Ježíš ve svém slavném Kázání na hoře popisuje, co člověk potřebuje k tomu, aby byl šťastný. Říká: „Šťastní jsou“ (1) lidé, kteří si uvědomují svou duchovní potřebu, (2) lidé, kteří truchlí, (3) lidé, kteří jsou mírné povahy, (4) lidé, kteří hladovějí a žízní po spravedlnosti, (5) lidé, kteří jsou milosrdní, (6) lidé, kteří jsou čistí v srdci, (7) lidé, kteří jsou pokojní, (8) lidé, kteří jsou pronásledováni kvůli spravedlnosti a (9) lidé, kteří jsou haněni a pronásledováni kvůli Ježíšovi. (Matouš 5:3–11)a

Jsou Ježíšovy výroky přesné?

Některé Ježíšovy výroky si vyžadují určité vysvětlení. Není sporu o tom, že mírný, milosrdný a pokojný člověk podněcovaný čistým srdcem bude šťastnější než člověk, který je hněvivý, útočný a nemilosrdný.

Mohli bychom se však ptát, jak to, že za šťastné mohou být označeni lidé, kteří hladovějí a žízní po spravedlnosti nebo kteří truchlí. Takoví lidé se dívají realisticky na poměry ve světě. „Vzdychají a sténají nad všemi odpornými věcmi, které se dějí“ v naší době. (Ezekiel 9:4) To samo o sobě v nich pocit štěstí nevyvolává. Když se však dozvídají o tom, že Božím záměrem je přivodit na zemi spravedlivé poměry a zjednat právo těm, kdo jsou ponižováni, mají nesmírnou radost. (Izajáš 11:4)

Láska ke spravedlnosti také vede k tomu, že někteří lidé truchlí nad svými vlastními nedostatky, když se jim často nedaří jednat správně. Tak si uvědomují svou duchovní potřebu. Jsou ochotni hledat vedení u Boha, protože si uvědomují, že jedině on může lidem pomoci, aby překonávali své slabosti. (Přísloví 16:3, 9; 20:24)

Lidé, kteří truchlí, kteří hladovějí a žízní po spravedlnosti a kteří si uvědomují svou duchovní potřebu, vědí, že je důležité mít dobrý vztah ke Stvořiteli. Ke štěstí přispívá dobrý vztah k lidem, ale ještě důležitější je dobrý vztah k Bohu. Ano, přemýšliví lidé, kteří milují to, co je správné, a jsou ochotni přijmout Boží vedení, mohou být právem označeni za šťastné.

Ale těžko asi uvěříte, že by mohl být šťastný i člověk, který je pronásledován a haněn. Musí to však být pravda, protože to řekl sám Ježíš. Jak máme tedy rozumět těmto slovům?

Pronásledovaní, ale šťastní — jak je to možné?

Ježíš zde neřekl, že by důvodem ke štěstí byly pohana a pronásledování samy o sobě. Výslovně prohlásil: „Šťastní jsou ti, kdo jsou pronásledováni kvůli spravedlnosti, . . . když vás lidé haní a pronásledují vás . . . kvůli mně.“ (Matouš 5:10, 11) Štěstí tedy pocítí jedině ten, kdo je haněn proto, že je Kristovým následovníkem a usměrňuje svůj život podle spravedlivých zásad, kterým učil Ježíš.

Dokladem toho je jeden ze zážitků prvních křesťanů. Členové Sanhedrinu, židovského nejvyššího soudu, „předvolali apoštoly, zmrskali je a nařídili jim, aby přestali mluvit na základě Ježíšova jména, a pustili je“. Jak na to apoštolové reagovali? „Ti tedy odešli ze Sanhedrinu a radovali se, protože byli uznáni za hodné toho, aby byli zneuctěni pro jeho jméno. A každý den bez přestání dále vyučovali v chrámu a dům od domu a oznamovali dobrou zprávu o Kristu, Ježíšovi.“ (Skutky 5:40–42; 13:50–52)

Vztah mezi pohanou a štěstím ještě dále objasnil apoštol Petr. Napsal: „Jestliže jste haněni pro Kristovo jméno, jste šťastni, protože na vás spočívá duch slávy, ano Boží duch.“ (1. Petra 4:14) Takové pronásledování je sice nepříjemné, ale jestliže někdo dělá to, co je správné, a jako křesťan za to trpí, pak pocítí štěstí, neboť ví, že dostává Božího svatého ducha.