„Střežte se před jakoukoli chtivostí“

„I když má někdo hojnost, jeho život nevyplývá z věcí, které vlastní.“ (LUKÁŠ 12:15)

1, 2. (a) Jaké postoje a cíle pozorujete u lidí v dnešním světě? (b) Jak by nás takové postoje mohly ovlivnit?

PENÍZE, majetek, prestiž, dobře placené zaměstnání, rodina — právě podle těchto věcí většina lidí posuzuje úspěch nebo se na ně alespoň dívá jako na určitou záruku zajištěné budoucnosti. Je zřejmé, že jak v zemích bohatých, tak i chudých se mnozí lidé zaměřují především na majetek a kariéru. Jejich zájem o duchovní věci — pokud vůbec ještě nějaký mají — se naopak rychle vytrácí.

² Je to přesně tak, jak bylo předpovězeno v Bibli. Ta říká: „V posledních dnech tu budou kritické časy, s nimiž bude těžké se vyrovnat. Lidé totiž budou milovat sami sebe, budou milovat peníze, . . . budou spíše milovat rozkoše než milovat Boha, ti, kdo mají způsob zbožné oddanosti, ale vůči její síle se prokazují jako falešní.“ (2. Timoteovi 3:1–5) Praví křesťané se s podobnými lidmi setkávají dennodenně, a proto jsou vystaveni neustálému tlaku, aby se takovému smýšlení a životnímu stylu přizpůsobili. Co nám pomůže odolat světským vlivům a nenechat se okolním světem ‚vtlačit do jeho formy‘? (Římanům 12:2, The New Testament in Modern English od J. B. Phillipse)

3. O které Ježíšově radě budeme nyní uvažovat?

³ Nesmírně cenné poučení nám v tomto směru poskytl Ježíš Kristus, ‚Hlavní zprostředkovatel a Zdokonalovatel naší víry‘. (Hebrejcům 12:2) Při jedné příležitosti vysvětloval zástupu lidí určité duchovní myšlenky a tehdy ho jakýsi muž přerušil žádostí: „Učiteli, pověz mému bratrovi, aby se se mnou rozdělil o dědictví.“ V odpovědi dal Ježíš tomu muži i všem, kdo naslouchali, důležitou radu. Důrazně je totiž varoval před chtivostí a toto varování podtrhl působivým podobenstvím. Bude moudré, když se nad Ježíšovými slovy, která při této příležitosti pronesl, důkladně zamyslíme a budeme uvažovat o tom, jaký užitek nám přinesou, když je osobně uplatníme. (Lukáš 12:13–21)

Nemístná žádost

4. Proč bylo nemístné to, jak Ježíše přerušil onen muž?

⁴ Než Ježíše onen muž přerušil, mluvil Ježíš ke svým učedníkům a k dalším lidem o tom, že se mají vystříhat pokrytectví, že se nemají stydět vyznat své spojení se Synem člověka a že se mají spoléhat na pomoc svatého ducha. (Lukáš 12:1–12) To byly důležité myšlenky, které si učedníci měli vzít k srdci. Uprostřed takových hlubokých úvah však Ježíšovi skočil do řeči zmíněný muž a žádal ho, aby rozsoudil jakousi rodinnou rozepři ohledně majetku. Z této události si můžeme vzít důležité poučení.

5. Co vyšlo z mužovy žádosti najevo o něm samotném?

⁵ Kdysi bylo řečeno, že „charakter člověka se obvykle pozná podle toho, na co začne myslet, když naslouchá nějakému náboženskému kázání“. Zatímco Ježíš mluvil o závažných duchovních věcech, ten muž pravděpodobně přemýšlel o tom, jak získat určitou finanční výhodu. Zda jeho roztrpčení kvůli dědictví bylo oprávněné, nebo ne, se z biblické zprávy nedozvídáme. Možná se snažil využít Ježíšovu autoritu a jeho pověst moudrého soudce. (Izajáš 11:3, 4; Matouš 22:16) Z jeho otázky je však každopádně vidět, že ve svém nitru měl zásadní problém — nevážil si totiž duchovních věcí. Není to snad dobrý důvod i pro nás, abychom se prozkoumali? Například na křesťanských shromážděních by se nám mohlo snadno stát, že by naše mysl někde těkala nebo že bychom přemýšleli o tom, co budeme dělat později. Místo toho bychom však myšlenkám, které na shromáždění zaznívají, měli věnovat pozornost a měli bychom uvažovat o tom, jak je osobně uplatníme, abychom prohloubili svůj vztah k našemu nebeskému Otci, Jehovovi Bohu, i k našim spolukřesťanům. (Žalm 22:22; Marek 4:24)

