Den, který změnil její život

MLADÁ žena z Arizony (USA) říká, že kdysi sice chodila do kostela, ale náboženství ji zklamalo. Nakonec Bohu řekla v modlitbě: „Už do žádné církve chodit nebudu. Budu žít, jak nejlépe umím, a budu se snažit, abych byla dobrým člověkem.“

Žena vypráví, co se stalo později: „Telefonovala mi teta a řekla, že přijede na zvláštní sjezdový den svědků Jehovových. Ptala se, zda by mohla i se sestřenicemi přespat u mě v bytě, a potom se zeptala: ‚Nechtěla bys jít s námi?‘ Vím přesně, co jsem odpověděla: ‚Proč ne? Stejně nemám nic lepšího na práci.‘ Náboženství mě už ale téměř nezajímalo.

Vždycky mi říkali, abych si na svědky Jehovovy dávala pozor. Pamatuji si, že jsem byla během sjezdu skutečně ve střehu. Ale v tom, co bylo řečeno o Božím původním záměru mít na zemi ráj a o tom, že Bůh svůj záměr nezměnil, nebylo nic tajemného. Seděla jsem tam a měla příjemný pocit, když jsem pozorovala rodiny, jak seděly pohromadě, a bylo na nich vidět, že jsou jednotné. Sklonila jsem hlavu a v duchu se zeptala Boha: ‚Je to pravda? Je tohle tím, co hledám?‘

Když jsem ten den odcházela, všimla jsem si, jak se lidé objímají a líbají na rozloučenou a usmívají se na sebe. Ve tvářích jsem jim mohla číst, že nemají v mysli ani v srdci žádné pochybnosti o své víře ani o tom, kdo je Jehova a co pro ně udělal. Od toho dne jsem začala chodit do sálu Království, kde se svědkové Jehovovi scházejí, a chodím tam až dodnes. Při dalším sjezdovém dnu v roce 1988 jsem křtem ve vodě veřejně symbolizovala své zasvěcení Jehovovi, a stala jsem se součástí jeho krásné rodiny.“

Pokud byste se rádi dozvěděli víc o víře a činnosti svědků Jehovových, spojte se prosím s nimi v místním sále Království nebo napište na nejbližší adresu z těch, které jsou uvedeny na straně 5.

[Obrázek na straně 32]

Velká shromáždění svědků Jehovových jsou prostoupena vřelým pocitem rodinné sounáležitosti, jak je to vidět zde v Rusku