Jehovovi šťastní služebníci

„Šťastní jsou ti, kdo si uvědomují svou duchovní potřebu.“ (MATOUŠ 5:3)

1. Co je pravé štěstí a z čeho vyplývá?

JEHOVOVI služebníci jsou šťastní a velmi si této skutečnosti váží. Žalmista David prohlásil: „Šťastný je lid, jehož Bohem je Jehova!“ (Žalm 144:15) Štěstí je pocit pohody. Největší štěstí pociťujeme hluboko ve svém nitru tehdy, když si uvědomujeme, že máme Jehovovo schválení. (Přísloví 10:22) Je to štěstí, které vyplývá z důvěrného vztahu k našemu nebeskému Otci a z vědomí, že činíme jeho vůli. (Žalm 112:1; 119:1, 2) Je zajímavé, že Ježíš vyjmenoval devět důvodů, proč můžeme být považováni za šťastné. V tomto a v následujícím článku tyto důvody ke štěstí, takzvaná blahoslavenství, prozkoumáme, a díky tomu si uvědomíme, že důvodem k opravdovému štěstí je věrná služba našemu ‚šťastnému Bohu‘ Jehovovi. (1. Timoteovi 1:11)

Buďme si vědomi svých duchovních potřeb

2. Při které příležitosti mluvil Ježíš o štěstí a kterým výrokem své kázání uvedl?

² V roce 31 n. l. pronesl Ježíš jedno z nejslavnějších kázání v dějinách. Říká se mu Kázání na hoře, protože k tomu došlo na úbočí jedné hory blízko Galilejského moře. Matoušovo evangelium vypráví: „Když [Ježíš] viděl zástupy, vystoupil na horu; a když se posadil, přišli k němu jeho učedníci; a otevřel ústa a začal je vyučovat a řekl: ‚Šťastní jsou ti, kdo si uvědomují svou duchovní potřebu, protože jim patří nebeské království.‘“ Doslovný překlad Ježíšových úvodních slov zní „šťastní chudí, (pokud jde) o ducha“ nebo „šťastní jsou ti, kdo jsou žebráci o ducha“. (Matouš 5:1–3; Kingdom Interlinear; poznámka pod čarou) Překlad Today’s English Version zde uvádí: „Šťastní jsou ti, kdo vědí, že jsou duchovně chudí.“

3. Jak může pokora přispívat k našemu štěstí?

³ V tomto kázání proneseném na úbočí hory Ježíš poukázal na to, že člověk je daleko šťastnější, jestliže si uvědomuje své duchovní potřeby. Pokorní křesťané si plně uvědomují svůj hříšný stav, a prosí tudíž Jehovu o to, aby jim na základě Kristovy výkupní oběti odpustil. (1. Jana 1:9) Díky tomu potom získávají vnitřní klid a pociťují pravé štěstí. „Šťastný je ten, jehož vzbouření je prominuto, jehož hřích je přikryt.“ (Žalm 32:1; 119:165)

4. (a) Jak můžeme dávat najevo, že jsme si vědomi svých vlastních duchovních potřeb a také duchovních potřeb jiných lidí? (b) Co přispívá k našemu štěstí, když si uvědomujeme své duchovní potřeby?

⁴ Budeme-li si uvědomovat své duchovní potřeby, bude nás to podněcovat, abychom denně četli Bibli, abychom plně využívali duchovní pokrm, který „v pravý čas“ dostáváme od ‚věrného a rozvážného otroka‘, a abychom se pravidelně účastnili křesťanských shromáždění. (Matouš 24:45; Žalm 1:1, 2; 119:111; Hebrejcům 10:25) Jestliže milujeme své bližní, uvědomujeme si, že také oni mají duchovní potřeby. Taková láska nás podněcuje k tomu, abychom horlivě kázali a vyučovali dobrou zprávu o Království. (Marek 13:10; Římanům 1:14–16) Jestliže se dělíme s druhými o biblické pravdy, pociťujeme štěstí. (Skutky 20:20, 35) Naše štěstí se dále prohlubuje, když uvažujeme o nádherné naději na Království a o požehnání, které s sebou toto Království přinese. „Malé stádo“ pomazaných křesťanů má naději, že obdrží nesmrtelný život v nebi, kde budou patřit ke Kristově královské vládě. (Lukáš 12:32; 1. Korinťanům 15:50, 54) „Jiné ovce“ mají naději, že pod vládou tohoto Království obdrží věčný život v pozemském ráji. (Jan 10:16; Žalm 37:11; Matouš 25:34, 46)

Jak mohou být truchlící lidé šťastní

5. (a) Co je míněno slovy „ti, kdo truchlí“? (b) Co poskytuje takovým truchlícím útěchu?

