Kázání v jednom z největších přístavů světa je náročným úkolem

ROTTERDAM se rozkládá v místech, kde Rýn, nejrušnější evropská řeka, ústí do Severního moře. Má významné postavení jako jeden z největších námořních přístavů světa. Do Rotterdamu směřují lodě, které patří asi pěti stům přepravních společností, a přímé spojení má s více než osmi sty cílovými místy po celém světě. Je to skutečně mezinárodní námořní přístav.

Tento 650 let starý holandský přístav je však více než jen křižovatkou námořních spojů. Je také místem, kde se setkávají lidé. Ve dne i v noci sem proudí příliv námořníků ze všech koutů světa. Tito námořníci neunikli pozornosti svědků Jehovových v Nizozemí. Stejně jako svědkové kdekoli jinde, také oni vyhledávají způsoby, jak kázat lidem všeho druhu — tedy také námořníkům — tu nejlepší zprávu na světě, že Boží Království zakrátko změní zemi v ráj. — Daniel 2:44; Lukáš 23:43; 1. Timoteovi 4:10.

„Misionářské přidělení v opačném smyslu“

Před několika lety požádala Společnost Strážná věž v Nizozemí šest kazatelů plným časem neboli průkopníků, aby propracovávali celý rotterdamský přístav po jednotlivých lodích. Průkopníci se s radostí chopili této možnosti. Na přístavní správě získali údaje, udělali si přehled o přístavištích a zanedlouho zjistili, že přidělení, které dostali, představuje náročný úkol.

„Je to jako misionářské přidělení v opačném smyslu,“ říká Meinard, který koordinuje kázání v přístavu. Co to znamená? „Misionář obvykle podnikne dlouhou cestu, aby se dostal k lidem, ale v našem případě lidé podnikají dlouhou cestu, aby se dostali k nám.“ Dodává: „Náš obvod, v němž kážeme, je mezinárodní pravděpodobně v největším možném měřítku.“ Ročenka Rotterdam Europoort z roku 1985 uvedla, že v roce 1983, kdy průkopníci začali s touto zvláštní prací, bylo v rotterdamském přístavu přijato 30 820 zaoceánských plavidel ze 71 různých zemí. To je mezinárodnost!

„Přístavní misionáři“ — jak začali námořníci zanedlouho říkat průkopníkům — se rovněž vyznačují náležitou mezinárodností. Geert, Peter a jeho manželka Karin jsou Holanďané, Daniël a Meinard pocházejí z Indonésie a Solomon je Etiop. Pocházejí z Evropy, Asie a Afriky, což jim pomáhá překonávat jazykové přehrady pomocí osmi řečí. Jestliže však měli být při své práci úspěšní, museli zdolat i jiné přehrady.

„Církev na kolech“

„Není možné jen tak chodit po přístavní hrázi, vylézt na lávku a vstoupit na palubu lodi,“ říká dvaatřicetiletý Peter, bývalý námořník. „Je nutné mít propustky do areálu.“ To znamená propustky ke vstupu na přístavní hráze a propustky na palubu lodí. „Museli jsme překonat mnoho byrokratických překážek,“ vzpomíná Peter, „ale když jsme získali osm propustek doplněných našimi fotografiemi a úředními razítky, byli jsme připraveni pustit se s nadšením do práce.“ Rozdělili si těch 37 kilometrů přístavních hrází do tří úseků a o každý z nich se starají dva průkopníci.

