DAVID SE STÁVÁ „VĚTŠÍM A VĚTŠÍM“

(2. Samuelova 1:1–10:19)

David se dozvídá o smrti Saula a Jonatana. Jeho reakce na tuto zprávu odhaluje, jaké city chová k nim a k Jehovovi. V Hebronu je David prohlášen za krále nad kmenem Juda. Králem nad zbytkem Izraele je učiněn Saulův syn Iš-bošet. David se dále ‚stává větším a větším‘ a asi o sedm a půl roku později je dosazen za krále nad celým Izraelem. (2. Samuelova 5:10)

David dobývá Jeruzalém z rukou Jebusejců a dělá z něj hlavní město svého království. Jeho první pokus o přemístění truhly smlouvy do Jeruzaléma končí katastrofou. Napodruhé se ale vše podaří, a David ze samé radosti tančí. Jehova uzavírá s Davidem smlouvu o Království. David si podrobuje své nepřátele, protože Bůh je i nadále s ním.

JEHOVA VZBOUZÍ NEŠTĚSTÍ PROTI SVÉMU POMAZANÉMU

(2. Samuelova 11:1–20:26)

„Hle, vzbouzím proti tobě neštěstí z tvého vlastního domu,“ říká Jehova Davidovi, „a před tvýma vlastníma očima vezmu tvé manželky a dám je tvému bližnímu, a jistě bude ležet s tvými manželkami před očima tohoto slunce.“ (2. Samuelova 12:11) Proč Jehova vynáší tento soud? Je to kvůli Davidovu hříchu s Bat-šebou. Kajícnému Davidovi je sice odpuštěno, ale následků svého hříchu ušetřen není.

Nejprve umírá dítě, které Bat-šeba porodila. Pak Davidovu dceru Tamar, pannu, znásilní její nevlastní bratr Amnon. Tamařin vlastní bratr Absalom ji chce pomstít a Amnona zabije. Absalom se spikne proti svému otci a v Hebronu se prohlašuje za krále. David musí z Jeruzaléma uprchnout. Absalom má poměr s deseti konkubínami svého otce, které byly v Jeruzalémě ponechány, aby se staraly o dům. David se vrátí ke svému kralování až poté, co je Absalom zabit. Vzpoura Benjamínovce Šeby končí Šebovou smrtí.

UPADNĚME „DO JEHOVOVY RUKY“

(2. Samuelova 21:1–24:25)

Země je po tři roky sužována hladomorem kvůli vině krve, kterou přivodil Saul tím, že usmrtil Gibeoňany. (Jozue 9:15) Gibeoňané žádají, aby mohli popravit sedm ze Saulových synů, čímž by byla vina krve pomstěna. David je vydává do rukou Gibeoňanů, a sucho je ukončeno mohutným lijákem. Čtyři filištínští obři „padli rukou Davidovou a rukou jeho sluhů“. (2. Samuelova 21:22)

David páchá těžký hřích, když nařizuje, aby bylo provedeno nedovolené sčítání lidu. Činí pokání a volí si, aby padl „do Jehovovy ruky“. (2. Samuelova 24:14) Následkem toho umírá 70 000 osob na mor. David poslouchá Jehovův příkaz, a metla se zastavuje.