Roku 1716 Petr nařídil, aby na jeho vlastní náklady královský dvůr nechal Bibli vytisknout v Amsterodamu. Každá strana měla obsahovat sloupec v ruštině a sloupec v holandštině. Už za rok, v roce 1717, byla hotova Křesťanská řecká písma neboli „Nový zákon“.

V roce 1721 byla vytištěna holandská část čtyřsvazkového překladu Hebrejských písem. Jeden sloupec zůstal nepotištěn — později měl být doplněn textem v ruštině. Petr předal Bible „svatému synodu“ ruské pravoslavné církve — nejvyšší náboženské autoritě církve —, aby tisk dokončil a aby zařídil rozdělení. Synod však věc nedotáhl do konce.

Ani ne za čtyři roky Petr zemřel. Co se stalo s jeho Biblí? Sloupce vyhrazené pro ruský text nebyly nikdy vyplněny. Bible byly naskládány na obrovské hromady v jednom sklepení a všechny zpráchnivěly — později nebyl nalezen ani jediný nepoškozený výtisk! Rozhodnutím synodu bylo „prodat všechny zbytky kupcům“.

Začátky překladatelských snah

V roce 1812 přijel do Ruska John Paterson, člen Britské a zahraniční biblické společnosti. U inteligence Sankt Peterburgu vzbudil zájem o založení biblické společnosti. Šestého prosince 1812 — v tomtéž roce, kdy ruská armáda odrazila útočící Napoleonova vojska — car Alexandr I. schválil zakládací listinu Ruské biblické společnosti. V roce 1815 přikázal car předsedovi společnosti, knížeti Alexandrovi Golicynovi, aby vedoucímu synodu předložil návrh, že by „Rusové měli také mít možnost číst Slovo Boží v ruštině, své mateřštině“.

Je pěkné, že bylo uděleno schválení k překladu Hebrejských písem do ruštiny, a to přímo z původní hebrejštiny. Jako základ pro překlady Hebrejských písem do staroslověnštiny sloužila starověká řecká Septuaginta. Překladatelům Bible do ruštiny bylo řečeno, že hlavním cílem překladu je přesnost, jasnost a čistota. Jak to však s těmito ranými snahami o Bibli v ruštině dopadlo?

Utrpělo překládání Bible smrtelnou ránu?

Konzervativci v církvi i vládě se brzo začali obávat cizího náboženského a politického vlivu. Někteří církevní vůdci navíc tvrdili, že staroslověnština — liturgický jazyk — vyjadřuje biblické poselství lépe než ruština.

V roce 1826 byla tedy Ruská biblická společnost rozpuštěna. Několik tisíc výtisků překladů, které společnost vyrobila, bylo spáleno. Bibli tak předběhly obřady a tradice. Synod napodobil postup římskokatolické církve a v roce 1836 nařídil: „Je přípustné, aby kterýkoli laik naslouchal Písmu, ale není přípustné, aby kdokoli bez vedení četl úseky Písma, a zvláště Starého zákona.“ Zdálo se, že překládání Bible utrpělo smrtelnou ránu.

Dílo Pavského

Mezitím se překládání Hebrejských písem do ruštiny ujal profesor hebrejštiny Gerasim Pavskij. V roce 1821 dokončil překlad Žalmů. Car překlad rychle schválil a v lednu roku 1822 byla kniha Žalmů zveřejněna. Okamžitě měla příznivý ohlas a musela být dvanáctkrát dotištěna — celkem 100 000 výtisků.

Snahy učence Pavského se setkaly s uznáním mnoha lingvistů a teologů. Je popisován jako přímý a poctivý muž, který byl povznesen nad intriky, jež ho obklopovaly. I přesto, že se církev proti Ruské biblické společnosti postavila na odpor a že někteří lidé si mysleli, že tato společnost hájila cizí zájmy, profesor Pavskij při svých přednáškách pokračoval v překládání biblických veršů do ruštiny. Studenti ho obdivovali, ručně opisovali jeho překlady a časem mohli jeho práci zkompilovat. V roce 1839 se bez souhlasu cenzorů odvážili zhotovit 150 výtisků na tiskařském stroji akademie.

Pavského překlad čtenáře upoutal a poptávka po něm rostla. Avšak v roce 1841 dostal synod anonymní stížnost, že tento překlad je údajně „nebezpečný“, a to proto, že se odchyluje od pravoslavného dogmatu. O dva roky později synod vydal nařízení: „Zkonfiskujte všechny existující opisy a litografie překladu Starého zákona, který učinil G. Pavskij, a zničte je.“

Makarij už přeložil biblické knihy Izajáš a Job. Synod mu však svolení k překladu Hebrejských písem do ruštiny nedal. Makarijovi bylo naopak řečeno, aby na překládání Hebrejských písem do ruštiny zapomněl. Ve svém výnosu z 11. dubna 1841 synod Makarijovi nařídil, aby „odsloužil tří- až šestitýdenní pokání v domě biskupa v Tomsku, aby očistil své svědomí modlitbou a pokleknutím“.

Makarijův odvážný postoj

Od prosince 1841 do ledna 1842 Makarij činil své pokání. Když si to však odbyl, okamžitě se pustil do překládání zbytku Hebrejských písem. Dostal výtisk Pavského překladu Hebrejských písem a použil ho ke kontrole svého vlastního znění. Stejně jako Pavskij zavrhl názor, že by Boží jméno mělo být zahaleno. Jméno Jehova se v Makarijově překladu objevuje více než 3500 krát!

Makarij zaslal opisy své práce sympatizujícím přátelům. Ačkoli se několik opisů dostalo na veřejnost, církev stále bránila uveřejnění jeho díla. Makarij plánoval, že svou Bibli prosadí v zahraničí. V předvečer svého odjezdu onemocněl a krátce nato, roku 1847, zemřel. Jeho překlad Bible nebyl za jeho života nikdy publikován.

Článek nejprve uvádí, že to je teprve „120 let“, co je Bible dostupná v ruštině, ale pak smutně připojuje: „Církev se mnoho let stavěla proti překladu svatých knih do čtivého jazyka. Církev několik překladů odmítla a pak jeden z nich schválila v roce 1876 — tento překlad vešel ve známost jako synodní překlad. Nebylo však dovoleno, aby byl umístěn do kostelů. Jediná uznávaná Bible je až dodnes Bible staroslověnská.“