Jehova plní své sliby

5. Co je pozoruhodné na osmé kapitole Zecharjáše?

⁵ V biblické knize Zecharjáš čteme o četných inspirovaných viděních a proroctvích, která tehdy, v šestém století před naším letopočtem, posílila Boží lid. Tato proroctví ujišťují i nás o Jehovově podpoře. Máme pádné důvody věřit, že i dnes Jehova dá svému lidu mír. Prorok Zecharjáš v osmé kapitole knihy, jež nese jeho jméno, například desetkrát říká: ‚Tak řekl Jehova.‘ Po každém z těchto výroků následuje božské prohlášení, které souvisí s pokojem Božího lidu. V Zecharjášově době se splnily některé z těchto slibů. Dnes se splnily nebo plní všechny.

Bůh bude žárlit pro Sion

6., 7. V jakém smyslu Jehova ‚žárlil s velkým vztekem‘?

⁶ Výrok ‚Tak řekl Jehova‘ se poprvé vyskytuje u Zecharjáše 8:2, kde čteme: „Tak řekl Jehova vojsk: ‚Chci na Sion žárlit velkou žárlivostí, a s velkým vztekem chci na něj žárlit.‘ “ Slib, že Jehova bude žárlit, že bude velmi horlit, znamenal, že Bůh pohotově obnoví svému lidu pokoj. Dokladem této horlivosti byla skutečnost, že se Izrael vrátil do své země a že byl znovu vystavěn chrám.

⁷ Co se však stalo s těmi, kdo Jehovovu lidu odporovali? Horlivosti, kterou Jehova projevoval pro svůj lid, odpovídal jeho ‚velký vztek‘ vůči nepřátelům. Když věrní Židé uctívali Jehovu u obnoveného chrámu, mohli přemýšlet o osudu již poraženého mocného Babylóna. Mohli také uvažovat o naprostém neúspěchu svých nepřátel, kteří se snažili zabránit opětovné stavbě chrámu. (Ezra 4:1–6; 6:3) A mohli děkovat Jehovovi, že dodržel svůj slib. Jeho horlivost jim přinesla slavné vítězství!

‚Město opravdovosti‘

8. Jak se měl Jeruzalém v Zecharjášových dnech — na rozdíl od dřívějších dob — stát městem opravdovosti?

⁸ „Tak řekl Jehova,“ píše Zecharjáš podruhé. Co Jehova říká tentokrát? „Chci se vrátit na Sion a přebývat uprostřed Jeruzaléma; a Jeruzalém bude jistě nazván městem opravdovosti a horou Jehovy vojsk, svatou horou.“ (Zecharjáš 8:3) Před rokem 607 př. n. l. Jeruzalém rozhodně nebyl městem opravdovosti. Jeho kněží a proroci byli zkažení a jeho lid byl nevěrný. (Jeremjáš 6:13; 7:29–34; 13:23–27) Nyní však Boží lid znovu stavěl chrám, čímž projevoval svou oddanost čistému uctívání. Jehova svým duchem opět přebýval v Jeruzalémě. Opět byly v Jeruzalémě pronášeny pravdy spojené s čistým uctíváním, takže Jeruzalém mohl být nazván „městem opravdovosti“. Vyvýšenina, na níž Jeruzalém stál, mohla být pojmenována „svatou horou“.

9. Jakou pozoruhodnou změnu stavu zažil ‚Boží Izrael‘ v roce 1919?

⁹ Tato dvě prohlášení měla význam pro starověký Izrael; mají ale značný význam i pro nás, kdo žijeme v závěru dvacátého století. Skoro před osmdesáti lety, za první světové války, šlo oněch několik tisíc pomazaných, kteří představovali ‚Boží Izrael‘, do duchovního zajetí, podobně jako šel starověký Izrael do zajetí v Babylóně. (Galaťanům 6:16) Prorocky byli popsáni jako mrtvoly ležící na ulici. Přesto upřímně toužili uctívat Jehovu „duchem a pravdou“. (Jan 4:24) Proto Jehova v roce 1919 jejich zajetí ukončil a vzkřísil je ze stavu duchovní smrti. (Zjevení 11:7–13) Tím dal Jehova důraznou, kladnou odpověď na Izajášovu prorockou otázku: „Narodí se země v porodních bolestech za jeden den? Nebo se najednou zrodí národ?“ (Izajáš 66:8) V roce 1919 Jehovův lid opět existoval jako duchovní národ, který obývá svou ‚zemi‘ neboli své pozemské duchovní území.

