Jehovova svrchovanost a Boží Království

„Tvá, Jehovo, je velikost a moc a krása a znamenitost a důstojnost . . . Tvé je království, Jehovo.“ (1. PARALIPOMENON 29:11)

1. Proč je Jehova oprávněný Svrchovaný Panovník vesmíru?

„SÁM Jehova pevně založil svůj trůn až v nebesích; a nade vším si udrželo nadvládu jeho vlastní kralování.“ (Žalm 103:19) Těmito slovy žalmista poukázal na základní pravdu týkající se toho, kdo má právo vládnout. Jehova Bůh, Stvořitel všeho, je oprávněný Svrchovaný Panovník vesmíru.

2. Jak Daniel popsal Jehovovu duchovní říši?

² K tomu, aby vládce mohl uplatňovat svou autoritu, samozřejmě potřebuje mít poddané. Jehova nejprve vládl nad duchovními tvory, které vytvořil — nad svým jediným zplozeným Synem a potom nad zástupy andělů. (Kolosanům 1:15–17) Jehovovu vládu nad duchovními tvory spatřil mnohem později ve vidění prorok Daniel. Napsal: „Díval jsem se dál, až byly umístěny trůny a Prastarý na dny se posadil. . . . Bylo tam tisíc tisíců, kteří mu sloužili, a desettisíckrát deset tisíc, kteří stáli přímo před ním.“ (Daniel 7:9, 10) Po nespočetné věky Jehova, „Prastarý na dny“, vládl své ohromné a spořádané rodině duchovních synů, kteří jako „služebníci“ konali jeho vůli. (Žalm 103:20, 21)

3. Jak Jehova dále rozšířil své panování?

³ Jehova pak své panování rozšířil tím, že vytvořil rozlehlý a složitý hmotný vesmír včetně naší planety. (Job 38:4, 7) Pro pozorovatele na zemi se nebeská tělesa pohybují tak uspořádaně a s takovou přesností, že to vypadá, jako by je nikdo řídit nemusel. Přesto žalmista napsal: „[Jehova] sám přikázal, a byly stvořeny. A drží je, aby zůstaly stát navždy, na neurčitý čas. Dal předpis, a ten nepomine.“ (Žalm 148:5, 6) Jehova vždy uplatňoval svou svrchovanost neboli nejvyšší autoritu tím, že řídil a měl pod kontrolou vše, co se dělo v duchovní říši i v hmotném vesmíru. (Nehemjáš 9:6)

4. Jak Jehova panuje nad lidmi?

⁴ Své panování pak Bůh rozšířil ještě dalším způsobem — stvořil první lidskou dvojici. Nejenže dal lidem všechno, co potřebovali k smysluplnému a uspokojujícímu životu, ale také jim svěřil autoritu nad nižšími tvory na zemi. (1. Mojžíšova 1:26–28; 2:8, 9) Je z toho vidět, že Bůh vládne laskavě a že svým poddaným projevuje úctu a respektuje jejich důstojnost. Dokud se Adam a Eva podřizovali Jehovově autoritě, měli vyhlídku žít navždy v ráji na zemi. (1. Mojžíšova 2:15–17)

5. Co můžeme říci o tom, jak Jehova projevuje svou svrchovanost?

⁵ Co z toho všeho můžeme vyvodit? Za prvé, Jehova vždy projevoval svrchovanost nad vším, co stvořil. Za druhé, Jehova vládne laskavě a respektuje důstojnost svých poddaných. A za třetí, když se Boží vládě podřizujeme a podporujeme ji, povede to k našemu věčnému požehnání. Není divu, že David, král starověkého Izraele, prohlásil: „Tvá, Jehovo, je velikost a moc a krása a znamenitost a důstojnost; všechno v nebesích a na zemi je totiž tvoje. Tvé je království, Jehovo, Ty, který se také pozvedáš jako hlava nade vším.“ (1. Paralipomenon 29:11)

Proč je zapotřebí Boží Království?