6. Proč Ježíš onomu muži nevyhověl?

⁶ Ať už toho muže motivovalo k jeho žádosti cokoliv, Ježíš mu nevyhověl. Namísto toho mu řekl: „Člověče, kdo mě nad vámi ustanovil soudcem nebo rozhodčím?“ (Lukáš 12:14) Svými slovy poukázal na skutečnost, kterou jeho posluchači moc dobře znali, totiž že podle mojžíšského Zákona měli o takových záležitostech rozhodovat právě soudci, kteří k tomu byli v každém městě ustanoveni. (5. Mojžíšova 16:18–20; 21:15–17; Rut 4:1, 2) Ježíš se však věnoval daleko důležitějším činnostem, k nimž patřilo vydávání svědectví o pravdách týkajících se Království a vyučování lidí tomu, jak mají konat Boží vůli. (Jan 18:37) My chceme Ježíšův příklad napodobovat, a proto se nechceme nechat pohltit světskými záležitostmi, ale svůj čas a energii naopak věnujeme kázání dobré zprávy a ‚činění učedníků z lidí všech národů‘. (Matouš 24:14; 28:19)

Střežme se před chtivostí

7. Jakou myšlenku, v níž se zračí pronikavé porozumění, Ježíš pronesl?

⁷ Ježíš byl schopen rozeznat nejniternější pohnutky lidského srdce, a proto si uvědomoval, že za žádostí toho muže se skrývá něco daleko závažnějšího než jen prosba o pomoc v jisté osobní záležitosti. Proto namísto toho, aby takovou žádost jednoduše odmítl, poukázal na jádro celého problému, když řekl: „Mějte oči stále otevřené a střežte se před jakoukoli chtivostí, protože i když má někdo hojnost, jeho život nevyplývá z věcí, které vlastní.“ (Lukáš 12:15)

8. Co je chtivost a k čemu může vést?

⁸ Chtivost je něco víc než jen touha mít peníze nebo nějaké věci, které je možné vhodně použít. Je to nezřízená touha po bohatství nebo majetku či po věcech, které patří někomu jinému. Může se projevovat jako neukojitelná, sobecká žádost po věcech — snad takových, které patří někomu jinému — pramenící jen z touhy je prostě vlastnit, bez ohledu na to, zda je člověk potřebuje, nebo na to, jaký vliv to bude mít na druhé. Chtivý člověk o předmětu své touhy neustále přemýšlí a tato touha ovládá i jeho jednání, a to do té míry, že se pro něj daná věc stává v podstatě bohem. Připomeňme si, že apoštol Pavel staví chamtivého člověka naroveň modláři, který nemá žádný podíl v Božím Království. (Efezanům 5:5; Kolosanům 3:5)

9. Jakými způsoby se může chtivost projevovat? Uveďte některé příklady.

⁹ Je zajímavé, že Ježíš varoval před „jakoukoli chtivostí“. Chtivost může mít mnoho podob. Některé z nich jsou uvedeny v posledním z Deseti přikázání. Tam se říká: „Nebudeš toužit po domu svého bližního. Nebudeš toužit po manželce svého bližního ani po jeho otrokovi ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu ani po ničem, co patří tvému bližnímu.“ (2. Mojžíšova 20:17) Bible je plná příkladů lidí, kteří se kvůli té či oné formě chtivosti dopustili vážného hříchu. Prvním tvorem, který chtivě začal toužit po něčem, co patřilo někomu jinému, byl Satan. Ten chtěl mít slávu, čest a autoritu, které náleží jedině Jehovovi. (Zjevení 4:11) Eva chtivě toužila po právu sama si určovat měřítka chování. Byla v tomto ohledu oklamána a tím začal pád lidského pokolení do hříchu a smrti. (1. Mojžíšova 3:4–7) Démoni byli dříve anděly, kteří začali být nespokojeni se ‚svým původním postavením, ale opustili své vlastní správné bydliště‘ kvůli něčemu, nač neměli nárok. (Juda 6; 1. Mojžíšova 6:2) Přemýšlejme také o Balámovi, Achanovi, Gechazim a Jidášovi. Místo aby byli spokojeni se svým životním údělem, nezřízená touha po majetku je dovedla k tomu, že zneužili své postavení. Výsledkem však byla jejich vlastní zkáza.

