„SEDMDESÁT TÝDNŮ“, ABY SE SKONCOVALO S HŘÍCHEM

13, 14. (a) Jakou důležitou informaci sdělil Gabriel Danielovi? (b) Jak dlouhým obdobím je „sedmdesát týdnů“ a jak to víme?

¹³ Zbožný Daniel dostává skutečně podivuhodnou odpověď! Jehova ho totiž nejen ujišťuje, že se Židé vrátí do své vlasti, ale umožňuje mu také pochopení něčeho, co má mnohem větší význam — pochopení toho, kdy se objeví předpověděný Mesiáš. (1. Mojžíšova 22:17, 18; Izajáš 9:6, 7) Gabriel Danielovi říká: „Je sedmdesát týdnů, jež byly určeny nad tvým lidem a nad tvým svatým městem, aby byl ukončen přestupek a skoncovalo se s hříchem a aby bylo vykonáno smíření za provinění a aby byla uvedena spravedlnost na neurčité časy a aby byla vtištěna pečeť na vidění a proroka a aby byla pomazána Svatá svatých. A měl bys vědět a mít pochopení, že od vyjití slova, aby byl obnoven a znovu postaven Jeruzalém, do Vůdce Mesiáše bude sedm týdnů, také šedesát dva týdny. Vrátí se a skutečně bude znovu postaven s veřejným prostranstvím a příkopem, ale v tísni časů.“ (Daniel 9:24, 25)

¹⁴ To byla opravdu dobrá zpráva! Nejenže má být znovu postaven Jeruzalém a obnoveno uctívání v novém chrámu, ale také se má v určitou dobu objevit ‚Vůdce Mesiáš‘. K tomu mělo dojít během ‚sedmdesáti týdnů‘. Vzhledem k tomu, že se Gabriel nezmiňuje o dnech, nejedná se o týdny o sedmi dnech, což by bylo období dlouhé 490 dnů, tedy pouhý rok a čtyři měsíce. Předpověděná obnova Jeruzaléma „s veřejným prostranstvím a příkopem“ trvala mnohem déle. Jedná se tedy o týdny let. To, že každý týden trvá sedm let, naznačuje i řada dnešních překladů. „Sedmdesát týdnů let“ obsahuje v poznámce pod čarou k Danielovi 9:24 například Tanakh — The Holy Scriptures, což je překlad Bible, který vydala Jewish Publication Society. A v Ekumenickém překladu se píše: „Sedmdesát týdnů let je stanoveno tvému lidu a tvému svatému městu.“ Podobný překlad uvádějí i Moffat a Rotherham.

15. Do kterých tří období je „sedmdesát týdnů“ rozděleno a kdy mělo těchto „sedmdesát týdnů“ začít?

¹⁵ Podle andělových slov mělo být období ‚sedmdesáti týdnů‘ rozděleno do tří období: (1) „sedm týdnů“, (2) „šedesát dva týdny“ a (3) jeden týden. Mělo tedy jít o 49 let, 434 let a 7 let, což dohromady činí 490 let. Je zajímavé, že The Revised English Bible uvádí: „Sedmdesát krát sedm let je určeno tvému lidu a tvému svatému městu.“ Po 70 letech vyhnanství a utrpení v Babylóně měli Židé 490 let, neboli 70 let krát sedm, zažívat zvláštní přízeň od Boha. Počátečním bodem mělo být „vyjití slova, aby byl obnoven a znovu postaven Jeruzalém“. Kdy se to mělo stát?

„SEDMDESÁT TÝDNŮ“ ZAČÍNÁ

16. Kvůli čemu Kýros poslal Židy zpět do jejich vlasti, jak to vyplývá z jeho výnosu?

¹⁶ Mluvíme-li o počátku ‚sedmdesáti týdnů‘, zaslouží si naši pozornost tři význačné události. K první došlo roku 537 př. n. l., kdy Kýros vydal svůj výnos o návratu Židů do jejich vlasti. Výnos zněl: „Tak řekl perský král Kýros: ‚Všechna království země mi dal Jehova, Bůh nebes, a sám mě pověřil, abych mu vystavěl dům v Jeruzalémě, který je v Judovi. Kdokoli je mezi vámi ze všeho jeho lidu, kéž se jeho Bůh prokáže být s ním. Ať tedy vyjde do Jeruzaléma, který je v Judovi, a znovu staví dům Jehovy, Boha Izraele — on je pravý Bůh —, dům, který byl v Jeruzalémě. Pokud jde o kohokoli, kdo zůstal ze všech míst, kde přebývá jako někdo cizí, ať mu muži z jeho místa přispějí stříbrem a zlatem a zbožím a domácími zvířaty spolu s dobrovolným darem pro dům pravého Boha, který byl v Jeruzalémě.‘“ (Ezra 1:2–4) Je zřejmé, že zvláštním účelem tohoto výnosu bylo to, aby byl na svém původním místě znovu vybudován chrám — „dům Jehovy“.