⁵ Další Ježíšův výrok o štěstí se může zdát rozporuplný. Ježíš řekl: „Šťastní jsou ti, kdo truchlí, protože budou utěšeni.“ (Matouš 5:4) Jak je možné, že člověk, který truchlí, je zároveň šťastný? Tomuto Ježíšovu výroku porozumíme tehdy, jestliže si uvědomíme, o jakém druhu truchlení zde Ježíš mluví. Učedník Jakub vysvětluje, že bychom měli truchlit nad svým hříšným stavem. Napsal: „Očistěte si ruce, hříšníci, a přečistěte své srdce, vy nerozhodní. Podvolte se bídě a truchlete a plačte. Ať se váš smích změní v truchlení a vaše radost ve skleslost. Pokořte se v Jehovových očích, a on vás vyvýší.“ (Jakub 4:8–10) Lidé, kteří jsou skutečně zarmouceni svým hříšným stavem, pociťují útěchu, když se dozvědí, že jim jejich hříchy mohou být odpuštěny. Podmínkou je, aby věřili v Kristovu výkupní oběť a aby projevovali pravé pokání tím, že činí Jehovovu vůli. (Jan 3:16; 2. Korinťanům 7:9, 10) Díky tomu mohou získat drahocenný vztah k Jehovovi a mohou mít naději, že budou věčně žít, aby Jehovovi sloužili a chválili ho. To v nich vyvolává hluboký pocit vnitřního štěstí. (Římanům 4:7, 8)

6. V jakém smyslu někteří lidé truchlí a co jim poskytuje útěchu?

⁶ Ježíšův výrok se také vztahuje na ty, kdo truchlí kvůli odporným poměrům, jež panují na zemi. Ježíš sám na sebe uplatnil proroctví uvedené u Izajáše 61:1, 2, kde je řečeno: „Duch Svrchovaného Pána Jehovy je na mně, protože Jehova mě pomazal, abych pověděl dobrou zprávu mírným. Poslal mě, abych ovázal lidi se zlomeným srdcem, . . . abych utěšil všechny truchlící.“ Toto pověření se vztahuje i na pomazané křesťany, kteří jsou dosud na zemi. Jejich společníci, „jiné ovce“, jim při tom pomáhají. Společně vykonávají dílo, při němž symbolicky označují na čelech ‚lidi, kteří vzdychají a sténají nad všemi odpornými věcmi, které se dějí uprostřed něho [odpadlického Jeruzaléma, jenž znázorňuje křesťanstvo]‘. (Ezekiel 9:4) Takovým truchlícím lidem přináší útěchu „dobrá zpráva o království“. (Matouš 24:14) Jsou šťastní, protože se dozvídají, že Satanův ničemný systém věcí bude zanedlouho nahrazen Jehovovým spravedlivým novým světem.

Šťastní jsou lidé mírné povahy

7. Co neznamená výraz ‚mírná povaha‘?

⁷ Ježíš ve svém Kázání na hoře pokračuje těmito slovy: „Šťastní jsou lidé mírné povahy, protože zdědí zemi.“ (Matouš 5:5) Někteří lidé se domnívají, že mírná povaha je slabostí. Tak tomu ale ve skutečnosti není. O výrazu, který se překládá slovy ‚mírná povaha‘, jeden znalec Bible napsal: „Nejvýznačnějším rysem člověka, který je [mírné povahy], je dokonalé sebeovládání. Není to podlézavá jemnost, sentimentální láska nebo pasivní duševní klid. Je to ovládaná síla.“ Ježíš o sobě prohlásil: „Jsem mírné povahy a ponížený v srdci.“ (Matouš 11:29) Když však Ježíš hájil spravedlivé zásady, projevoval přitom odvahu. (Matouš 21:12, 13; 23:13–33)

8. S čím je mírnost úzce spjata a proč ji potřebujeme v našich vztazích s druhými?

⁸ Mírnost je tedy úzce spjata se sebeovládáním. Ano, když apoštol Pavel vysvětloval, co je „ovoce ducha“, jmenoval mírnost a sebeovládání vedle sebe. (Galaťanům 5:22, 23) Mírnou povahu je třeba pěstovat s pomocí svatého ducha. Je to křesťanská vlastnost, která napomáhá k pokojným vztahům jak s lidmi nevěřícími, tak i se členy sboru. Pavel napsal: „Oblékněte [si] něžnou náklonnost soucitu, laskavost, poníženost mysli, mírnost a trpělivost. Snášejte dále jeden druhého a velkoryse jeden druhému odpouštějte.“ (Kolosanům 3:12, 13)

9. (a) Jak to, že se projevy naší mírné povahy neomezují jen na náš vztah k druhým lidem? (b) Jakým způsobem mírní „zdědí zemi“?

