„Nezaslouží si žít!“ (Skutky 21:27–22:30)

13. a) Proč někteří Židé vyvolali v chrámu zmatek? b) Co Pavlovi zachránilo život?

¹³ V chrámu to nedopadlo dobře. Když se blížily ke konci dny pro naplnění slavnostních slibů, všimli si Pavla nějací Židé z Asie. Falešně ho obvinili, že přivedl do chrámu Řeky, a vyvolali vřavu. Kdyby nezasáhl římský vojenský velitel, dav by Pavla ubil. Pavel sice nepřišel o život, ale skončil ve vazbě. Než se opět dostane na svobodu, uplynou více než čtyři roky. Ani v tuto chvíli ještě nebyl mimo nebezpečí. Když se velitel zeptal Židů, proč Pavla napadli, oni vykřikovali různá obvinění. Velitel v tom zmatku ničemu nerozuměl. Nakonec vojáci museli Pavla doslova odnést pryč. Když už byli u kasáren, řekl Pavel veliteli: „Prosím tě, dovol mi promluvit k lidu.“ (Sk. 21:39) Velitel svolil a Pavel začal odvážně obhajovat svou víru.

14., 15. a) Co Pavel vysvětlil Židům? b) Jak postupoval římský velitel, aby zjistil, proč jsou Židé tak rozzuření?

¹⁴ „Vyslechněte si teď, co vám chci říct na svou obhajobu,“ začal Pavel. (Sk. 22:1) Oslovil zástup hebrejsky, což je uklidnilo. Ve své obhajobě jasně vysvětlil, proč se stal následovníkem Krista. Přitom se obratně zmiňoval o věcech, které si Židé mohli ověřit. Studoval u nohou proslulého Gamaliela, a jak někteří z přítomných pravděpodobně věděli, pronásledoval Kristovy učedníky. Když však byl na cestě do Damašku, spatřil ve vidění vzkříšeného Krista a ten k němu promluvil. Ti, kdo s Pavlem cestovali, viděli silné světlo a slyšeli hlas, ale slovům nerozuměli. (Sk. 9:7; 22:9) Pavel byl tímto viděním oslepen, takže jeho společníci ho museli do Damašku odvést. Tam mu jistý muž jménem Ananiáš, kterého Židé z té oblasti dobře znali, zázračně vrátil zrak.

¹⁵ Pavel dále vyprávěl o tom, jak se mu po návratu do Jeruzaléma objevil v chrámu Ježíš. Když to Židé slyšeli, rozlítili se a začali křičet: „Pryč s takovým člověkem! Nezaslouží si žít!“ (Sk. 22:22) Pavlovi šlo znovu o život, a proto ho velitel odvedl do kasáren.