10. Z jakého požehnání se těší pomazaní křesťané ve své „zemi“ od roku 1919?

¹⁰ Pomazaní křesťané, kteří tu „zemi“ obývali v bezpečí, sloužili v Jehovově velkém duchovním chrámu. Byli označeni jako „věrný a rozvážný otrok“ a přijali odpovědnost starat se o Ježíšův pozemský majetek. Z této výsady se těší i dnes, v závěru dvacátého století. (Matouš 24:45–47) Dobře se poučili o tom, že Jehova je „sám Bůh pokoje“. (1. Tesaloničanům 5:23)

11. Jak se duchovní křesťanstva prokázali jako nepřátelé Božího lidu?

¹¹ Co se však stane s nepřáteli Božího Izraele? Horlivosti Jehovy pro jeho lid odpovídá jeho vztek vůči odpůrcům. Za první světové války se náboženští vůdcové křesťanstva velmi houževnatě — avšak neúspěšně — snažili tuto malou skupinu křesťanů, kteří mluvili pravdu, vyhladit. Za druhé světové války byla mezi duchovními křesťanstva shoda v jedné jediné věci: na obou válčících stranách duchovní ponoukali vlády, aby umlčely svědky Jehovovy. V mnoha zemích duchovní dodnes podněcují vládu k tomu, aby křesťanské kázání svědků Jehovových omezila nebo zakázala.

12., 13. Jak se projevil Jehovův vztek vůči křesťanstvu?

¹² Jehova to vše sleduje. Po první světové válce křesťanstvo i zbývající část Velkého Babylóna zažily pád. (Zjevení 14:8) Pád křesťanstva se stal všeobecně známou skutečností po roce 1922, kdy začalo vylévání řady symbolických ran, veřejně odhalujících duchovně mrtvý stav Velkého Babylóna a varujících před jeho blížícím se zničením. (Zjevení 8:7–9:21) Dokladem toho, že vylévání těchto ran pokračuje, byla přednáška nazvaná „Blíží se konec falešného náboženství“, která byla 23. dubna 1995 přednesena po celém světě a po níž následovalo rozšíření stamilionů výtisků zvláštního čísla Zpráv Království.

¹³ Křesťanstvo je dnes v žalostném stavu. S požehnáním kněží a jiných duchovních se během celého dvacátého století jeho členové zabíjeli v krutých válkách. V některých zemích křesťanstvo nemá téměř žádný vliv. Spěje ke zničení společně se zbývající částí Velkého Babylóna. (Zjevení 18:21)

Pokoj Jehovova lidu

14. Jakým prorockým slovním obrazem je popsán lid žijící v pokoji?

¹⁴ Jehovův lid se však nyní, v roce 1996, těší z hojného pokoje ve své obnovené zemi, jak je to popsáno v Jehovově třetím prohlášení: „Tak řekl Jehova vojsk: ‚Na veřejných prostranstvích Jeruzaléma ještě budou sedět starci a stařeny, každý také s holí v ruce kvůli hojnosti svých dnů. A veřejná prostranství města budou plná chlapců a děvčat, kteří si budou hrát na jeho veřejných prostranstvích.‘ “ (Zecharjáš 8:4, 5)

15. Z jakého pokoje se těší Jehovovi služebníci navzdory válkám mezi národy?

¹⁵ Tímto nádherným slovním obrazem je vyjádřeno něco, co je v tomto válkou sužovaném světě podivuhodné — lid, který žije v míru. Od roku 1919 se plní Izajášova prorocká slova: „ ‚Bude trvalý pokoj pro toho, kdo je daleko, a pro toho, kdo je blízko,‘ řekl Jehova, ‚a chci ho uzdravit. Ale . . . není žádný pokoj,‘ řekl můj Bůh, ‚pro ničemné.‘ “ (Izajáš 57:19–21) Jehovův lid samozřejmě není částí světa, ale nemůže se vyhnout tomu, aby se ho nepokoj panující mezi národy nijak nedotýkal. (Jan 17:15, 16) Jsou země, kde svědkové zažívají nesmírné problémy; někteří byli dokonce zabiti. O pravých křesťanech je však možné ze dvou základních hledisek říci, že žijí v míru. Za prvé mají ‚pokoj s Bohem prostřednictvím jejich Pána Ježíše Krista‘. (Římanům 5:1) Za druhé mají pokoj mezi sebou. Pěstují „moudrost shora“, která je „především cudná, pak pokojná“. (Jakub 3:17; Galaťanům 5:22–24) Kromě toho se těší, že se budou radovat z pokoje v tom nejvlastnějším slova smyslu, až „mírní . . . budou vlastnit zemi a vskutku naleznou své největší potěšení v hojnosti pokoje“. (Žalm 37:11)