⁹ Mírnost se však neomezuje pouze na náš vztah k jiným lidem. Mírnou povahu projevujeme také tím, že se ochotně podřizujeme Jehovově svrchovanosti. Nejlepší příklad v tomto směru dal Ježíš Kristus, který zde na zemi projevoval mírnou povahu a plně se podřizoval vůli svého Otce. (Jan 5:19, 30) Ježíš je tím nejvýznačnějším dědicem země. Je totiž jejím ustanoveným Panovníkem. (Žalm 2:6–8; Daniel 7:13, 14) O toto dědictví se dělí se 144 000 ‚spoludědici‘, kteří byli vybráni „zprostřed lidstva“, aby ‚kralovali nad zemí‘. (Římanům 8:17; Zjevení 5:9, 10; 14:1, 3, 4; Daniel 7:27) Ježíš Kristus a jeho spoluvládci budou panovat nad miliony mužů a žen, kteří se podobají ovcím a na kterých se nádherně splní slova prorockého žalmu: „Mírní, ti budou vlastnit zemi a vskutku naleznou své největší potěšení v hojnosti pokoje.“ (Žalm 37:11; Matouš 25:33, 34, 46)

Šťastní jsou ti, kdo hladovějí po spravedlnosti

10. Co je jedním ze způsobů, jak mohou být nasyceni lidé, kteří „hladovějí a žízní po spravedlnosti“?

¹⁰ Další důvod ke štěstí, o němž na galilejské hoře Ježíš mluvil, je tento: „Šťastní jsou ti, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, protože budou nasyceni.“ (Matouš 5:6) Pro křesťany určuje měřítko spravedlnosti Jehova. Lidé, kteří hladovějí a žízní po spravedlnosti, tedy v podstatě hladovějí a žízní po Božím vedení. Tito lidé si plně uvědomují svou hříšnost a nedokonalost a touží po tom, aby byli Jehovovi přijatelní. Když se z Božího slova dozvědí, že mohou dosáhnout spravedlivého postavení před Bohem, jsou opravdu šťastní. Je ovšem nutné, aby činili pokání a usilovali o odpuštění na základě Kristovy výkupní oběti. (Skutky 2:38; 10:43; 13:38, 39; Římanům 5:19)

11, 12. (a) Jak získávají spravedlivé postavení pomazaní křesťané? (b) Jak je uspokojována žízeň po spravedlnosti v případě těch, kdo jsou společníky pomazaných?

¹¹ Ježíš řekl, že takoví lidé budou šťastní, protože budou „uspokojeni“. (Matouš 5:6, Kingdom Interlinear) Pomazaní křesťané, kteří jsou povoláni k tomu, aby ‚kralovali‘ s Kristem v nebi, jsou prohlašováni za „spravedlivé k životu“. (Římanům 5:1, 9, 16–18) Jehova je přijímá za své duchovní syny. Stávají se spoludědici s Kristem a jsou povoláni k tomu, aby se stali králi a kněžími v jeho nebeské vládě. (Jan 3:3; 1. Petra 2:9)

¹² Společníci pomazaných ještě nejsou prohlášeni za spravedlivé k životu. Protože však věří v Kristovu prolitou krev, Jehova jim určitou míru spravedlnosti přičítá. (Jakub 2:22–25; Zjevení 7:9, 10) Jsou počítáni za spravedlivé jakožto Jehovovi přátelé a mají naději, že v době „velkého soužení“ budou vysvobozeni. (Zjevení 7:14) Jejich žízeň po spravedlnosti bude dále uspokojena tehdy, až se pod vládou ‚nových nebes‘ stanou částí nové země, ve které bude „přebývat spravedlnost“. (2. Petra 3:13; Žalm 37:29)

Šťastní jsou milosrdní

13, 14. Jakými způsoby bychom měli prakticky projevovat milosrdenství a jak nám to prospěje?