Ale jak zvládáte situaci, když námořníci z tolika zemí mluví tolika jazyky? Průkopníci sice měli zásobu biblické literatury ve třiceti jazycích a na kolech jí vozili co nejvíce, ale přesto se zdálo, že jí nikdy neměli dost. „Nikdy nevíme jistě, v kolika jazycích ji budeme potřebovat,“ vypráví s úsměvem třicetiletý Solomon. „Často se stává, že námořníci chtějí knihy právě v tom jazyce, který jsme si s sebou nevzali, a pak řeknou, že jejich loď vyplouvá řekněme za tři hodiny.“ Aby námořníky nezklamali, jeden z průkopníků se ihned rychle vydá na cestu, sežene ty pravé knihy, přiřítí se zpátky a podá je nedočkavým námořníkům. „Když se nám něco takového stalo při kázání v těch částech přístavu, kam cesta na kole trvá tři hodiny,“ říká Peter, „bylo jasné, že v té věci musíme něco podniknout.“

Jistí svědkové žijící blízko přístavu překvapili jednoho dne průkopníky dvěma cyklistickými návěsy, z nichž každý byl velký jako dřez. Průkopníci napěchovali do návěsů literaturu ve všech dostupných jazycích, připojili je ke kolům a zamířili do přístavu. Zanedlouho tam návěsy každý znal. „Staly se naším poznávacím znamením,“ říká jeden z průkopníků. „Když hlídač u brány vidí, že se blížíme, otevře bránu, mávnutím nás vpustí dovnitř a volá: ‚Je tady církev na kolech!‘ “ Jindy, když si strážný všimne, že se přibližuje ‚církev na kolech‘, otevírá bránu a vykřikne: „Dvě polské a jedna čínská!“ Takové náznaky jsou pro průkopníky užitečné, protože pak mohou přijít na loď s literaturou ve správném jazyce. Je však také nutné, aby přišli v pravý čas. Proč?

Návštěvy v pravý čas a s časovým poselstvím

Průkopníci mohou mluvit s členy posádky jen při jejich dopolední a odpolední přestávce nebo v době oběda. Kuchař však má jinou pracovní dobu a kapitána a jiné lodní důstojníky je možné zastihnout během dne. Průkopníci také zjistili, že britské lodi kotvící v Rotterdamu zachovávají britský čas (lišící se od holandského o hodinu), takže jejich posádka míří k jídelně, když se nebritské posádky vracejí do práce. Je jasné, že průkopník, který pracuje v přístavu, nutně potřebuje mít spolehlivé hodinky.

Jsou však vůbec námořníci ochotní věnovat své přestávky biblickým rozhovorům? „Zpravidla shledávám, že nejsou proti poselství o Království zaujatí,“ říká jedenatřicetiletý Geert. „Důvodem je možná to, že sami vidí, jak lidské vlády selhávají.“ Nějací námořníci například Geertovi vyprávěli, že když se po několika měsících vrátili na místo, kde vyložili pro hladovějící obyvatele Etiopie hromady obilí, ty hromady tam stále ještě byly, jenže obilí bylo shnilé a zamořené krysami. „Není divu, že mnozí námořníci ztratili důvěru v politiku,“ poznamenává Geert. „Proto se jim biblický slib, že lidstvo bude mít jednu vládu, zamlouvá.“

Peter s tím souhlasí. „Jeden německý kapitán řekl, že před deseti lety by mě jeho posádka vyprovodila z lodi, ale dnes se poměry na světě mění tak, že se začali zajímat o časové poselství Bible.“ Kuchař na jedné korejské lodi vyprávěl, že za íránsko–irácké války pracoval na obří tankové lodi, která byla v Perském zálivu zasažena raketou a vzplanula. Tehdy přísahal, že pokud to přežije, bude hledat Boha. Opravdu zůstal naživu. Když se s ním později setkali průkopníci v Rotterdamu, chtěl všechnu korejskou literaturu, kterou mu jen mohli přinést.