17. Co bylo podle dopisu, který dostal Ezra, důvodem jeho cesty do Jeruzaléma?

¹⁷ Druhá událost se stala v sedmém roce vlády perského krále Artaxerxa (Artaxerxa Longimana, syna Xerxa I.). Tehdy opisovač Ezra podnikl čtyřměsíční cestu z Babylónu do Jeruzaléma. Nesl s sebou zvláštní dopis od krále, ale tento dopis neopravňoval k obnově Jeruzaléma. Ezra byl pověřen pouze ‚zkrášlením Jehovova domu‘. Proto se v dopise psalo o zlatě a stříbře, posvátných nádobách a příspěvcích v podobě pšenice, vína, oleje a soli, jež byly určeny na podporu uctívání v chrámu, a také o osvobození od daní, které se vztahovalo na ty, kdo v chrámu budou sloužit. (Ezra 7:6–27)

18. Jaká zpráva znepokojila Nehemjáše a jak se o tom dozvěděl král Artaxerxes?

¹⁸ Ke třetí události došlo o 13 let později, ve 20. roce vlády perského krále Artaxerxa. Tehdy jako králův číšník sloužil „na hradě Šušanu“ Nehemjáš. Ostatek Židů, kteří se vrátili z Babylónu, už do určité míry obnovil Jeruzalém. Situace ve městě však nebyla uspokojivá. Nehemjáš se dozvěděl, že „zeď Jeruzaléma je pobořená a jeho brány, ty byly spáleny ohněm“. To ho značně znepokojovalo a jeho srdce bylo zasmušilé. Když se ho král zeptal, co je příčinou jeho zármutku, Nehemjáš odpověděl: „Ať král žije na neurčitý čas! Proč by se neměl můj obličej zasmušit, když město, dům pohřebních míst mých praotců, je zpustošeno, a jeho brány, ty byly pohlceny ohněm?“ (Nehemjáš 1:1–3; 2:1–3)

19. (a) Co Nehemjáš udělal ihned potom, co mu Artaxerxes položil otázku? (b) Co Nehemjáš požadoval a jak uznal, že svou roli v této záležitosti sehrál Bůh?

¹⁹ Zpráva o Nehemjášovi pokračuje: „Král mi na to řekl: ‚Co se to snažíš zabezpečit?‘ Ihned jsem se pomodlil k Bohu nebes. Poté jsem králi řekl: ‚Jestliže se to králi opravdu zdá dobré a jestliže se tvůj sluha zdá před tebou dobrý, abys mě poslal do Judy, do města pohřebních míst mých praotců, abych je znovu vystavěl.‘“ Artaxerxovi se tento návrh líbil. Král jednal i podle další Nehemjášovy žádosti: „Jestliže se to králi opravdu zdá dobré, ať jsou mi dány dopisy pro místodržitele za Řekou [Eufratem], aby mě nechávali projít, dokud nedojdu do Judy; také dopis Asafovi, hlídači parku, který patří králi, aby mi dal stromy na trámy pro stavbu bran Hradu, jenž patří k domu, a na zeď města a na dům, do něhož mám vstoupit.“ Nehemjáš uznal, že svou roli v celé této záležitosti sehrál Jehova. Řekl totiž: „Král mi [dopisy] tedy dal podle dobré ruky mého Boha nade mnou.“ (Nehemjáš 2:4–8)

20. (a) Kdy slovo, „aby byl obnoven a znovu postaven Jeruzalém“, nabylo platnosti? (b) Kdy začalo „sedmdesát týdnů“ a kdy toto období skončilo? (c) Co svědčí o přesnosti dat uváděných jako začátek a konec ‚sedmdesáti týdnů‘?

²⁰ Nehemjáš sice dostal povolení v měsíci nisanu, tedy na začátku 20. roku Artaxerxovy vlády, ale ‚slovo, aby byl obnoven a znovu postaven Jeruzalém,‘ začalo platit až o několik měsíců později. Stalo se to tehdy, když Nehemjáš přišel do Jeruzaléma a zahájil dílo obnovy. Ezrovi trvala jeho cesta čtyři měsíce, ale Šušan ležel více než 322 kilometrů na východ od Babylónu, a proto jeho vzdálenost od Jeruzaléma byla ještě větší. Je velmi pravděpodobné, že se Nehemjáš dostal do Jeruzaléma na sklonku 20. roku Artaxerxovy vlády neboli roku 455 př. n. l. A právě tehdy začalo předpověděných „sedmdesát týdnů“ neboli 490 let. Toto období mělo skončit ve druhé polovině roku 36 n. l. (Viz rámeček „Kdy začal Artaxerxes vládnout?“, strana 197.)