¹³ Ve svém Kázání na hoře Ježíš dále řekl: „Šťastní jsou milosrdní, protože jim bude projeveno milosrdenství.“ (Matouš 5:7) V právnickém smyslu se pod pojmem milosrdenství rozumí shovívavost, kterou projeví soudce, jestliže se rozhodne, že neuvalí na provinilce trest v plném rozsahu zákona. V Bibli se však původní slova překládaná slovem „milosrdenství“ většinou vztahují na projev laskavé ohleduplnosti nebo slitování, na skutek, který přináší úlevu těm, kdo jsou v nepříznivé situaci. Milosrdné osoby tedy projevují svůj soucit činem. Ježíšovo podobenství o milosrdném Samaritánovi nám ukazuje znamenitý příklad člověka, který „jednal milosrdně“ s někým, kdo potřeboval pomoc. (Lukáš 10:29–37)

¹⁴ Abychom prožívali štěstí, jež vyplývá z projevování milosrdenství, musíme lidem, kteří to potřebují, prokazovat aktivní skutky laskavosti. (Galaťanům 6:10) Ježíš měl soucit s lidmi, které viděl. „Byl pohnut lítostí nad nimi, protože byli jako ovce bez pastýře. A začal je vyučovat mnoha věcem.“ (Marek 6:34) Ježíš si byl vědom toho, že duchovní potřeby lidí jsou daleko důležitější než cokoli jiného. Také my můžeme dávat najevo soucit a milosrdenství tím, že se s lidmi dělíme o to, co potřebují nejvíce — o ‚dobrou zprávu o království‘. (Matouš 24:14) Můžeme také poskytovat praktickou pomoc starším spolukřesťanům, vdovám a sirotkům a ‚mluvit utěšujícím způsobem ke sklíčeným duším‘. (1. Tesaloničanům 5:14; Přísloví 12:25; Jakub 1:27) To nás nejen naplní pocitem štěstí, ale díky takovému jednání také my sami pocítíme milosrdenství od Jehovy. (Skutky 20:35; Jakub 2:13)

Čistí v srdci a pokojní

15. Jak můžeme být čistí v srdci a pokojní?

¹⁵ Šestý a sedmý Ježíšův výrok o štěstí zní: „Šťastní jsou čistí v srdci, protože uvidí Boha. Šťastní jsou pokojní, protože budou nazváni ‚Božími syny‘.“ (Matouš 5:8, 9) Čisté srdce je neposkvrněné, a to nejen morálně, ale také duchovně. Musí být nerozdělené ve své oddanosti Jehovovi. (1. Paralipomenon 28:9; Žalm 86:11) Slovo, jež je přeloženo výrazem „pokojní“, v původním jazyce přesně znamená „ti, kdo působí pokoj“. Pokojní lidé žijí v míru s křesťanskými bratry, a pokud to záleží na nich, i s lidmi ve svém okolí. (Římanům 12:17–21) ‚Hledají pokoj a usilují o něj.‘ (1. Petra 3:11)

16, 17. (a) Proč jsou pomazaní nazváni „Božími syny“ a jak „uvidí Boha“? (b) Jak ‚vidí Boha‘ „jiné ovce“? (c) Jak a kdy se „jiné ovce“ stanou v plném smyslu „Božími syny“?

¹⁶ Pokojným lidem, kteří jsou čistí v srdci, je určen slib, že „budou nazváni ‚Božími syny‘“ a že „uvidí Boha“. Pomazaní křesťané jsou zplozeni duchem a Jehova je přijímá za své ‚syny‘ ještě zde na zemi. (Římanům 8:14–17) Poté, co jsou vzkříšeni, aby byli s Kristem v nebi, slouží v Jehovově přítomnosti a skutečně Jehovu vidí. (1. Jana 3:1, 2; Zjevení 4:9–11)

¹⁷ Pokojné „jiné ovce“ slouží Jehovovi pod vedením Znamenitého Pastýře, Krista Ježíše, který se stává jejich ‚Věčným otcem‘. (Jan 10:14, 16; Izajáš 9:6) Ti, kdo po skončení Kristovy Tisícileté vlády obstojí v závěrečné zkoušce, budou přijati za Jehovovy pozemské syny a budou „mít slavnou svobodu Božích dětí“. (Římanům 8:21; Zjevení 20:7, 9) S touto vyhlídkou oslovují Jehovu jako svého Otce, protože mu zasvěcují svůj život a uznávají ho jako svého Životodárce. (Izajáš 64:8) ‚Vidí Boha‘ očima víry, stejně jako jej ve starověku ‚viděl‘ Job a Mojžíš. (Job 42:5; Hebrejcům 11:27) ‚Očima svého srdce‘ a díky přesnému poznání o Bohu vnímají Jehovovy podivuhodné vlastnosti a snaží se Jehovu napodobovat, když činí jeho vůli. (Efezanům 1:18; Římanům 1:19, 20; 3. Jana 11)

18. Kteří lidé jsou dnes — v souladu s Ježíšovými prvními sedmi výroky o štěstí — doopravdy šťastní?

¹⁸ Viděli jsme, že ti, kdo si uvědomují svou duchovní potřebu, kdo truchlí, kdo jsou mírné povahy, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, kdo jsou milosrdní, kdo jsou čistí v srdci a kdo jsou pokojní, naleznou skutečné štěstí ve službě Jehovovi. Takoví lidé se však v každé době setkávají s odporem, a dokonce s pronásledováním. Je tím jejich štěstí zkaleno? Touto otázkou se bude zabývat následující článek.

