Naslouchejte očima

CO je pro dobrou komunikaci s neslyšícím člověkem nejdůležitější? Zřetelný, přiměřený zrakový kontakt. To je nutné, když neslyšící lidé mluví. Jestliže se dva lidé spolu dorozumívají znakovou řečí, považuje se vlastně za velmi neslušné, když se jeden z nich dívá jinam a přerušuje zrakový kontakt. A jak upoutáte pozornost neslyšícího člověka? Spíše než oslovit neslyšícího jménem, je lepší mu jemně poklepat na rameno či na paži, nebo na něj zamávat tak, aby to zahlédl, a v případě, že je daleko, pokynout někomu jinému, aby ho upozornil. Podle situace byste také mohli klepnout na podlahu nebo zablikat světly. To jsou některé ze vhodných způsobů, jak upoutat pozornost neslyšících — patří k jejich kultuře a přispívají k jejich dobrým zkušenostem se slyšícími.

Řeč je sjednocujícím poutem

Když se někdo setká s neslyšícím člověkem, mylně usuzuje, že pro neslyšícího je jednoduché odezírat. Mnozí neslyšící lidé totiž odezírání považují za velmi omezující prostředek komunikace. Samozřejmě existují výjimky, protože někteří neslyšící jsou v odezírání mistry, ale i tak by bylo laskavé nepředpokládat, že pro neslyšícího bude snadné odezírat vám ze rtů. Poněkud smysluplnější vzájemnou komunikaci by snad umožnilo, kdybyste k tomu, co chcete říci, použili tlumočníka nebo kdybyste to napsali na papír.

Nebylo by tedy snad ohleduplné, kdybyste se alespoň trochu naučili znakovou řeč, jestliže se s neslyšícími lidmi setkáváte pravidelně? Vzniklo by opravdu nádherné pouto, a to zejména mezi těmi, kdo mají stejnou víru! Je to něco podobného jako naučit se základy druhého jazyka ve dvojjazyčné kultuře. Svědkové Jehovovi mají už dlouho zájem na tom, aby zpřístupnili informace o Jehovovi Bohu všem lidem. Když si uvědomíme, že neslyšící lidé se nemohou naučit normálně poslouchat, pak by bylo mnohem lepší, kdybychom se my přizpůsobili jim a používali znakovou řeč. (1. Korinťanům 9:20–22)

Antonino říká, že když začal v Itálii navštěvovat křesťanská shromáždění, zpočátku „při rozmluvách s bratry, kteří slyší, nedošlo ke skutečné, aktivní výměně povzbuzení. Nemohli jsme si vzájemně porozumět, a proto jsem se cítil odstrčený.“ Mnozí členové sboru na to reagovali tak, že se naučili italskou znakovou řeč (IZŘ). Se zájemci z řad neslyšících bylo zahájeno biblické studium a shromáždění byla vedena v IZŘ. Antonino tím byl povzbuzen a nyní si přeje „mluvit se všemi svými neslyšícími přáteli o našich shromážděních a o vřelé lásce, kterou mezi sebou mají Jehovovi ctitelé“.

Svědkové Jehovovi na celém světě zakládají sbory neslyšících, kteří se zde mohou těšit z vřelých, láskyplných vzájemných vztahů. Ve Španělsku existují skupiny neslyšících již přes 20 let. Ve Spojených státech se neslyšící mohou v současné době scházet v 19 aktivních sborech a ve 47 menších skupinách.

Neslyšící lidé jsou schopni sloužit jako celodobí Boží služebníci (průkopníci), služební pomocníci a sboroví starší a také mít proslovy na sjezdech, vyučovat ve škole průkopnické služby a mnoha jinými způsoby poskytovat vedení. V tom, co by neslyšící mohli dělat, nejsou žádná omezení. Naopak, každý má velmi mnoho příležitostí chválit Jehovu podle svých schopností.

Naše vrozená potřeba pěstovat společenství a komunikovat se na celém světě projevuje prostřednictvím mnoha kultur a jazyků. Je mnohem lepší, když u neslyšících lidí vidíme výkony, schopnosti a vlastnosti, kterými se vyznačuje každý člověk, než abychom se na neslyšící dívali jako na omezené nebo méněcenné osoby. Svou úctou k druhým lidem a ochotou se jim přizpůsobovat všichni přispíváme k vytváření rozmanité, avšak jednotné lidské rodiny.

[Obrázek na straně 24]

Když se dorozumíváte ve znakové řeči, udržujte zrakový kontakt

[Obrázek na straně 24]

Neslyšící lidé s radostí vykonávají celodobou službu

[Obrázek na straně 25]

Znakují písně Království ve španělštině

[Obrázek na straně 25]

Sjezdová přednáška předkládaná v korejské znakové řeči

[Obrázek na straně 25]

Biblické publikace na videonahrávkách v AZŘ