6. Jaká je souvislost mezi Boží svrchovaností a Božím Královstvím?

⁶ Svrchovaný Panovník Jehova vždy projevoval svou moc a sílu. Proč je tedy zapotřebí Boží Království? Vládce obvykle uplatňuje svou autoritu nad poddanými prostřednictvím instituce, kterou ustanovil. Prostřednictvím svého Království Bůh projevuje svrchovanost nad svými tvory; je to instituce neboli prostředek, který používá k vykonávání své vlády.

7. Proč Jehova projevil svou svrchovanost novým způsobem?

⁷ V průběhu doby tedy Jehova uplatňoval svou svrchovanost různými způsoby, a tak když nastala nová situace, zareagoval na ni tím, že svou nejvyšší autoritu projevil novým způsobem. Došlo k tomu tehdy, když Satan, odpadlý duchovní Boží syn, svedl Adama a Evu k tomu, aby se proti Jehovově vládě postavili. Tato vzpoura byla útokem na Boží svrchovanost. V jakém ohledu? Satan řekl Evě, že ‚určitě nezemře‘, když sní zakázané ovoce, a tím vlastně naznačil, že Bůh nemluvil pravdu a nedá se mu tedy věřit. Satan dále Evě řekl: „Bůh . . . ví, že v ten den, kdy z něho pojíte, se vám zcela jistě otevřou oči a zcela jistě budete jako Bůh a budete znát dobré a špatné.“ Satan nepřímo řekl, že Adamovi a Evě by se dařilo lépe, kdyby se Božím příkazem neřídili a šli svou vlastní nezávislou cestou. (1. Mojžíšova 3:1–6) To byl přímý útok na Jehovovo právo vládnout. Jak to Jehova řešil?

8, 9. (a) Jak by postupoval světský panovník, kdyby v jeho říši došlo ke vzpouře? (b) Jak Jehova reagoval na vzpouru v Edenu?

⁸ Co bychom od vládce očekávali, kdyby v jeho říši došlo k otevřené vzpouře? Ti, kdo znají dějiny, si na takové případy jistě vzpomenou. Ani shovívavý panovník by takovou situaci neignoroval, ale vzbouřence by označil za zrádce a vynesl by nad nimi rozsudek. Pak by někoho pověřil, aby povstalecká vojska porazil a tak obnovil pokoj. Stejně jednal i Jehova. Okamžitě zasáhl a vynesl nad vzbouřenci rozsudek, čímž ukázal, že má vše pod kontrolou. Oznámil, že Adam s Evou si dar věčného života nezaslouží, a vyhnal je ze zahrady Eden. (1. Mojžíšova 3:16–19, 22–24)

⁹ Když Jehova vynášel rozsudek nad Satanem, ukázal, že svou svrchovanost projeví novým způsobem — použije prostředek, kterým bude v jeho říši obnoven pokoj a pořádek. Satanovi Bůh řekl: „Položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi tvé semeno a její semeno. On ti zhmoždí hlavu a ty mu zhmoždíš patu.“ (1. Mojžíšova 3:15) Jehova tak odhalil, že jeho záměrem je dát autoritu ‚semeni‘, aby rozdrtilo Satana a jeho přívržence a dokázalo, že Jehova je právoplatný Panovník. (Žalm 2:7–9; 110:1, 2)

10. (a) Kdo je ‚semenem‘? (b) Co Pavel napsal o splňování prvního proroctví?

¹⁰ Ukázalo se, že tímto ‚semenem‘ je Ježíš Kristus a skupina jeho spoluvládců, kteří společně tvoří Boží mesiášské Království. (Daniel 7:13, 14, 27; Matouš 19:28; Lukáš 12:32; 22:28–30) To všechno ale nebylo zjeveno okamžitě. Splňování prvního proroctví zůstalo ‚posvátným tajemstvím, které bylo po dlouhotrvající časy uchováváno v mlčení‘. (Římanům 16:25) Věrní lidé po staletí vyhlíželi dobu, kdy bude ‚posvátné tajemství‘ odhaleno a kdy se splní první proroctví, a tak bude Jehovova svrchovanost ospravedlněna. (Římanům 8:19–21)

