Jedním ze tří bratrů, kteří ten den kázali na Rotě, byl Augustine Castro. Několik knih dal tamějšímu starostovi, kterého znal ze své státní služby na Saipanu. Právě to starostu přimělo k hlášení v rozhlase. Bratři, kteří tam byli na návštěvě, rozšířili za dvě hodiny všechnu literaturu, kterou měli v aktovkách. Současně se však začal objevovat odpor duchovenstva.

„Někdo o nás určitě informoval katolického kněze,“ vypráví Gus. „Byli jsme v autoservisu. Jeden mladík právě chtěl přijmout knihu Pravda, která vede k věčnému životu, když vtom zvedl hlavu a uviděl kněze. Zaváhal a nervózně nám řekl: ‚Rád bych tu knihu ukázal knězi, aby se podíval, zda je dobrá.‘ Sledovali jsme kněze, jak rychle listoval v knize. Znal mě velmi dobře, protože já jsem kdysi také studoval na kněze. Nakonec mladíkovi řekl: ‚To je v pořádku, vezmi si tu knihu . . . , pokud ale nezměníš náboženství.‘ “