16., 17. a) Jak „starci a stařeny“ i ‚chlapci a děvčata‘ upevňují Jehovovu organizaci? b) Z čeho je pokoj Jehovova lidu patrný?

¹⁶ Mezi Jehovovým lidem jsou dodnes „starci a stařeny“ neboli pomazaní, kteří pamatují raná vítězství Jehovovy organizace. Velmi si vážíme jejich věrnosti a vytrvalosti. V bouřlivých třicátých letech, za druhé světové války i po ní, v době závratného vzrůstu díla, se vedení ujímali mladší pomazaní. Potom, zvláště od roku 1935, se začal projevovat „velký zástup“ „jiných ovcí“. (Zjevení 7:9; Jan 10:16) Když pomazaní křesťané stárli a jejich řady řídly, jiné ovce od nich přebírali práci spojenou s kázáním a šířili toto dílo po celé zemi. V posledních letech proudí do země Božího lidu ohromné zástupy jiných ovcí. Jen v minulém roce jich 338 491 symbolizovalo křtem, že se zasvětili Jehovovi! Tito noví křesťané jsou z duchovního hlediska velmi mladí. Jejich čilý duch a horlivost jsou velmi cenné, protože se díky tomu rozšiřují řady těch, kdo vděčně zpívají chválu „svému Bohu, který sedí na trůnu, a Beránkovi“. (Zjevení 7:10)

¹⁷ Dnes jsou ‚veřejná prostranství plná chlapců a děvčat‘, svědků s mladickým elánem. Ve služebním roce 1995 přišly zprávy z 232 zemí a mořských ostrovů. Nikde není žádné soupeření mezi příslušníky různých národů, žádná nenávist mezi příslušníky různých kmenů, žádná nevhodná žárlivost mezi pomazanými a jinými ovcemi. Všichni spolu duchovně rostou a jsou sjednoceni láskou. Celosvětové společenství svědků Jehovových je ve světě něčím vskutku jedinečným. (Kolosanům 3:14; 1. Petra 2:17)

Příliš obtížné pro Jehovu?

18., 19. Jak Jehova od roku 1919 uskutečňuje něco, co se z lidského stanoviska mohlo zdát příliš obtížné?

¹⁸ V roce 1918, kdy pomazaný ostatek tvořilo pouhých několik tisíc zkroušených křesťanů, kteří byli v duchovním zajetí, nemohl nikdo předem tušit, jaký bude další vývoj událostí. Jehova však tento vývoj událostí znal — jak je to jasně patrné z jeho čtvrtého prorockého prohlášení: „Tak řekl Jehova vojsk: ‚I kdyby se to zdálo příliš obtížné v očích zbývajících z tohoto lidu v těch dnech, mělo by se to zdát příliš obtížné i v mých očích?‘ je výrok Jehovy vojsk.“ (Zecharjáš 8:6)

¹⁹ V roce 1919 Jehovův duch oživil Boží lid pro dílo, jež bylo nutné vykonat. Avšak k tomu, aby se jednotliví křesťané pevně drželi té malé organizace Jehovových ctitelů, bylo zapotřebí víry. Bylo jich tak málo a mnoha věcem nerozuměli. Avšak krok za krokem je Jehova organizačně upevňoval a vyzbrojoval pro křesťanské dílo kázání dobré zprávy a činění učedníků. (Izajáš 60:17, 19; Matouš 24:14; 28:19, 20) Postupně jim pomohl, aby pochopili životně důležité věci, například neutralitu a otázku univerzální svrchovanosti. Bylo to snad pro Jehovu příliš obtížné, aby vykonal svou vůli prostřednictvím té malé skupiny svědků? Odpověď zní jednoznačně: ne! Je to patrné z tabulky na stranách 12 až 15 v tomto časopisu, která obsahuje zprávu o činnosti svědků Jehovových za služební rok 1995.