Pronásledovaní, ale šťastní

„Šťastní jste, když vás lidé haní a pronásledují vás a lživě proti vám říkají kdejakou ničemnost kvůli mně.“ (MATOUŠ 5:11)

1. Jaké ujištění ohledně štěstí a pronásledování dal Ježíš svým následovníkům?

KDYŽ Ježíš poprvé vyslal své apoštoly, aby kázali o Království, upozornil je na to, že se setkají s odporem. Řekl jim: „Budete předmětem nenávisti všech lidí kvůli mému jménu.“ (Matouš 10:5–18, 22) Už dříve, ve svém Kázání na hoře, však apoštoly i další posluchače ujistil, že takový odpor nemusí nutně ohrozit jejich vnitřní pocit štěstí. Ježíš dokonce uvedl štěstí přímo ve spojitosti s pronásledováním, které jakožto křesťané zažijí. Jak by mohlo pronásledování přinášet pocit štěstí?

Trpíme kvůli spravedlnosti

2. Jaký druh utrpení — podle slov Ježíše a apoštola Petra — vede ke štěstí?

² Osmý výrok o štěstí, který Ježíš vyslovil, zní: „Šťastní jsou ti, kdo jsou pronásledováni kvůli spravedlnosti, protože jim patří nebeské království.“ (Matouš 5:10) To, že někdo trpí, ještě neznamená, že si zaslouží nějakou zvláštní chválu. Apoštol Petr napsal: „Jaká je v tom zásluha, jestliže vytrváváte, když hřešíte a jste políčkováni? Ale jestliže vytrváváte, když konáte dobro a trpíte, to je u Boha příjemné.“ Později dodal: „Ať však nikdo z vás netrpí jako vrah nebo zloděj nebo zločinec nebo jako ten, kdo se plete do záležitostí jiných lidí. Trpí-li však jako křesťan, ať se nestydí, ale ať dále oslavuje Boha v tomto jménu.“ (1. Petra 2:20; 4:15, 16) Jak vyplývá z Ježíšových slov, soužení pro nás bude zdrojem štěstí tehdy, jestliže trpíme kvůli spravedlnosti.

3. (a) Co znamená být pronásledován kvůli spravedlnosti? (b) Jaký vliv mělo pronásledování na první křesťany?

³ Měřítkem skutečné spravedlnosti je to, nakolik se přizpůsobujeme Boží vůli a jeho příkazům. Trpět kvůli spravedlnosti tedy znamená trpět kvůli tomu, že odoláváme nátlaku, abychom porušili Boží měřítka a požadavky. Židovští vůdci pronásledovali apoštoly, protože ti odmítali přestat s kázáním v Ježíšově jménu. (Skutky 4:18–20; 5:27–29, 40) Připravilo to snad apoštoly o radost nebo přestali snad kvůli tomu kázat? Rozhodně ne! „Odešli ze Sanhedrinu a radovali se, protože byli uznáni za hodné toho, aby byli zneuctěni pro jeho jméno. A každý den bez přestání dále vyučovali v chrámu a dům od domu a oznamovali dobrou zprávu o Kristu, Ježíšovi.“ (Skutky 5:41, 42) Toto pronásledování jim tedy přineslo radost a podnítilo je k ještě horlivější kazatelské činnosti. Později první křesťané čelili pronásledování ze strany Římanů, a to z toho důvodu, že se nechtěli žádným způsobem podílet na uctívání císaře.

4. Uveďte některé důvody, proč jsou křesťané pronásledováni.

⁴ Svědkové Jehovovi v nové době zažívají pronásledování, protože odmítají přestat s kázáním ‚dobré zprávy o království‘. (Matouš 24:14) Někdy jsou zakázána jejich křesťanská shromáždění, a v takovém případě raději trpí, než aby přestali poslouchat biblický příkaz ke shromažďování. (Hebrejcům 10:24, 25) Jsou pronásledováni kvůli tomu, že zachovávají svou křesťanskou neutralitu nebo kvůli tomu, že jsou rozhodnuti nezneužívat krev. (Jan 17:14; Skutky 15:28, 29) Nicméně to, že se Boží lid zastává spravedlnosti, mu dnes přináší velký vnitřní pokoj a štěstí. (1. Petra 3:14)

