Ve svém dopise Římanům apoštol použil slova z Davidova žalmu. Tato pasáž je obsažena jak ve 2. Samuelově 22:50, tak v Žalmu 18:49. Pavel tato slova uvedl, aby dokázal, že Kristovou službou Židům byly potvrzeny Boží sliby a byl položen základ pro to, aby Nežidé „oslavovali Boha pro jeho milosrdenství“. (Ří 15:8, 9) Slova, která řekl Jehova Davidovi ve 2. Samuelově 7:14, jsou citována v Hebrejcům 1:5 a jsou uplatněna na Krista Ježíše.

Žalm 2 se, jak se zdá, zřejmě zmiňuje o pokusech Filištínů sesadit Davida z trůnu potom, co dobyl pevnost Sion. (2Sa 5:17–25) Potíže způsobené Edomity během války proti Hadadezerovi tvoří podklad pro Žalm 60. (2Sa 8:3, 13, 14) Žalm 51 je modlitbou Davida, který úpěnlivě prosil o odpuštění svého hříchu, jehož se dopustil s Bat-šebou. (2Sa 11:2–15; 12:1–14) Základem pro Žalm 3 je Davidův útěk před Absalomem. (2Sa 15:12–17, 30) Dějinné pozadí Žalmu 7 lze možná najít v události, kdy Šimei proklínal Davida. (2Sa 16:5–8) Žalm 30 se může týkat událostí spojených s vybudováním oltáře, který David vztyčil na Aravnově mlatu. (2Sa 24:15–25) Žalm 18 je paralelou ke 2. Samuelově 22 a týká se osvobození, které Jehova Davidovi poskytl od Saula a ostatních nepřátel.

Záznam vyniká také svou otevřeností.

hříchy krále Davida spolu s těžkostmi, které měl ve své rodině (2Sa 11:2–15; 13:1–22; 15:13, 14; 24:10).

Dalším důkazem věrohodnosti zprávy jsou splněná proroctví.

toho, že kralování bude pokračovat v Davidově rodové linii (2Sa 7:16; Jer 33:17; Ez 21:25–27; Mt 1:1; Lk 1:32, 33).

Záznam je zcela v souladu s ostatními částmi Písma. To je patrné zvláště při zkoumání žalmů, z nichž mnohé jsou objasněny tím, co je obsaženo v Samuelových knihách.