Kain a Abel možná své oběti Jehovovi přinesli před cherubíny, a když tyto oběti předkládali, pravděpodobně k tomu — i když se o tom Písmo výslovně nezmiňuje — použili oheň nebo možná očekávali, že jejich oběti stráví oheň, který vyjde od cherubínů. (1Mo 4:3, 4)

Ve spojitosti se svatostánkem a s chrámem. Oheň hrál svou úlohu při uctívání ve svatostánku a později také v chrámu. Každé ráno a mezi dvěma večery měl velekněz pálit kadidlo na oltáři pro kadidlo. (2Mo 30:7, 8) Boží zákon vyžadoval, aby na oltáři pro zápalnou oběť byl neustále udržován oheň. (3Mo 6:12, 13) Tradiční židovský názor, že oheň na oltáři původně zázračným způsobem zapálil Bůh, je sice všeobecně uznáván, ale v Písmu není nijak podpořen. Podle prvních pokynů, které Jehova dal Mojžíšovi, měli Áronovi synové ‚dát oheň na oltář a narovnat na oheň dříví‘, předtím než na oltář položili oběť. (3Mo 1:7, 8) Teprve po slavnostním uvedení áronského kněžstva do úřadu, a tedy po předložení obětí slavnostního uvedení, byla oběť položená na oltáři strávena ohněm od Jehovy; je možné, že tento oheň vyšel z oblaku nad svatostánkem. Zázračný oheň se projevil ne tím, že by zapálil dřevo na oltáři, ale tím, že začal „stravovat zápalnou oběť a tučné kusy na oltáři“. Oheň, jenž pak dále hořel na oltáři, byl tedy pravděpodobně spojením ohně od Boha a ohně, který již dříve hořel na oltáři. (3Mo 8:14–9:24) Zázračný oheň od Jehovy podobně strávil oběti při zasvěcení chrámu ihned potom, co se Šalomoun domodlil. (2Pa 7:1; viz také Sd 6:21; 1Kr 18:21–39; 1Pa 21:26, kde jsou uvedeny další příklady toho, že Jehova použil zázračný oheň, když přijímal oběti svých služebníků.)