10. V jakém smyslu bychom měli mít v souladu s Ježíšovou vybídkou ‚oči stále otevřené‘?

¹⁰ Bylo tedy opravdu vhodné, že Ježíš své varování před chtivostí uvedl slovy: „Mějte oči stále otevřené.“ Proč? Protože chtivost a chamtivost lidé snadno poznají na druhých, ale jen vzácně někdo uzná, že on sám je takový. Přesto apoštol Pavel poukazuje na to, že „láska k penězům je . . . kořenem škodlivých věcí všeho druhu“. (1. Timoteovi 6:9, 10) Učedník Jakub vysvětluje, že „když se [nesprávná] touha stane plodnou, porodí hřích“. (Jakub 1:15) V souladu s Ježíšovou vybídkou bychom tedy měli ‚mít oči stále otevřené‘ ne proto, abychom zkoumali, zda tomuto popisu odpovídají druzí, ale abychom prozkoumali sami sebe a zjistili, na co se zaměřujeme v srdci, a tak ‚se střežili před jakoukoli chtivostí‘.

Život v hojnosti

11, 12. (a) Jaké dal Ježíš varování před chtivostí? (b) Proč bychom měli v souladu s Ježíšovým varováním jednat?

¹¹ Existuje však ještě další důvod, proč se musíme před chtivostí střežit. Všimněme si, co Ježíš řekl dále: „I když má někdo hojnost, jeho život nevyplývá z věcí, které vlastní.“ (Lukáš 12:15) V naší materialistické době, kdy lidé považují blahobyt a prosperitu za ekvivalent štěstí a úspěchu, stojí tato slova rozhodně za úvahu. Svým výrokem Ježíš poukázal na to, že opravdu smysluplný a uspokojující život nevyplývá z věcí, které člověk vlastní, ani na nich nezávisí — bez ohledu na to, kolik jich člověk má.

¹² Někdo s tím však možná nebude souhlasit. Snad se domnívá, že díky majetku je život pohodlnější a radostnější, a tudíž i hodnotnější. Proto věnuje značné množství svého času vydělávání peněz, aby si mohl koupit věci a zařízení, které chce mít. Podle jeho názoru to vede ke spokojenému životu. V takovém smýšlení se však zrcadlí nepochopení Ježíšovy rady.

13. Jaký je vyrovnaný názor na život a na majetek?

¹³ Ježíš nemluvil o tom, zda je dobře nebo špatně, když má někdo hojnost, ale o tom, že život člověka nevyplývá „z věcí, které vlastní“, tedy z věcí, které už má. V tomto směru všichni víme, že k životu toho opravdu nepotřebujeme příliš mnoho. Potřebujeme nějaké to jídlo, něco na sebe a místo, kde bychom se mohli vyspat. Bohatí lidé mají těchto věcí hojnost, kdežto chudí musí těžce zápasit i o to nejnutnější. Jakýkoli rozdíl mezi lidmi se však stírá tehdy, když jejich život dospěje ke konci — všechno přichází vniveč. (Kazatel 9:5, 6) Má-li tedy život mít smysl a hodnotu, neměl by a ani nemůže být postaven jen na věcech, které člověk může získat nebo které vlastní. Tato myšlenka vystoupí do popředí ještě jasněji, když prozkoumáme, o jakém životě Ježíš mluvil.