„Sám se stanu jejich Bohem“

20. Jak rozsáhlé mělo být prorokované shromažďování Božího lidu?

²⁰ Páté prohlášení dále ukazuje, jak jsou svědkové Jehovovi dnes šťastní: „Tak řekl Jehova vojsk: ‚Hle, zachraňuji svůj lid ze země východu slunce a ze země západu slunce. A jistě je přivedu a budou přebývat uprostřed Jeruzaléma; a stanou se mým lidem, a sám se stanu jejich Bohem v opravdovosti a ve spravedlnosti.‘ “ (Zecharjáš 8:7, 8)

21. Jak je hojný pokoj Jehovova lidu udržován a prohlubován?

²¹ V roce 1996 můžeme bez váhání říci, že dobrá zpráva byla kázána po celé zemi, od „země východu slunce“ až do „země západu slunce“. Z lidí všech národů byli činěni učedníci. Viděli splnění Jehovova slibu: „Všichni tvoji synové budou vyučeni Jehovou a pokoj tvých synů bude hojný.“ (Izajáš 54:13) Máme pokoj, protože jsme vyučeni Jehovou. Aby lidé mohli být vyučeni Jehovou, je pro ně více než ve 300 jazycích vydávána literatura. Loni přibylo 21 dalších jazyků. Časopis Strážná věž vychází nyní simultánně ve 111 jazycích a Probuďte se! v 54 jazycích. Národní i mezinárodní sjezdy jsou veřejným projevem pokoje, který Boží lid prožívá. Týdenní shromáždění nás sjednocují a poskytují nám povzbuzení, které potřebujeme, abychom zůstali pevní. (Hebrejcům 10:23–25) Ano, Jehova vyučuje svůj lid „v opravdovosti a ve spravedlnosti“. Jehova je pro svůj lid dárcem pokoje! Je to pro nás opravdu požehnáním, že se z tohoto nového pokoje můžeme těšit!

‚Milujte pravdu a pokoj‘!

„Slovo Jehovy vojsk ke mně přicházelo dál a říkalo: ‚. . . Milujte . . . pravdu a pokoj.‘ “ (ZECHARJÁŠ 8:18, 19)

1., 2. a) Co je patrné z dějin lidstva, pokud jde o mír? b) Proč nebude tento současný svět nikdy žít ve skutečném míru?

„VE SVĚTĚ nebyl nikdy mír. Vždy byly někde války — a často na mnoha místech najednou.“ To řekl profesor Milton Mayer z Massachussetské univerzity v USA. Je to smutné konstatování o stavu lidstva! Jistě, lidé si vždy přáli mír. Politikové vyzkoušeli nejrůznější způsoby, jak mír udržet, od Pax Romana za dob Říma po politiku „vzájemně zajištěného zničení“ (Mutually Assured Destruction) za studené války. Veškeré snahy však nakonec selhaly. Jak to před mnoha staletími vyjádřil Izajáš, ‚samotní poslové míru hořce plakali‘. (Izajáš 33:7) Co je příčinou takového stavu věcí?

² Trvalý mír totiž vzniká jen se zánikem nenávisti a chamtivosti; musí být zakotven v pravdě. Mír se nemůže zakládat na lžích. Proto když Jehova starověkému Izraeli sliboval obnovu a mír, řekl: „Hle, rozšiřuji k němu pokoj právě jako řeku a slávu národů právě jako zaplavující bystřinu.“ (Izajáš 66:12) Satan Ďábel, bůh tohoto systému věcí, je ‚zabiják‘, vrah, „lhář a otec lži“. (Jan 8:44; 2. Korinťanům 4:4) Jak by se mohl svět, který má takového boha, těšit z míru?