Většina lodí zůstává v přístavu několik dnů. Průkopníci se tedy mohou vracet dvakrát, třikrát i vícekrát a po pracovní době pokračovat v biblických rozhovorech. Jakmile však má nějaká loď poruchu na motoru, může zůstat zakotvená i tři týdny. „Pro firmu to je špatné,“ vtipkuje jeden rozesmátý průkopník, „ale pro naši práci je to užitečné.“ V tom případě průkopníci nejen pokračují v biblických rozhovorech, ale uspořádají také v jídelně promítání diapozitivů jednoho z programů Společnosti, totiž „Bible — kniha pro tuto generaci“. Někteří námořníci také přicházejí na shromáždění mnoha cizojazyčných skupin svědků Jehovových v Rotterdamu. Tak to dělají, dokud není motor opět opraven. Pak se musí Bible zavřít. Kotevní lana se uvolní a loď zmizí z přístavu — ale ne z mysli průkopníků.

Povzbuzující příběhy námořníků

Průkopníci mohou podle přehledů v novinách nebo pomocí veřejně přístupného počítačového systému přístavní správy sledovat příjezdy a odjezdy lodí, které navštívili. Jakmile se některá z nich opět vrací, průkopníci se těší, že námořníky znovu navštíví a zjistí, co se od poslední návštěvy událo. A příběhy, které námořníci vyprávějí, jsou skutečně zajímavé!

Jeden námořník rozdal výtisky knihy Můžeš žít navždy v pozemském ráji pěti jiným námořníkům, jakmile loď vyplula na moře, a těch šest mužů si zavedlo biblické studium. Namluvil také na kazetu kapitolu o rodinném životě a přehrál ji v jídelně pro celou posádku. Na jiné lodi se stalo, že jeden námořník, který předtím navštívil sál Království v nedalekém antverpském přístavu, umístil na stěně v jídelně transparent s velkým nápisem „Sál Království svědků Jehovových“. Pak pozval členy posádky, aby tam přišli, až povede biblické shromáždění. Než nápis sejmul, pozval opět posádku na další shromáždění. Za týden byl transparent opět na místě, a byla tam také posádka.

Průkopníci také zjistili, že někteří námořníci nikdy neodkládají své knihy stranou. „Když jsme vstoupili do kabiny jednoho západoafrického radisty, který se jmenoval Isaac, nebylo téměř kam si sednout,“ vypráví Meinard. „Časopisy Společnosti, knihy a konkordance byly všude — a byly otevřené.“ Isaac měl také připravený seznam biblických otázek, protože již čekal, že jej průkopníci opět navštíví.

Někteří námořníci však na návštěvu průkopníků nečekají. Jednou v noci u Geerta zazvonil telefon, když už Geert spal.

„Kdo to jen může být,“ mumlal a tápal po sluchátku.

„Ahoj, tady tvůj přítel!“ ohlásil se radostný hlas.

Geert se snažil vzpomenout si, kdo by to asi mohl být.

„Tvůj přítel z lodi,“ ozval se hlas znovu.

„Ale jsou tři hodiny ráno!“ řekl Geert.

„Ano, ale tys mi řekl, abych tě zavolal, jakmile se moje loď zase vrátí do Rotterdamu. Tak jsem tady!“ Za chvíli už byl Geert na cestě, aby se setkal s tímto přítelem, který chtěl poznat Boží slovo.

„Posílej svůj chléb“

Ocenění pro biblickou literaturu projevují námořníci také v dopisech, které posílají průkopníkům. Uvádíme zde několik výňatků:

‚Začal jsem číst knihu Můžeš žít navždy v pozemském ráji. . . Teď chápu mnohé věci, kterým jsem dříve nerozuměl. Doufám, že se naše loď vrátí do Rotterdamu.‘ — Angelo.

‚Tu knihu jsem přečetla a posílám Vám otázky, abyste mi na ně mohli v dopisech odpovědět.‘ — Alberta.

‚Teď čtu Bibli každý den. Jsem rád, že mohu být Vaším přítelem. To, že jsem našel přátele, kteří mě mohou vést k Bohu, je to nejlepší, co se mi kdy v životě přihodilo.‘ — Nickey.