14. Co se můžeme naučit z toho, jaký výraz je v biblické zprávě použit pro slovo „život“?

¹⁴ Když evangelista Lukáš zapsal Ježíšův výrok, že „život [člověka] nevyplývá z věcí, které vlastní“, použil pro slovo „život“ výraz (řecky zo·eʹ), který nepoukazuje na životní styl, ale na život jako takový, na život v jeho holé podstatě.a Ježíš vlastně říkal, že bez ohledu na to, zda jsme bohatí nebo chudí, zda žijeme v přepychu nebo si horko těžko vyděláváme na chleba, nemůžeme zcela ovlivnit ani délku svého života, a dokonce ani to, zda se zítra ráno probudíme. Ve svém Kázání na hoře řekl: „Kdo z vás může přidat jeden loket k délce svého života tím, že je úzkostlivý?“ (Matouš 6:27) Bible jasně ukazuje, že ‚zdrojem života‘ je sám Jehova a že jedině on může svým věrným ctitelům zajistit ‚skutečný život‘ neboli „věčný život“, který nikdy neskončí — ať už v nebi, nebo na zemi. (Žalm 36:9; 1. Timoteovi 6:12, 19)

15. Proč mnozí lidé vkládají důvěru v hmotné jmění?

¹⁵ Z Ježíšových slov je vidět, jak snadno se lidem může stát, že na život získají pokřivený nebo zkreslený názor. Ať jsme chudí či bohatí, všichni jsme nedokonalí a spějeme k témuž konci. Starověký Mojžíš poznamenal: „Dnů našich let je samo o sobě sedmdesát let; a pokud je jich pro zvláštní sílu osmdesát let, přece trvají na těžkostech a věcech, jež ubližují; vždyť to jistě rychle mine, a my ulétáme.“ (Žalm 90:10; Job 14:1, 2; 1. Petra 1:24) Proto lidé, kteří nemají dobrý vztah k Bohu, obvykle žijí podle hesla „jezme a pijme, neboť zítra máme zemřít“, na které poukazoval už apoštol Pavel. (1. Korinťanům 15:32) Jiní na prchavost života a jeho pomíjivost reagují tak, že se snaží najít bezpečí a stabilitu v hmotném jmění. Snad se domnívají, že když budou mít mnoho hmotných, hmatatelných věcí, bude jejich život jistější. Velmi se tedy namáhají, aby nahromadili bohatství a majetek, a mylně takové věci pokládají za cestu ke štěstí a spokojenosti. (Žalm 49:6, 11, 12)

Zajištěná budoucnost

16. V čem nespočívá skutečná hodnota života?

¹⁶ Vyšší životní úroveň — tedy hojnost jídla, oblečení, pěkné bydlení a další vymoženosti — může sice přispívat k pohodlnějšímu životu nebo si díky ní člověk může dovolit lepší lékařskou péči, a tak žít o pár let déle. Je ale takový život opravdu smysluplnější a zajištěný? Skutečná hodnota života se nedá měřit podle toho, jak dlouho někdo žije, kolik toho vlastní nebo jak si života užil. Apoštol Pavel poukázal na nebezpečí, že by někdo mohl klást na takové věci příliš velký důraz. Timoteovi napsal: „Těm, kdo jsou bohatí v nynějším systému věcí, dávej nařízení, aby nebyli povýšení a aby nezakládali svou naději na nejistém bohatství, ale na Bohu, který nám bohatě opatřuje všechno k našemu potěšení.“ (1. Timoteovi 6:17)

17, 18. (a) Jaké vynikající příklady lidí, kteří měli správný postoj k majetku, bychom měli napodobovat? (b) O kterém Ježíšově podobenství bude pojednávat následující článek?

¹⁷ Zakládat svou naději na bohatství je nerozumné, protože bohatství je ‚nejisté‘. Patriarcha Job byl opravdu dobře zaopatřený, ale když ho náhle postihlo neštěstí, jeho bohatství mu nebylo k ničemu; ze dne na den o všechno přišel. Tím, co ho během všech těch zkoušek a utrpení drželo nad vodou, byl jeho pevný vztah k Bohu. (Job 1:1, 3, 20–22) Abrahamovi jeho bohatství nezabránilo přijmout náročné pověření od Jehovy a za odměnu se stal „otcem zástupu národů“. (1. Mojžíšova 12:1, 4; 17:4–6) Příklad těchto i dalších mužů bychom se měli snažit napodobovat. Ať jsme mladí nebo letití, musíme se každý prozkoumat, abychom viděli, co je pro nás v životě skutečně důležité a na čem zakládáme svou naději. (Efezanům 5:10; Filipanům 1:10)

¹⁸ Těch pár slov, která Ježíš pronesl o chtivosti a o správném náhledu na život, je vskutku velmi významných a poučných. Ježíš však měl na mysli ještě něco dalšího, a proto pokračoval jedním působivým znázorněním, totiž podobenstvím o nerozumném bohatém muži. Jak se toto podobenství týká nás a co se z něho můžeme naučit? Odpovědi najdeme v následujícím článku.