OBJEVUJE SE „VŮDCE MESIÁŠ“

21. (a) Čeho mělo být dosaženo během prvních ‚sedmi týdnů‘ a co tomu mohlo bránit? (b) Ve kterém roce se měl objevit Mesiáš a co se tehdy podle Lukášova evangelia stalo?

²¹ Kolik let uplynulo do doby, než byl Jeruzalém skutečně obnoven? Obnova města měla probíhat „v tísni časů“, a to kvůli potížím, které vznikly mezi samotnými Židy, a kvůli odporu ze strany Samaritánů a dalších národů. Je zřejmé, že dílo bylo v potřebném rozsahu dokončeno někdy v roce 406 př. n. l., tedy za „sedm týdnů“ neboli 49 let. (Daniel 9:25) Mělo následovat období 62 týdnů neboli 434 let. Po jeho uplynutí se měl objevit dlouho očekávaný Mesiáš. Jestliže od roku 455 př. n. l. odpočítáme 483 let (49 plus 434), dojdeme k roku 29 n. l. Co se tehdy stalo? Evangelista Lukáš nám říká: „V patnáctém roce vlády Tiberia Caesara, když byl Pontský Pilát místodržitelem Judeje a Herodes byl oblastním vládcem Galileje, . . . přišlo v pustině Boží prohlášení k Janovi, synu Zecharjášovu. Přišel tedy do celé krajiny kolem Jordánu a kázal křest jako symbol pokání k odpuštění hříchů.“ Tehdy „lidé byli v očekávání“ Mesiáše. (Lukáš 3:1–3, 15)

22. Kdy a jak se Ježíš stal předpověděným Mesiášem?

²² Jan nebyl slíbeným Mesiášem. Ale o tom, čeho byl svědkem při křtu Ježíše z Nazaretu na podzim roku 29 n. l., řekl: „Viděl jsem ducha sestupujícího jako holubice z nebe, a zůstal na něm. Ani já jsem ho neznal, ale právě Ten, kdo mě poslal křtít ve vodě, mi řekl: ‚Nad kým uvidíš sestupovat a zůstávat ducha, to je ten, kdo křtí ve svatém duchu.‘ A viděl jsem to a vydal jsem svědectví, že to je ten Boží Syn.“ (Jan 1:32–34) Při svém křtu se Ježíš stal Pomazaným, to znamená Mesiášem neboli Kristem. Krátce nato se s pomazaným Ježíšem setkal Janův učedník Ondřej, který pak řekl Šimonu Petrovi: „Našli jsme Mesiáše.“ (Jan 1:41) ‚Vůdce Mesiáš‘ se tedy objevil zcela přesně — na konci 69 týdnů.

UDÁLOSTI POSLEDNÍHO TÝDNE

23. Proč musel „Vůdce Mesiáš“ zemřít a kdy se to mělo stát?

²³ Co se mělo stát v průběhu sedmdesátého týdne? Gabriel oznámil, že období ‚sedmdesáti týdnů‘ bylo určeno k tomu, „aby byl ukončen přestupek a skoncovalo se s hříchem a aby bylo vykonáno smíření za provinění a aby byla uvedena spravedlnost na neurčité časy a aby byla vtištěna pečeť na vidění a proroka a aby byla pomazána Svatá svatých“. Jestliže se to všechno mělo stát, musel ‚Vůdce Mesiáš‘ zemřít. Kdy? Gabriel řekl: „Po těch šedesáti dvou týdnech bude Mesiáš odříznut, s ničím pro sebe sama. . . . A pro mnohé bude udržovat smlouvu v platnosti jeden týden; a v polovině týdne způsobí, že přestane oběť a obětní dar.“ (Daniel 9:26a, 27a) Kritickým obdobím byla ‚polovina týdne‘, to znamená polovina posledního týdne let.

24, 25. (a) Kdy měl podle proroctví Kristus zemřít a co mělo být jeho smrtí a vzkříšením ukončeno? (b) Co umožnila Ježíšova smrt?

