1914 — očekávání a skutečnost

V roce 1876 napsal C. T. Russell první z mnoha článků, v nichž poukazoval na rok 1914 jako na konec časů pohanů, o němž se zmínil Ježíš Kristus. (Luk. 21:24, KB) Ve druhém svazku Millennial Dawn vydaném roku 1889 bratr Russell předložil podrobnosti i s dokazováním, z něhož mohli čtenáři poznat, že uvedené sdělení má biblický základ, a mohli si to sami ověřit. Během necelých čtyř desetiletí do roku 1914 rozšířili badatelé Bible milióny výtisků publikací, jež obracely pozornost na konec časů pohanů. Několik jiných náboženských listů si také povšimlo biblické chronologie, která ukazovala na rok 1914. Která jiná skupina kromě badatelů Bible jí však nepřetržitě dávala mezinárodní publicitu a žila způsobem, který dokazoval víru, že v tom roce skončí časy pohanů?

Jak se blížil rok 1914, očekávání rostlo. Co to bude znamenat? V publikaci The Bible Students Monthly ([Měsíčník badatelů Bible] svazek VI, č. 1, vyšlo počátkem roku 1914) bratr Russell napsal: „Jestliže máme správné datum a správnou chronologii, časy pohanů skončí v tomto roce — v roce 1914. Co se bude dít? Nevíme to jistě. Očekáváme, že někdy v době, kdy bude končit moc propůjčená pohanům, začne Mesiáš činným způsobem panovat. Očekáváme, správně nebo nesprávně, že nastanou podivuhodné projevy Božských soudů proti vší nespravedlnosti a že to bude znamenat rozbití mnoha, ne-li všech dnešních institucí.“ Zdůraznil, že v roce 1914 neočekává „konec světa“; že země zůstává navždy, ale že má pominout nynější řád věcí, jehož panovníkem je Satan.

Strážná věž z 15. října 1913 (angl.) prohlásila: „Podle nejlepšího chronologického výpočtu, jehož jsme schopni, je to přibližně ta doba — buď říjen 1914, nebo později. Nechceme být dogmatičtí, ale očekáváme jisté události: 1. Ukončení časů pohanů — pohanské nadvlády ve světě — a 2. nastolení Mesiášova Království ve světě.“

Jak se to stane? Badatelům Bible se tehdy zdálo rozumné, že k tomu bude patřit oslavení těch, kdo byli Bohem vyvoleni, aby se s Kristem podíleli na nebeském Království, a jsou ještě na zemi. Ale co si mysleli, když se to v roce 1914 nestalo? Strážná věž z 15. dubna 1916 (angl.) uvedla: „Věříme, že data se prokázala zcela správná. Věříme, že časy pohanů skončily.“ Upřímně však dodala: „Pán neřekl, že Církev bude celá oslavena do roku 1914. Jen jsme to vyvozovali a zjevně jsme se zmýlili.“

V tom se poněkud podobali Ježíšovým apoštolům. Apoštolové znali proroctví o Božím Království a mysleli si, že jim věří. V různých dobách však měli nesprávné představy o tom, kdy a jak se splní. To vedlo u některých ke zklamání. — Luk. 19:11; 24:19–24; Sk. 1:6.

Když minul říjen 1914 a k očekávané proměně k nebeskému životu nedošlo, bratr Russell věděl, že srdce budou podrobena vážnému zkoumání. Ve Strážné věži z 1. listopadu 1914 (angl.) napsal: „Pamatujme, že jsme v období zkoušek. Podobné období prožívali apoštolové v čase mezi smrtí našeho Pána a letnicemi. Po vzkříšení se Pán svým učedníkům několikrát objevil a potom ho mnoho dní neviděli. Tehdy zmalomyslněli a řekli: ‚Nemá smysl čekat.‘ ‚Půjdu lovit ryby,‘ řekl jeden. Jiní dva řekli: ‚Půjdeme s tebou.‘ Chystali se věnovat se opět rybářství a opustit práci, kterou dělali jako rybáři lidí. Byl to pro učedníky čas zkoušek. Takový čas je i dnes. Je-li nějaký důvod, který by kohokoli vedl k tomu, aby opustil Pána a Jeho Pravdu, a k tomu, aby přestal dávat oběti pro Pánovu Věc, potom to nebyla pouze láska k Bohu, která pramenila ze srdce a jež vzbudila zájem o Pána, ale něco jiného — pravděpodobně určité doufání, že čas je krátký; zasvěcení potom bylo jen na určitý čas.“

U některých to tak zřejmě bylo. Jejich myšlenky a touhy byly především upřeny na vyhlídku, že budou proměněni k nebeskému životu. Když se to v očekávanou dobu nestalo, uzavřeli svou mysl, takže nepochopili význam ohromujících věcí, které se v roce 1914 opravdu staly. Ztratili ze zřetele všechny drahocenné pravdy, jimž se naučili z Božího slova, a začali se posmívat lidem, kteří jim je pomohli poznat.

Badatelé Bible pokorně znovu zkoumali Písma, aby Boží slovo opravilo jejich názory. Jejich přesvědčení, že v roce 1914 skončily časy pohanů, se nezměnilo. Postupně pochopili jasněji, jak vzniklo mesiášské Království — že bylo zřízeno v nebi, když Jehova udělil autoritu svému Synu, Ježíši Kristu; pochopili také, že se nemuselo čekat, dokud nebudou Ježíšovi spoludědici vzbuzeni k nebeskému životu, ale že s ním budou oslaveni později. Navíc pochopili, že k šíření vlivu Království nebylo nutné, aby byli nejprve vzkříšeni věrní proroci ze starých dob, ale že Král bude používat dnes žijící věrně oddané křesťany jako své zástupce, aby lidem všech národů předkládali příležitost věčně žít jako pozemští poddaní Království.