[Poznámka pod čarou]

Jste ‚bohatí vůči Bohu‘?

„Tak se vede muži, který si ukládá poklad pro sebe, ale není bohatý vůči Bohu.“ (LUKÁŠ 12:21)

1, 2. (a) Kvůli čemu jsou lidé ochotní přinášet velké oběti? (b) S jakým náročným úkolem se musejí křesťané vyrovnávat a jaké to s sebou přináší nebezpečí?

HLEDÁNÍ pokladů není jen hra, kterou mají rády děti. Je to také drama ze skutečného života, které se znovu a znovu odehrávalo a stále odehrává v různých dobách i kulturách. Například zlatá horečka, která v 19. století propukla v Austrálii, Jižní Africe, Kanadě i ve Spojených státech, byla příčinou toho, že lidé byli ochotni opustit svůj domov, rodinu a přátele a cestovat přes půl světa, jen aby našli štěstí ve vzdálených a často nehostinných zemích. Ano, mnozí jsou ochotni podstoupit extrémní riziko a přinést ohromné oběti, jen aby získali vytoužené bohatství.

² I když dnes většina lidí nehledá doslovné poklady, musejí přesto tvrdě pracovat, aby si vydělali na živobytí. V tomto systému věcí to může být opravdu náročné, vysilující, a dokonce skličující. Dnes je tak snadné zaměřit se na obstarávání jídla, oblečení a bydlení, že důležitější věci lidé často šidí nebo je zcela zanedbávají. (Římanům 14:17) Ježíš tento lidský sklon mistrně vystihl v jednom znázornění neboli podobenství. Je zaznamenáno v Lukášovi 12:16–21.

3. Stručně převyprávějte Ježíšovo podobenství zaznamenané v Lukášovi 12:16–21.

³ Ježíš své znázornění pronesl při stejné příležitosti, při níž mluvil o tom, že je třeba si dávat pozor na chtivost. Tím jsme se podrobněji zabývali v předchozím článku. Ježíš tedy nejprve varoval před chtivostí a potom mluvil o bohatém muži, kterému nestačilo, že má zásobárny plné dobrých věcí, ale který je strhnul a vybudoval větší, aby si toho mohl uložit ještě víc. Právě ve chvíli, kdy si myslí, že si může pohovět a těšit se z pohodlného života, mu Bůh říká, že jeho život končí a že všechny dobré věci, které si nastřádal, získá někdo jiný. Své vyprávění Ježíš uzavřel slovy: „Tak se vede muži, který si ukládá poklad pro sebe, ale není bohatý vůči Bohu.“ (Lukáš 12:21) Jaké poučení si můžeme z tohoto podobenství odnést? A jak ho můžeme sami uplatnit?

Muž, který měl problém

4. Co můžeme říct o muži, kterého Ježíš popsal ve svém podobenství?

⁴ Ježíšovo podobenství je v mnoha zemích dobře známé. Můžeme si všimnout, že Ježíš ho uvedl jednoduchými slovy: „Země jednoho bohatého člověka dobře rodila.“ Ježíš neřekl, že by ten muž své bohatství získal nějakým podvodným nebo nezákonným jednáním. Jinými slovy, nevylíčil ho jako někoho špatného. Z Ježíšova popisu lze naopak vyvodit, že onen muž tvrdě pracoval. Zmíněné podobenství přinejmenším ukazuje, že ten člověk plánoval do budoucnosti a dělal si zásoby, možná s ohledem na blaho své rodiny. Ze světského úhlu pohledu tedy může představovat pilně pracujícího člověka, který své odpovědnosti nebere na lehkou váhu.

5. S jakým problémem se potýkal muž z Ježíšova podobenství?

⁵ Každopádně však Ježíš tohoto muže označil jako bohatého, tedy jako někoho, kdo velký majetek a hojnost už má. Ježíš nicméně uvedl, že ten muž měl problém. Jeho země rodila víc, než očekával; daleko víc, než potřeboval k životu a než mohl uskladnit. Co se tedy rozhodl udělat?