Jsme haněni kvůli Kristu

5. Co je hlavním důvodem, proč dnes Jehovův lid zažívá pronásledování?

⁵ I devátý důvod pro štěstí, který Ježíš uvedl v Kázání na hoře, souvisí s otázkou pronásledování. Ježíš řekl: „Šťastní jste, když vás lidé haní a pronásledují vás a lživě proti vám říkají kdejakou ničemnost kvůli mně.“ (Matouš 5:11) Jehovův lid zažívá pronásledování hlavně proto, že jeho členové nejsou částí dnešního ničemného systému věcí. Ježíš svým učedníkům řekl: „Kdybyste byli částí světa, svět by měl rád to, co je jeho vlastní. Protože však nejste částí světa, ale já jsem vás vyvolil ze světa, proto vás svět nenávidí.“ (Jan 15:19) Podobně i apoštol Petr prohlásil: „Protože s nimi tím směrem dále neběžíte ke stejnému hlubokému bahnu prostopášnosti, jsou zmateni a stále o vás mluví utrhačně.“ (1. Petra 4:4)

6. (a) Proč je ostatek se svými společníky haněn a pronásledován? (b) Připravuje nás to o štěstí, když nás lidé haní?

⁶ Jak jsme si již ukázali, raní křesťané byli pronásledováni, protože odmítali přestat kázat v Ježíšově jménu. Kristus dal svým následovníkům toto pověření: „Budete mi svědky . . . do nejvzdálenější části země.“ (Skutky 1:8) Věrný ostatek Kristových pomazaných bratrů s pomocí svých společníků z „velkého zástupu“ tento úkol horlivě plní. (Zjevení 7:9) Satan proto vede válku „se zbývajícími z jejího semene [semeno ‚ženy‘ neboli nebeské části Boží organizace], kteří zachovávají Boží přikázání a mají dílo vydávání svědectví pro Ježíše“. (Zjevení 12:9, 17) Jakožto Jehovovi svědkové vydáváme svědectví pro Ježíše, panujícího Krále Boží vlády, která zničí lidská panství, jež stojí v cestě Jehovovu spravedlivému novému světu. (Daniel 2:44; 2. Petra 3:13) Kvůli tomu nás lidé haní a pronásledují, ale my jsme šťastní, že trpíme pro Kristovo jméno. (1. Petra 4:14)

7, 8. Co odpůrci lživě říkali o prvních křesťanech?

⁷ Ježíš prohlásil, že jeho následovníci by se měli považovat za šťastné dokonce i tehdy, když proti nim lidé „lživě . . . říkají kdejakou ničemnost“ kvůli němu. (Matouš 5:11) S takovým jednáním se první křesťané opravdu setkali. Když byl v letech 59–61 n. l. apoštol Pavel ve vězení v Římě, tamní židovští vůdci o křesťanech řekli: „Vpravdě, pokud jde o tuto sektu, je nám známo, že se všude mluví proti ní.“ (Skutky 28:22) Pavel a Silas čelili nařčení z toho, že „převrátili obydlenou zemi“, čímž údajně jednali „v odporu proti césarovým výnosům“. (Skutky 17:6, 7)

⁸ Historik K. S. Latourette o křesťanech v době Římské říše napsal: „Čelili nejrůznějším obviněním. Byli označováni za ateisty, protože se odmítali podílet na pohanských obřadech. Vyhýbali se mnoha oblastem veřejného života — pohanským slavnostem, lidovým zábavám . . . —, a byli proto terčem posměchu, jako kdyby nenáviděli lidskou společnost. . . . Říkalo se, že muži i ženy z řad křesťanů se v noci scházejí . . . k promiskuitním pohlavním stykům. . . . A protože se [slavnost na památku Kristovy smrti] konala jen za přítomnosti věřících, rozšířila se fáma, že křesťané pokaždé obětují nemluvně a jedí jeho krev a maso.“ Navíc byli raní křesťané obviňováni z toho, že jsou nepřátelé státu, protože odmítali uctívat císaře.

9. Jak křesťané v prvním století reagovali na falešná obvinění, jimž čelili, a jaká je v tomto ohledu situace dnes?

⁹ Tato falešná obvinění raným křesťanům nezabránila, aby vykonávali své pověření kázat dobrou zprávu o Království. Někdy v roce 60 nebo 61 n. l. mohl Pavel o ‚dobré zprávě‘ říci, že „přináší ovoce a vzrůstá na celém světě“ a že byla „kázána v celém stvoření, jež je pod nebem“. (Kolosanům 1:5, 6, 23) Totéž platí i dnes. Stejně jako křesťané v prvním století, tak i svědkové Jehovovi v dnešní době čelí falešným nařčením. Dílo, při němž se šíří poselství o Království, přesto vzkvétá a přináší mnoho štěstí těm, kdo se ho účastní.