3. Jaký podivuhodný dar dal Jehova svému lidu, přestože tento lid žije ve světě plném problémů?

³ Je však podivuhodné, že Jehova dává svému lidu mír i nyní, kdy tento lid žije v Satanově světě sužovaném válkou. (Jan 17:16) V šestém století před naším letopočtem Bůh splnil svůj slib vyslovený Jeremjášovým prostřednictvím a dal svému zvláštnímu lidu ‚pravdu a pokoj‘, když jej navrátil do jeho domoviny. (Jeremjáš 33:6) A v těchto posledních dnech dal ‚pravdu a pokoj‘ svému lidu v jeho „zemi“ — neboli v pozemském duchovním území — navzdory tomu, že tento lid prožil tu nejtěžší dobu lidských dějin. (Izajáš 66:8; Matouš 24:7–13; Zjevení 6:1–8) Nyní, když budeme pokračovat v rozboru osmé kapitoly Zecharjáše, získáme hlubší ocenění pro pokoj a pravdu, které máme od Boha, a uvidíme, co musíme dělat, abychom se z nich mohli nadále těšit.

‚Kéž jsou vaše ruce silné‘

4. Co měl Izrael na Zecharjášův podnět dělat, aby se mohl těšit z míru?

⁴ Pošesté čteme v osmé kapitole Zecharjáše vzrušující Jehovovo prohlášení: „Tak řekl Jehova vojsk: ‚Ať jsou vaše ruce silné, vás, kteří v těchto dnech slyšíte tato slova z úst proroků, v den, kdy byl položen základ domu Jehovy vojsk, aby byl vystavěn chrám. Před těmi dny totiž nevešla v existenci žádná mzda pro lidstvo; a nebylo nic takového jako mzda domácích zvířat; a pro toho, kdo vycházel, a pro toho, kdo vcházel, nebyl pokoj kvůli protivníkovi, poněvadž jsem postrkoval celé lidstvo jednoho proti druhému.‘ “ (Zecharjáš 8:9, 10)

5., 6. a) Jaká byla v Izraeli situace v důsledku sklíčenosti Izraelitů? b) Pokud by Izrael dal uctívání Jehovy na první místo, jaká změna ho podle Božího slibu čekala?

⁵ Zecharjáš tato slova říkal v době, kdy probíhala práce na opětovné stavbě chrámu v Jeruzalémě. Izraelité, kteří se vrátili z Babylóna, totiž předtím propadli sklíčenosti a přestali pracovat na stavbě chrámu. Začali se zaměřovat na své vlastní pohodlí, a proto neměli od Jehovy ani požehnání, ani mír. Obdělávali půdu, pečovali o vinice, a přesto se jim nevedlo dobře. (Ageus 1:3–6) Pracovali jakoby bez ‚mzdy‘.

⁶ Nyní, když byl chrám znovu stavěn, Zecharjáš povzbuzoval Židy, aby byli ‚silní‘ a odvážně dali uctívání Jehovy na první místo. Co se stane, když to udělají? „ ‚A ke zbývajícím z tohoto lidu nyní nebudu jako za dřívějších dnů,‘ je výrok Jehovy vojsk. ‚Bude tu totiž semeno pokoje; réva dá plody i země dá svůj výnos i nebesa dají rosu; a jistě způsobím, že to všechno zdědí zbývající z tohoto lidu. A stane se, že právě jak jste se stali zlořečením mezi národy, judský dome a izraelský dome, tak vás zachráním a stanete se požehnáním. Nebojte se. Kéž jsou vaše ruce silné.‘ “ (Zecharjáš 8:11–13) Bude-li Izrael jednat rozhodně, bude se těšit z blahobytu. Když dříve národy chtěly uvést příklad někoho zlořečeného, mohly poukázat na Izrael. Nyní měl být Izrael příkladem požehnání. To byl pro Izraelity znamenitý důvod, aby ‚posilnili své ruce‘!

7. a) Jaké vzrušující změny vrcholící služebním rokem 1995 zažil Jehovův lid? b) Které země v roční zprávě mají pozoruhodně vysoký počet zvěstovatelů, průkopníků a průměr v hodinách?