6. Před jakými rozhodnutími dnes stojí mnozí Boží služebníci?

⁶ Mnozí Jehovovi služebníci se dnes potýkají s podobnou situací jako ten bohatý člověk. Praví křesťané se snaží být poctivými, pilnými a svědomitými pracovníky. (Kolosanům 3:22, 23) Ať pracují jako zaměstnanci, nebo sami podnikají, často se jim daří dobře, a v tom, co dělají, někdy dokonce vynikají. Když se jim tedy naskytne možnost získat vyšší pozici nebo mají nové obchodní příležitosti, jsou postaveni před rozhodnutí. Měli by povýšení přijmout, případně rozšířit své podnikání, a vydělávat víc? Podobně i mnozí mladí svědkové Jehovovi si vedou dobře ve škole. Proto jsou jim snad nabídnuta různá stipendia nebo možnost studovat na prestižních univerzitách. Měli by prostě využít příležitost a takovou nabídku přijmout?

7. Jak se muž v Ježíšově podobenství rozhodl svůj problém řešit?

⁷ Když se vrátíme zpět k Ježíšovu podobenství, co udělal onen bohatý muž, když jeho země rodila tak dobře, že svou úrodu ani neměl kam sklidit? Staré sýpky, které měl, se rozhodl strhnout, a vybudoval větší, v nichž by mohl veškerou nadúrodu a dobré věci uložit. Tento plán mu zjevně dodával takový pocit bezpečí a uspokojení, že si pomyslel: „Řeknu své duši: ‚Duše, uložila sis mnoho dobrých věcí na mnoho let; pohov si, jez, pij, těš se.‘“ (Lukáš 12:19)

Proč „nerozumný“?

8. Kterou podstatnou věc nevzal muž z Ježíšova podobenství v úvahu?

⁸ Pocit bezpečí, který v bohatém muži vyvolávaly jeho plány, však byl podle Ježíšových slov klamný. I když se může zdát, že ten muž jednal prakticky, ztratil ze zřetele jednu důležitou věc — totiž Boží vůli. Myslel jenom na sebe, na to, jak si svého bohatství bude užívat a jak bude jíst, pít a těšit se. Myslel si, že když má „mnoho dobrých věcí“, bude se jimi kochat „mnoho let“. Jenže k jeho nemilému překvapení to dopadlo úplně jinak. Právě jak Ježíš řekl dříve, „i když má někdo hojnost, jeho život nevyplývá z věcí, které vlastní“. (Lukáš 12:15) Právě tu noc onen muž všechny ty věci, na které se tolik nadřel, znenadání pozbyl, protože Bůh mu řekl: „Ty nerozumný, tuto noc si od tebe vyžádají tvou duši. Kdo má pak mít věci, které jsi nastřádal?“ (Lukáš 12:20)

9. Proč byl muž v podobenství označen jako nerozumný?

⁹ Nyní se dostáváme ke klíčové myšlence celého Ježíšova podobenství. Bůh označil toho muže jako nerozumného. V jednom slovníku se vysvětluje, že různé tvary zde použitého řeckého slova „vždy označují nedostatek porozumění“. (Exegetical Dictionary of the New Testament) Uvádí se tam, že ve zmíněném podobenství Bůh ono slovo používá proto, aby ukázal „jalovost plánů, které bohatí dělají do budoucna“. Slovo „nerozumný“ zde tedy nepoukazuje na někoho, kdo postrádá inteligenci, ale na toho, kdo „odmítá uznat svou závislost na Bohu“. Ježíšův popis bohatého muže nám připomíná jeho slova, která později adresoval prvním křesťanům v laodicejském sboru v Malé Asii: „Říkáš: ‚Jsem bohatý a získal jsem bohatství a vůbec nic nepotřebuji‘, ale nevíš, že jsi bídný a politováníhodný a chudý a slepý a nahý.“ (Zjevení 3:17)

10. Proč „mnoho dobrých věcí“ ještě není zárukou toho, že člověk bude žít „mnoho let“?

¹⁰ Bude dobré, když si z toho vezmeme poučení. Mohlo by se nám snad stát, že bychom se podobali tomu muži z podobenství? Že bychom velmi tvrdě pracovali, abychom získali „mnoho dobrých věcí“, ale přesto nedělali to, co je nezbytné k získání vyhlídky na „mnoho let“ života? (Jan 3:16; 17:3) Bible říká: „Hodnotné věci nebudou k prospěchu ve dni rozlícení“ a „kdo důvěřuje ve své bohatství — sám padne.“ (Přísloví 11:4, 28) Proto Ježíš ke svému podobenství dodal následující závěrečnou výstrahu: „Tak se vede muži, který si ukládá poklad pro sebe, ale není bohatý vůči Bohu.“ (Lukáš 12:21)