²⁴ Veřejná služba Ježíše Krista začala ve druhé polovině roku 29 n. l. a trvala tři a půl roku. Na začátku roku 33 n. l., přesně jak bylo prorokováno, byl Kristus „odříznut“, když zemřel na mučednickém kůlu, a tak dal svůj lidský život jako výkupné za lidstvo. (Izajáš 53:8; Matouš 20:28) Když pak vzkříšený Ježíš předložil Bohu v nebi hodnotu svého obětovaného lidského života, už nebylo potřeba zvířecích obětí a obětních darů, které předepisoval Zákon. Židovští kněží sice dál přinášeli oběti až do zničení jeruzalémského chrámu v roce 70 n. l., ale tyto oběti už nebyly pro Boha přijatelné. Byly nahrazeny lepší obětí, tou, která už nikdy nemusela být opakována. Apoštol Pavel napsal: „[Kristus] natrvalo obětoval jednu oběť za hříchy. . . Jedním obětním darem totiž učinil natrvalo dokonalými ty, kdo jsou posvěcováni.“ (Hebrejcům 10:12, 14)

²⁵ Hřích a smrt sice dál sužovaly lidstvo, ale tím, že byl Ježíš odříznut ve smrti a vzkříšen k nebeskému životu, se splnilo proroctví. Byl tak ‚ukončen přestupek, bylo skoncováno s hříchem, bylo vykonáno smíření za provinění a byla uvedena spravedlnost‘. Bůh odstranil smlouvu Zákona, která Židy odsuzovala a odhalovala jejich hříšnost. (Římanům 5:12, 19, 20; Galaťanům 3:13, 19; Efezanům 2:15; Kolosanům 2:13, 14) Nyní mohly být hříchy kajícných provinilců anulovány a tresty za ně mohly být zrušeny. Mesiášova usmiřující oběť umožnila, aby ti, kdo projevují víru, byli smířeni s Bohem. Mohli se těšit na to, že dostanou od Boha ‚dar věčného života skrze Krista Ježíše‘. (Římanům 3:21–26; 6:22, 23; 1. Jana 2:1, 2)

26. (a) Která smlouva byla ‚udržována v platnosti jeden týden‘, přestože smlouva Zákona byla odstraněna? (b) Co se stalo na konci sedmdesátého týdne?

²⁶ Jehova tedy Kristovou smrtí v roce 33 n. l. odstranil smlouvu Zákona. Jak ale mohlo být řečeno, že Mesiáš „bude udržovat smlouvu v platnosti jeden týden“? Bylo to proto, že Mesiáš udržoval v platnosti abrahamskou smlouvu. Požehnání plynoucí z této smlouvy poskytoval Bůh až do konce 70. týdne Abrahamovým hebrejským potomkům. Ale když v roce 36 n. l. „sedmdesát týdnů“ let skončilo, kázal apoštol Petr zbožnému Italu Kornéliovi, jeho domácnosti a dalším pohanům. A právě od té doby začala být dobrá zpráva oznamována mezi lidmi z národů. (Skutky 3:25, 26; 10:1–48; Galaťanům 3:8, 9, 14)

27. Která „Svatá svatých“ byla pomazána a jak?

²⁷ Proroctví také předpovědělo, že bude pomazána „Svatá svatých“. Tím není myšleno pomazání Nejsvětější neboli nejvnitřnější části chrámu v Jeruzalémě. Výrazem „Svatá svatých“ se zde rozumí Boží nebeská svatyně. Tam Ježíš předložil svému Otci hodnotu své lidské oběti. Ježíšovým křtem v roce 29 n.l. byla pomazána neboli oddělena nebeská, duchovní skutečnost, kterou představovala Nejsvětější v pozemském svatostánku a později v chrámu. (Hebrejcům 9:11, 12)

PROROCTVÍ POTVRZENÉ BOHEM

28. Co bylo myšleno tím, že ‚na vidění a proroka je vtištěna pečeť‘?

²⁸ V mesiášském proroctví, které pronesl anděl Gabriel, se také mluví o ‚vtištění pečeti na vidění a proroka‘. Tato slova znamenají, že všechno, co bylo o Mesiášovi předpověděno — všechno, čeho dosáhl díky své oběti, svému vzkříšení a tomu, že se objevil v nebi, a také další věci, které se staly během 70. týdne —, mělo být označeno pečetí božského schválení, mělo se prokázat jako pravé a bylo možné tomu důvěřovat. Vidění mělo být zapečetěno v tom smyslu, že je omezeno na Mesiáše. Na něm se mělo splnit a prostřednictvím něj Bůh působí. Pouze ve spojitosti s předpověděným Mesiášem můžeme získat správný výklad vidění. Nic jiného nemůže jeho význam rozpečetit.