⁷ A co dnes? Před rokem 1919 Jehovovu lidu poněkud chyběla horlivost. Za první světové války Boží lid nezaujal zcela neutrální postoj a měl sklon následovat lidi místo svého Krále, Ježíše Krista. V důsledku toho někteří členové tohoto lidu ztratili odvahu, když uvnitř i vně organizace vyvstala opozice. Pak, v roce 1919, s Jehovovou pomocí ‚posilnili své ruce‘. (Zecharjáš 4:6) Jehova jim dal mír a začalo se jim dařit. Je to patrné z údajů o jejich činnosti za posledních sedmdesát pět let, která vrcholí služebním rokem 1995. Svědkové Jehovovi se jakožto národ vyhýbají nacionalismu, názorům o kmenové nadřazenosti, předsudkům i všem ostatním zdrojům nenávisti. (1. Jana 3:14–18) S opravdovou horlivostí slouží Jehovovi v jeho duchovním chrámu. (Hebrejcům 13:15; Zjevení 7:15) Jen v loňském roce strávili více než miliardu hodin tím, že rozmlouvali s druhými lidmi o svém nebeském Otci! Každý měsíc vedli 4 865 060 biblických studií. V průměru 663 521 svědků se každý měsíc podílelo na průkopnické službě. Když chtějí duchovní křesťanstva uvést příklad lidí, kteří jsou ve svém uctívání skutečně horliví, poukazují někdy na svědky Jehovovy.

8. Jak může mít každý jednotlivý křesťan užitek ze ‚semene pokoje‘?

⁸ Díky této horlivosti Jehova svému lidu dává „semeno pokoje“. Každý, kdo toto semeno pěstuje, shledá, jak v jeho srdci i životě přibývá pokoje. Každý křesťan, který usiluje o pokoj s Jehovou a se spolukřesťany, se těší z pravdy a pokoje lidu, jenž nese Jehovovo jméno. (1. Petra 3:11; srovnej Jakuba 3:18.) Není to nádherné?

„Nebojte se“

9. Jakou změnu v jednání se svým lidem Jehova slíbil?

⁹ Nyní čteme sedmé prohlášení od Jehovy. Co obsahuje? „Tak řekl Jehova vojsk: ‚Právě jak jsem zamýšlel, že vám udělám, co je neblahé, protože mě vaši praotcové rozhořčili,‘ řekl Jehova vojsk, ‚a necítil jsem lítost, tak chci opět v těchto dnech zamýšlet, že s Jeruzalémem a s judským domem budu jednat dobře. Nebojte se.‘ “ (Zecharjáš 8:14, 15)

10. Z čeho je patrné, že svědkové Jehovovi nejsou bázliví?

¹⁰ Ačkoli byli členové Jehovova lidu za první světové války v duchovním smyslu rozptýleni, měli ve svém srdci touhu jednat správně. Proto Jehova, potom, co jim udělil určitou kázeň, s nimi začal jednat jinak. (Malachiáš 3:2–4) Když se dnes zamýšlíme nad minulostí, vřele mu děkujeme za to, co udělal. Byli jsme opravdu „předmětem nenávisti všech národů“. (Matouš 24:9) Mnozí byli uvězněni, a někteří kvůli své víře dokonce zemřeli. Často jsme vystaveni lhostejnosti nebo nepřátelství. Přesto se nebojíme. Víme, že Jehova je mocnější než jakýkoli viditelný nebo neviditelný odpůrce. (Izajáš 40:15; Efezanům 6:10–13) Nepřestaneme se řídit slovy: „Doufej v Jehovu; buď odvážný, a ať je tvé srdce silné.“ (Žalm 27:14)

„Mluvte pravdivě jeden s druhým“

11., 12. Co by měl mít každý z nás na paměti, chceme-li se plně těšit z požehnání, které Jehova udílí svému lidu?

¹¹ Chceme-li se plně těšit z požehnání od Jehovy, musíme mít na paměti určité věci. Zecharjáš říká: „ ‚To byste měli dělat: Mluvte pravdivě jeden s druhým. S pravdou a soudem pokoje suďte ve svých branách. A neplánujte úkladně v srdci neštěstí jeden proti druhému a nemilujte žádnou falešnou přísahu; vždyť to všechno nenávidím,‘ je Jehovův výrok.“ (Zecharjáš 8:16, 17)

