ČLOVĚK má více než 30 obličejových svalů. Jen k vykouzlení úsměvu jich je zapotřebí 14. Představ si, že mluvíš s někým, kdo má během celého rozhovoru stále stejný výraz obličeje. Konverzace s ním by se sotva dala označit za živou. Pro neslyšící však mimika znamená mnohem víc než jen oživení rozhovoru. Společně s gesty je významným prostředkem, jak předávat informace a sdělovat pocity. Mnozí lidé žasnou nad tím, že je možné ve znakovém jazyce vyjádřit i složité myšlenky, a to se všemi významovými odstíny.

Vidět znamená slyšet

O neslyšících a znakovém jazyce koluje mezi lidmi mnoho mylných představ. Uveďme některé z nich na pravou míru. Neslyšící mohou řídit auto. Odezírání ze rtů je pro ně mimořádně obtížné. Znakový jazyk nemá nic společného s Braillovým písmem ani to není pouhá pantomima. Neexistuje jeden znakový jazyk, který by byl společný všem neslyšícím. Kromě toho i v rámci jedné země neslyšící používají různé dialekty.

Dokážou neslyšící číst? Někteří umí číst dobře, ale pravda je taková, že většina z nich má se čtením vážné problémy. Důvodem je to, že psaný text vychází z mluveného jazyka. Uvažuj o tom, jak se jazyk učí slyšící dítě. Už od narození je obklopeno lidmi, kteří místním jazykem mluví. Dítě zakrátko dokáže slova spojovat a tak tvořit věty. Je to přirozený výsledek toho, že slyší, jak druzí jazykem mluví. Když se pak učí číst, v podstatě se učí, že písmena na stránce jsou grafickou podobou toho, co slyší.

A teď si představ, že jsi v cizí zemi a jsi zavřený v prosklené, zvukotěsné místnosti. Jazyk, kterým se v té zemi mluví, jsi nikdy neslyšel. Tamější lidé však každý den přicházejí a snaží se s tebou komunikovat. Vidíš, že hýbou rty, ale neslyšíš, co říkají. Když si uvědomí, že jim nerozumíš, slova, která říkají, píšou na papír a ukazují ti je přes sklo. Jsou přesvědčeni o tom, že teď už jim musíš porozumět. Myslíš si ale, že by se ti to podařilo? Asi je ti jasné, že by to bylo téměř nemožné. Píšou totiž v jazyce, který jsi nikdy neslyšel. A přesně v takové situaci je většina neslyšících.

Avšak znakový jazyk je pro ně vynikajícím komunikačním prostředkem. V prostoru kolem svého těla člověk pomocí znaků vyjadřuje myšlenky. Pohyby těla a rukou spolu s výrazy obličeje se řídí gramatickými pravidly znakového jazyka. Vzniká tak vizuální jazyk, který předává informace očím.

Ve skutečnosti téměř každý pohyb, který neslyšící udělá rukama a tělem, a téměř každý pohyb v obličeji má svůj význam. Výrazy obličeje se nepoužívají pouze ke zdůraznění, ale jsou nedílnou součástí gramatiky znakového jazyka. Například když se neslyšící na něco ptá, zvednuté obočí může znamenat řečnickou otázku nebo otázku, na kterou očekává odpověď ano či ne. Svraštělé obočí může naznačovat otázky typu kdo, co, kde, kdy, proč a jak. Určité pohyby úst zase mohou poukazovat na velikost předmětu nebo intenzitu nějaké činnosti. Způsob, jakým neslyšící hýbe hlavou, zvedá ramena, pohybuje tvářemi nebo mrká, dodává jemné významové odstíny myšlenkám, které sděluje.

Kombinací těchto bohatých výrazových prostředků vzniká doslova symfonie pohybů. Díky nim dokáže neslyšící, který dobře ovládá znakový jazyk, vyjádřit jakoukoli myšlenku — konkrétní i abstraktní. Neslyšící se může vyjadřovat poeticky, technicky, romanticky i humorně.