Takové povzbuzující dopisy připomínají průkopníkům slova Bible v Kazateli 11:1: „Posílej svůj chléb po povrchu vod, neboť po mnoha dnech jej opět najdeš.“ Zejména se radují, když slyší, že někteří námořníci zaujali postoj pro Jehovu.

Polský námořník Stanislav byl nadšený tím, co se dozvěděl z knih Společnosti. Ihned si opatřil malý soubor biblické literatury a když byli na moři, všechno si prostudoval. „Když dal o sobě opět vědět,“ říká Meinard, „psal, že se dal pokřtít.“

Folkert, kapitán menší vnitrozemské obchodní lodi, slyšel poprvé poselství o Království v Rotterdamu. Vždy po dvou měsících byl na týden opět v přístavu a studoval Bibli sedm dnů po sobě. Potom, než se vydal na další dvouměsíční cestu, mu průkopníci dali seznam adres sálů Království na trase, kudy jela jeho loď. Folkert tyto sály navštívil a byl dojat vřelým přijetím, kterého se mu dostalo. Zanedlouho se dal tento kapitán pokřtít a nyní horlivě slouží Jehovovi.

Mike, důstojník britského námořnictva, byl již dříve ve styku se svědky Jehovovými a studoval Bibli, když byl na moři. Fregata, na které pracoval, jednou zakotvila v Rotterdamu, a on nasedl na skládací kolo a vydal se do sálu Království. Láska a jednota, kterou tam viděl, na něho zapůsobily hlubokým dojmem a řekl přátelům, že se rozhodl skončit se svým zaměstnáním. Ačkoli mu chyběly jen 4 roky, aby mohl dostat pěknou penzi, od svého rozhodnutí neustoupil a dal se později pokřtít.

Meinard říká: „Dychtivá touha Mika, Stanislava, Folkerta a jiných, kteří chtějí sloužit Jehovovi, nás podněcuje, abychom dále hledali v přístavu námořníky, jako jsou oni.“

Můžeš přispět?

Při pohledu zpět na téměř deset let kázání v jednom z největších přístavů světa se těchto šest „přístavních misionářů“ plně shoduje na tom, že jejich přidělení je náročné, ale přináší odměnu. „Když se na konci dne, který jsme věnovali kázání, vracíme na kole domů,“ shrnuje Meinard, „vždy máme dojem, že někteří z námořníků čekali na naši návštěvu.“

Mohlo by se stát, že by nějací námořníci čekali na návštěvu v nějakém přístavu blízko místa, kde žiješ? Snad by starší v tvém sboru mohli podniknout nějaké kroky, aby ses mohl podílet na této náročné, ale prospěšné práci.

[Rámeček na straně 20]

DOSAHUJEME DO ÚZEMÍ, KDE JE NAŠE DÍLO ZAKÁZÁNO

Nedávno kotvilo v Rotterdamu během jednoho roku přes 2 500 lodí ze zemí, kde je činnost svědků Jehovových zakázána. A průkopníci pracující v přístavu v tom viděli příležitost, jak by se mohlo biblické poselství dostat do těchto území.

Na jedné z prvních asijských lodí, které průkopníci navštívili, rozšířili celou svou zásobu knih, jichž měli 23. Někteří členové posádky se zlobili, že se na ně nedostalo. Jeden pomocník v kuchyni na jiné asijské lodi byl opatrnější. Přijal od průkopníka knihu, ale pak mu ji vrátil zabalenou v papíře, s nadepsanou adresou. Průkopník to pochopil. Pro chlapce bylo příliš nebezpečné, aby měl knihu u sebe. Téhož dne byla poštou odeslána na Dálný východ.

Na palubu jedné lodi z Afriky přišel nějaký námořník s celým seznamem knih, které potřebují svědkové u nich doma. Od té doby se ten námořník vždy vrací domů s kufrem napěchovaným literaturou. Jeden námořník z jiné africké země byl trpce zklamán, když mu průkopník, který s ním studoval, mohl nabídnout jen tři výtisky knihy Vytvářet šťastný rodinný život. „To je jako nic!“ vykřikl námořník a zoufale rozhodil rukama. „Bratři doma jich potřebují tisíc!“ Průkopníci ho přesvědčili, aby v zájmu své bezpečnosti nebral najednou více než dvacet výtisků.

