy po moři až do vzdáleného Španělska a Egypta. Po pozemních obchodních cestách vyváželi Etruskové víno do Galie (Francie) a Germánie (Německa) a tak šířili svou slávu.

Jak se Etruskové radovali ze života

K nejzachovalejším a nejbohatším zdrojům informací o Etruscích patří jejich umělecká díla. Byli to lidé, kteří milovali přepych. Vyráběli skvělé zlaté šperky, například náušnice, brože, přívěsky, náramky a náhrdelníky. Dokonce i dnes je záhadou, jak zhotovovali propracované filigránské a granulované šperky, při jejichž výrobě používali drobné zlaté korálky. Kromě pohárů, mís, číší a jídelních servisů ze stříbra a jiných drahých kovů vytvářeli Etruskové sochy a rytiny z jiných vzácných materiálů, například ze slonoviny.

Bylo objeveno mnoho soch, uměleckých předmětů a nástěnných maleb a na všech je vidět, že se Etruskové rádi bavili. Rádi se dívali na závody vozů, boxerské soutěže, zápasy a sportovní hry. Král přihlížel možná ze slonovinového křesla, obklopen otroky zajatými při dobyvatelském tažení. Symbol jeho postavení, nachovou tuniku, později převzali Římané. Doma král lehával v době jídla vedle své manželky a naslouchal hře na flétnu nebo dvojitou píšťalu, díval se na tanec a při tom ho obsluhovali jeho otroci.

V ostrém kontrastu k Řekům a Římanům měly ženy v etruské společnosti stejné postavení jako muži. Mohly vlastnit majetek a účastnit se společenských událostí. Etruské ženy měly jméno osobní i jméno rodinné, což svědčí o tom, že se na ně vztahovala zákonná práva.

Zvláštní náboženské názory

Jeden historik z prvního století označil Etrusky za „lid, který je oddán náboženským zvykům více než kterýkoli jiný národ“. Etruskové uctívali mnoho bohů, a ve zvláštní oblibě měli trojice. K jejich cti stavěli trojdílné chrámy neboli chrámy se třemi celami. V každé cele byla umístěna nějaká socha. Jádrem etruské civilizace byly mystické babylónské představy. Mezi nimi vynikala idea posmrtného života a podsvětí. Mrtvá těla byla buď pohřbívána, nebo spalována. Pokud bylo mrtvé tělo spáleno, popel se vložil do urny, která mohla mít rozmanitý tvar a formu. Urna se vložila do hrobky spolu se vším, co se považovalo za nezbytné k životu v podsvětí. To bylo doprovázeno rituály a předkládáním obětí a úliteb. Stěny hrobek bohatých lidí byly vyzdobeny barevnými freskami, které vyobrazovaly rozmanité výjevy. Někdy na nich byli démoni nebo řada různých děsivých tvorů. Jak uvádí jeden pramen, „Etruskové vždy milovali příšery“.

Etruskové provozovali hepatoskopii neboli věštění z jater. Tento zvyk se dá vysledovat až do Babylóna. (Srovnej Ezekiela 21:21.) Všechny stránky jejich života a veškeré rozhodování se soustředily na bohy. Lidé hledali znamení na zemi či na nebi. Věštění bylo tak běžné, že praktiky tohoto druhu byly označovány výrazem disciplina Etrusca neboli etruská věda.

Asimilace a zánik

V roce 509 př. n. l. zanikla staletá dynastie etruských králů, kteří vládli Římu. To bylo předzvěstí toho, co mělo přijít. Na severu byli pro Etrusky hrozbou Keltové, jejichž vpády oslabovaly nadvládu Etrusků nad tou oblastí. Na jihu podrývaly základ etruské moci neustálé konflikty na hranicích s italickými kmeny a vyvolávaly vnitřní sociální napětí.

Koncem třetího století př. n. l. se etruské území dostalo pod římský vliv. Tak začalo období římského kulturního vzestupu neboli romanizace. Nakonec v roce 90 př. n. l., kdy bylo římské občanství přiznáno všem italickým kmenům, zmizely poslední zbytky etruské identity. Etruskové museli mluvit latinsky a splynuli s římským světem. Zřejmě pouze málo římských učenců se snažilo překládat, nebo jen uchovávat etruská literární díla, a tak celá etruská civilizace nenávratně zmizela a zanechala po sobě tajemství. Ale zanechala po sobě také odkaz.

Přetrvávající odkaz

Odkaz Etrusků je v Římě vidět až dodnes. Římané vděčili Etruskům za svůj chrám na Kapitolu, zasvěcený trojici Jupiter, Juno a Minerva, za své trojdílné chrámy, za své první městské hradby a za stoku, která vedla z Fora. I kapitolská vlčice (Lupa Capitolina), symbol Říma, má etruský původ. Římané kromě toho přijali řadu etruských zvyků, například hry, při nichž se bojovalo až do smrti jednoho ze soupeřů, a zápasy se zvířaty. (Srovnej 1. Korinťanům 15:32.) Typ triumfálního průvodu, jejž měl Pavel na mysli v jednom ze svých znázornění, byl etruského původu. (2. Korinťanům 2:14)

Také etruské symboly se používají mnoha způsoby. Etruská kněžská hůl, připomínající hůl pastýřskou, byla označena za původ berly, již používají biskupové křesťanstva. Etruské fasces (pruty svázané kolem sekery) byly za Římanů odznakem autority. Jako symbol byly používány i za francouzské revoluce a také ve 20. století, kdy byly znakem italské fašistické strany.

I přes soustředěné úsilí archeologů odhalit minulost zůstává původ Etrusků i mnoho stránek jejich života stále tajemstvím.

[Mapa na straně 24]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

ETRURIE

ITÁLIE

[Obrázky na straně 24 a 25]

1. Kapitolská vlčice, symbol města Říma; kopie etruského bronzu z 5. století př. n. l.

2. Tyto zlaté tabulky s nápisem v jazycích etruském (vpravo) a fénickém (vlevo) obsahují zasvěcení bohyni Uni (Astarte)

3. Etruský sarkofág nějaké dvojice

4. Etruská klenutá chodba ze 4. století př. n. l. Římané se od Etrusků naučili stavět klenuté stavby

5. Etruské mísidlo na víno a podstavec ze 7. století př. n. l.

[Podpisek]

Zlaté tabulky: Museo Nazionale di Villa Giulia, Řím; sarkofág a mísidlo: Musée du Louvre, Paříž