‚Posvátné tajemství‘ je postupně odhalováno

11. Co Jehova zjevil Abrahamovi?

¹¹ V průběhu času Jehova postupně odhaloval podrobnosti týkající se ‚posvátného tajemství Božího království‘. (Marek 4:11) K lidem, jimž Jehova tyto věci zjevoval, patřil Abraham, který byl nazván „Jehovovým přítelem“. (Jakub 2:23) Jehova mu slíbil, že z něj udělá „velký národ“. Později mu oznámil, že z něj „vyjdou . . . králové“ a že „prostřednictvím [jeho] semene si budou určitě žehnat všechny národy země“. (1. Mojžíšova 12:2, 3; 17:6; 22:17, 18)

12. Jak se po potopě ukázalo, kdo je Satanovým semenem?

¹² Ještě předtím než žil Abraham, se lidé snažili vládnout nad druhými. Například o Nimrodovi, který byl Noemovým pravnukem, Bible říká: „Ten udělal začátek v tom, že se stal mocným na zemi. Předváděl se jako mocný lovec v odporu proti Jehovovi.“ (1. Mojžíšova 10:8, 9) Je zřejmé, že Nimrod i další samozvaní vládci byli loutkami v Satanových rukou. Oni i jejich podporovatelé se stali součástí Satanova semene. (1. Jana 5:19)

13. Co Jehova zjevil prostřednictvím Jákoba?

¹³ Navzdory Satanovým snahám dosazovat lidské vládce Jehova dál jednal tak, aby se jeho záměr splnil. Prostřednictvím Abrahamova vnuka Jákoba Jehova zjevil: „Žezlo se od Judy neodvrátí ani velitelská hůl z místa mezi jeho nohama, dokud nepřijde Šilo; a jemu bude patřit poslušnost národů.“ (1. Mojžíšova 49:10) Šilo znamená „ten, jehož to je; ten, komu to patří“. Tato prorocká slova poukazovala na to, že přijde někdo, kdo bude mít zákonné právo dostat „žezlo“ neboli svrchovanost a ‚velitelskou hůl‘ neboli moc nad ‚národy‘, tedy nad lidstvem. Kdo měl tímto Šilem být?

„Dokud nepřijde Šilo“

14. Co bylo obsahem smlouvy, kterou Jehova uzavřel s Davidem?

¹⁴ Prvním potomkem Judy, který byl Jehovou vybrán, aby se stal králem nad jeho lidem, byl pastýř David, syn Jišaie.a (1. Samuelova 16:1–13) I když se David dopustil hříchů a chyb, neztratil Jehovovu přízeň, protože ho uznával jako Svrchovaného Panovníka. Jehova uzavřel s Davidem smlouvu, která více objasnila proroctví vyřčené v zahradě Eden. Slíbil mu: „Jistě po tobě vzbudím tvé semeno, které vyjde z tvého nitra; a vskutku pevně založím jeho království.“ Tato slova se nevztahovala jen na Šalomouna, Davidova syna a následníka, protože smlouva dále uváděla: „Jistě založím trůn jeho království pevně na neurčitý čas.“ Z této smlouvy s Davidem vyplynulo, že slíbené „semeno“, které bude vládnout v Království, se časem objeví v Davidově rodové linii. (2. Samuelova 7:12, 13)

15. Proč je možné považovat judské království za předobraz Božího Království?

¹⁵ David byl prvním z dynastie králů, které velekněz pomazal svatým olejem. Mohli být proto označeni jako pomazaní neboli mesiášové. (1. Samuelova 16:13; 2. Samuelova 2:4; 5:3; 1. Královská 1:39) Bylo o nich řečeno, že sedí na Jehovově trůnu a vládnou v Jeruzalémě jako králové pro Jehovu. (2. Paralipomenon 9:8) V tomto smyslu judské království představovalo Boží Království a bylo projevem Jehovovy svrchovanosti.