Jak se jim před očima otevíral tento velkolepý obraz, vedlo to k dalším zkouškám a prosévání. Ale ti, kdo opravdu milovali Jehovu a s radostí mu sloužili, byli velmi vděční za výsady služby, které se jim naskýtaly. — Zjev. 3:7, 8.

Jedním z nich byl A. H. Macmillan. Později napsal: „Přestože naše očekávání, že budeme vzati do nebe, se v roce 1914 nesplnila, v tom roce opravdu skončily časy pohanů. . . Nebyli jsme příliš rozrušeni, že se všechno nedělo podle očekávání, protože jsme měli plné ruce práce s Fotodramatem a s problémy vyvolanými válkou.“ Bratr Macmillan byl stále činný ve službě Jehovovi a se vzrušením sledoval, jak počet hlasatelů Království vzrostl za jeho života víc než na milión.

Když se ohlížel zpátky na 66 let života prožitého s Jehovovou organizací, řekl: „Viděl jsem na organizaci přicházet mnoho tvrdých zkoušek, a víra lidí, kteří s ní byli spojeni, byla zkoušena. S pomocí Božího ducha však přežila a dál vzkvétala.“ O postupných úpravách porozumění řekl dále: „Základní pravdy, jimž jsme se naučili z Písem, zůstávaly stejné. A tak jsem poznal, že bychom měli přiznávat své chyby a dál zkoumat Boží slovo, abychom získali další osvícení. Ať už budeme muset čas od času jakkoli opravovat své názory, nezmění se tím milostivé opatření výkupného a Boží slib věčného života.“

[Rámeček a obrázek na straně 634]

C. J. Woodworth

Jednomu muži, který opustil Jehovovu službu, protože pomazaní následovníci Ježíše Krista nebyli v roce 1914 vzati do nebe, napsal C. J. Woodworth:

„Před dvaceti lety jsme oba věřili, že se mají křtít nemluvňata; že duchovenstvo má božské právo udílet takový křest; že křest je nutný, aby člověk unikl věčným mukám; že Bůh je láska; že Bůh stvořil a dále tvoří miliardy bytostí podle Své podoby, bytostí, jež stráví nepočítané roky v dusivých výparech hořící síry a budou marně prosit o jedinou kapku vody, jež by ulevila jejich trýzni. . .

Věřili jsme, že člověk je po své smrti naživu; věřili jsme, že Ježíš Kristus nikdy nezemřel; že nemohl zemřít; že nikdy nebylo a nebude zaplaceno žádné Výkupné; že Jehova Bůh a Jeho Syn Kristus Ježíš jsou jedna a táž osoba; že Kristus byl svým vlastním Otcem; že Ježíš byl svým vlastním Synem; že Svatý Duch je osoba; že jeden a jeden a jeden rovná se jeden; že Ježíš, když visel na kříži a říkal: ‚Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?‘, mluvil pouze sám k sobě. . .; že současná království jsou částí Kristova Království; že Ďábel je někde daleko v blíže neurčeném pekle, a ne že uplatňuje nadvládu nad královstvími této země. . .

Chválím Boha za den, který přinesl k mým dveřím Současnou Pravdu. Byla tak užitečná, tak osvěžující pro mysl a srdce, že jsem rychle opustil podvod a falešné pozlátko minulosti, a Bůh mě použil, abych otevřel i tvoje zaslepené oči. Spolu jsme se radovali z Pravdy, pracovali jsme bok po boku celých patnáct let. Pán tě velmi poctil jako mluvčího; nikdy jsem nepoznal nikoho, kdo by uměl tak ukázat směšnost babylónských pošetilostí. Ve svém dopisu se ptáš ‚Co teď?‘ A právě to je smutné! Teď připouštíš, aby tvé srdce zahořklo proti tomu, jehož námaha vynakládaná z lásky a jehož požehnání shora přineslo Pravdu do srdce nám oběma. Ty jsi odešel a odvedl s sebou několik ovcí. . .

Asi ti připadám směšný, protože jsem 1. října 1914 neodešel do Nebe, ale ty se mně směšný nezdáš — rozhodně ne!

Nynější doba, kdy se deset největších národů na zemi zmítá ve smrtelných křečích, mi připadá velmi nevhodná na to, aby se někdo snažil zesměšňovat muže — toho jediného muže —, který čtyřicet let vyučoval, že časy pohanů skončí v roce 1914.“

Víra bratra Woodwortha nebyla otřesena, když události v roce 1914 nedopadly tak, jak se očekávalo. Prostě si uvědomil, že je nutné poznat ještě více. Pro svou důvěru v Boží předsevzetí strávil v období 1918–1919 devět měsíců ve vězení. Později sloužil jako redaktor časopisů „Zlatý věk“ a „Útěcha“. Zůstal pevný ve víře a věrně oddaný Jehovově organizaci až do své smrti v roce 1951, kdy mu bylo 81 let.

[Rámeček a obrázek na straně 637]

A. H. Macmillan

„Viděl jsem, že je moudré trpělivě čekat na Jehovu, až vyjasní naše porozumění biblickým věcem, místo abychom se rozčilovali kvůli nějaké nové myšlence. Někdy jsme v nějaké datum vkládali větší naděje, než k jakým Písma opravňovala. Když se tyto naděje nesplnily, Boží předsevzetí se tím nezměnila.“