Jsme šťastní, že jsme pronásledováni jako proroci

10, 11. (a) Jak Ježíš uzavřel svou úvahu o devátém důvodu ke štěstí? (b) Proč byli proroci pronásledováni? Uveďte příklady.

¹⁰ Ježíš svou úvahu o devátém důvodu ke štěstí zakončil slovy: „Radujte se . . ., tak totiž pronásledovali proroky před vámi.“ (Matouš 5:12) Proroci, které Jehova posílal varovat nevěrný Izrael, nebyli přijímáni dobře a často zažívali pronásledování. (Jeremjáš 7:25, 26) Tuto skutečnost dosvědčil i apoštol Pavel, když napsal: „A co více mám říci? Vždyť mi nevystačí čas, jestliže budu dále vyprávět o . . . ostatních prorocích, kteří [kvůli své víře] . . . byli zkoušeni posměchem a mrskáním, vskutku ještě více, pouty a vězeními.“ (Hebrejcům 11:32–38)

¹¹ Za vlády ničemného krále Achaba a jeho ženy Jezábel bylo mnoho Jehovových proroků zabito mečem. (1. Královská 18:4, 13; 19:10) Proroka Jeremjáše odpůrci vsadili do klády a později jej vhodili do bahnité cisterny. (Jeremjáš 20:1, 2; 38:6) Prorok Daniel byl uvržen do lví jámy. (Daniel 6:16, 17) Všichni tito proroci z předkřesťanské doby byli pronásledováni, protože se pevně zastávali čistého uctívání Jehovy. Mnohé z nich pronásledovali židovští náboženští vůdci, a Ježíš proto znalce Zákona a farizey nazval ‚syny těch, kdo vraždili proroky‘. (Matouš 23:31)

12. Proč jakožto svědkové Jehovovi považujeme za čest, že jsme pronásledováni podobně jako starověcí proroci?

¹² Jakožto svědkové Jehovovi jsme dnes často pronásledováni z toho důvodu, že horlivě kážeme dobrou zprávu o Království. Naši nepřátelé nás obviňují z „agresivního obracení na víru“, ale my víme, že podobná nařčení slýchali i věrní Jehovovi ctitelé v minulosti. (Jeremjáš 11:21; 20:8, 11) Je pro nás ctí, že trpíme ze stejného důvodu, z jakého trpěli věrní proroci ve starověku. Učedník Jakub napsal: „Bratři, vezměte si ve snášení zla a v projevování trpělivosti za vzor proroky, kteří mluvili v Jehovově jménu. Pohleďte, prohlašujeme za šťastné ty, kdo vytrvali.“ (Jakub 5:10, 11)

Máme dobré důvody k tomu, abychom byli šťastní

13. (a) Proč nás pronásledování nezbavuje odvahy? (b) Co nám umožňuje zůstat pevní a čeho je to důkazem?

¹³ Žádné pronásledování nám rozhodně nemůže vzít odvahu. Je pro nás útěchou, když si uvědomíme, že kráčíme ve stopách proroků, raných křesťanů i samotného Krista Ježíše. (1. Petra 2:21) Můžeme také najít mnohé důvody k hlubokému uspokojení na stránkách Bible. Jako příklad si můžeme uvést slova apoštola Petra, který řekl: „Milovaní, nebuďte zmateni požárem mezi vámi, který se vám děje jako zkouška, jako by vás postihlo něco podivného. Jestliže jste haněni pro Kristovo jméno, jste šťastni, protože na vás spočívá duch slávy, ano Boží duch.“ (1. Petra 4:12, 14) Ze zkušenosti víme, že zůstat pevní ve zkouškách dokážeme pouze díky tomu, že na nás spočívá Jehovův duch a posiluje nás. A podpora svatého ducha je důkazem toho, že máme Jehovovo požehnání, což nám přináší velikou radost. (Žalm 5:12; Filipanům 1:27–29)

14. Proč se můžeme radovat z toho, že jsme pronásledováni kvůli spravedlnosti?

¹⁴ To, že zažíváme odpor a pronásledování kvůli spravedlnosti, dokazuje, že žijeme jakožto praví křesťané ve zbožné oddanosti. A to je další důvod, proč nás tento odpor a pronásledování činí šťastnými. Apoštol Pavel napsal: „Všichni ti, kdo touží žít ve zbožné oddanosti ve společenství s Kristem Ježíšem, budou rovněž pronásledováni.“ (2. Timoteovi 3:12) Jsme nanejvýš šťastní, když si uvědomíme, že naše ryzost ve zkouškách je další odpovědí na Satanovo tvrzení, že všichni Jehovovi tvorové slouží Bohu jen kvůli svým sobeckým zájmům. (Job 1:9–11; 2:3, 4) Můžeme se tak radovat z toho, že máme svůj podíl na ospravedlnění Jehovovy svrchovanosti, i když je to podíl velmi malý. (Přísloví 27:11)

Poskakujme radostí, protože nás čeká odměna

15, 16. (a) Jaký důvod máme podle Ježíšových slov k tomu, abychom ‚se radovali a poskakovali radostí‘? (b) Jaká odměna je v nebesích připravena pro pomazané křesťany a jakou odměnu získají jejich společníci, „jiné ovce“?