16. K čemu vedla vláda judských králů?

¹⁶ Když se král a lid podřizovali Jehovovi jako Svrchovanému Panovníkovi, měli jeho ochranu a požehnání. Zvláště Šalomounova vláda byla obdobím nesrovnatelného pokoje a blahobytu. Stala se tak prorockým předobrazem vlády Božího Království, kdy bude Satanův vliv úplně odstraněn a Jehovova svrchovanost bude ospravedlněna. (1. Královská 4:20, 25) Je smutné, že většina králů z Davidovy linie se Jehovových měřítek nedržela a lid se oddával modlářství a nemravnosti. Nakonec Jehova dovolil, aby v roce 607 př. n. l. Babylóňané toto království zničili. Zdálo se, že Satanův pokus zpochybnit Jehovovo právo vládnout má úspěch.

17. Co ukazuje, že Jehova měl vše pod kontrolou, i když bylo davidovské království svrženo?

¹⁷ Svržení davidovského království, podobně jako předchozí pád severního izraelského království, však nebylo důkazem toho, že Jehova nedokázal správně vládnout, ale naopak důkazem žalostných následků Satanova vlivu a lidské nezávislosti na Bohu. (Přísloví 16:25; Jeremjáš 10:23) Prostřednictvím proroka Ezekiela Jehova ukázal, že stále má nejvyšší autoritu, když řekl: „Odstraň turban a sejmi korunu. . . . Zkázu, zkázu, zkázu z toho udělám. Pokud jde také o tohle, to jistě nebude patřit nikomu, dokud nepřijde ten, kdo má zákonné právo, a jemu to dám.“ (Ezekiel 21:26, 27) Tato slova ukazují, že slíbené „semeno“ neboli „ten, kdo má zákonné právo“, měl teprve přijít.

18. Co anděl Gabriel oznámil Marii?

¹⁸ Přenesme se nyní do roku 2 př. n. l. K Marii, panně z galilejského města Nazaret v severní Palestině, byl poslán anděl Gabriel a řekl jí: „Pohleď, počneš ve svém lůně a porodíš syna a máš mu dát jméno Ježíš. Ten bude velký a bude nazýván Syn Nejvyššího; a Jehova Bůh mu dá trůn jeho otce Davida, a bude kralovat nad Jákobovým domem navždy a jeho království nebude mít konec.“ (Lukáš 1:31–33)

19. Pro co přišel čas, když se Ježíš narodil?

¹⁹ Čas k odhalení ‚posvátného tajemství‘ konečně přišel. Brzy se měla objevit hlavní část ‚semene‘. (Galaťanům 4:4; 1. Timoteovi 3:16) Satan mu zhmoždí patu, ale „semeno“ potom rozdrtí Satanovi hlavu a tak ho společně s jeho přívrženci odstraní. „Semeno“ bude také vydávat svědectví o tom, že prostřednictvím Božího Království budou odstraněny všechny škody spáchané Satanem a bude ospravedlněna Jehovova svrchovanost. (Hebrejcům 2:14; 1. Jana 3:8) Jak toho Ježíš dosáhne? Jaký příklad k následování nám dal? Odpovědi na tyto otázky najdeme v dalším článku.

[Poznámka pod čarou]

Zastáváte se Jehovovy svrchovanosti?

„Říkejte mezi národy: ‚Sám Jehova se stal králem.‘“ (ŽALM 96:10)

1, 2. (a) Ke které významné události došlo na podzim roku 29. n. l.? (b) Co tato událost znamenala pro Ježíše?

