Neslyšící však toužili podílet se na činnosti sboru větší měrou. Proto v roce 1992 odbočka rozhodla, že tito zvěstovatelé i tlumočníci utvoří jeden sbor, v němž budou shromáždění probíhat ve znakové řeči. A tak se neslyšící zvěstovatelé začali aktivně podílet na vyučování, komentářích i kazatelské službě, a to ve své vlastní řeči.

„Sbor neslyšících — to byla odpověď na mé modlitby,“ přiznává Silvia Moriová, neslyšící sestra, která sama vychovává jedno dítě. Dále říká: „Jsem velmi šťastná, že jsem s neslyšícími bratry a sestrami častěji ve styku. Dříve jsme byli rozděleni v několika sborech slyšících a vídali jsme se jen jednou za týden.“

Jiná neslyšící sestra, Elba Basaniová, říká: „Když jsme ještě neměli žádný sbor neslyšících, měla jsem sklon ke sklíčenosti, ale teď jsem velmi šťastná, protože mohu sloužit jako pomocná průkopnice, mít stále hodně práce ve službě Jehovovi a být častěji ve styku se svými duchovními bratry. Jsem Jehovovi opravdu vděčná.“

Dnes jsou v Argentině čtyři sbory neslyšících s celkovým počtem 200 zvěstovatelů, mezi něž patří i 38 neslyšících bratrů, kteří slouží jako starší a služební pomocníci.