10. Jak kněží opovrhovali Jehovovým stolem?

¹⁰ Judští kněží, kteří sloužili v jeruzalémském chrámu v době Malachiáše, Jehovovi nepředkládali nejlepší oběti. U Malachiáše 1:6–8 čteme: „‚Syn, ten ctí otce; a sluha svého vznešeného pána. Jestliže jsem tedy otcem, kde je úcta ke mně? A jestliže jsem Vznešeným Pánem, kde je bázeň přede mnou?‘ řekl Jehova vojsk vám, kněží, kteří opovrhujete mým jménem.“ „Jak jsme opovrhli tvým jménem?“ ptali se kněží. „Tím, že na mém oltáři předkládáte znečištěný chléb,“ odpověděl Jehova. „Jak jsme tě znečistili?“ tázali se kněží. Jehova jim tedy sdělil: „Tím, že jste řekli: ‚Jehovův stůl je něco opovrženíhodného.‘“ Opovržení pro Jehovův stůl dali tito kněží najevo vždy, když předložili vadnou obět a přitom řekli: „Není to nic špatného.“

11. (a) Co Jehova řekl o nepřijatelných obětech? (b) V jakém smyslu byl vinen lid jako celek?

¹¹ V souvislosti s těmito nepřijatelnými oběťmi pak Jehova namítl: „Přines to, prosím, ke svému místodržiteli. Najde v tobě zalíbení nebo přijme tě laskavě?“ Ne, jejich místodržitel by z takového daru jistě radost neměl. Oč méně pravděpodobné tedy je, že vadné dary přijme Svrchovaný Panovník! Vinu však nenesli jen kněží. Je pravda, že dávali Jehovovi najevo opovržení tím, že tyto oběti předkládali. Byl ale bez viny lid jako celek? To rozhodně ne. Vždyť právě lidé sami vybírali ta slepá, chromá a nemocná zvířata a přiváděli je ke kněžím, aby je obětovali. To bylo opravdu hříšné!

Každý se bude zodpovídat

17, 18. (a) Proč Jehova proklel ‚toho, kdo jednal vychytrale‘? (b) Na co zapomínali ti, kdo jednali vychytrale?

¹⁷ Lidé žijící v Malachiášově době byli osobně zodpovědní za své skutky, a stejné je to i s námi. (Římanům 14:12; Galaťanům 6:5) V souvislosti s tím se u Malachiáše 1:14 píše: „Prokletý je ten, kdo jedná vychytrale, když v jeho stádu existuje [bezvadný] samec nějakého zvířete, a on činí slavnostní slib a obětuje Jehovovi zkažené zvíře.“ Člověk, který měl nějaké stádo, nevlastnil jen jedno zvíře — řekněme jedinou ovci —, takže by neměl na vybranou. Když hledal zvíře pro oběť, nemusel vzít to, které bylo slepé, chromé nebo nemocné. Pokud by takové zvíře opravdu vybral, ukazovalo by to, že pohrdá Jehovovým uspořádáním pro oběti. Člověk, který měl stádo, jistě mohl najít zvíře, jež nemělo žádnou takovou vadu.

¹⁸ Jehova tedy oprávněně proklel toho, kdo jednal vychytrale, kdo sice měl vhodného samce, ale knězi jako oběť přivedl — možná dokonce musel přivléci — slepé, chromé nebo nemocné zvíře. Nenacházíme však ani jedinou zmínku o tom, že by nějaký kněz citoval Zákon a vysvětlil, že vadná zvířata nejsou přijatelná. (3. Mojžíšova 22:17–20) Každý rozumný člověk si musel být vědom toho, že by to s ním nedopadlo dobře, kdyby se takový dar pokusil podstrčit místodržiteli. Oni však předstupovali před Svrchovaného Panovníka Jehovu, který je mnohem vyšší než kterýkoli místodržitel na zemi. V Malachiášovi 1:14 je tato záležitost vyjádřena slovy: „‚Jsem veliký Král,‘ řekl Jehova vojsk, ‚a mé jméno bude vzbuzovat bázeň mezi národy.‘“

19. Po čem toužíme a co bychom měli dělat?

¹⁹ Jakožto věrně oddaní Boží služebníci toužíme po tom, aby již přišel den, kdy Jehovu, Velkého Krále, bude mít v úctě celé lidstvo. Bude to doba, kdy „země jistě bude naplněna poznáním Jehovy, jako vody pokrývají samotné moře“. (Izajáš 11:9)