ROKU 29. n. l., pravděpodobně v říjnu, došlo na zemi k významné události, která se nikdy předtím ještě nestala. Evangelista Matouš ji popisuje takto: „Když byl Ježíš pokřtěn, ihned vystoupil z vody; a pohleďme, otevřela se nebesa a [Jan Křtitel] viděl Božího ducha, jak sestupuje jako holubice a přichází na [Ježíše]. Pohleďme, byl také hlas z nebes, který řekl: ‚To je můj Syn, milovaný, jehož jsem schválil.‘“ Je to jedna z mála událostí, kterou zaznamenali všichni čtyři pisatelé evangelií. (Matouš 3:16, 17; Marek 1:9–11; Lukáš 3:21, 22; Jan 1:32–34)

² Viditelným vylitím svatého ducha se Ježíš stal Pomazaným, tedy Mesiášem neboli Kristem. (Jan 1:33) Konečně se objevilo slíbené „semeno“. Před Janem Křtitelem stál ten, komu měl Satan zhmoždit patu a kdo měl pak Satanovi, hlavnímu nepříteli Jehovy a jeho vlády, rozdrtit hlavu. (1. Mojžíšova 3:15) Od chvíle svého křtu si Ježíš plně uvědomoval, že musí usilovat o splnění Jehovova záměru ohledně jeho svrchovanosti a Království.

3. Jak se Ježíš připravoval na úkol zastávat se Jehovovy svrchovanosti?

³ K tomu, aby se na tento úkol připravil, „Ježíš, plný svatého ducha, se nyní odvrátil od Jordánu a duch ho vodil po pustině“. (Lukáš 4:1; Marek 1:12) Tam měl po 40 dní příležitost hluboce rozjímat o sporné otázce svrchovanosti, kterou Satan vznesl, a o tom, co bude muset on sám udělat, aby se Jehovovy svrchovanosti zastával. Tato sporná otázka se týká všech inteligentních tvorů v nebi i na zemi. Měli bychom se proto zamyslet nad Ježíšovou věrnou službou a zjistit, jak i my můžeme dávat najevo, že se Jehovovy svrchovanosti zastáváme. (Job 1:6–12; 2:2–6)

Satan otevřeně napadá Jehovovu svrchovanost

4. Jak Satan otevřeně napadl Jehovovu svrchovanost?

⁴ Žádná z událostí, o kterých jsme se zmínili, samozřejmě neunikla Satanově pozornosti. Satan neztrácel čas a okamžitě zaútočil na hlavní část ‚semene‘ Boží ‚ženy‘. (1. Mojžíšova 3:15) Třikrát Ježíše pokoušel a podněcoval ho, aby udělal to, z čeho by měl zdánlivý užitek, a ne to, co po něm chtěl jeho Otec. Zvláště při třetím pokušení Satan otevřeně napadl Jehovovu svrchovanost. Ukázal Ježíšovi „všechna království světa a jejich slávu“ a opovážlivě mu řekl: „To všechno ti dám, jestliže padneš a prokážeš mi akt uctívání.“ Ježíš věděl, že Ďábel skutečně ovládá „všechna království světa“, ale jasně mu dal najevo, kde on sám stojí ve sporné otázce svrchovanosti. Odpověděl mu: „Odejdi, Satane! Je totiž napsáno: ‚Jehovu, svého Boha, budeš uctívat a jemu samotnému budeš prokazovat posvátnou službu.‘“ (Matouš 4:8–10)

5. Který náročný úkol musel Ježíš splnit?

⁵ Ježíš svým způsobem života jasně ukázal, že jeho hlavním cílem bylo zastávat se Jehovovy svrchovanosti. Dobře věděl, že k tomu, aby dokázal oprávněnost Boží svrchovanosti, musí zůstat věrný až do smrti Satanovou rukou, což bylo prorocky popsáno jako zhmoždění paty ‚semene‘ ženy. (Matouš 16:21; 17:12) Musel také kázat o tom, že Boží Království je prostředkem, který Jehova použije, aby porazil vzbouřeného Satana a obnovil pokoj a pořádek v celém stvoření. (Matouš 6:9, 10) Co Ježíš udělal, aby tento náročný úkol splnil?