¹² Jehova nás vybízí, abychom mluvili pravdu. (Efezanům 4:15, 25) Bůh nevyslýchá modlitby těch, kdo úkladně plánují škodlivé věci, kdo kvůli svému vlastnímu prospěchu utajují pravdu nebo falešně přísahají. (Přísloví 28:9) Jehova nenávidí odpadlictví, a proto si přeje, abychom se pevně drželi biblické pravdy. (Žalm 25:5; 2. Jana 9–11) Kromě toho je nutné, aby starší, kteří projednávají právní případy, zakládali své rady a svá rozhodnutí na biblické pravdě — podobně, jako to bylo v případě starších mužů v branách izraelských měst —, a ne na svém osobním názoru. (Jan 17:17) Jehova si přeje, aby usilovali o ‚soud pokoje‘, aby se jako křesťanští starší snažili obnovit pokoj mezi znesvářenými stranami a aby pomohli kajícným hříšníkům znovu získat pokoj s Bohem. (Jakub 5:14, 15; Juda 23) Starší také udržují pokoj ve sboru — když někdo narušuje pokoj tím, že svévolně trvá na špatném jednání, starší projeví odvahu a vyloučí ho. (1. Korinťanům 6:9, 10)

‚Jásání a radování‘

13. a) O jaké změně v souvislosti s posty Zecharjáš prorokoval? b) Jaké posty se dodržovaly v Izraeli?

¹³ Nyní slyšíme osmé slavnostní prohlášení: „Tak řekl Jehova vojsk: ‚Půst čtvrtého měsíce a půst pátého měsíce a půst sedmého měsíce a půst desátého měsíce se pro judský dům stanou jásáním a radováním a dobrými slavnostními obdobími. Milujte tedy pravdu a pokoj.‘ “ (Zecharjáš 8:19) Podle mojžíšského Zákona se Izraelité postili v Den smíření, aby tak vyjádřili zármutek nad svými hříchy. (3. Mojžíšova 16:29–31) Čtyři posty, o nichž se zmiňuje Zecharjáš, se patrně zachovávaly kvůli tomu, aby se projevil zármutek nad dobytím a zničením Jeruzaléma. (2. Královská 25:1–4, 8, 9, 22–26) Nyní však probíhala stavba chrámu a Jeruzalém byl opět osídlován. Truchlení se změnilo v radování, a z postů se mohla stát slavnostní období.

14., 15. a) Proč byla Památná slavnost důvodem pro velké radování a co by nám to mělo připomenout? b) Které země vykazují v roční zprávě výjimečně vysokou účast na Památné slavnosti?

¹⁴ Dnes posty nezachováváme — ani ty, o nichž mluvil Zecharjáš, ani ty, které byly předepsány Zákonem. Jelikož Ježíš obětoval za naše hříchy svůj život, těšíme se z požehnání většího Dne smíření. Naše hříchy nejsou přikryty symbolicky, ale úplně. (Hebrejcům 9:6–14) Jednáme podle příkazu nebeského Velekněze Ježíše Krista a jako křesťané zachováváme pouze slavnost na památku jeho smrti. (Lukáš 22:19, 20) Cožpak ‚nejásáme a neradujeme se‘, když se každoročně scházíme k této slavnosti?

¹⁵ V loňském roce se na Památné slavnosti sešlo 13 147 201 lidí, tedy o 858 284 více než v roce 1994. Vskutku mohutný zástup! Svědkové Jehovovi v 78 620 sborech měli velkou radost, když na tuto slavnost do jejich sálů Království přišlo tak nezvykle velké množství lidí! Všichni přítomní byli nepochybně podníceni k tomu, aby ‚milovali pravdu a pokoj‘, když si připomněli smrt Toho, kdo je „cesta a pravda a život“ a kdo nyní panuje jako Jehovův velký „Kníže pokoje“. (Jan 14:6; Izajáš 9:6) Tato slavnost měla zvláštní význam pro ty, kdo ji slavili v zemích zmítaných nepokojem a válkou. Někteří naši bratři byli v roce 1995 svědky nepopsatelných hrůz. Přesto ‚Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení, střežil jejich srdce a jejich myšlenkové síly prostřednictvím Krista Ježíše‘. (Filipanům 4:7)

„Pojďme obměkčovat Jehovův obličej“

16., 17. Jak mohou lidé z národů „obměkčovat Jehovův obličej“?