11. Proč je marné zakládat své naděje a důvěru na hmotných věcech?

¹¹ Když Ježíš použil slova „tak se vede“, vlastně tím řekl, že to, co se stalo bohatému muži v podobenství, se stane i těm, kdo zakládají svůj život — tedy své naděje a důvěru — výlučně na hmotných věcech. Chyba takového člověka nespočívá ani tak v tom, že „si ukládá poklad pro sebe“, ale spíš v tom, že není „bohatý vůči Bohu“. Učedník Jakub zapsal podobné varování slovy: „Pojďte vy, kdo říkáte: ‚Dnes nebo zítra budeme cestovat do tohoto města a strávíme tam rok a budeme se zabývat obchodem a vyděláme si‘, i když nevíte, jaký bude váš život zítra.“ Co by tedy měli dělat? „Místo toho byste měli říci: ‚Jestliže Jehova bude chtít, budeme žít a uděláme také to či ono.‘“ (Jakub 4:13–15) Bez ohledu na to, jak bohatý někdo je nebo kolik toho po hmotné stránce má, všechno se nakonec prokáže jako marné, pokud takový člověk není bohatý vůči Bohu. Co to ale znamená být bohatý vůči Bohu?

Být bohatý vůči Bohu

12. Díky čemu budeme bohatí vůči Bohu?

¹² Ježíš ve svém výroku postavil do protikladu bohatství vůči Bohu a ukládání si pokladů pro sebe neboli snahu zbohatnout. Ježíš tedy říkal, že naším hlavním cílem v životě by nemělo být získávání hmotných věcí ani potěšení z toho, co vlastníme. Své prostředky bychom naopak měli používat tak, abychom obohatili neboli prohloubili svůj vztah k Jehovovi. Když se o to budeme snažit, jistě pak vůči Bohu budeme bohatí. Proč? Protože mu tím dáme příležitost, aby nám v mnoha směrech požehnal. Bible říká: „Jehovovo požehnání — to obohacuje, a on k němu nepřidává žádnou bolest.“ (Přísloví 10:22)

13. V jakém smyslu Jehovovo požehnání „obohacuje“?

¹³ Když Jehova svým ctitelům žehná, vždy jim dává to nejlepší. (Jakub 1:17) Když například dával Izraelitům Zaslíbenou zemi, byla to ‚země, která oplývala mlékem a medem‘. Stejně byl sice popsán i Egypt, ale země, kterou dal Jehova Izraelitům, byla odlišná přinejmenším v jednom důležitém ohledu. Mojžíš Izraelitům řekl, že je to „země, o niž se stará Jehova, tvůj Bůh“. Jinak řečeno, Jehova Izraelitům slíbil, že se jim bude dobře dařit proto, že se o ně bude starat. Dokud byli Jehovovi věrní, bohatě jim žehnal a těšili se z očividně lepšího života, než jaký vedly všechny okolní národy. Ano, Jehovovo požehnání skutečně „obohacuje“. (4. Mojžíšova 16:13; 5. Mojžíšova 4:5–8; 11:8–15)

14. Z čeho se těší lidé, kteří jsou bohatí vůči Bohu?

¹⁴ Vyjádření „bohatý vůči Bohu“ se překládá také jako bohatý „v Božích očích“ (Slovo na cestu). Ti, kdo jsou bohatí doslova, se obvykle zajímají o to, jak budou vypadat v očích druhých lidí. Takový postoj se často odráží v jejich způsobu života. Chtějí na druhé zapůsobit tím, co Bible označuje jako „okázalé vystavování prostředků, které má někdo k životu“. (1. Jana 2:16) Naproti tomu ti, kdo jsou bohatí vůči Bohu, se těší z jeho schválení, přízně a hojné nezasloužené laskavosti a mají k němu vřelý osobní vztah. Díky tomu zažívají pocit uspokojení a bezpečí, který by jim hmotné bohatství nikdy přinést nemohlo. (Izajáš 40:11) Stále nám však zůstává nezodpovězena otázka: Co musíme dělat, abychom byli v Božích očích bohatí?