„Boží království se přiblížilo“

6. Jak Ježíš ukazoval, že Království je prostředkem, který Bůh použije, aby „rozbil Ďáblova díla“?

⁶ Nejprve „Ježíš šel do Galileje, kázal Boží dobrou zprávu a říkal: ‚Ustanovený čas se naplnil a Boží království se přiblížilo.‘“ (Marek 1:14, 15) Dokonce řekl: „Musím oznamovat dobrou zprávu o Božím království . . ., protože k tomu jsem byl vyslán.“ (Lukáš 4:18–21, 43) Ježíš procházel celou zemí, „kázal a oznamoval dobrou zprávu o Božím království“. (Lukáš 8:1) Také vykonával mnoho mocných skutků — sytil zástupy, ovládal přírodní živly, uzdravoval nemocné a křísil mrtvé. Těmito zázraky dokázal, že Bůh může napravit všechny škody a utrpení způsobené vzpourou v zahradě Eden, a tak ‚rozbít Ďáblova díla‘. (1. Jana 3:8)

7. Čím Ježíš pověřil své následovníky a jaké výsledky to mělo?

⁷ K tomu, aby dobrá zpráva o Království mohla být ohlašována v co největším měřítku, Ježíš vybral skupinu svých věrných následovníků a k této práci je vyškolil. Nejprve pověřil svých 12 apoštolů a „vyslal [je], aby kázali Boží království“. (Lukáš 9:1, 2) Potom poslal 70 jiných učedníků, aby oznamovali: „Přiblížilo se k vám Boží království.“ (Lukáš 10:1, 8, 9) Když se vrátili a řekli Ježíšovi, jaký úspěch při kázání o Království měli, reagoval na to slovy: „Začal jsem spatřovat Satana, jak již spadl z nebe jako blesk.“ (Lukáš 10:17, 18)

8. Co Ježíš svým celým způsobem života jasně ukázal?

⁸ Ježíš věnoval mimořádné úsilí, aby vydával svědectví o Království, a využíval k tomu každou příležitost. Pracoval bez ustání, ve dne v noci, a dokonce se vzdal osobního pohodlí. Řekl: „Lišky mají doupata a nebeští ptáci mají hřadoviště, ale Syn člověka nemá kam složit hlavu.“ (Lukáš 9:58; Marek 6:31; Jan 4:31–34) Krátce před svou smrtí odvážně prohlásil před Pontským Pilátem: „Proto jsem přišel do světa, abych vydal svědectví o pravdě.“ (Jan 18:37) Ježíš svým celým způsobem života ukázal, že nepřišel jen proto, aby vyučoval, konal zázraky, nebo dokonce obětoval svůj život, ale především proto, aby se zastával Jehovovy vůle a aby vydával svědectví o tom, že Bůh je schopen svou vůli vykonat prostřednictvím Království. (Jan 14:6)

„Je dovršeno!“

9. Jak se Satanovi nakonec podařilo zhmoždit patu ‚semene‘ Boží ženy?

⁹ Nic z toho, co Ježíš dělal pro Království, se nelíbilo Božímu odpůrci, Satanu Ďáblovi. Prostřednictvím pozemské části svého ‚semene‘ — politické i náboženské — se opakovaně pokoušel „semeno“ Boží ženy umlčet. Ježíš byl od svého narození až do konce svého pozemského života terčem útoků Satana a jeho přívrženců. Nakonec na jaře roku 33 n. l. přišel čas, aby byl Syn člověka vydán do rukou odpůrce, který mu měl zhmoždit patu. (Matouš 20:18, 19; Lukáš 18:31–33) Evangelia jasně ukazují, jak lidé — od Jidáše Iškariotského po přední kněze, znalce Zákona, farizey a Římany — byli zmanipulováni Satanem, aby Ježíše odsoudili a nechali ho zemřít bolestivou smrtí na mučednickém kůlu. (Skutky 2:22, 23)