¹⁶ Odkud pocházejí ty miliony účastníků Památné slavnosti? Devátý Jehovův výrok poskytuje odpověď: „Tak řekl Jehova vojsk: ‚Ještě to bude tak, že přijdou národy a obyvatelé mnoha měst; a obyvatelé jednoho města půjdou jistě k obyvatelům jiného a budou říkat: „S vážností pojďme obměkčovat Jehovův obličej a hledat Jehovu vojsk. Sám chci jít také.“ A mnoho lidí a mocných národů opravdu přijde hledat Jehovu vojsk do Jeruzaléma a obměkčovat Jehovův obličej.‘ “ (Zecharjáš 8:20–22)

¹⁷ Lidé, kteří se účastnili Památné slavnosti, chtějí „hledat Jehovu vojsk“. Mnozí z nich jsou jeho oddanými, pokřtěnými služebníky. Miliony dalších ještě tak daleko nedospěli. V některých zemích převýšila účast na Památné slavnosti čtyřikrát nebo i pětkrát počet zvěstovatelů Království. Všichni tito zájemci potřebují pomoc, aby mohli dělat další pokroky. Učme je radovat se z poznání, že Ježíš zemřel za naše hříchy a že nyní panuje v Božím Království. (1. Korinťanům 5:7, 8; Zjevení 11:15) Povzbuzujme je, aby se zasvětili Jehovovi Bohu a podřídili se jeho jmenovanému Králi. Tak budou „obměkčovat Jehovův obličej“. (Žalm 116:18, 19; Filipanům 2:12, 13)

„Deset mužů ze všech jazyků národů“

18., 19. a) Kdo je dnes při splnění Zecharjáše 8:23 ten „Žid“? b) Koho představuje „deset mužů“, kteří se ‚chopili suknice muže, který je Žid‘?

¹⁸ Naposledy v osmé kapitole Zecharjáše čteme: „Tak řekl Jehova vojsk.“ Co je obsahem tohoto posledního Jehovova prohlášení? „V těch dnech se deset mužů ze všech jazyků národů chopí, ano, opravdu se chopí suknice muže, který je Žid, a řeknou: ‚Chceme jít s vámi, neboť jsme slyšeli, že je s vámi Bůh.‘ “ (Zecharjáš 8:23) V době, kdy žil Zecharjáš, byl Božím vyvoleným národem doslovný Izrael. V prvním století však Izrael zavrhl Jehovova Mesiáše. Náš Bůh si proto vyvolil ‚Žida‘ — nový Izrael — jako, svůj zvláštní lid, ‚Boží Izrael‘, skládající se z duchovních Židů. (Galaťanům 6:16; Jan 1:11; Římanům 2:28, 29) Konečný počet příslušníků tohoto lidu měl být 144 000; jsou to lidé vyvolení zprostřed lidstva, aby panovali s Ježíšem v jeho nebeském Království. (Zjevení 14:1, 4)

¹⁹ Většina z těchto 144 000 již ve věrnosti zemřela a odešla za svou nebeskou odměnou. (1. Korinťanům 15:51, 52; Zjevení 6:9–11) Malý počet jich je dosud na zemi a ti se radují z toho, že vidí, jak se prokázalo, že „deset mužů“, kteří se rozhodli jít se ‚židem‘ je ve skutečnosti ‚velkým zástupem . . . ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků‘. (Zjevení 7:9; Izajáš 2:2, 3; 60:4–10, 22)

20., 21. Jak si můžeme uchovat pokoj s Jehovou nyní, kdy se blíží konec tohoto světa?

²⁰ Konec tohoto světa se neúprosně blíží a křesťanstvo se podobá Jeruzalému za dnů Jeremjáše: „Doufalo se v mír, ale nepřišlo nic dobrého; a v čas uzdravení, a pohleď, zděšení!“ (Jeremjáš 14:19) Toto zděšení dosáhne vrcholu, až se národy obrátí proti falešnému náboženství a násilně s ním skoncují. Krátce potom budou samy zničeny v Boží konečné válce, v Armagedonu. (Matouš 24:29, 30; Zjevení 16:14, 16; 17:16–18; 19:11–21) To bude vskutku doba velikého nepokoje!

²¹ Po celou tu dobu bude Jehova chránit ty, kdo milují pravdu a pěstují „semeno pokoje“. (Zecharjáš 8:12; Sefanjáš 2:3) Zůstaňme tedy v bezpečí v zemi Božího lidu, horlivě Boha chvalme na veřejnosti a pomáhejme co možná největšímu počtu lidí, aby ‚obměkčovali Jehovův obličej‘. Budeme-li to dělat, budeme se vždy radovat z Jehovova pokoje. Ano, „sám Jehova dá skutečně sílu svému lidu. Sám Jehova požehná svému lidu mírem.“ (Žalm 29:11)