29. Co se mělo stát s obnoveným Jeruzalémem a proč?

²⁹ Gabriel předtím prorokoval, že Jeruzalém bude obnoven. Nyní předpovídá, že toto obnovené město spolu s jeho chrámem bude zničeno. Říká: „A město a svaté místo zničí lid vůdce, který přichází. A konec toho bude záplavou. A až do konce bude válka; o čem je rozhodnuto, jsou zpustošení. . . . A na křídle ohavností bude ten, kdo působí zpustošení; a až do záhuby se právě to, o čem je rozhodnuto, bude vylévat také na toho, jenž je zpustošený.“ (Daniel 9:26b, 27b) K tomuto zničení sice mělo dojít až po ‚sedmdesáti týdnech‘, ale mělo být důsledkem událostí v posledním ‚týdnu‘, kdy Židé zavrhli Krista a dali ho usmrtit. (Matouš 23:37, 38)

30. Jak se podle historických záznamů splnil výnos Velkého Časoměřiče?

³⁰ Historické záznamy ukazují, že v roce 66 n. l. římské legie pod velením syrského místodržitele Cestia Galla oblehly Jeruzalém. Židé sice kladli odpor, ale přesto římská vojska nesoucí své modlářské korouhve neboli standarty pronikla do města a začala na severu podkopávat chrámovou zeď. Tím, že se do těchto míst dostaly římské vojenské síly, staly se ‚ohavností‘, která mohla způsobit naprosté zpustošení. (Matouš 24:15, 16) V roce 70 n. l. se Římané vedení vojevůdcem Titem přihnali jako ‚záplava‘ a město i s jeho chrámem zničili. Nic je nezastavilo, protože to nařídil — ‚rozhodl o tom‘ — Bůh. Velký Časoměřič, Jehova, opět splnil své slovo!

[Rámeček a obrázek na straně 197]

Kdy začal Artaxerxes vládnout?

MEZI historiky panuje určitý nesoulad, pokud jde o rok, v němž začala vláda perského krále Artaxerxa. Někteří tvrdí, že jeho nástupním rokem byl rok 465 př. n. l., protože jeho otec Xerxes začal vládnout v roce 486 př. n. l. a zemřel ve dvacátém prvním roce své vlády. Existuje však doklad toho, že Artaxerxes usedl na trůn v roce 475 př. n. l. a svůj první vládní rok začal v roce 474 př. n. l.

Nápisy a sochy, které byly objeveny ve starověkém perském hlavním městě Persepolis, ukazují, že Xerxes a jeho otec Dareios I. vládli společně. Jestliže jejich společná vláda trvala 10 let a jestliže po Dareiově smrti v roce 486 př. n. l. vládl Xerxes samostatně 11 let, pak by prvním rokem Artaxerxovy vlády byl rok 474 př. n. l.

Druhá linie důkazů souvisí s aténským vojevůdcem Themistoklem, který v roce 480 př. n. l. porazil Xerxovo vojsko. Později upadl u řeckého národa v nemilost a byl obviněn ze zrady. Themistoklés uprchl a snažil se získat ochranu u perského dvora, kde byl dobře přijat. Podle řeckého historika Thúkydida k této události došlo v době, kdy Artaxerxes „nedávno nastoupil na trůn“. Řecký historik Diodóros Sicilský uvádí jako datum Themistoklovy smrti rok 471 př. n. l. Vzhledem k tomu, že Themistoklés si vyžádal jeden rok na to, aby se mohl naučit persky, než předstoupí před krále Artaxerxa, musel se do Malé Asie dostat nejpozději v roce 473 př. n. l. Toto datum uvádí Jeronýmovo zpracování Eusebiovy kroniky. A vzhledem k tomu, že v době Themistoklova příchodu do Asie v roce 473 př. n. l. Artaxerxes „nedávno nastoupil na trůn“, německý učenec Ernst Hengstenberg ve svém díle Christology of the Old Testament uvedl, že Artaxerxova vláda začala v roce 474 př. n. l., stejně jako to tvrdí i další prameny. Tento učenec dodal: „Dvacátým rokem Artaxerxa je rok 455 před Kristem.“

[Obrázek]

Themistoklova bysta

[Nákres a obrázky na straně 188 a 189]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

„SEDMDESÁT TÝDNŮ“

455 ‚Slovo, aby byl obnoven Jeruzalém‘

7 týdnů 49 let

406 Jeruzalém obnoven

62 týdnů 434 let

př. n. l.

n. l.

29 Objevuje se Mesiáš

33 Mesiáš je odříznut 1 týden 7 let

36 Konec ‚sedmdesáti týdnů‘

[Celostránkový obrázek na straně 193]