10. Co především Ježíš svým životem a smrtí dovršil?

¹⁰ S čím se vám v mysli spojí Ježíšova pomalá a bolestivá smrt na mučednickém kůlu? Možná s výkupní obětí, kterou Ježíš nesobecky přinesl ve prospěch hříšného lidstva. (Matouš 20:28; Jan 15:13) Možná s velkou láskou, kterou projevil Jehova, když tuto oběť poskytl. (Jan 3:16) Nebo cítíte totéž, co vyjádřil římský důstojník, když řekl: „Jistě to byl Boží Syn.“ (Matouš 27:54) Ve všech těchto případech je vaše úvaha správná. Vzpomeňte si však, že poslední Ježíšova slova na mučednickém kůlu byla: „Je dovršeno!“ (Jan 19:30) Co tím Ježíš myslel? Svým životem a smrtí Ježíš dovršil neboli dokončil mnoho věcí, ale tou hlavní bylo vyřešení sporné otázky Jehovovy svrchovanosti. Podle proroctví měl Satan také způsobit ‚semeni‘ těžkou zkoušku, ve které Ježíš obstál, aby Jehovovo jméno bylo očištěno od veškeré pohany. (Izajáš 53:3–7) Byly to velmi závažné úkoly, které Ježíš v každém ohledu dovršil.

11. Co Ježíš udělá, aby se úplně splnilo proroctví vyřčené v zahradě Eden?

¹¹ Za svou věrnost byl Ježíš vzkříšen, avšak ne jako člověk, ale jako ‚životodárný duch‘. (1. Korinťanům 15:45; 1. Petra 3:18) Jehova svému oslavenému Synovi řekl: „Posaď se po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele jako podnož tvým nohám.“ (Žalm 110:1) K těmto ‚nepřátelům‘ patří hlavní viník Satan a všichni ti, kdo tvoří jeho „semeno“. Ježíš je Králem Jehovova mesiášského Království a v tomto postavení sehraje hlavní roli při zničení všech vzbouřenců v nebi i na zemi. (Zjevení 12:7–9; 19:11–16; 20:1–3, 10) Tehdy se úplně splní proroctví z 1. Mojžíšovy 3:15 a také slova modlitby, kterou Ježíš učil své následovníky: „Ať přijde tvé království. Ať se stane tvá vůle, jako v nebi, tak i na zemi.“ (Matouš 6:10; Filipanům 2:8–11)

Příklad k následování

12, 13. (a) Jak dnes lidé reagují na dobrou zprávu o Království? (b) O čem musíme přemýšlet, když chceme následovat Kristovy šlépěje?

¹² Dnes se dobrá zpráva o Království káže v mnoha zemích, přesně jak to Ježíš prorokoval. (Matouš 24:14) Výsledkem je, že miliony lidí zasvětily svůj život Bohu. Jsou nadšeni tím, jaká požehnání toto Království přinese. Těší se na to, že budou žít věčně v míru a bezpečí na rajské zemi, a s radostí o této vyhlídce mluví s dalšími lidmi. (Žalm 37:11; 2. Petra 3:13) Patříte i vy k těmto hlasatelům Království? Pokud ano, zasloužíte si pochvalu. Je tu však ještě něco, nad čím se každý z nás musí zamyslet.

¹³ Apoštol Petr napsal: „Kristus trpěl za vás a zanechal vám vzor, abyste věrně následovali jeho šlépěje.“ (1. Petra 2:21) Všimněme si, že Petr zde nemluví o Ježíšově horlivém kázání ani o jeho vyučovacích schopnostech, ale o jeho utrpení, kterého byl očitým svědkem. Petr si uvědomoval, do jaké míry byl Ježíš ochoten trpět, aby zůstal podřízen Jehovově svrchovanosti a aby dokázal, že Satan je lhář. Jak můžeme Ježíšovy šlépěje následovat my? Každý z nás si musí položit otázky: ‚Do jaké míry jsem ochoten trpět, abych se zastával Jehovy jako Svrchovaného Panovníka a přinášel mu čest? Ukazuji svým způsobem života a svou službou, že mým hlavním cílem je zastávat se Jehovovy svrchovanosti?‘ (Kolosanům 3:17)

14, 15. (a) Jak Ježíš reagoval na nesprávné nabídky a proč? (b) Co bychom měli mít stále na mysli? (Vyjádřete se i k rámečku „Stůjte na Jehovově straně“.)