Bohatí v Božích očích

15. Co musíme dělat, abychom byli bohatí vůči Bohu?

¹⁵ Muž z Ježíšova podobenství plánoval a tvrdě pracoval jen pro své vlastní obohacení a byl označen jako nerozumný. Být bohatý vůči Bohu tedy znamená, že se musíme namáhat a co nejvíc se podílet na činnostech, které jsou opravdu cenné a hodnotné z Božího hlediska. K tomu patří i následující Ježíšův příkaz: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů.“ (Matouš 28:19) Když svůj čas, energii a vlohy využíváme v kazatelském a vyučovacím díle, a ne pro svůj vlastní prospěch, lze to přirovnat k určité investici. Ti, kdo tak jednají, sklízejí bohaté duchovní „úroky“, jak je to vidět i z následujících zkušeností. (Přísloví 19:17)

16, 17. Uveďte nějakou zkušenost, z níž je vidět, díky jakému způsobu života je člověk bohatý v Božích očích.

¹⁶ Uvažujme o jednom křesťanovi žijícím v jisté orientální zemi. Měl dobře placené místo jako počítačový odborník. Kvůli práci však neměl skoro na nic jiného čas, a tak duchovně zeslábl. Nakonec se tedy rozhodl, že proto, aby měl víc času na duchovní věci, už nebude usilovat o kariérní postup, a podal výpověď. Začal vyrábět zmrzlinu a prodával ji na ulici. Bývalí kolegové si z něj kvůli tomu dělali legraci. Jak to s ním ale nakonec dopadlo? On sám řekl: „Finančně jsem na tom byl vlastně líp, než když jsem pracoval s počítači. Jsem šťastnější, protože už nemám ten stres a starosti, které jsem zažíval v předchozím zaměstnání. A co je nejdůležitější, cítím se teď blíž Jehovovi.“ Díky změnám, které podnikl, mohl tento bratr začít s celodobou službou a nyní pracuje v místní odbočce svědků Jehovových. Jehovovo požehnání tedy skutečně „obohacuje“.

¹⁷ Jiným příkladem je jedna žena, která vyrůstala v rodině, kde se kladl velký důraz na vzdělání. Studovala na univerzitách ve Francii, Mexiku a Švýcarsku a měla před sebou slibnou kariéru. Řekla: „Štěstí mi přálo; měla jsem vlivné postavení a před sebou lákavé příležitosti. Ale hluboko v sobě jsem cítila prázdnotu, naprostý nedostatek vnitřního uspokojení.“ Pak se dozvěděla o Jehovovi. Posléze řekla: „S tím, jak jsem dělala duchovní pokroky, ve mně sílila touha Jehovu potěšit a vrátit mu aspoň zlomek toho, co mi sám dal. A tak jsem nakonec jasně viděla, jakou cestou bych se měla vydat — rozhodla jsem se sloužit mu celodobě.“ Ze své pozice odstoupila a brzy nato byla pokřtěna. Posledních 20 let se s radostí věnuje celodobé službě. Vypráví: „Někteří mí známí si myslí, že jsem promrhala své nadání. Nicméně vidí, že jsem šťastná, a váží si hodnot, podle kterých žiji. Každý den Jehovu prosím, aby mi pomáhal projevovat pokoru a těšit se tak z jeho schválení.“

18. Jak můžeme být podobně jako Pavel bohatí vůči Bohu?

¹⁸ Saul, který se stal apoštolem Pavlem, měl před sebou slibnou kariéru. Přesto později napsal: „Všechno opravdu také považuji za ztrátu kvůli vynikající hodnotě poznání Krista Ježíše, svého Pána.“ (Filipanům 3:7, 8) Pavel se na bohatství, které získal skrze Krista, díval jako na něco nesrovnatelně cennějšího než cokoli, co mu mohl nabídnout svět. I my se můžeme radovat ze života, který je z Božího hlediska hodnotný, pokud dáme stranou své sobecké ambice a budeme usilovat o zbožnou oddanost. Boží slovo nás ujišťuje: „Výsledek pokory a bázně před Jehovou je bohatství a sláva a život.“ (Přísloví 22:4)