¹⁵ Ježíš uvedl ještě další důvod, proč se můžeme radovat, když jsme podobně jako starověcí proroci tupeni a pronásledováni. Na konci devátého výroku o štěstí uvedl: „Radujte se a poskakujte radostí, protože vaše odměna v nebesích je veliká.“ (Matouš 5:12) Apoštol Pavel napsal: „Mzda, kterou platí hřích, je . . . smrt, ale dar, který dává Bůh, je věčný život skrze Krista Ježíše, našeho Pána.“ (Římanům 6:23) Tou ‚velikou odměnou‘ je život. Není to mzda, kterou bychom si mohli vydělat. Je to velkorysý dar. Ježíš řekl, že tato odměna je „v nebesích“, protože nám ji dává Jehova.

¹⁶ Pomazaní křesťané obdrží „korunu života“, což v jejich případě znamená, že dostanou nesmrtelný život s Kristem v nebesích. (Jakub 1:12, 17) „Jiné ovce“, které mají pozemskou naději, se těší na to, že zdědí věčný život v ráji na zemi. (Jan 10:16; Zjevení 21:3–5) Žádná z těchto tříd si tuto ‚odměnu‘ ničím nezaslouží. Jak pomazaní, tak i „jiné ovce“ dostávají tuto odměnu díky Jehovově ‚vše převyšující nezasloužené laskavosti‘. Tato skutečnost podnítila apoštola Pavla, aby napsal: „Ať jsou díky Bohu za jeho nepopsatelný velkorysý dar.“ (2. Korinťanům 9:14, 15)

17. Proč můžeme být i při pronásledování šťastní a obrazně ‚poskakovat radostí‘?

¹⁷ Křesťanům, z nichž někteří měli být zakrátko krutě pronásledováni císařem Neronem, apoštol Pavel napsal: „Jásejme, i když jsme v souženích, protože víme, že soužení plodí vytrvalost, vytrvalost zase schválený stav, schválený stav zase naději a naděje nevede ke zklamání.“ Řekl také: „Radujte se z naděje. Snášejte soužení.“ (Římanům 5:3–5; 12:12) Bez ohledu na to, zda je naše naděje nebeská, nebo pozemská, za svou věrnost ve zkouškách obdržíme odměnu, která daleko převyšuje všechno, co bychom si mohli zasloužit. Máme nezměrnou radost z vyhlídky, že budeme žít věčně a že budeme pod vládou Krále Ježíše Krista sloužit našemu milujícímu Otci, Jehovovi, a chválit ho. Obrazně řečeno, ‚poskakujeme radostí‘.

18. Co můžeme vzhledem k blížícímu se konci očekávat od národů a co udělá Jehova?

¹⁸ V některých zemích svědkové Jehovovi zažívali pronásledování v minulosti a zažívají jej stále. Ježíš ve svém proroctví o závěru systému věcí pravé křesťany varoval: „Budete předmětem nenávisti všech národů kvůli mému jménu.“ (Matouš 24:9) Konec se blíží a Satan brzy podnítí národy, aby projevily svou nenávist k Jehovovu lidu. (Ezekiel 38:10–12, 14–16) To bude znamením, že přišel čas, kdy Jehova začne jednat. „Jistě se vyvýším a posvětím se a učiním se známým před očima mnoha národů; a budou muset poznat, že já jsem Jehova.“ (Ezekiel 38:23) Tak Jehova posvětí své veliké jméno a osvobodí svůj lid od pronásledování. Proto „šťastný je muž, který dál vytrvává ve zkoušce“. (Jakub 1:12)

19. Co bychom měli dělat, zatímco očekáváme velký „Jehovův den“?

¹⁹ Tento velký „Jehovův den“ se stále blíží. Radujme se, protože jsme ‚uznáni za hodné toho, abychom byli zneuctěni‘ pro Ježíšovo jméno. (2. Petra 3:10–13; Skutky 5:41) Podobně jako první křesťané, tak i my nadále ‚bez přestání vyučujme a oznamujme dobrou zprávu o Kristu‘ a o vládě jeho Království. Čeká nás odměna v Jehovově spravedlivém novém světě. (Skutky 5:42; Jakub 5:11)