SKÁLA

Část Písma, která byla napsána v hebrejštině, rozlišuje mezi skálou nebo velkým kusem skály (cur) a skalním útesem (seʹlaʽ). Oba výrazy se v Písmu používají v doslovném i obrazném významu. Ve 2. Samuelově 22:2, 3 a v Žalmu 18:2 se tyto dva výrazy vyskytují v paralele: „Jehova je můj skalní útes . . . Můj Bůh je má skála.“

V Písmu je zmínka o skalním útesu Etam, kde žil určitou dobu Samson (Sd 15:8), a o zubovitých skalních útesech Bocec a Sene, kde Jonatan a jeho zbrojnoš zaútočili na přední hlídku Filištínů. (1Sa 14:4, 5) Když Mojžíš a Áron vyváděli pro shromáždění vodu ze skalního útesu v Meribě nedaleko Kadeše (další místo Meriba se nacházelo blízko Refidimu v hornatém kraji Choreb [2Mo 17:7]), popudili se do té míry, že opomenuli posvětit Jehovu. (4Mo 20:11–13; Ža 106:32, 33; viz hesla MASA; MERIBA č. 1 a 2.)