Snad nejdojemnější bylo, když se průkopníci dověděli, že připlula loď z jedné země, kde byli svědkové pronásledováni pro svou víru a mnozí přišli o zaměstnání i o majetek. Když průkopníci zjistili, že stevard na palubě je svědek, navštívili kapitána a požádali ho o dovolení poslat po této lodi materiální výpomoc. Kapitán souhlasil a za několik dnů již bylo sto pytlů s ošacením, obuví a jinými věcmi na cestě ke svědkům v té zemi.

[Rámeček na straně 21]

KÁZÁNÍ OD LODI K LODI — Z POHLEDU ŽENY

„Nejprve jsem váhala, zda mám Petra doprovázet,“ vzpomíná Karin, jediná žena mezi průkopníky, „protože jsem slýchala, že námořníci bývají často hrubí a opilí. Zjistila jsem však, že jsou většinou zdvořilí. Často se stává, že když se námořník dozví, že jsme manželé, vytáhne obrázek své manželky a dětí a rozpovídá se o svě rodině. Tak jsme již rozšířili velké množství výtisků knihy Vytvářet šťastný rodinný život.“

Když navštěvují lodi jako manželé, dostávají se také snadněji do styku s manželkami členů posádky a s jinými ženami, které tam někdy pracují jako ošetřovatelky. „Obvykle jsou vůči cizím lidem zdrženlivé,“ říká Karin, „ale když si povšimnou mne, mají spíše chuť dát se do řeči.“

Co považovala ve svém přidělení za nejnáročnější? „Provazové žebříky,“ odpovídá Karin. „Ty houpavé věci jsem hrozně neměla ráda.“ Překonala svůj strach? „Ano. Jednou, když se mi nechtělo lézt na takový žebřík, dívala se na to skupina námořníků z Paraguaye a volali na mne: ‚Povede se vám to! Jen se spolehněte na Boha.‘ Samozřejmě,“ říká Karin se smíchem, „po takové poznámce mi nezbývalo než začít lézt.“ Její manžel říká s obdivem: „Teď po čtyřech letech má už za sebou spoustu provazových žebříků a leze po nich jako námořník.“

Karin a její manžel Peter absolvovali 89. třídu Gileadu, biblické školy Strážné věže. 28. září 1990 odešli do svého nového přidělení, do Ekvádoru, země, v níž je přístav. Měli by se tam cítit jako doma.

[Rámeček na straně 22]

JSI NÁMOŘNÍKEM?

Chceš se v době, kdy tvá loď kotví v některém z hlavních světových přístavů, účastnit v angličtině vedených shromáždění svědků Jehovových? V tom případě měj po ruce tento seznam nynějších adres sálů Království s vyznačením začátku shromáždění:

Hamburg, Schellingstr. 7–9; sobota, 16.00; telefon: 040–4208413

Hong Kong, 26 Leighton Road; neděle, 9.00; telefon: 5774159

Marseilles, 5 Bis, rue Antoine Maille; neděle, 10.00; telefon: 91 79 27 89

Neapol, Castel Volturno (40 kilometrů severně od Neapole), Via Napoli, nároží Via Salerno, Parco Campania; neděle, 14.45; telefon: 081/5097292

New York, 512 W. 20 Street; neděle, 10.00; telefon: 212–627–2873

Rotterdam, Putsestraat 20; neděle, 10.00; telefon: 010–41 65 653.

Tokio, 5–5–8 Mita, Minato-ku; neděle, 16.00; telefon: 03–3453–0404

Vancouver, 1526 Robson Street; neděle, 10.00; telefon: 604–689–9796