Gibeoňané Jozuovi řekli: „A to jsou kožené měchy [heb. noʼ·dhóthʹ] na víno, které jsme plnili nové, a pohleďte, popraskaly.“ (Joz 9:13) K tomu časem mohlo dojít, protože víno kvasilo.

Když byl David na útěku obklíčen nepřáteli, řekl obrazně o koženém měchu toto: „Vlij přece mé slzy do svého koženého měchu.“ (Ža 56:8) David tedy žádal Boha, v něhož vložil svou důvěru, aby vlil Davidovy slzy jakoby do koženého měchu a pamatoval na ně.

Kožené měchy se obvykle vyráběly tak, že zvíře bylo zabito, odřízla se mu hlava a nohy a potom se mu opatrně stáhla kůže takovým způsobem, aby se nemusela rozříznout na břiše. Kůže se vyčinila a pak byly všechny otvory zašity. Krk nebo možná jeden cíp kůže tam, kde byla noha, se nezašil a sloužil jako otvor, který se mohl uzavírat kolíkem nebo provazem. Pro tento účel se používala ovčí, kozí a někdy i telecí kůže. V některých případech se na kůžích, které se používaly na mléko, máslo, sýr nebo vodu, nechávala srst. Pokud měly kožené měchy sloužit k uchovávání oleje nebo vína, bylo zapotřebí mnohem důkladnějšího zpracování kůže. Ještě nedávno se na Středním východě vyrábělo podobným způsobem mnoho kožených měchů. Pokud měchy na vodu nebyly dobře vyčiněny, mohla voda dostat nepříjemnou chuť.