¹⁴ Každý den se setkáváme s většími či menšími zkouškami a stojíme před různými rozhodnutími. Co nám v takových situacích pomůže správně se zachovat? Když se například dostaneme do pokušení, abychom udělali něco, čím bychom ohrozili svůj vztah k Bohu, jak budeme reagovat? Co udělal Ježíš, když mu Petr řekl, aby byl k sobě laskavý? Zvolal: „Kliď se za mne, Satane! . . . Nemyslíš myšlením Božím, ale lidským.“ (Matouš 16:21–23) Nebo co uděláme, když se nám naskytne příležitost více si vydělat nebo získat lepší postavení, ale na úkor našeho duchovního zdraví? Budeme reagovat podobně jako Ježíš? Když si uvědomil, že lidé, kteří viděli jeho zázraky, chtěli „přijít a zmocnit se ho, aby ho udělali králem“, rychle odtamtud odešel. (Jan 6:15)

¹⁵ Proč v těchto i jiných situacích Ježíš jednal tak rázně? Jasně si totiž uvědomoval, že šlo o víc než jen o jeho osobní bezpečí nebo o to, co bylo výhodné pro něj. Za všech okolností chtěl konat vůli svého Otce a zastávat se jeho svrchovanosti. (Matouš 26:50–54) Ježíš měl tuto spornou otázku vždy na mysli. Pokud ho v tom nenapodobujeme, stále nám hrozí nebezpečí, že uděláme chybu nebo porušíme biblická měřítka. Proč to tak je? Protože se můžeme snadno stát obětí Satanových pletich. Satan totiž dokáže mistrně klamat, takže špatné vypadá jako žádoucí, stejně jako se mu to podařilo v případě Evy. (2. Korinťanům 11:14; 1. Timoteovi 2:14)

16. Co by mělo být naším hlavním cílem, když duchovně pomáháme druhým?

¹⁶ Ve službě se snažíme mluvit s lidmi o jejich starostech a ukazovat jim, co k tomu říká Bible. To je účinný způsob, jak v nich probudit zájem o studium Bible. Naším hlavním cílem však není pouze to, abychom lidem pomohli poznat, co Bible říká nebo jaká požehnání přinese Boží Království. Musíme jim pomoci, aby pochopili spornou otázku Jehovovy svrchovanosti. Jsou ochotni stát se pravými křesťany, vzít svůj „mučednický kůl“ a trpět pro Království? (Marek 8:34) Jsou připraveni připojit se k těm, kdo se zastávají Jehovovy svrchovanosti, a dokázat tak, že Satan je lhář a pomlouvač? (Přísloví 27:11) Máme velkou výsadu, že v tom můžeme pomáhat druhým i sobě. (1. Timoteovi 4:16)

Až Bůh bude „každému vším“

17, 18. Na jakou nádhernou dobu se můžeme těšit, když se zastáváme Jehovovy svrchovanosti?

¹⁷ Když se nyní ze všech sil snažíme ukázat svým chováním i službou, že se zastáváme Jehovovy svrchovanosti, můžeme se těšit na dobu, kdy Ježíš Kristus „předá království svému Bohu a Otci“. Kdy to bude? Apoštol Pavel vysvětluje: „Když předtím přivede vniveč všechnu vládu a všechnu autoritu a moc. Musí totiž kralovat, dokud mu Bůh nepoloží všechny nepřátele pod nohy. . . . Potom se také sám Syn podřídí Tomu, kdo mu podřídil všechno, aby Bůh byl každému vším.“ (1. Korinťanům 15:24, 25, 28)

¹⁸ Až se Bůh stane „každému vším“, bude to opravdu nádherná doba! Království dosáhne svého cíle. Všichni odpůrci Jehovovy svrchovanosti budou odstraněni. V celém vesmíru bude obnoven pokoj a pořádek. Všechno stvoření bude zpívat podobně jako kdysi žalmista: „Připisujte Jehovovi slávu patřící jeho jménu . . . Říkejte mezi národy: ‚Sám Jehova se stal králem.‘“ (Žalm 96:8, 10)